Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - kapitola 10.

28.12.2009 (14:30) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6500×

Ohlížela jsem se přes silnici.

„Bells!“ zavolal za mnou známý hlas. Úsměv mi ztvrdl na obličeji a pomalu jsem se otočila za hlasem. 

Po chodníku ke mně běžel Jake. Usměv se mi znovu jemně roztáhl a čekala jsem na jeho příchod.

Honosně ke mně doběhl a těsně přede mnou se zastavil.

„Ahoj,“ usmál se na mě tím rozzářenym úsměvem.

„Ahoj Jaku, co tady děláš?“ zeptala jsem se vesele.

„Ale jsem tady se školou. Byli jsme v kině na nějaký poučný hodnotě,“ zazubil se otráveně.

„A co ty tady? Nemáš být ve škole?“ oplatil mi. Na rozdíl od něho jsem byla za školou. Úsměv mi malinko pohasl.

„Byla jsem si něco vyzvednout,“ zalhala jsem.

„Aha,“ významně se mi podíval do ruky a já si desky přitáhla blíž k tělu. Bylo chvilku ticho a pak se tiše zeptal. „A jak se máš? A co Charlie?“

„Já se mám dobře,“ zakuňkala jsem tiše.

„A co ty? Co smečka?“

„Já taky dobrý. Máme teďka docela veselo. Emily čeká prcka. Sam je jako šílenej, pořád jí hlídá a mi běháme pro sladký,“ zakoulel očima a hrdelně se zasmál. S tím zvukem jeho hlasu jsem se rozzářila s ním.

„To je hezký, vyřiď jim prosím, gratulace,“ řekla jsem s radostí.

„No kdybys někdy chtěla, mohla by ses stavit,“ váhavě nabídl.

Byla jsem ráda, že jsem vítaná. V tom jsem si uvědomila, že Edward sedí na místě řidiče přes ulici jen pár metrů. Určitě nás poslouchal. Usměv mi zmrzl na rtech a rychle jsem se na auto otočila. Jacob můj pohled následoval.

Rychle jsem si to uvědomila a dělala, jakože nic, ale už bylo pozdě. Jake nakrčil nosní dírky a z očí mu šlehali blesky.

„Ráda se stavím. Určitě brzo se u vás ukážu, slibuju,“ snažila jsem se ho umírnit.

Ztěžka polkl a hleděl stále za mě. Bylo to dost nepříjemné. Bála jsem se, aby Edward nereagoval přehnaně a nevylezl z auta, jinak by všechny kolem jdoucí oslepil. Ale věřila jsem mu, že je rozumný a, že nebude zbytečně riskovat, když se nic neděje. U Jacoba jsem si tak jistá nebyla.

„Jacobe, já jsem tady,“ zamávala jsem mu dlaní nejistě před tváří. Pohlédl na mě, ale pořád bylo znát, že se ztěží ovládá.

„Vyjeli jste si na nákupy?“ poznamenal jízlivě.

„Jaku, já,“ nevěděla jsem jak dál pokračovat.

Jakoby se jeho nálada obrátila o sto osmdesát stupňů. Mile se na mě usmál. Přistoupil blíž, letmo mě políbil na ústa a odcházel pryč. Jen na mě zavolal.

„Budu se těšit na návštěvu Bello,“ mávl na mě a odběhl. Zůstala jsem stát jako opařená. Chvilku jsem se za ním dívala, když zmizel z mého zorného pole, odhodlala jsem se přejít silnici k autu.

Vůbec se mi nechtělo nastoupit, nevěděla jsem jak se na Edwarda podívat. Ale já jsem přece nic neudělala. Byla jsem jen zdvořilá a to ostatní udělal Jacob sám. Otevřela jsem dveře a bez toho, abych se podívala na řidiče jsem se připoutala. Jen co pás zacvakl na místo, Edward šlápl na plyn. Nic neříkal. Opatrně jsem se mu podívala do obličeje. Byl zkřivený a bylo na něm vidět, že má zlost. Nechám ho se uklidnit, nebudu ho ještě více rozrušovat.

V tom jsem si všimla vytlačených prstů na koženém volantu. Vyvalila jsem na něho oči a čekala, jestli se na mě podívá, ale nepodíval. Jel ještě rychleji, než normálně.

Když jsme dorazili k jejich domu, opustil místo řidiče a šel do domu bez toho, aby na mě počkal. Vyběhla jsem proto za ním.

„Esme,“ zavolal ode dveří. Stála jsem vedle něho a čekala, co bude dál. Esme seběhla ze schodů.

„Tak už máte nakoupeno?“zeptala se.

Edward přikývl. “Postaráš se o Bellu? Zajdu si na lov,“ vychrlil ze sebe. Jeho chování bylo dost nezdvořilé, čehož si všimla i Esme. Přikývla a jemně se na mě usmála.

Edward se otočil k odchodu. „Brzo se vrátím,“ řekl jen tak do vzduchu a zmizel. Stála jsem tam jako přikovaná a doufala, že nešel lovit Jaka.

„Stalo se něco zlatíčko?“ zeptala se mě starostlivě Esme. Než jsem stačila odpovědět, přitančila Alice a všechno jí objasnila.

„Potkali Jacoba,“ uchechtla se, jakoby řekla zábavný vtip.

„Aha,“odvětila Esme. „Z toho si nic nedělej, pročistí si hlavu a bude nazpátek. Pojď, určitě máš hlad,“ usmála se na mě, vzala mě za ruku a vedla do jídelny.

Vůbec se mi to nelíbilo. Nic jsem neudělala, nic se přece nestalo. Tak proč se na mě zlobil. Ale hlad jsem měla. Esme mi připravila pořádnou nálož. Ale já měla takový hlad, že jsem to všechno snědla. Pokoušela jsem se nemyslet na Edwardovu zlobu. Měla bych taky udělat něco do školy, když už jsem doma a mám čas. Seděla jsem v jídelně a psala úkoly a Alice seděla vedle mě a lakovala si nehty. Alice sice věděla o každém našem úkolu který byl zadán za naší nepřítomnosti, ale radši jsem zavolala Angele abych se ujistila, že Alice nic neušlo. Což jí urazilo. Ovšem ujištění se vyplatilo, protože Angela mě upozornila na test z matematiky a z rovna z látky, které jsem vůbec nerozuměla. Snažila jsem se vyčíst postup z učebnice, ale nebylo to k ničemu.

Při každém pohybu dveří jsem sebou trhla a čekala Edwardův návrat. Byl to ovšem Jasper, který podle všeho odvezl naše nákupy do srubu. Z jídelní židle už mě boleli záda tak jsem seděla v obývacím pokoji na sedačce a pročítala jeden příklad pořád do kola. Jasper nejspíš vycítil moji beznaděj, protože mi nabídl pomoc a i když mi to nebylo příjemné, pomoc jsem přijala.

Z bezpečné vzdálenosti mi vysvětloval, co které znaménko znamená a z jakého záhadného důvodu se přeměnilo na druhé straně. Konečně jsem to začínala chápat. Tak mi psal cvičně na papír další příklady a je já vyplňovala. Byla jsem mu vděčná. Sama bych na to asi nepřišla a aspoň mě zabavil.

Ale ani po tom co jsem to měla naučené, se Edward nevracel. Alice si zapnula televizní kanál s hudbou a napodobovala taneční kreace zpěvaček. Pokoušela se mě přimět k tomu abych se k ní přidala, ale mě na takovou legraci neužije. Chvíli jsem ji pozorovala a žasla nad jejím ohebným tělem. Ale i to mě přestalo po chvilce bavit. Sbalila jsem si věci do batohu, který mi Alice přinesla z mého pokoje. Šla jsem ho odnést k Edwardovi do pokoje. Bylo zvláštní se pohybovat po jejich domě, když tady nebyl.

Batoh jsem dala do rohu, posadila se na postel a koukala kolem sebe. Hrozně jsem se nudila. Když, jsem měla tyhle stavy doma, uklízela jsem, ale tady bylo všechno bez jediného smítka prachu. Venku bylo pořád slunečno. Začínala jsem tu zářivou kouli proklínat. Kdybych byla ve škole, nic z toho by se nestalo. Zvedla jsem se z postele a prohlížela si police plné hudebních cd. Přešla jsem k oknu a koukala na krásnou zahradu, kterou si Esme tak pečlivě udržovala.

U záhonu rudých růží stála Esme se zahradnickým náčiním. Naproti ní stál Edward a se sklopenou hlavou hleděl do země. Esme sem tam rozhodila rukama a vypadala jako by Edwarda za něco kárala. Na něco jí lehce přikývl a ona pokračovala. Bylo neslušné je pozorovat, ale než jsem stačila odejít od okna, už jsem byla prozrazena. Po tom co Esme skončila svojí vášnivou konverzaci, se Edward podíval do okna, kde jsem stála. Odvětil něco svojí matce a mířil k zadním proskleným dveřím. Nevěděla jsem jak se chovat. Jestli zůstat u okna nebo se posadit na postel, ale než jsem si to stačila promyslet, otevřeli se pomalu dveře jeho pokoje.

Zůstala jsem stát u okna a čekala, co bude dál. Věděla jsem, že jeho kroky neuslyším, ale snažila jsem se, jestli nezaslechnu aspoň něco. Vešel dovnitř, šel pomalu k posteli a s povzdechem se posadil na postel. Nevydržela jsem to a otočila jsem se. Seděl na kraji postele a hleděl před sebe.

„Omlouvám se. Nechtěl jsem tak vyvádět, ale to psisko mě dohání k šílenství,“ řekl tiše.

Vůbec jsem se nad výrazem, který použil, nepodivovala. Slyšela jsem ho poměrně často. Nelíbilo se mi, ale Jake o upírech nemluvil taky zrovna přívětivě. Posadila jsem se před něho na zem. Jeho pohled se ze zdi přemístil na moji tvář.

„Už se na mě nezlobíš?“ zeptala jsem se. Na chvíli se zarazil, pozorně mě sledoval. Slezl z postele a klekl si přede mě.

„Ty si myslíš, že se na tebe zlobím?“ divil se.

Neodpověděla jsem. Sklopila jsem zrak na svoje ruce, které jsem měla složené v klíně.

„Na tebe jsem se nezlobil a ani nezlobím. Mrzí mě, že jsem se choval jako blbec. Potřeboval jsem se jen projít a vyčistit si hlavu,“ říkal zahanbeně.

„Co jsi dělala ty?“

„Učila jsem se,“ lehce se zasmál.

„Opravdu jsem se učila. Jasper mi pomohl s matikou a pak jsem se nudila,“ přiznala jsem.

„Odpustíš mi to, že jsem tě tady nechal?“ zeptal se smutně. Neměla jsem mu co odpouštět. Věděla jsem, že ho to rozruší a ani jsem se mu nedivila. Vyhoupla jsem se do kleku a pohladila jsem ho po tváři.

„Nemám ti co odpouštět. Bylo mi hrozně smutno,“ políbila jsem ho na ústa. Nejspíš to vzal jako povel k jiné aktivitě. Položil mě totiž na koberec a přilehl si vedle mě. Líbal mě něžně, ale naléhavě. Potřebovala jsem se nadechnout. Jeho ústa opustili ta moje a jen tak jsme vedle sebe leželi a hleděli si do očí. Vydržela bych takhle, klidně několik hodin.

Do pokoje se přiřítila Alice s telefonem v ruce.

„Bells, volá Charlie.“ Vyrvala jsem ji telefon z ruky.

„Ahoj tati.“

„Bells, jak se máš? Je všechno v pořádku?“ ptal se starostivě.

„Ano tati, všechno je v pořádku,“ odpověděla jsem vzorně.

„A jak si užíváš stanování?“ Úplně bych zapomněla. Charlie si vlastně myslí, že jsme na výletě.

„Jo, je to dobrý,“ vykoktala jsem ze sebe. „Spím s Alice ve stanu, takže mám o zábavu postaráno,“ pokračovala jsem. Edward se vedle mě zasmál.

„A co ty?“ zeptala jsem se za účelem převést pozornost na něho.

„Taky dobrý, ve volnu chodíme se šerifem na ryby. Mají tady hodně ryb, tak úlovky jsou velký. Už budu muset jít, abych stanici neutrácel zbytečně peníze.“

„Dobře tati, měj se hezky a o mě se neboj, Carlisle na mě dává pozor,“ snažila jsem se ho ujistit aby se zbytečně nestrachoval.

„Dobře Bells, pozdravuj,“ ukončil hovor.

Zmačkla jsem červené tlačítko a položila mobil na postel.

„A co budem dělat teď?“ zeptala jsem se Edwarda. Než stačil odpovědět, přitančila Alice.

„Já vim, já vim,“ poskakovala. Edward zavrčel na její myšlenky a ona mu to oplatila vypláznutým jazykem, ale já pořád nevěděla, co toho blázna zase napadlo.

„Nebudeme zase sedět doma ne? Zajdeme do nějakýho klubu a oslavíme vaše hnízdečko,“ navrhla Alice. Edwardovi se to moc nelíbilo. Nevěděla jsem jestli se chová jako suchar jen kvůli mně a nebo opravdu takový je. Já bych se docela podívala mezi lidi. Né vždy, mám náladu, tak by se toho mělo využít.

„To je super nápad Alice,“ souhlasila jsem s jejím nápadem. Oba se na mě vyjeveně dívali. Edward s otevřenou pusou a Alice mě zkoumala, zda mám něco za lubem. Takže nakonec jsem byla suchar asi já. Tak to jim budu muset ukázat, že i já se umím bavit. Ne, že bych věděla, jak se to dělá, ale jiný holky v mém věku netoužily po ničem jiném, tak se zkusím chovat jako normální holka, sice mi budou dělat společnost upíři, ale to už je detail.

„Co na mě tak koukáte, myslím to vážně,“ přesvědčovala jsem je. Alice se probrala ze svého zkoumání, skočila mi kolem krku a líbala na obě tváře. Zavýskala a odběhla vykřičet na celý dům, že se jdeme bavit.

„To jí, ale bude hodně mrzet, až jí řekneš, že je to vtip,“ řekl soucitně.

„Ale já to opravdu myslela vážně. To, že ty jsi upír, neznamená, že budu zavřená doma,“ zasmála jsem se. Vyskočila na nohy a utíkala za Alice do jejího pokoje.

„Alice, kde jsi? Potřebuju oblíct a celkově zkrášlit,“ zavolala jsem na ni. Ona už, ale stála ve své obrovské šatně a přehrabovala se v černých vacích.

Posadila jsem se do křesla, které měla uprostřed šatny a čekala, až bude hotová s výběrem. Já hlupačka jsem jí slibila, že si vezmu na sebe cokoliv. Vybrala mi černé šaty, krátké se zajímavým zapínám kolem krku. Byli krásné, ale rozhodně by víc slušely Alice nebo Rosalie. Ale ne mě. Nohy mi zakrývaly černé punčochy.

Alice říkala, že pojedeme do tanečního klubu v Port Angeles. Je nově otevřený a pouze pro lépe zaopatřené. Takže slibovala, že nikoho ze školy tam nepotkáme. Dala jsem si sprchu a umyla si hlavu. Alice mě namalovala kouřovými šedými stíny a rty mi zvýraznila rtěnkou, o které jsem věděla, že brzo utřu do ubrousku, jen co se nebude dívat. Vlasy mi pečlivě vyžehlila a pár pramínků mi natočila. Nechala mě sedět u ní v koupelně a nesměla jsem se nikam hnout, dokud nebude hotová ona.

Prohlížela jsem se v obrovském zrcadle a nevěřila vlastním očím, byla jsem krásná. Né, tak jako Alice nebo Rosalie, ale byla jsem lidsky krásná. Doufala jsem, že Edward, Alicinu snahu ocení. Na šaty jsem si zvykla a podle toho jak mě Alice nalíčila, by mě stejně nikdo nepoznal. Samozřejmě jsem dostala boty na podpatku, ale musela jsem uznat, že k šatům by se jiné ani nehodili.

Spoléhala jsem na to, že mě Edward bude držet a kdybych náhodou padala tak mě zachytí. Seděla jsem na okraji vany a pořád se prohlížela ze všech úhlů.

Když byla Alice hotová, vešla do koupelny, připoutala moji pozornost zářivým úsměvem a otočila se dokola. Měla oblečené modré šaty z flitrů. Byli také krátké a rozhodně víc upoutávali pozornost. Což jsem byla ráda. Vedle její krásy a extravagance si mě nikdo nevšimne. Alice byla nádherně sladěná. Boty měla stejné barvy a vypadali ještě víc nepohodlné, než ty moje. Vlasy měla vyžehlené a pečlivě nagelované do špiček. Ve vlasech měla třpytivou čelenku.

Podle všeho jsme byli hotové. Oblékla jsem si černý krátký svetřík a Alice si vzala přes ruku černé bolerko. Vyšla jako první a já jí šla opatrně v patách. Každý krok jsem vážila a snažila se nezabít.

« Kapitola 9. ♥ Kapitola 11.»

Shrnutí

Autor: BadLovelyLucy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - kapitola 10.: