Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Soumrak - 6. kapitola

28.09.2009 (14:15) • Lioness • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2760×

Kapitola šestá – Navždy svoji

Sešla jsem po schodech z dětského pokoje, kde jsem uložila naše andílky. Byli z toho dlouhého dne pořádjně uondaní, pořád si s nimi někdo hrál a povídal, obvzlášť sourozenci Clearwaterovi. Leah má snad mateřské sklony, to bych do ní neřekla…

Jacob se právě rozloučil s posledním hostem, kdo tu zůstal, zavřel za ním dveře našeho domova a došel ke mě na úpatí schodů. Popadl mě do náruče, zatočil se se mnou a romanticky mě políbil.

“Ještě jednou hezké narozeniny,” zašeptal mi svůdně do ucha.

“Děkuji,” podkovala jsem slušně, ačkoliv ve mě představa mých narozenin rozhodně nevyvolávala příliš velké nadšení. “Už dvacetpáté,” dodala jsem s povzdechem.

“Už?” zasmál se. “Bello, jsme ještě hrozně mladí! Bojíš se vrásek? Nebo toho, že se mi nebudeš líbit? Neboj, pro mě jsi a budeš nejkrásnější na světě! Jinak to přece nejde!” narazil na otisk.

“Ale Jaku! Ty víš, jak to myslím!” zavrtěla jsem hlavou, tohle nebyl náš první rozhovor na toto mé citlivé téma, já jsem však nebyla jako ty fifleny, co chtěly pořád vypadat na dvacet, měla jsem pádnější důvod.

“To se pořád bojíš stárnutí?” zamračil se a pevněji mě obejmul. “Bells, neblázni-”

Trošku jsem se odtáhla a postavila se na špičky, abych mu viděla do obličeje.

“Už jsme o tom mluvili! Ty nikdy nezestárneš, ale já? Co budu dělat? Tobě bude pořád dvacetpět a mě klidně osumdesát? Možná že teď si myslíš, že se ti budu líbit napořád, ale jak se ti bude líbit líbat starou vrásčitou stařenu?” Možná jsem byla příliš rozohněná, ale ta oslava mě přece jen trochu nahryzla, i když se děti vážně bavily. A k tomu to bylo překvapení… ještě lepší.

“Stárnutí je přirozené, také bych chtěl zestárnout… s tebou,” řekl něžně.

“Ale nemůžeš!” vyklouzla jsem z jeho náručí, až příliš rychle, zakopla jsem a kácela se po zádech k zemi. Naštěstí tu byl, rychle mě zachytil a posadil na schody.

“V pohodě? Neudělala sis něco?” přiklekl si ke mě.

“Ne, dobrý. A tohle je další minus, jsem smrtelná, nešikovná, bezbranná! Ty tu budeš pro naše děti, budeš je stoprocentně vidět vyrůstat a budeš je moct ochránit! A-” potřebovala jsem ze sebe dostat všechny ty myšlenky, které se mi honily hlavou v noci, o přestávkách ve škole, po cestě autem, když jsem mohla přemýšlet.

“Isabello! O čem to proboha mluvíš? Myslíš, že jsem rád vlkodlakem? Prakticky příšerou? Byl bych hrozně rád normální člověk, ale nejsem! Nemůžu! Nenávidím pijavice za to, co mi udělaly, že vůbec existují a ty tu mluvíš, jako bys chtěla být jednou z nich!”

Překvapeně jsem na něj zírala, vážně to tak vyznělo?

“Ježiši Jacobe! Ne, to nechci! Promiň, já to tak nemyslela, jen že… Jsem přetažená a ustrašená. Jsou tu Cullenovi a vy je pořád hlídáte a oni nic nedělají a já se bojím, že je to ticho před bouří a děti… “ měla jsem v očích slzy. Natáhl svou teplou ruku a setřel mi je.

“Neplač. To bude dobré, lásko. Ochráním tě, my váš ochráníme. Proto jsme tady,” sedl si ke mě na schody a přetáhl si mě na klín do náručí jako malé děcko. “Neboj,” začeptal.

“Já vím,” položila jsem si hlavu na jeho hruď a dech se mi hned zklidnil, slzy zmizely, cítila jsem se v bezpečí, skrytá před světem, jako vždy. Starala jsem se o Renée, o Charlieho, o studenty, o děti, ale v tomhle vztahu se staral on o mě, byl pro mě nepostradatelným útočištěm. “Promiň. Chci být s tebou! Napořád!”

“To budeš, slibuju. Hned jak Cullenovi zmizí, přestanu se přeměňovat, a pak nás už nic ne rozdělí,” po těch překvapivách slovech jsem zvedla hlavu z jeho ramene a zadívala se mu do jeho černých očí.

“To… to bys udělal?” Bylo by to pro něj tak těžké, chtěl by se tolik překonávat?

“Samozřejmě, pro tebe bych dokázal všechno,” věnoval mi jeden z jeho nejzářivějších úsměvů, přesně ten, kterým si mě získal.

Naklonila jsem se k němu a přitiskla své rty na ty jeho. Nejdřív to byl něžný polibek, kdy jsme si dokazovali, že jsme tu jeden pro druhého. Dala jsem mu ruce kolem krku a přitiskla se blíž k jeho teplému vypracovanému tělu. On si dal jednu svou ruku mezi mé lopatky a druhou na kříž.

Cítila jsem své i jeho vzrušení. Děti již tvrdě spaly, Jake neměl hlídku po celou noc a my jsme se pořádně nemilovali od příjezdu Cullenů, kdy kolem panovala stísněnost.

Náš polibek přešel do mnohem hlubšího. Zapojil jsme své jazyky do hry plné vášně a naše těla se k sobě těsně přitiskla. Jeho ruka, kterou jsem měla mezi lopatkami mi začala přejíždět po celých zádech a ta druhá vklouzla pod tenký svetřík, který jsem měla na sobě.

Najednou mě nečekaně rychle zvedl do vzduchu a začal stoupat po schodech směrem k naší ložnici. Chytila jsem se trochu silněji a začala ho líbat na krku, tak moc jsem ho chtěla! Doufala jsem, že si k ložnici trochu pospíší a on to opravdu udělal, jako by mi mohl číst myšlenky. Nebo jsem již byli propojení jako vlkodlaci? Nebo, a to spíš, si rozumíme lépe, než mnohé páry, také díky otisku.

Nohou dootevřel dveře a položil mě na naši extra velkou postel. Lehce si lehl na mě tak, že měl svou váhu na rukou a já jsem mohla volně dýchat. Chvíli se mi jen hluboce díval do očí, jakoby by to bylo otevřená kniha, což mě neskutečně dráždilo, takže jsem mu vpletla jednu svou ruku do vlasů a přitáhla si jeho obličej dost blízko na to, abych ho znovu políbila, do čehož se konečně naplno vložil.  Druhou rukou jsem mu začala šátrat pod tričkem.

Najednou se překulil tak, že jsem nyní na něm seděla. Začal mi rozepínat svetřík a pak mi svlékl i tričko pod ním. Já jsem mu s jeho pomocí zas sundala jeho vršek, čímž jsem se dostala k jeho svalantému břichu, kam jsem ho políbila, při čemž mi on již rozepínal podprsenku, které brzo skončila na zemi.

Pak už to mělo rychlý spád. Všechny zbylé kousky oblečení jsme hlava nehlava zahodili někam na zem. Teď nezáleželo na ničem jiném než na našich rozpálených tělech. Zcela jsme se poddali svému chtíči a zahodili všechny zábrany. Líbali jsme se, hladili, laskali a sytili tělem toho druhého. V ten okamžik jsme ovšem měli pocit, že se navzájem nemůžeme nikdy nabažit.

Naše vzrušení stále rostlo, byli jsme připravení. Bradavky mi ztvrdly, jak mi Jake hnětl prsa a já jsem cítila jeho pozvednutí. Pak do mě vnikl a začal se pohybovat, nebylo to ovšem tak jemné a citlivé jako obvykle. Spíše rychlé, silné.

“Bello!” vydal přidušený výkřik do mých vlasů.

“Jaku!” chtěla jsem mu to oplatit, ale on mě v té chvíli opět políbil.

Prohla jsem se rozkoší v zádech a zabořila mu nehty do zad. Ještě zrychlil a znovu mě líbal po celém obličeji. Potom jsme oba dosáhli vrcholu.

Lehl si vedle mě, já se stulila k němu a položila mu hlavu na hruď tak, že jsem slyšela jeho stále zrychlené silné srdce, byl to uklidňující zvuk. Objal mě okolo ramen a políbil do vlasů.

“Miluju tě.”

“Já tě taky miluju, navždy.”

předchozí kapitola x další kapitola

Autor: Lioness (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Soumrak - 6. kapitola: