Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - kapitola 59.

12.07.2010 (15:15) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3529×

Bella:

„Měl by ses jít vykoupat,“ navrhla jsem.

Zableskla se mi v mysli krásná vzpomínka na Edwardovo dokonalé tělo, ale hned mi ji vymazala ošklivá a bolestná připomínka na Erika. Posmutněla jsem.

„Tak já si skočím dát sprchu,“ řekl a už se chystal vstát z naší postele.

„Ne, prosím nikam nechoď,“ panikařila jsem. Hrozně moc jsem se bála, že mě opustí. Všechna ta hrůza mi vrátila tolik ošklivých vzpomínek. A pak několik dní bez Edwardova úsměvu mi přišlo jako několik let. Nechtěla jsem se od něho odloučit ani na několik vteřin. Skočila jsem mu kolem krku a určitě vycítil můj strach.

„Neboj se, miláčku,“ zašeptal mi do ouška. „Já tě neopustím,“ políbil mě do vlasů. Pevně mě přitiskl na svoje tělo a já se zachvěla pod náporem chladu.

Pevně jsem ho objala a úlevně si vydechla. Pohlédla jsem do jeho zamyšlené tváře.

„Tak, co bys řekla příjemné koupeli? Hezky ti ji připravím a já si mezi tím skočím do té sprchy, a než se naděješ, budu u tebe a umyji ti záda. Co ty na to?“

Rozhodně jsem kývla na souhlas. Byla jsem ráda, že si můj návrh Edward nevysvětlil špatně. Moc bych se s ním ráda milovala, ale byla jsem ze všeho tak vyčerpaná. Podle toho co jsem zaslechla od Emmeta, mě bude čekat ještě několik nepříjemných okamžiků.

Edward mě vzal do náruče a odnesl do koupelny. Zavřel za námi dveře a postavil mě na chlupatý kobereček u skříněk s umyvadlem. Hned se pustil do přípravy mojí koupele. Napouštěl teplou vodu a přilil do ní několik přísad. Postřehla jsem jen vanilkovou pěnu do koupele. Než to všechno nachystal, vysvlékla jsem se a pak už jsem jen zakrytá ručníkem čekala.

„Tak už máš hotovo, lásko,“ řekl něžně a neotočil se. Byl tak galantní. Určitě chápal, že to v této situaci není vhodné. Šla jsem za ním a objala ho kolem pasu. Hlavu jsem položila na jeho svalnatá záda. Bylo mi tak krásně. Bezpečně. Ale i tak mě ten šílený puch udeřil znovu do nosu.

Rychle jsem se od něho vzdálila, odhodila ručník a pomalu se ponořila do voňavé vody. Edward už se vysvlíkal za zástěnou, která patřila k velké sprše. Snažila jsem se ho neokukovat, ale na rozdíl od něho já to nedokázala. Když jsem spatřila bělostnou a hebkou pokožku jeho pozadí, začervenala jsem se.

Vzpomněla jsem si, jak jsem mu tlapkala prsty po jeho krásném těle. Začínala jsem nabírat vzrušení a tak jsem se snažila rozptýlit. Nabírala jsem bochánky pěny do dlaní a přendávala jsem si ji z jedné ruky do druhé.

„Co jsi vlastně dělal, že tak páchneš?“ směle jsem se zeptala. Přestože byl pod proudem vody a já sotva slyšela svůj hlas, on mě určitě slyšel. Trochu se zasmál a mě z toho dokonalého zvuku naskočila husí kůže.

„Víš, nevím, co si přesně představuješ pod pojmem „lov“, ale můžeš v té rychlosti narazit na spoustu překážek,“ řekl, když vystrčil hlavu z prosklené sprchy. Přitom se dál upíří rychlostí mydlil.

„Bohužel jsem byl natolik zaměřený na cíl, že jsem si nevšiml dosti smrduté bažiny. Vletěl jsem přímo do ní a nepomohlo mi ani to, že jsem se z ní snažil dostat několika dlouhými skoky. Bahno bylo příliš těžké. Při zpáteční cestě jsem si zaskočil do jednoho jezírka, ale i když mi oděv zaschl a bahno jsem smyl, ten zápach zůstal. Doufal jsem, že si toho nevšimneš, ale nepovedlo se.“ Znovu mě obdařil neodolatelným úsměvem a pokračoval v mytí.

Přestala jsem ho sledovat a zaměřila jsem se znovu na pěnové hradby kolem mého těla. Jak jsem tam seděla tiše, přemohla mě znovu moje poznamenaná mysl. Stačilo na okamžik zavřít oči a stále jsem viděla krvavá jatka. Otřásla jsem se a snažila myslet na něco jiného, ale vůbec mi to nešlo. Pocítila jsem na sobě upřený pohled krásných očí.

Rychle jsem se podívala jejich směrem. Edward měl kolem pasu bílý ručník a po hrudi se mu kutálely zapomenuté kapičky vody. Rozcuchané vlasy, které byly taky na špičkách mokré, vypadaly tak moc roztomile. Celkový obrázek dokonalosti by byl tak úchvatný, kdyby se na jeho tváři neobjevila bolest. Utrpení a strach. Došlo mi, že se v jeho tváři zrcadlí moje pocity. Pokusila jsem se o povzbudivý úsměv, ale místo toho se mi tvář zkřivila ještě víc v nepříjemné grimase.

Přistoupil ke mně blíž. Poklekl u okraje rohové vany. Ruce si položil na hranu a položil si na svoje silné paže tvář. Koukal na mě jako malé věrné štěňátko. Bolelo ho, že jsem smutná. Prsty jsem mu zajela do vlasů a pohladila jsem ho. Při mém doteku přivřel oči a blaženě se usmál.

Věděla jsem, že bych měla být šťastná, že jsme spolu, ale stále jsem byla zahalená hrůzou a bolestí ze ztráty. Nevěděla jsem, jestli Edwardovi přesně dochází, co mě na celé té věci bolí nejvíce, ale rozhodně bych byla radši, kdyby to ani netušil. Okamžitě by to přetočil proti sobě, a to jsme nechtěla. Nebyla to jeho vina, ale moje.

To po mě Victoria šla. A šla po mně, protože James mě chtěl zabít. Kdyby nebylo mě, nic z toho by se nestalo. Edward by mě nechránil, nezabil by Jamese a Victoria by se nechtěla pomstít. Neublížila by nevinnému chlapci, kterého jsem znala. Úžasného přítele, který byl konečně šťastný a dával to za zásluhu mně. To byl ale paradox. Neudržela jsem svoje myšlenky v tichosti a náhle mě přemohly.

Sklopila jsem oči a nechala tiše ukápnout jednu slzu, která se ztratila v horké vodě s pěnou. Ani nevím jak, ale najednou jsem v té obrovské vaně nebyla sama. Edward seděl vedle mě a bez jediného slova mě kolébal v náručí.

Jakoby to byl povel k protrhnutí přehrady, kterou jsem v sobě zadržovala těch pár dní. Slzy mi stékaly po tváři proudem a už mě přestalo bavit si je stírat hřbetem ruky. Plakala jsem Edwardovi v náručí a přitom jsem mu smáčela hebkou pokožku jeho hrudi. Bylo to prvně, kdy ve mně jeho blízkost nahého těla nevzbuzovala vzrušení ale úlevu. Opírala jsem se o něho jako o pevnou skálu a nechala jsem se tiše unášet bolestí.

Věděla jsem, že i on trpí, ale nedával to nijak najevo. Jen mě pevně držel.

Když ani po několika minutách moje úzkost neustávala, začal mě konejšivě hladit ve vlasech. Trochu mě to utišilo, ale po chvilce přišla další vlna, kterou jsem ze sebe potřebovala dostat. Tentokrát mnou vířil vztek. Ač jsem nechtěla, poddala jsem se mu.

„Proč? Proč zrovna on?“ ptala jsem se mezi vzlyky a přitom jsem párkrát udeřila pěstí do kamene, který mě obklopoval. V tom jsem si uvědomila, že jsem mohla ublížit i bytosti, na které mi záleží ze všeho nejvíce. Zvedla jsem svoje uplakané oči a podívala jsem se do krásných zlatých, které byli zahlcené vztekem a žalem. Jak moc jsem mu ubližovala svým hysterickým projevem?

Náhle jsem přestala. Nechtěla jsem, aby viděl další slzy uroněné pro někoho jiného. Snažila jsem se vytěsnit z jeho objetí, ale on mi to nedovolil.

„Mrzí mě to,“ zašeptal.

V tom mi bylo jasné, že když jsem si to sebevíc nepřála, on si to všechno dával za vinu. Proto ho tolik bolelo, že pláču, protože byl přesvědčený, že za všechnu tu hrůzu může sám.

„Prosím, nedávej si to za vinu. To mě bude zraňovat ještě víc,“ odpověděla jsem tiše.

„A kdo za to podle tebe může?“

Neodpověděla jsem. Nedokázala jsem se k tomu přiznat nahlas. Ale tím, že jsem mlčela, jsem dala Edwardovi vysvětlení.

„Lásko, to není tvoje vina. Prosím,“ zaprosil tiše a přitom mě ještě více k sobě přimkl. Nic jsme mu na to neřekla. Nebylo nic, co by mě přesvědčilo o opaku. Sám byl chvíli tiše, ale po nějaké době promluv.

„Tak rád bych jí zabil. Jsem neschopný. Stále mi uniká. Akorát se mi vysmívá,“ procedil skrz zuby nenávistně.

„Už nedovolím, aby ti nějak ublížila. Musím ji jít najít a zlikvidovat. Vím, že tě to moc neutiší, ale aspoň už bude všemu konec. I kdybych za to měl zaplatit životem,“ slíbil.

„Prosím, nemluv tak. To by mě zabilo. Přenesu se přes to a bude všechno jako dřív,“tišila jsem jeho zlobu.

„Už nikdy to nebude jako dřív,“ řekl tiše ale s takovou silou, až jsem se otřásla. Šel z něho strach. Podívala jsem se mu do očí. Byly černé jako úhel. Měla jsem pocit, jako bych se dívala do horoucího pekla. Byla jsem zvyklá, že jeho oči potemněly vzrušením, ale tohle byla jiná černá. Jeho tvář byla odhodlaná zabíjet. Vyprostila jsem jednu svoji ruku z jeho sevření a pohladila jsem ho po tváři a přinutila jsem ho, aby se na mě podíval.

Autor: BadLovelyLucy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - kapitola 59.: