Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Soumrak noci - 18. kapitola - Konec nebo naděje?

14.04.2010 (10:00) • Lorenia • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3702×

Najednou jsme zaslechli zvuk motoru a na příjezdové cestě zastavilo auto. Za ním zastavili další dvě. Vyběhli jsme z místnosti ven.

Z prvního auta vystoupil Carlisle s Esmé, které následovala mladá žena. Za nimi vystoupil z auta muž s další ženou. A nakonec jsem zahlédla dva muže.

„Našli jsme pomoc,“ promluvila radostně Esmé.

„Musím Vám všechny představit,“ řekl Carlisle.

Přistoupila ke mně dívka, která měla bezpochyby indický původ a byla ušlechtile krásná.

„To je Jasmína,“ představil nás, „dokáže ovládat živly.“

Za ní vystoupila dívka, která měla snad ještě průsvitnější pleť než mi všichni. Její dlouhé platinové vlasy jí spadaly až k pasu. Vedle ní hrdě postával upír, který měl havraní vlasy a pichlavý pohled.

„Tohle je Camile,“ dořekl a žena se mírně uklonila, „a tohle Mefios,“ a pokynul k muži s havraními vlasy. Ten ke mně přistoupil a zlehka mi políbil ruku. Jeho výraz byl tvrdý a nečitelný, pak se ale křivě usmál a ustoupil o krok zpátky.

Vzadu za Carlislem se dohadovali dva muži. Měli zvláštní přízvuk.

„Amane, nechte toho, prosím!“ okřikl oba Carlisle. Zarazili se a přistoupili zvědavě k nám.

„Tak ty jsi ta Isabella,“ řekl jeden z nich. Měl plavé vlasy, které byly divoce rozcuchané a z pod zarostlé tváře vykukovaly světle jantarové oči.

„Ehm, ano, říkejte mi prosím Bello,“ řekla jsem a jeho výraz se ještě prohloubil.

„Dobře, Bello. Mé jméno je Nikolaj a to je můj bratr Aman,“ představil se a otočil se k bratrovi, kterému něco zašeptal.

Edward je upřeně oba sledoval. Pak se ale  jeho oči přimhouřily a on téměř neslyšitelně zavrčel.

„Co se děje?“ špitla jsem na něj neklidně.

„Jsou fascinovaní tvou krásou,“ řekl chraplavě.

Otočila jsem se zpět a Aman se na mě pousmál. Ucukla jsem pohledem zpět k Edwardovi.

„Teď není čas řešit takovéhle věci. Potřebujeme jejich pomoc, prosím Edwarde.“

Zhluboka se nadýchl, sjel oba bratry pohledem a ochranitelsky se postavil vedle mě.

„Pojďme všichni dovnitř, náš čas je příliš vzácný,“ promluvil Calisle a my se přesunuli do haly v domě.

Moje myšlenky se okamžitě zarazily u Renesmé.

„Edwarde, Renesmé je nahoře sama,“ řekla jsem neklidně.

„Jdu pro ní, vezmu jí za námi,“ odpověděl a zmizel na schodišti. Za malý okamžik byl zpátky a nesl naši malou holčičku. Zářila jako sluníčko. Ostatní zpozorněli a zůstali na ni nevěřícně hledět. Ticho prolomil až Edward.

„Rád bych Vám představil dceru Belly a mě, Renesmé.“

„Upíří dítě?“ ptala se udiveně Jasmína.

„Ano, Renesmé je čistý upír,“ odpověděl zdvořile Edward.

„Pozoruhodné, myslel jsem, že něco takového není možné,“ reagoval Nikolaj.

„Jak vidíte sami, tak to možné je. Renesmé je živoucím důkazem,“ promluvil Carlisle.

„Je krásná,“ řekla s úsměvem na rtech Camile.

Ráno jsme se všichni probudili a sešli se dole na zahradě. Jasper všem vysvětloval plán. Stála jsem opodál a sledovala ostatní.

„Bello,“ pozdravil mě Edwardův hlas.

„Doufám, že neplánuješ bojovat. Nechci, aby se tobě nebo naší dceři něco stalo. Pokud budeme prohrávat, musíš s ní utéct, jak nejdál jen budeš moct. Postarám se o Demetriho. Do posledního dechu budu bojovat lásko, to ti slibuju.“

„Edwarde, já chci bojovat!“

„Pšt, Bello. Nebudeme o tom diskutovat.“

Vyrušila nás Jasmína, která se zjevila vedle Edwarda.

„Myslím, že jsme připraveni,“ řekla rozhodným hlasem.

„Dobře, kde je Alice?“ zeptal se Edward.

V ten moment se objevila před námi. Byla velice nervózní.

„Edwarde, jsou tady,“ vyhrkla vystrašeně, „už je čas, jsou na palouku.“ Edward vytřeštil zrak, ale když si všiml, že mě to vyděsilo, snažil se navodit klidný výraz.

„Poslouchejte mě všichni!“ zvolal na ostatní. Všichni k nám přistoupili a bedlivě nás sledovali. Edward se zhluboka nadechl a pak promluvil.

„Volturiovi jsou tady. Je čas vydat se bojovat,“ řekl pevným hlasem.

Rumuni, Aman s Nikolajem se hlasitě zaradovali, ale ostatní vypadali dost vystrašeně, včetně mě.

Bylo to tady. Nemohla jsem uvěřit, že se to skutečně děje.

Moje první myšlenka vedla k tomu, že nás je třináct a Volturiových pouze devět. Nemohli jsme ale přesně vědět, kdo všechno bude bojovat s nimi. Pravdou bylo, že asi nezůstane v boji jenom jich devět. Jejich největší síla však spočívala ve schopnostech, kterými vládne Jane, Alec, Chelsey a Renata. Bez jejich nadání budou podstatně slabší soupeři. A zabránit jim v jeho užití jsem jim mohla pouze já, pomocí svého štítu. Tenhle úkol stál jenom na mě. Trochu jsem se při tom pomyšlení otřásla. Děsila mě myšlenka toho, že bych to nedokázala.

Byl by to náš konec, protože by nás během prvního okamžiku Alec uvěznil v temné a prázdné nicotě, ze které by už nebylo úniku. Musela jsem pomyslet na to, že my ovládáme také několik vzácných schopností. Jasmína dokázala ovládat živly, Aman pracoval s ohnivou energií, Jasper manipuloval s emocemi, Camile uměla znehybnit svého protivníka, Edward dokázal přečíst každou myšlenku a nakonec já, můj štít a schopnost způsobující mučící agónii. Bylo to ale dost?

„Bello,“ vyrušil mě Edward.

„Oh, promiň, zamyslela jsem se.“

„To je v pořádku, ale teď už musíme vyrazit,“odpověděl a jeho výraz potemněl.

„A co Renesmé?“ dožadovala jsem se odpovědi.

„Ta bude s Alice. Budeme tě potřebovat, ale nechci, aby ses zapojila do přímého boje, rozumíš mi?“

„Pokusím se,“ odvětila jsem.

„Ne Bello! Slib mi, že nebudeš bojovat!“ křikl rozzlobeně a jeho hruď se prudce vzdouvala od přerývavého dechu. Smutně jsem se na něj podívala a věděla, že mu teď budu muset lživě přísahat. Nedokázala bych nečinně postávat a sledovat, jak moje rodina bojuje a umírá. To bych nedopustila nikdy v životě!

„Slibuju,“ řekla jsem a vydala se společně s ostatními vstříc osudu…

Autor: Lorenia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Soumrak noci - 18. kapitola - Konec nebo naděje?: