Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Soukromé šílenství - 8. kapitola

18.12.2013 (17:45) • MaybellineEver • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1414×

RANDE

Imagine dragons - Demons

Bylo to elektrizující.

Před pár minutami byl pořád něco jako přízrak. Tak neskutečný, tak nadpřirozený… Připadal jí spíš jako iluze, jako vzpomínka na její úchvatný sen, než jako opravdová bytost. Ale teď?

Už se nedalo svítit…

Pod svými prsty cítila jeho tělo. I přes tři vrstvy oblečení cítila jeho vyrýsované svaly, jeho břicho bylo tvrdé jako skála. Byla k němu přitisknutá, hlavu schovanou za jeho ramenem, polykala jeho úžasnou vůni. V takové koncentraci to mohlo být nebezpečné. Hrozilo, že to přežene, omdlí a spadne z jeho motorky při rychlosti ani-nechtěla-vědět-kolik kilometrů za hodinu.

Tohle… se jevilo jako naprosto jedinečná příležitost.

A taky bylo dost možné, že se to už nikdy nebude opakovat…

Maybelline neodolala. Její prsty se nepatrně pohnuly – snažila se, aby si ničeho nevšiml.

Začala prozkoumávat jeho tělo, milimetr po milimetru. Pokusila se jemně zatlačit na své prsty, aby se dostala hlouběji… Toužila cítit jeho tělesné teplo. Ale cítila jen chlad. Příliš mnoho oblečení…

Jasper zastavil, omamný opar se rozplynul. Maybelline se do tváře nahrnula červeň, když si uvědomila své bezostyšné osahávání. Bylo to drzé využití situace! Modlila se k Bohu, aby si toho nevšiml.

Seskočila z motorky dřív, než se stihl otočit a prohrábla si rozcuchané vlasy.

Když sesedal on, byl… ztuhlý. Maybelline opatrně sledovala, jak se strnule obrací k ní, oči černé jako noc. Zarazila se. Ne, dnes rozhodně byly zlaté. Když si k ní sedal na obědě, byly jako horký med. Ale když se viděli poprvé… byly tmavé. Nejspíš to bude ten typ lidí, kterým oči tmavnou v souladu s jejich náladou. To neznamenalo nic dobrého.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se Maybelline nejistě, nespouštějíc z něj oči. Přísahala by, že zůstal dokonale nehybný. Nezachvěl se, nemrkl… ani nedýchal.

„Ano,“ odpověděl stroze, jeho tvář postrádala veškerou mimiku.

„Um… dobře,“ pousmála se váhavě Maybelline. „Děkuju, že si mě sem hodil. Takže… zítra ve škole?“

„Počkám tady a odvezu tě domů.“

„Cože?“

„Počkám tu.“

„Ne, to opravdu není třeba, vážně… A taky je to dost… divné.“

„Počkám.“

„Takže já teď půjdu k Belle domů, budu tam s ní třeba hodinu, a ty zatím budeš celou tu dobu stát venku a čekat na mě?“ zeptala se Maybelline nechápavě.

Jasper přenesl váhu z jedné nohy na druhou. Zdálo se, že si uvědomil, že to postrádá logiku a jeho postoj se konečně trochu uvolnil.

„Pokud si to nepřeješ…“

„Přeju.“ Dívala se, jak se koutek jeho úst nepatrně zvedl. Dost dobře nechápala proč, dokud si neuvědomila jednu zásadní věc. Já to řekla nahlas.

„Tak se měj, Jaspere,“ vydechla rozpačitě a otočila se k němu zády.

„Měj se, Maybelline,“ donesl se k ní ten hladký hlas a cítila, jako kdyby jí hřejivé prstíky přeběhly po zádech.

Došla ke dveřím Bellina domu a když se otočila, byl pryč. Zvuk motorky už dávno zmizel v dáli. Zadívala na dubové dveře a zamyslela se.

Co tady vlastně děláš, Maybelline?

Tohle rozhodně nebyl její styl. Tohle nezapadalo do zbytečného neupozorňování na svou osobu ani nenápadného proplouvání kolem. Tohle bylo vážné. A nemohlo to skončit dobře.

Isabella měla problémy. Nespravedlivě, ale přesto to byly výhradně její problémy…

I tak teď Maybelline stála před jejími dveřmi.  

Přenesla váhu z jedné nohy na druhou a kousla se do rtu.

Svých problémů máš víc než dost!

Tohle bylo jiné… Z nějakého důvodu si to brala osobně. Což bylo zvláštní, protože ona a Isabella Swanová neměly vůbec nic společného.

Tobě taky nikdo nepomohl. Tak proč bys…

Maybelline zazvonila na zvonek, kostky byly vrženy.

Otevřít jí přišel postarší tmavovlasý muž se strništěm a stejnýma čokoládovýma očima, jako měla i Bella. Charlie Swan. Bella o něm vyprávěla. O jeho rozvodu s Renée, o jeho zálibě v rybaření… Zvláštní, že ji nenapadlo zmínit se o tom, že je šerifem.

Maybelline měla… vždycky problém s takovýmto typem lidí. Nejhůř na tom byli doktoři, policie a samozřejmě psychologové. Nerada se zdržovala v jejich blízkosti.

Na Charlieho se usmála.

„Dobrý den.“

„Čau,“ odpověděl Charlie Swan bez velkých průtahů. Krátce si ji prohlédl, ale z jeho tváře nebylo poznat, jaký na ni má názor.

„Jmenuji se Maybelline Everová,“ představila se. „Jsem Bellina kamarádka ze střední. Chtěla jsem se jen ujistit, že je Bella v pořádku, když dnes nebyla ve škole…“

Teď už v jeho tváři číst mohla. Bylo vidět překvapení – nejspíš za Bellou příliš přátel nechodí - a jeho pohled změkl.

„Tak to pojď dál, Maybelline.“ Ustoupil jí z cesty, aby mohla vejít. „Já jsem Charlie, mimochodem.“

„Těší mě,“ pousmála se Maybelline.

Charlie ji zavedl do obývacího pokoje. Nevypadal jako člověk, který by si potrpěl na pochvaly domu a komplimenty, takže raději mlčela. Vypadalo to totiž, že toho má na srdci spoustu.

„Ono se něco stalo?“ zeptal se okamžitě. „Myslím ve škole…“

Aha, takže nic neví. Bella není ten typ, co by si vylévala srdíčko rodičům. Možná nakonec přeci jenom budeme mít něco společného…

„Nic, o čem bych věděla,“ zatvářila se mírně překvapeně Maybelline. Pokud Bella nechtěla, aby to její tatínek věděl, ona mu to rozhodně neřekne.

„Tak proč sis myslela, že by s Bellou mělo něco být?“ uhodil Charlie.

To má být výslech?

„Znám Bellu jenom krátce, ale vypadá jako jedna z těch pilných studentek,“ řekla Maybelline. „Učitelé nic nevěděli a nechtělo se mi věřit, že by šla za školu.“

Charlie pokýval hlavou, její argumenty mu dávaly smysl.

„Jo, Bella za školu nechodí,“ utrousil. „Je dobře, že jsi přišla, protože ať se stalo cokoliv, já to z ní určitě nedostanu. Nejsem na tyhle věci… moc dobrý. Je nahoře. První dveře vpravo.“

Maybelline trochu nejistě stoupala po rozvrzaném schodišti. Nevěděla, co by měla čekat.

Vzpomněla si, jak ji Bella na parkovišti rezolutně přesvědčovala, že jí nic není. Ale pokud se neodvážila přijít do školy, muselo to být vážné, ne?

Odvážila se zaklepat.

„Dále,“ ozvalo se.

Maybelline otevřela dveře a zůstala stát za prahem, protože Isabella ležela na posteli a byla k ní otočená zády. Po pár vteřinách se otočila a vypadala opravdu překvapeně.

„Maybelline?!“

„Ahoj, Bello,“ pousmála se Maybelline, myslíc jen na to, jak hrozný tohle byl nápad. Možná si Charlie myslel, že je v těhle věcech hrozný, ale Maybelline měla za to, že ona je přímo katastrofální.

„Co tu děláš?“ zeptala se Bella už mírněji.

Hm… Dobrá otázka.

Maybelline vešla a zavřela za sebou dveře.

„Přišla jsem si promluvit.“

„Nemyslím si, že je o čem mluvit,“ ohradila se Isabella.

„Tak jsem si přišla posedět,“ opáčila Maybelline, přešla k její posteli a sedla si na její okraj.

Tohle bylo peklo. Očima opatrně kmitala po její bezvýrazné tváři, snažíc se uhodnout, v jakém je rozpoložení.

„Samozřejmě mě můžeš vyhodit, pokud chceš,“ dodala rychle.

„Ne,“ hlesla Bella, znovu položila hlavu na polštář a zadívala se do stropu. „To je dobrý.“

Nastala chvíle ticha a Maybelline bojovala s nutkáním se ošít.

Úžasnej nápad, fakt bomba… Co dál?

Budou tu tak dlouho, dokud to jednu z nich neomrzí? Maybelline by opravdu velmi zajímalo, jak si tohle setkání předběžně představovala…

„Nepoděkovala jsem ti…“ řekla po chvilce Bella tiše.

Maybelline zamrkala.

„Prosím?“

„Neřekla jsem ti děkuju. Ani poprvé, když se stalo to s Jessicou a Lauren, ani když jsi mi půjčila ten svetr, ani za to na parkovišti…“

„Aha,“ řekla Maybelline, tak trochu v rozpacích. „To je v pohodě.“

„Ne, není,“ nesouhlasila Bella. „Nepoděkovala jsem, protože jsem si celou dobu tak trochu myslela, že to celé je jenom… trik.“

„Trik?“ zopakovala Maybelline. Začínala se ztrácet. „Myslím, že nechápu…“

„To tvoje… kamarádství,“ přiznala Bella. „Tohle není poprvé, co si o mě čistí boty, Maybelline, nikdy jsem nebyla moc oblíbená. Takže mi zkrátka přišlo divné, že by se někdo jako ty…“ rukou obkroužila Maybelline. „Zkrátka, že by se se mnou kamarádil někdo s vyšší vrstvy.“

Maybelline se na ni ohromeně dívala. Bella se vyhýbala jejímu pohledu a byla celá červená. V tuhle chvíli byla zranitelná...

„To je nesmysl, Bello,“ uchechtla se Maybelline. „Já do žádné „vyšší vrstvy“ nepatřím.“

„Ale, prosím tě.“ Bella se posadila a zatahala Maybelline za cíp jejího značkového švestkového kabátu. „Jen se na sebe podívej…“

„Co? Tohle?“ nechápala Maybelline. Šlo jen o hadry? „To nic neznamená. Nepatřím do žádné elity, proboha… Jsem totální odpadlík.“

Bella se zamračila a přitáhla si kolena k hrudi.

„Teď už na tom nezáleží… Byla jsem pitomá.“

Maybelline se k ní natáhla a konejšivě jí položila ruku na rameno. Po nějaké době k ní Bella zvedla hlavu a jemně se usmála.

„Takže zítra přijdeš do školy?“ zeptala se Maybelline.

Bella váhavě přikývla.

„To je super,“ usmála se.

„A Maybelline?“

„Ano?“

„Děkuju.“

Povídaly si ještě nějakou dobu. Bella jí vyprávěla o ostatních školách, o všech zákeřných dětech, kterým se musela bránit, ale odmítla jí povědět, co se stalo na té chodbě. Když Maybelline odcházela, vzpomněla si, že její auto bude už pravděpodobně stát u jejího domu. S novým kolem, protože je naprosto pochopitelné, že vám naprosto cizí člověk, se kterým jste mluvila jednou v životě, vymění kolo a dopraví vám ho až domů.

Začala přemýšlet nad tím, kolik bude stát taxík, když otevřela dveře a její černé Porschátko stálo na příjezdové cestě domu Swanových.

Někdo zjevně myslel na všechno…

Maybelline v noci skoro nespala.

Hlavu měla plnou myšlenek, které se snažila nějak uspořádat. Jakmile se vyřešilo to s Bellou, bylo to, jako kdyby se otevřely hráze a samé – Jasper, Jasper, Jasper…

Zas a znovu si přehrávala každou vteřinu předchozího dne.

Všechno jí to připadalo… tak nereálné. Bylo to moc rychlé, moc intenzivní a vůbec to nebylo něco, co by si dopředu naplánovala.

Jasper byl… Nedal se popsat slovy. Ale ona se za půl roku chtěla odstěhovat.

Pokaždé, když se dívala Jasperovi do očí, ten důvod, proč chtěla pryč, se rozplynul.

Dnes ráno se jí ale velice konkrétně připomněl, když na chodbě potkala Lucase Austina.

V ten moment měla pocit, jako kdyby žila dva úplně odlišné životy. Ten jeden byl normální, přirozený… V tom měla kamarádku Isabellu Swanovou a dnes rande s božským Jasperem Cullenem. A ten druhý? Ten byl temný a děsivý, hlavní roli v něm měl Lucas Austin a byl protkaný bolestí a lží. Oba dva, ač se od sebe lišily k nepoznání, měly skončit za půl roku odjezdem z Forks. A Maybelline by se měla rozhodnout. Ne podle toho, jaký život chce žít.

Ale jaký život žít musí.

Dnes žádné rande nebude.

Jasper nepůsobil jako obyčejný kluk, ze kterého by se mohla přes noc vyspat, ale rozhodně se o to může pokusit. Nebo můžou být kamarádi… Rozhodně by to nemělo zacházet do krajností.

Moc dobře si uvědomovala, že během posledních týdnů se její ochranná zeď začala rozkládat od základů – byl čas ji opravit. Maybelline se nepotřebovala znovu spálit…

Příchod do třídy jí opravdu nepomohl, spíš ji zaskočil. Předmět jejích myšlenek totiž seděl v její lavici. Díval se na ni svýma zlatýma očima a Maybellinina vnitřní rovnováha se rázem přemístila na okraj propasti. Pokusila se trochu sebrat. Užuž mu chtěla říct, že Bella dneska určitě přijde do školy, ale v tu chvíli ji uviděla. Seděla dvě lavice od nich vedle usmívajícího se Edwarda Cullena. Isabella Swanová. Vedle Cullena. Můj bože…

Maybelline to vzdala a posadila se vedle Jaspera.

„Krásné ráno,“ usmál se Jasper.

„Nádherné,“ zamumlala Maybelline, snažíc se vyhnout jeho pohledu. „Díky za to auto. Tohle byl tvůj nápad?“ Poukázala na očividně velmi veselou červenající se Bellu. Nebyla zdaleka jediná, kdo to sledoval. Téměř celá třída nemohla uvěřit svým očím – ta nová a Edward Cullen?! Jessica a Lauren se zřejmě nedokázaly rozhodnout, koho by měly vraždit pohledem, jestli Maybelline nebo Bellu.

Jasper kývl.

„Tak to klobouk dolů,“ musela uznat Maybelline. Mohla by se vsadit, že odteď bude Bella do školy chodit velice ráda.

„Jen jsem se chtěl ujistit, že naše dnešní rande platí,“ usmál se.

Ne, neplatí.

Ne, je mi líto.

Dnes se mi to nehodí, promiň.

Možná příště.

Maybelline zvedla oči, podívala se do těch jeho a byl konec.

„Ano.“

Den utekl velice rychle. Neuplynula totiž jediná hodina bez toho, aby si nepovídali.

Jasper hodně vyzvídal, ale Maybelline se vždycky podařilo se z toho nějak vykroutit, když začínaly být věci osobní. Většinou se to snažila obrátit proti němu, ale jakmile se začala ptát ona, většinou ji odbil nějakými jednoslovnými odpověďmi.

Tak to dopadá, když se střetnou dvě velice soukromé osoby.

Těžko říct, koho uzavřenost toho druhého iritovala víc.

Přesto to Maybelline, která proklínala svou slabou vůli, bavilo. Rozhovor s ním byla jako supertěžká dramatická hra, kterou oba dva uměli moc dobře hrát.

Neobešlo se to bez významného pozdvihování obočí a správné dávky ironie.

Poslední hodinu neměli s Cullenovými společnou. Jasper jí před svým odchodem oznámil, že na ni bude čekat na parkovišti a Maybelline nebyla sto něco namítat.

Bella jeho poslední větu slyšela.

„Ty jdeš na rande s Jasperem Cullenem?“ zalapala po dechu.

Maybelline potlačila povzdech - víc nahlas to asi říct nemohla!

„Tak co Edward?“ vrátila jí sladce a vítězoslavně sledovala, jak se začíná červenat.

Ve třídě pak všechno obrazně potemnělo. Jakmile se Maybelline dostala z Jasperovi obluzující blízkosti, byla schopná zase racionálně myslet a její postoj z rána se ani trochu nezměnil.

Nutně potřebovala převzít kontrolu. No, zkuste si mít věci pod kontrolou, když zíráte do zlatých očích jistého zatraceného Cullena…

„To není to samé,“ špitla Bella, když začala hodina. Maybelline se k ní otočila.

„Jsme jen kamarádi. Myslím, že chtěl, abych si k němu sedla jen proto, aby mohl Jasper sedět s tebou… Nezmínil se o něčem?“

„Ne,“ zalhala Maybelline bez rozmyslu. „A s Jasperem to není tak, jak to vypadá,“ dodala váhavě.

„A jak to vypadá?“ uchechtla se Bella. „Jdete na rande. Je to přesně tak, jak to vypadá.“

Maybelline se zamračila, protože Bella měla pravdu. Bylo to zatraceně tak, jak to vypadalo…

„Tobě se nelíbí?“ reagovala na její výraz Isabella.

„A tobě se Edward líbí?“ vypálila Maybelline okamžitě.

„Přestaň mi to pořád vracet!“ zakroutila Bella nevěřícně hlavou. „To je neuvěřitelný. Děláš to vždycky, když se tě zeptám na něco, na co nechceš odpovědět…“

Víte, proč je dobré nepouštět si lidi k tělu? Protože když to uděláte, začnou okamžitě rozebírat vaši osobnost.

„Promiň,“ omluvila se tiše Maybelline.

„Jsi jako dítě,“ uchechtla se Bella.

Tady se něčí nálada otočila o sto osmdesát stupňů. Co všechno Edward Cullen nedokáže…

Maybelline se mračila. Samozřejmě, že se chovala jako dítě. Rodiče ji opustili ve chvíli, kdy jejich výchovu potřebovala nejvíc…

„Takže?“

„Ano, líbí se mi,“ odvětila Maybelline. Jako kdyby to snad nebylo zjevné!

„V čem je problém?“ nechápala Bella.

To byla velice dobrá otázka. A velice jednoduchá. A Maybelline si byla velice jistá, že na ni rozhodně neodpoví. Přestože to Bella nemyslela nijak zle, bylo to překročení hranice.

Připomnělo jí to podobnou otázku, kterou nedávno dostala…

„Ty máš… nějaký problém?“

Jasper čekal na parkovišti, přesně jak slíbil. Stál u svých sourozenců, kteří na něj mluvili, ale on se na ně nedíval. Když se Maybelline přiblížila, odpojil se od nich a srovnal s ní krok.

„Ahoj,“ usmál se.

„Ahoj,“ odpověděla Maybelline. „Problémy?“ Poukázala na napjatou atmosféru, která u vozidla Cullenů panovala.

Jasper pokrčil rameny.

„Nic neobvyklého.“

Maybelline se ohlédla, překvapily jí rozličné výrazy, které Jasperovi sourozenci měli ve tvářích. Něco bylo evidentně… špatně. Edward se tvářil podezíravě, Emmett pobaveně.

Malá Alice se nepokrytě culila, oproti tomu Rosalie vypadala, že každou chvíli exploduje.

Byla tím natolik zaujatá, že nestačila zareagovat, když Jasper udělal rychlý pohyb a obratně jí sebral klíčky od auta z prstů. Načež přešel ke dveřím spolujezdce a jako správný gentleman je otevřel. Maybelline se nepohnula a zírala na něj.

„Kdo ti řekl, že budeš řídit?“ chtěla vědět. Jasper neřekl nic, ale samolibě se ušklíbl.

„Tak ještě jednou… Tohle je mé auto. Mé milované auto. Moje. Kde jsi přišel na to, že budeš řídit, Cullene?“

A pak se jejich pohledy setkaly. Maybelline měla pocit, že jí svýma zlatýma očima vidí až do duše a ještě hlouběji. Bylo to tak pronikavé, tak intenzivní…

Bylo to jako zatracená hypnóza. Maybelline sklopila oči a posadila na sedadlo spolujezdce.

Jasper ještě chvilku stál, než jí zavřel dveře a obešel auto, aby usedl za volant.

„Bude to někam konkrétně, madam?“ optal se s úsměvem.

„Nechám se překvapit,“ řekla Maybelline tiše.

Jasper vybral malou kavárnu na kraji města. Bylo to tak trochu zapadlé místo, ale na tom nezáleželo, protože i těch pár lidí, co tam bylo, ho hltalo očima. Číšnice si velice okatě upravila výstřih, když je šla obsloužit, a Jasper to zakončil tím, že si objednal vodu.

„Vodu?“ pozdvihla obočí Maybelline. „Jmenuje se to tu „Nejlepší kafe světa“ a ty si objednáš vodu?“

„Nepiji kafe,“ opáčil Jasper prostě.

„Ani já ne,“ řekla Maybelline. Tak co tu teda děláme?

„Výborně,“ usmál se Jasper spokojeně. „Mám dojem, že jsme pokročili. Konečně jsi mi o sobě něco řekla.“

Maybelline se ošila a očima rychle zkontrolovala únikový východ.

Z nepochopitelného důvodu. Jako kdyby byla snad schopná odejít dobrovolně z jeho blízkosti.

„Copak?“ reagoval Jasper na její pohled ke dveřím a naklonil se k ní. „Myslíš si, že mi utečeš?“

„A proč by ne?“ Něco neznámého přinutilo Maybelline jeho pohyb zopakovat. „Neznáš mě… Jsem pekelně rychlá.“

„Ano, to já taky,“ řekl a opřel se zpět do židle.

Za jeho hlavou se v šeru ulice mihly bronzové vlasy a Maybelline zmateně zamrkala přes zamlžené sklo.

„Co se děje?“ zeptal se Jasper.

„Zdálo se mi, že vidím tvého bratra,“ vysvětlila Maybelline.

Jasper se na chvilku odmlčel.

„Tak to se ti nezdálo,“ poznamenal.

„Je tady?“ uchechtla se Maybelline. „Proč? To tě jako hlídá?“

Myslela to jako vtip, ale Jasper se netvářil pobaveně.

„Možná ano,“ řekl vážně. „Jak to na tebe působí?“

„Jsem… zmatená,“ řekla Maybelline a skutečně byla. „Jednou jsme spolu seděli na hodině a nenapadlo mě, že by-“

„Vy ste spolu seděli na hodině?“ přerušil ji Jasper a narovnal se.

„Ano.“

„A co říkal?“

„Jmenuji se Edward Anthony Cullen,“ ušklíbla se Maybelline.

„A dál?“

„Ptal se mě, na co myslím,“ odpověděla Maybelline a zamračila se. „Je to důležité?“

„Ano,“ řekl Jasper a poprvé od doby, kdy ho na to upozornila, se zadíval k výloze.

„Proč se na to nezeptáš jeho?“

„Ptal jsem se. Řekl, že s tebou nemluvil.“

„Proč by to dělal?“

Jasper k ní stočil svůj pohled. Všimla si, že jeho oči trochu ztmavly. A taky toho, že když se neusmíval, vypadal starší. Dospělý.

„Nezeptáš se mě, proč mě můj bratr hlídá?“ zeptal se vážně.

„Měla bych?“ Maybelline připadalo, že jí uniká pointa.

„Možná je to důležité,“ pronesl Jasper. „Možná jsem… nebezpečný.“

Nebezpečný. Maybellinina první reakce byla pobavení. Ale pak si vzpomněla. Všechny ty intenzivní pohledy, dokonalé úsměvy a živé sny způsobily to, že skoro zapomněla, co se stalo při jejich prvním setkání. Kdy si hleděli do očí na přeplněné chodbě a ani jeden z nich nevnímal přítomnost kohokoli jiného. Ale v jeho černých očích se tehdy neodráželo žádné světlo, nebyla v nich ani stopa po zlatu. Byly plné něčeho silného… a děsivého.

Takže ano, Jasper Cullen byl nebezpečný. Přímo to z něj sálalo a Maybelline to věděla od prvního okamžiku. Přesto mu nedokázala odolat. Co to o ní vypovídalo? Hned dvě věci.

Tou první věcí bylo to, že měla zcela očividně sebevražedné sklony…

(Poznámka autora: Jaká si myslíte, že je ta druhá věc? :))

„Určitě jsi nebezpečný,“ vydechla. Teprve potom, co to vyslovila, se to stalo skutečností.

Jasperův pohled ztvrdl.

„Proč si se mnou chodila, když to víš?“

„Nevím,“ řekla Maybelline a pousmála se. „Možná jsem šílená.“

Jasper se uchechtl, trochu se uvolnil a mírně se k ní naklonil.

„Určitě jsi šílená.“

Nebezpečný a Šílená. To o nás by se měli psát pohádky.

„Jsem ráda, že jsme si to tak nakrásně ujasnili,“ uchechtla se Maybelline.

„Je to dobrý pocit,“ přitakal Jasper. „Teď se můžeme vrátit zpět k tématu.“

„A to?“

„Odhalování tisíce a jednoho tajemství Maybelline Everové.“ 

Osmá kapitolka za námi. :)

Nezbývá mi než se přiznat, že přímo plesám nad vašimi krásnými komentáři. :)

S každým takovým mám lepší den. 

Tak mi, prosím, dejte předčasný dárek k Vánocům a směle komentujte! 

Budu ráda za každé slůvko! 

Vaše M.

Autor: MaybellineEver (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Soukromé šílenství - 8. kapitola :