Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Soumrak - 5. kapitola

10.09.2009 (10:00) • Lioness • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2885×

Kapitola pátá – Narozeninová nálada

Vystoupila jsem ze svého náklaďáčku ven před svůj dům. To první, co zaujmulo mou pozornost, bylo počasí. Dnes byl jeden z těch mála dnů, kdy nad Olympijským poloostrovem vyhrálo slunce svůj boj nad neprostupnými mraky, které znamenaly nevyhnutelně déšť. Nadechla jsem se svěžího vzduchu, který postrádal svou obvyklou sychravost, přivřela víčka, na která mi lehce dopadaly sluneční paprsky a jemně se usmála.

Mé oči se ale rychle otevřely a úsměv zmizel z tváře, když se můj mozek zaměřil na další podivnou skutečnost toho dne. Záclony v dolním patře byly zatažené. Když jsem ráno ojížděla do školy, byly roztažené dokořán, i dům si zasloužil svou dávku sluníčka.

Zamračila jsem se. To nebylo normální. Dožila jsem se již pětadvacetin mezi vlkodlaky i s mou vrozenou neuvěřitelnou nemotorností. Možná to všechno bylo tím, že jsem se narodila na pátek třináctého.

Podvědomě jsem stiskla ruce v pěsti, nejnovější škrábance způsobené několika pády, stejně jako odřená kolena opatřená několika modřinami, pobolívala. Ale jak jsem věděla, mohlo to být mnohem horší, například zlomenina.

Mé narozeniny - to spojení jsem neměla ráda. Znamenalo dárky a příliš nechtěné pozornosti. A zatažené záclony tomu nasvědčovaly spíše než nečekanému nebezpečí.

Došla jsem ke dveřím a stiskla kliku, zhluboka se nadechla a bez jediné myšlenky na klíče otevřela dveře. Předsíň byla… obyčejná, přesně taková, jakou jsem si ji pamatovala. Najednou jsem uslyšela tiché zašramocení z obýváku, a pak se ozval mě známý šepot.

„Proboha, nehýbej se, Embry!“ Leah.

Rychle jsem došla do obýváku, tedy vlastně vklopýtala, protože jsem škobrtla o práh a nestačila zírat. Pochopila jsem, proč byly záclony zatažené. Do takhle vyzdobeného domy bych nikdy dobrovolně nevešla. Všude visely balonky, stužky, čísla 25 a na stropu byl pověšen velký nápis

Hezké pětadvacátiny, Bello!

Přímo pod ním stáli všichni lidé, které jsem tolik měla ráda a milovala. Byli tam mí rodiče, jejich manželé, Billy, Jacobovy sestry a mé kamarádky, Angela, Emily nebo Leah. S ní jsem měla opravdu skvělý vztah. Byla to silná žena, romantická a zároveň nezlomná, prošla si kvůli Samovi mnoha zkouškami, ale přesto tu teď stála skoro vedle něj a zářivě se na mě usmívala.

Samozřejmě tu nechyběla ani smečka, doplněná o nový přírustek, Setha. Stál poblíž Bethy. Seth a Elisabeth. Náš nový otisk. Podivila jsem se, že mi to ani moc nevadí. Jistě, byla ještě batole, ale Seth ji nyní miloval jen jako sestru a znamenal pro ni nekonečný přísun lásky, pozornosti a ochrany. Bylo to mnohem lepší, než kdyby se v budoucnosti zamilovala třeba do syna Mika a Jessicy.

„Ahoj,“ pozdravila jsem všechny s rumělcem na tváři.

Uprostřed toho chumlu lidí, kteří sputili starou známou ‘Happy Birthday,’ úplně vepředu, tak aby byli perfektně vidět, stál můj milovaný Jacob a v náručí držel dvojčátka. Bethy držela v ručkách krabičku a Jose nějakou obálku. Už přišlo i na dárky, pomyslela jsem si.

“Hezké narozeniny, lásko. Tady máš něco od tvých nejbližších,” řekl Jake po tom, co píseň dozněla. Popošel ke mně pár kroků a trochu natáhl ruce.

“Ahoj moji malí!” pohladila jsem obě děti po tvářích.

“Dárky?” znělo to přesně jak jsem chtěla, výhružně.

“Máš výročí!” prohlásil s úsměvem od ucha k uchu. “A k tomu… trička zrovna nebyla ve slevě.”

“Ale já nic nechci!” ohradila jsem se.

“Smůla,” zasmál se a s ním I všichni přítomní.

“Otevři to!” ozvala se Rachel, nedočkavá jako vždy.

“Tak co první?” rezignovala jsem, později to můžu vrátit.

“Navrhuju Bethy,” odpověděl Jacob.

A tak jsem si ji vzala do náručí a ona mi se slovem “mami” podala tu tmavě červenou karbičku, která se používala na šperky. Opatrně jsem ji otevřela a zírala na přívěšek, který se skvěl uprostřed toho červeného hedvábí. Byla to nějaká vlnka ze zlata, na které bylo pět malých kamínků. Pekelně drahých kamínků.

“Pevně doufám, že jsou to obyčejná sklíčka v pozlaceném kovu,” řekla jsem napůl vážně.

“Neblázni, Bello,” zasmála se Angela.

Ten šperk byl nádherný, ale kolik je to mohlo stát? Neměli to kupovat.

“Doufám, že se ti ten přívěšek líbí, vybírali ho Jacob a Charlie,” ozvala se maminka a oči jí zářily, byla z toho prstýnku očividně nadšená.

“Ano, ale je příliš…”

“Drahý?” zasmál se Sam.

“Koupili jsme ho všichno dohromady, abys nebručela!” ozval se Billy.

“Zase,” doplnil ho Phil a všichni se zasmáli, má neochota k dárkům byla pověstná.

Najednou ke mně přistoupil Charlie, tiše vyndal  ten přívěšek z krabičky, ukázalo se, že je tam i jemný zlatý řetízek. Idhrnula jsem si vlasy a on mi ho pověsil okolo krku. Zadívala jsem se na odrazy světla na čtyřech diamantech a prostředním granátu, mém oblíbeném kameni.

“A ne že to vrátíš, Bells.”

“A teď Josie,” ozval se Jacob, který již na něj dlouhou chvíli nepromluvil a podal mi Josepha, při čemž si Seth vzal Bethy i prázdnou krabičku.

“Dáš mi tu obálku, zlatíčko?”

“Tady,” zasmál se můj synek, oplatila jsem mu úsměv avzala si obálku, ve které jsem tušila narozeninové přání.

“Půjdeš k tetě?” Leah se vymotala z davu, popošla ke mně a vzala si Josieho. Napadlo mě, že ho má velmi ráda, jako bratra.

Soustředila jsem se zas na obálku a rozlepila ji. Místo pestrobarevného papírku jsem ale vytáhla bílý tvrdý papír přeložený v půli.

Přejela jsem nashromážděnou společnost pohledem a vrátila se k papíru. Rozložila jsem ho, byly to dva volné voyery. Kamkoli kdykoli do příštího září.

“Och.”

“Jestli bys chtěla jet hned, můžeš jet k nám do Phoenixu. Opalovat se a plavat. Děti si s Philem bereme v každém případě,” navrhla Renée.

“Víš dobře, že to nejde, mami. Školní rok teprve začal a já mám své povinnosti.”

“Takže pojedeme o prázdninách?” řekl Jacob. To po mě chtěl rozhodnutí tak rychle?

“Nebo chceš jet s někým jiným?” zavtipkoval.

“Samozřejmě, že pojedeme spolu, ale… kam?”

“Anglie, Francie ani Itálie znovu ne, že? Tak co nějaký sluný ostrov? Nebo Finsko, sever?”

“Eh, co takhle se rozhodnout později a teď oslavovat?” všimla jsem si vlkodlačích hladových pohledů.

Oslava byla perfektní, popovídala jsem si snad se všemi a dokonce se tančilo. Na stolech, které byly díky teplému počasí venku, jsem rozpoznala hodně dobrot od kuchařek jako byly Sue, Emily nebo Rebeca. Jen mamka nic neukuchtila, naštěstí.

Vlkodlaci měli skvělou náladu, protože Sam se sešel s doktorem Cullenem a obnovili starou smlouvu i hranice.

Leah se udělalo trochu špatně, a proto odešla dřív. Podezřívala jsem ji, že to byla jen výmluva kvůli Samovi, ale to jsem jí nemohla mít za zlé.

Prostě to byl skvělý den. Netušila jsem, že za dveřmi je dosti napjatý rozhovor a zítra ve škole na mě bude čekat další “dáreček.”

přechozí kapitola x další kapitola

Autor: Lioness (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Soumrak - 5. kapitola: