Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - kapitola 14.

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Splněná přání - kapitola 14.Konec svátků a konečně bude snad klid a budu se moct vrátit do sedla. Tento dílek je trochu slabší. Nic zajímavého tam neni ale něčim se musim dostat dál :-) těšim se na komentáře. Moc děkuji všem co čtou mojí povídku :-)

07.01.2010 (08:00) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3231×

 

“Než si to začnete vysvětlovat jinak a budete mě kárat, vyslechněte mě,“ snažil se uklidnit napětí Edward a pomalu si sundal brýle. Pohlédl na svého otce a čekal.

Carlislův pohled se náhle změnil. Jako by čekal jiné překvapení. Esme se zajíkla a svůj pohled přemisťovala z Edwarda na mě.

 

„Co se stalo, Edwarde?“ ptal se Carlisle. Nikdy jsem ho takhle neviděla. Nikdy na mě nepůsobil tvrdě, jeho rysy byly ztělesnění čistoty a lidskosti. Ale teď vypadal jako upír.

 

„Nic závažného se nestalo, jen jsem měl takový hloupý nápad,“ řekl Edward a Esme náhle ztuhla napětím.

 

„Byl jsem zvědav, co s naším druhem udělá alkohol,“ vysvětlil Edward se smířlivým úsměvem na rtech. Já koukala z jednoho, na druhého a byla jsem rudá, až za ušima. Kdyby tak věděli, že to byl můj nápad.

 

Carlislovi povolili rysy a chvíli o něčem přemýšlel, pak se hlasitě zasmál. Edward se k němu přidal. Já jsem nechápala co je tady k smíchu a Esme nejspíš taky ne. Vyměnili jsme si nechápavé pohledy. Esme se postavila vedle svého muže a se založenýma rukama v bok čekala, až se něco dozví. Edward se přestal smát první a Carlisle chvilku po něm.

 

„Nechápu, čemu se smějete. Edwarde, co to s tebou dneska je? Být tak nezodpovědný,“ kroutila Esme nechápavě hlavou.

 

Carlisle přistoupil k Edwardovi blíž a zkoumal barvu jeho očí.

„Jak se cítíš? Dělá to s tebou něco?“ ptal se, se zájmem.

„Nic mi není, jen ta barva se změnila a možná vidím trochu míň zaostřeně, než normálně,“ popisoval svoje pocity.

„Co s tím?“ zeptal se otce.

Carlisle se zamyslel. „Snad by měl stačit lov. Když ne, něco snad vymyslíme. Možná to vyprchá jako u lidí,“ přemýšlel nad variantami.

 

Esme si povzdechla. Vzala si skici a odcházela po schodech nahoru.

 

„Dobře tak já dojdu Bellu uložit a můžeme vyrazit,“ odpověděl Edward na Carlislovi myšlenky.

 

„To není nutné, zvládnu to sama. Můžete jít hned,“ snažila jsem se působit sebejistě. Opatrně jsem se usmála a doufala, že odejdou bez dlouhého přemlouvání. Edwardovi se to moc nelíbilo. Chvíli přemýšlel, zkoumavě si mě prohlížel a pak pohlédl na Carlisla a skoro neznatelně přikývl. Carlisle odešel ke dveřím, ohlédl se na mě, obdařil mě svým krásným úsměvem a vyšel ven.

 

„Jsi si jistá?“ zeptal se starostlivě.

„Už je mi dobře a čím dřív, to vyřešíte, tím dřív budeš semnou,“ zkusila jsem povzbudivě.

Moc to nepomáhalo tak jsem se zkusila usmát. Pořád na mě starostlivě hleděl a jeho zelené oči zářily tak jasně. Nelíbilo se mi to. Už aby se vrátila ta krásná hřejivá zlatá.

„Neboj se o mě. Dám si něco k jídlu, zajdu se vykoupat a půjdu spát. Co se mi asi tak může stát? A nebudu sama,“ usmála jsem se a natáhla jsem se k jeho rtům, políbila jsem ho a pohladila po tváři.

„Dobře, vrátím se co nejrychleji. Slibuji,“ usmál se na mě, ale stále na něm bylo vidět, jak zkoumá moje reakce. Políbil mě na čelo a zmizel ve dveřích. Chvilku jsem počkala. Opřela jsem se o zeď a hleděla před sebe.

 

Strašně mě bolely nohy. Vyzula jsem si boty, vzala je do ruky a vyšla jsem schody. Pohybovala jsem se pomalu, nemám kam pospíchat. Vešla jsem k Edwardovi do pokoje. Nerozsvěcela jsem. Obrovským oknem procházelo měsíční světlo.

 

Opřela jsem se o zavřené dveře. Cítila jsem se tak sama. Doléhalo na mě tolik pocitů. Vlastně celý den jsem byla sama. Až na ten krásný večer, který jsem stejně zkazila. Nemá cenu abych někam chodila a snažila se, být normální. Nejsem normální. Věděla jsem to už dávno. Tolik lidí na celém světě má normální život, ale já ne. Vždy jsem si říkala, že není, o co stát. A v Edwardově náruči opravdu není, o co stát. Ale když jsem sama, vždycky musím myslet na to, jak je zbytečné být člověk. V mém případě určitě. Být jako Alice a nebo Esme. To by bylo tak jiné.

 

Povzdechla jsem si. Pohlédla na obrovský zářící měsíc a šla blíž k oknu. Co asi tak dělá Jacob. Bylo mi ho tak líto. Proč jsem se nemohla rozpůlit a dát každému to, po čem touží.

 

I když, dnes bych ho nejradši utopila. Takhle mi to stěžovat. La Push, jak ráda bych se tam podívala. Prošla se po pláži, poseděla na odplaveném kmeni a pozorovala západ slunce.

 

„Ne, nemysli na to,“ vynadala jsem si.

 

Zatáhla jsem závěsy a šla do koupelny. Málem jsem si ukopla palec o futra, ale bylo mi to jedno. Vysvlékla jsem se ze všeho a vklouzla pod horkou vodu. Snažila jsem se na nic nemyslet. A chvílemi se mi i dařilo.

 

Když už jsem měla promočené prsty, vypnula jsem vodu a zabalila jsem se do ručníku. Druhým ručníkem jsem si sušila vlasy. Vcházela jsem do pokoje. Vylekala jsem se. Jedna lampička na nočním stolku byla rozsvícená. Rozhlédla jsem se po pokoji. Že by se už Edward vrátil?

 

Pokoj byl prázdný. Na posteli ležel komínek oblečení. Přidržela jsem si ručník a šla se podívat blíž. Bylo to bavlněné pyžamo a ponožky. Letmo jsem se usmála a rychle se do něho oblékla. Bylo tak příjemné a teplé. Ručníky jsem pověsila na věšáček v koupelně, aby proschli. A šla jsem na chodbu za mojí nejlepší kamarádkou. V celém domě bylo ticho.

 

Plížila jsem se chodbou a zastavila jsem se u dveří do Alicina pokoje. Nechtěla jsem ji vyrušit. Třeba se už vrátil i Jasper. A to, že já, nemám možnost si užívat, neznamená, že oni taky ne.

Přiložila jsem ucho ke dveřím a snažila se zaposlouchat. Ne, že bych je chtěla šmírovat. V tom, se otevřely dveře a v nich stála Alice v červeném saténovém župánku. Nabrala jsem rovnováhu, aby jí nevpadla do pokoje. Zachytila jsem se o trám dveří a přehoupla se zase na chodidla.

 

Když jsem stála pevně na zemi, prohlídla jsem si její výraz. Nebyl moc přívětivý.

„Alice, nezlob se na mě. Stejně to dlouho nevydržíš,“ zkusila jsem. Založila si ruce na prsou a rozzlobeně se zašklebila.

„Dobře, omlouvám se. Ale já vlastně ani nevím, co jsem provedla. Vím, zkazila jsem ti večer a zábavu. Byla jsem hloupá. Ale zase to co jsme dělali, než jsem se úplně pomátla bylo fajn ne?“ zkusila jsem znovu.

„Děkuji moc, že se o mě tak hezky staráš. Nevím, co bych bez tebe dělala,“ její výraz stále nepovoloval.

„Tak to je asi vše. Nechtěla jsem rušit, jen jsem ti to chtěla říct. A děkuji,“ sklonila jsem pohled na podlahu, otočila se k ní zády a šla nazpátek k Edwardovi do pokoje.

 

Šla jsem pomalu a nejednou mě něco skolilo na zem. Málem jsem si vyrazila dech.

 

Alice mi ležela na zádech a hrozně hlasitě se smála. Snažila jsem se otočit, ale nešlo to. Nemohla jsem popadnout dech.

 

« Kapitola 13. ♥ Kapitola 15.»

Shrnutí

 

Autor: BadLovelyLucy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - kapitola 14.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře