Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - Kapitola 32.

05.02.2010 (07:30) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3580×

Bella:

Sklíčeně jsem hleděla do tmy lesa. Nevěděla jsem, co dělat. Utíkat za ním by nemělo cenu. Ještě bych se někde ztratila. Cítila jsem, jak mě bolelo u srdce. Nechtěla jsem mu ublížit a tím jsem ublížila i sobě. Neudržela jsem se a po tvářích se mi kutálely první slzy.

Nevím, jak dlouho jsem tu stála, přišlo mi to, jako pár minut ale kdo ví. Slyšela jsem, jak mě René v domě volá, ale nevšímala jsem si jí. Neodpovídala jsem.

„Bells? Co tam děláš? A kde je Jake?“ ptala se mě. Nereagovala jsem. Byla jsem omámená bolestí a celá  ztěžklá  vinou.  Cítila jsem chlad, jak se mi rozlévá po celém těle. Třásla jsem se.

„Co tu děláš zlatíčko?“ zeptala se mamka a cítila jsem její teplé paže na svých. Objala mě. To mě konečně probudilo. Podívala jsem se na ni. Koukala na mě ustaraně.

„Proč pláčeš zlato?“ zeptala se a setřela mi slanou stesku slz.

Neodpověděla jsem. Vedla mě dovnitř. Šla jsem s ní a neprotestovala.

Posadila mě na sedačku a přehodila přese mě kostkovanou deku. Sedla si vedle mě. Koukala jsem slepě na podlahu. Zvedla moji tvář a podívala se na mě.

„Pověz mamince, co se stalo,“ nařídila mi něžně.

Nevěděla jsem, co přesně říct. Nemohla jsem jí říct jak to je. Nemohla jsem se otevřít, jak jsem chtěla, ale něco jí říct můžu. Zkusím odebrat to nadpřirozeno a možná to bude vypadat normálně.

„Ublížila jsem Jakeovi. Víš on mě má rád jinak než kamarádku a nechce se smířit s tím, že já mám ráda Edwarda,“ vysvětlila jsem. Bylo to tak jednoduché. Alespoň to tak znělo, ale nebylo. Ne pro mě.

„Aha,“ pokrčila mamka ramena.

„A ty ho nemáš ráda?“ zeptala se.

„Já mám Jacoba ráda, jen Edwarda mám ráda víc, jinak. Jake je milý a to všechno, ale Edward,“ zasnila jsem se.

„Já vím, princ z pohádky. Jsem zvědavá na jeho rodiče. Je tak zdvořilý. To jsem u kluka jeho věku neviděla,“ divila se.

„Ano to je,“ usmála jsem se. „Cullenovi jsou celkově jiní,“ řekla jsem a doufala jsem, že to nebude moc nápadné.

„Jiní?“ zeptala se René, ano bylo to nápadné. Asi.

„No sama až je poznáš, uvidíš. Jsou kultivovaní a milí, slušní. Prostě jinačí, než lidé z města. Vyčnívají,“ pokusila jsem se popsat rodinu Cullenů, ale to slovy popsat nešlo. Musí to vidět na vlastní oči. Bála jsme se toho. To dopadne. Byla jsem si tím jistá.

Stále mě tížila bolest, ale snažila jsem se tím nepřidělávat mamce starosti. Ohřály jsme si večeři. Pak jsme si zapnuly televizi a bylo to všechno, jako dřív. Jako když jsem byla malá holka. Ležela jsem s René na sedačce. Mačkaly jsme se na sebe, abychom nespadly. Smály jsme se a dívaly se na filmy a seriály. Mamka měla na všechno připomínky. Rozhodně nebyla ticho. Nikdy jsem se s ní nenudila. Byla nejlepší a já jsem si teprve teď uvědomila, jak moc mi to všechno chybí.

Pokud mi Edward splní moje přání a udělá ze mě upírku, o všechno to mazlení s maminkou přijdu. Ale budu mít zase jiné věci.

Proč mi to tolik ztěžuje. Myslela jsem, že bude s Philem. Po mě se jí ani nezasteskne a ten odchod pak bude snažší.

Po prvním večerním pořadu jsme se přemístily do ložnice. Připravila jsem Charlieho pokoj. René se uložila do postele a zachumlala se do peřiny. Byla jí stále zima. Posadila jsem se k ní, chtěla jsem se zeptat na Philla. Od té doby, co přijela se o něm nezmínila.

„Tak co se stalo, že jsi tady?“ zeptala jsem se bez okolků.

Chvilku dělala, že mě neslyší. Nespouštěla jsem jí z očí a ona se snažila mému pohledu vyhnout.

„Mami,“ pokárala jsem ji a doufala, že ji to přinutí mluvit.

„Víš, holčičko, nechci o tom mluvit. Sama víš, že jsem impulzivní a o nic nešlo. Malá neshoda a já jsem ráda, že mě zavedla k tobě,“ zeširoka se usmála.

„Já jsem taky ráda, že jsi tady,“ objala jsem ji.

„Tak povídej, vyprávěj mi o sobě,“ pobídla mě.

„Já nevím o čem,“ pokrčila jsem rameny a skousla jsem si spodní ret, jak jsem se nažila na nějaké vhodné téma narazit.

„Tak třeba o Edwardovi a jeho rodině. Abych nebyla moc překvapená,“ navrhla a poposedla jsi na důkaz, že bude vzorně poslouchat.

Nevěděla jsem, co bych jí měla vyprávět. Nemohu zacházet moc daleko, a když se tomu vyhnu, bude to taky podezřelé.

„Edward pochází z velké rodiny. Vlastně jsou všichni adoptovaní,“ začala jsem, ale René mě hned přerušila.

„Opravdu? Chudáčkové, co stalo s jejich rodiči?“ zeptala se ustaraně.

„No, nevyptávala jsem se jich, ale Edward říkal, že nikdo z nich nikoho nemá. Carlisle a Esme je adoptovali a přistěhovali se sem z Aljašky. S Esme si budeš určitě rozumět. Hezky se o mě stará. A Carlisle, no myslím, že budeš okouzlena,“ musela jsem se smát. Ta představa mojí mamky v tom krásném době plném nádherných nadpozemských bytostí byla úchvatná. Začínala jsem se těšit a zjistila jsem, že se mi stýská nejen po Edwardovi ale i po mojí druhé rodině.

Podívala jsem se na budík na nočním stolku vedle postele. Touhle dobou už bývám s Edwardem. Ležíme v posteli a povídáme si. No tak Bello! Nadávala jsem si. Máš tu maminku, nemysli pořád jen na sebe. Až odjede, budeš moc být s Edwardem pořád. Uklidnila jsem svůj stesk.

„Edwardova sestra Alice mě pořád tahá po nákupech. Docela mě s ní i baví,“ pokračovala jsem a smála jsem se výrazu René.

„Ty a ráda nakupuješ?“ smála se hlasitě a já se k ní přidala.

Pokračovala jsem a ke každému člunu rodiny jsem řekla stručný popis. Vyprávěla jsem o Emmettovi, jak mě zlobí, ale že jinak je to hodný kluk s nenáročným smyslem pro humor. Pořád jsme se jen smály a někdy jsem viděla v maminčiných očích i smutek. Asi ji mrzelo, že není se mnou pořád.

Už bylo hodně hodin. René usínala a já byla také unavená. Rozloučili jsme se. Dostala jsem mateřský polibek na dobrou noc a šourala jsem vyčerpaně k sobě do pokoje. Byla tma a já jsem nechtěla rozsvěcet, abych se neprobrala. Vešla jsem dovnitř. Byla jsem tak unavená, že koupat se nemělo cenu. Skočila jsem do postele jak široká tak dlouhá a neměla jsem sílu se ani převléct.

Ledové prsty mě zastuděly na boku. Pootevřela jsem jedno oko. Byl to Edward. Co tu děla?

„Ty jsi tady?“ zašeptala jsem skrz zuby. Ani nevím, jestli mi bylo rozumět.

„Pssst! Hezky spi,“ zašeptal mi do ouška a jeho chladivý dech na mě působil jako pohlazení. Uvolněně jsem ležela a nechala se vysvlékat. Upadala jsem do spánku a nevšimla bych asi ničeho.

Ve snech mě strašil huňatý kožich. Procházela jsem se lesem. Byla jsem sama. Bála jsem se. Pomalu jsem našlapovala a přesto, že jsem byla opatrná a snažila se jít tiše, mi praskaly větvičky pod nohama. Došla jsem k obrovskému stromu. Za ním se něco pohnulo. Vylekala jsem se. Čekala jsme útok, ale nic se nestalo. Pomalu jsem došla ke kmenu stromu, opřela se o něj dlaní a nakoukla jsem za něj. Velká chlupatá koule se v šeru klepala a vzlykala.

Zaostřila jsem svůj zrak. Překročila jsem velký vystouplý kořen a šla k huňatému kožíšku. Natahovala jsem po něm ruce a doufala jsem, že ho budu moct utěšit. Vycítil moji přítomnost a zmírnil svoje vzlyky. Napjal svůj obrovský hřbet a vyčkával. Natáhla jsem k němu ruku, toužila jsem zaplést prsty do dlouhých chlupů.

Jen co se moje prsty dotkly jeho těla, ucukl. Vylekal se. Zabodl do mě upřený černý pohled. Napovrch se draly velké slzy. Nebyli to obyčejné slzy. Byli krvavé. Tentokrát jsem se lekla já. Ruka se mi automaticky vyletěla k ústům a snažila jsem se jí zastavit křik.  Když viděl moji reakci, vycenil na mě velké špičaté zuby. Pokusila jsem se ustoupit, ale zakopla jsem a upadla. Pomalu se ke mně plížil a já se snažila pozadu utéct. Nepodařilo se. Zády jsem narazila do tvrdého kmene stromu. Obrovský chlupáč se ke mně blížil. Sliny vzteku mu odkapávaly z bílých tesáků.

Vykřikla jsem. Křičela jsem ze sna. Moje tělo se rychle posadilo. Cítila jsem, jak mi po zádech stéká lepkavý pot. Koukala jsem před sebe a vydýchávala se.

Když se mě dotklo něco ledového a pohladilo mě to po zpoceném zátylku, lekla jsem se. Prudce jsem sebou cukla a otočila se. Byl to Edward.

Úplně jsem zapomněla, že mě ukládal do postele. Koukal na mě vyděšeně a v očích jsem zahlídla i bolest. Nevěděla jsem, jestli dokážu mluvit. Hrdlo jsem měla sevřené a stále jsem byla v té hrůze. Skočila jsem mu kolem krku. Ulevilo se mu. Asi si myslel, že se bojím jeho. Kdy si uvědomí, že pro mě není stvůra? V tomto snu tím, kdo mi chtěl ublížit, byl někdo jiný.

Hladil mě po zádech a na nic se nevyptával. Byl tu pro mě vždy, když jsem ho potřebovala.

Tedy od té doby, co jsme se vrátili z Voltery. Byl tu pro mě i když nešlo zrovna o něho. Byl neuvěřitelný. Úplně ve všem.

Jeho tělo mě ochlazovalo a já se pomalu uklidňovala.

Když už mi bylo o hodně líp, malinko jsem se odtáhla a pohlédla jsem do té jeho utrápené tváře. Nepatrně jsem se usmála.

„Cítíš se dobře?“ zeptal se s takovou bolestivou starostí.

„Ano, jsem v pořádku,“ přikývla jsem. Věděla jsem, že jsem nebyla přesvědčivá.

„Nevím, co se přesně stalo, ale vím, že ses s Jacobem pohádala. Proč si ubližuješ?“ zeptal se utrápeně. To mě rozčílilo. On se ho bude ještě zastávat.

„Konečně jsem si to s ním vyřídila,“ řekla jsem trochu silněji.

„Dobře,“ pohladil mě po vlasech. Snažil se, abych se nerozrušovala ještě víc.

„Tak si ještě lehni. Jsi unavená a zítra to bude asi složitý,“ zašeptal a položil mě do postele.

„Děje se něco?“ vylekala jsem se.

„Ne, nestrachuj se, nic zlého se nestane, ano? Jen Esme je unešená z toho, že René přijela a chystá na zítřek večeři. Bohužel se do toho dostala i Alice a Rose. Všichni jsou zaúkolovaný a moc se těší,“ usmál se nevině s omluvným pohledem.

„Zbláznili se?“ byla jsem překvapená.

„No, Alice říkala, že všechno bude pod kontrolou. Budeme si jeden večer hrát na lidi. Budeme dokonce i jíst,“ říkal klidně a přitom se šklebil.

Vyhýbat se nahněvané královské upíří rodině a honit jiné upíry po lese a ještě s nimi bojovat, to je hračka, ale sníst kousek jídla, to je peklo. Pomyslela jsem si a musel jsem se smát. Představa celé rodinky jak se na povel cpe večeří, jo to bude zábava.

„A jaký máš úkol ty?“ zajímalo mě.

„Já vás mám pozvat, přivést a následně i odvést. Živé a zdravé,“ usmál se kouzelně.

Už jsem se dál nevyptávala, nechtěl jsem si mysl před spaním tolik zaměstnávat.

Pohodlně jsem zalehla do pelíšku, přitáhla jsem si k sobě Edwarda a v klidu jsem usnula a žádné další chlupaté sny se mi nezdály.