Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - kapitola 47.

28.04.2010 (09:00) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3690×

Bella:

„Co mě k tomu vedlo? Ty pořád nevěříš, že tě opravdu miluji, viď?“ zeptal se trochu rozčíleně.

„Věřím, jen by mě zajímalo, co tě přesvědčilo. Tak dlouho jsem se tě snažila ujistit, že to tak má být, a teď najednou se mnou souhlasíš,“ řekla jsem smířlivým tónem. Trochu se zamyslel a já se mu snažila vidět do očí.

„Není jednoduché si připustit, že abych mohl být s tebou, musím vidět, jak umíráš. Kéž by to bylo jednodušší. Přesně vím, jak si představuješ naši budoucnost. Vidíš jen, že se budeme milovat a budeme spolu na věky. Ale za jakou cenu? Jsi žena. Teď jsi ještě mladá, ale jednou bude čas, kdy budeš toužit po dětech. A já ti je dát nemůžu. Jednou tě přestane bavit být neustále mladá. Nebudu tě bavit ani já. Budeš si přát, abys radši umřela. Vidím to u svých sester. Mají všechno, jen to základní lidské jim chybí,“ řekl tak vážně. A já mu to věřila. Ale i já jsem měla svojí pravdu.

„Já vím, že nemůžu vědět, jak je nesmrtelnost krutá. Momentálně se bojím, že přijde čas, kdy zestárnu a budu umírat. Bez tebe. Věřím, že jednou přijde čas, kdy budu chtít miminko. Ano, chtěla bych miminko. Tvoje. Jiné nechci. To mít nemůžu a já jsem s tím smířená. Prostě mám tebe a ty jsi moje všechno. Moc si přeju být s tebou navěky. Chci s tebou být. Chci být tvojí oporou ve chvílích, kdy budeš smutný. Kdy ti bude chybět něco z lidského života. Stejně tak zase chci, aby ty jsi byl se mnou, až budu smutná. Nebudu smutná ze ztráty života, ale rodiny. A další rodinu tím vším získám. Nevidím jinou možnost, jak být šťastná,“ zašeptala jsem pevným tónem. Byla jsem si tím tak moc jistá, že bych za to strčila ruku do ohně.

„Zní to hezky,“ zašeptal mi do vlasů.

„Bude to krása,“ ujistila jsem ho. „Já to chápu, že nechceš, abych byla jako ty. Vím proč. Jsi tak šlechetný. Ale chápeš, že bez sebe nemůžeme být?“ zeptala jsem se.

„Já vím, lásko. Nemůžu bez tebe být ani minutu. Šílím z toho, že musíme být poslušný dětičky,“ řekl vzrušeným tónem. Pohladila jsem ho po tváři a přitulila jsem se k němu víc. Byla jsem unavená.

„Měla by sis odpočinout,“ zašeptal něžně. Znal mě moc dobře.

„Hmmm,“ zamumlala jsem. Cítila jsem, jak mě jeho chladné ruce balí do teplé deky. Vykukoval mi jen nos. Políbila jsem ho na hruď. Musela jsem se ho stále dotýkat.

„Dobrou noc,“ zašeptala jsem vysíleně.

„Krásně sny, lásko,“ zašeptal mi do vlasů a následně místečko políbil. Nepostřehla jsem ani první melodii ukolébavky a usnula jsem. Bylo mi krásně.

Ležela jsem rozvalená na posteli, moc dobře jsem si uvědomovala, že jsem rozplácnutá jako moucha. Něco ledového mě šimralo ve tváři. Nejdříve jsem se zamračila, ale když mi došlo co, nebo spíš kdo to je, byla jsem ráda. Labužnicky jsem se protáhla a nahmatala studené prsty na své tváři. Otevřela jsem opatrně oči a pohlédla jsem do nejzářivější zlaté.

„Dobré ráno,“ řekl něžně.

„Dobré,“ přitakala jsem a přitom jsem se znovu a pracně protáhla. Najednou mi něco došlo. Povyskočila jsem a podepřela jsem se rukama. Byli jsme v mém pokoji. Úplně jsem zapomněla, že je doma René, a že jsem včera utekla v noci z domu. Ani nevím o tom, že bych se vracela.

„Co tady děláš?“ zašeptala jsem zmateně. Edward neodpověděl, jen se krásně zasmál.

„Pšššt. Vždyť sem může kdykoliv přijít,“ snažila jsem se ho utišit, ale nešlo to moc dobře.

„Bells, neboj se. René ví, že jsem tady,“ řekl už klidným hlasem.

„Jak to?“ zeptala jsem se udiveně.

„Esme a já jsme vás přijeli poctít svoji návštěvou,“ usmál se na mě jako ten největší uličník, a přestože jsem včera dostala to, po čem jsem skoro celý týden toužila, jsem ho chtěla znovu. Pořád jsem ale nechápala, co tady dělá i Esme.

„Esme přijela zabavit René, abychom měli trochu času pro sebe,“ vysvětlil jako by mi četl myšlenky. To se mi líbilo.

„A to mamce nevadilo, že jdeš za mnou do pokoje?“ zeptala jsem se.

„Ani ne, spíš mě sem poslala,“ zasmál se vesele.

Plácla jsem sebou zase do postele a užívala jsem si nataženého těla. Edward si hned přilehl vedle mě. Lehl si na bok a tvář měl hned vedle té mé. Já měla oči zavřené, ale cítila jsem jeho pohled, který se do mě propaloval. Chvilku jsem se přemlouvala, abych dělala, jako že nic, ale bylo to nepříjemné, tak jsem jeho pohledu podlehla a podívala jsem se na něho.

„Co na mě tak koukáš?“ zeptala jsem se.

„Víš, že jsi hrozně sexy?“ zeptal se na oplátku a já nevěřila vlastním uším. Celá jsem zčervenala a radši jsem oči zase zavřela. Neodpověděla jsem mu.

„Nikdy mě nenapadlo, že zkažený holky jsou tak sexy,“ řekl tiše svůdným hlasem. Byla jsem rozhozená jeho slovy a nechápala jsem, kde se to v něm bere.

„Zkažený holky?“ zeptala jsem se a snažila se zastínit svůj rozrušený hlas.

„Ano. Takový co mají problémy ve škole,“ zašeptal mi do ouška a já se celá zatřásla. Samozřejmě na moje rozrušení Edward přidal odezvu v podobě pokřiveného úsměvu.

„Asi bych měla jít dolů, ne?“ řekla jsem a chystala jsem se posadit, ale nešlo to. Kamenné objetí Edwardových rukou mě nechtělo pustit. Přitáhl si mě k sobě blíž a vášnivě mě políbil. Nenechala jsem se dlouho pobízet. Polibky to byly krásné, ale já si uvědomila, že jsem si nevyčistila zuby a byla jsem značně nervózní. Naštěstí mě po chvilce pustil.

„Radši půjdeme nebo se neudržím,“ zašeptal vzrušeným hlasem. Naposledy mě políbil na nos a pak mě pustil. Rychle jsem vyskočila z postele a pospíchala do koupelny. Tam jsem si obstarala potřebnou hygienu, a když jsem vycházela ze dveří, Edward stál u schodiště a čekal na mě.

Esme seděla s René u našeho malého rozviklaného jídelního stolečku. Esme byla krásně oblečená jako vždy a celá ta situace mi připomínala návštěvu královny v chudinské čtvrti.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem obě svoje maminky. Esme se na mě usmála, a aniž by mi odpověděla, mě přišla obejmout. René se jejímu gestu malinko podivila, ale po minutce ho přešla.

„Dobré ranko, Bells,“ zašvitořila mamka. Šla jsem si udělat snídani. Vzala jsem si misku, nasypala jsem do ní hrstičku müsli, v lednici jsem si vzala bílý jogurt a celý ho vykydla do misky. Vše jsem zamíchala a už jsem se ládovala. Edward se postavil vedle mě a s velkou nechutí mě sledoval. Vždy mi jeho reakce na lidské jídlo přišla roztomilá.

Dopoledne bylo příjemné. Po snídani jsme si s Edwardem sedli k televizi a koukali na nějakou ranní show. Vůbec jsem nevnímala ani zprávy natož počasí. Užívala jsem si Edwardovy blízkosti. Bylo to krásný. Trochu mě ale vytrhla Edwardova reakce. Hlavu jsem měla položenou na jeho hrudi, tak jsem moc dobře vycítila, když se celé jeho tělo napjalo. Vzhlédla jsem mu do tváře. Upřeně zíral na televizi a rukou, kterou nedržel kolem mého pasu, se snažil rychle přepnout stanici. Choval se divně.

Chtěla jsem se ho na to zeptat, ale vyrušila mě René.

„No tak, děti. To, že jste vyloučení neznamená, že se musíte flákat. Pojedeme do města, co vy na to?“ zeptala se nás. Chtěla jsem říct, že ne. Že si s Edwardem zajdeme na procházku do lesa, ale Edward mi skočil do řeči.

„To je skvělý nápad. Můžeme si zajít třeba do kina,“ navrhl a já na něj nevěřícně upínala zrak. Zazdil naši možnost být v krásném domečku v lese a vyměnil to za den strávený s mojí matkou.

Shrnutí

Autor: BadLovelyLucy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - kapitola 47.: