Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněný slib - kapitola 4.

23.02.2010 (17:15) • Tezzynkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5252×

Najednou můj zrak zaostřil na zraněného muže. Byl celý od krve a ležel na nosítkách. Tanya si jen zakryla nos a ústa a ladně kolem nich prošla. Její oči byly stále jako tekuté zlato. Následovala jsem ji jako nějaký ocásek až k primáři.

„Počkej tu. Jsi moc nervní,“ nařídila mi.

„Ale já chci jít taky. Nemůžu tu jen tak stát,“ protestovala jsem, ale nebylo mi to vůbec nic platné. Tanya se jen otočila a zaklepala. V rychlosti vstoupila a přibouchla mi dveře před nosem. To jsem tedy opravdu nečekala. Nasupeně jsem se otočila na patě a bouchla si pěstičkou do stěny. Ale pak, jako by mě něco táhlo pryč. Nebyla to vůně, ani zvuk nebo něco, co bych viděla. Byl to prostě pocit, který jsem musela následovat. Pomalým krokem jsem šla chodbou a zahla do leva. Nevěděla jsem, co dělám, ale pak jsem pochopila. Za skleněnou stěnou byla miminka. V malých nemocničních postýlkách leželi andílci, zabalení do modrých nebo růžových přikrývek. Jen jsem tam stála a dívala se na něj. Začaly mě pálit a štípat oči. Celá jsem se třásla a plakala. Moje oči byly stále upřené na ty uzlíčky štěstí.

„Je to nádhera, že? Být matkou,“ pronesla nějaká žena. Ani jsem si nevšimla, že tam někdo je. Bylo jí asi tak 30 let a poznala jsem, že jedno z těch miminek je její.

„Které je vaše? Já jen, že jste se na ně tak dojatě dívala,“ pokračovala žena.

Které je moje... Nechápu smysl její otázky. Oči mi těkaly mezi ženou a dětmi, až jsem se nakonec otočila a vyběhla zpět za Tanyou. Ta už tam byla a netrpělivě podupávala nožkou. „Co se ti stalo?“ zeptala se, když viděla mé mokré tváře.

„Nic. Zjistila jsi něco?“

Ta se na mě lítostivě podívala. „Je mi to líto,“ oznámila mi. Myslela jsem, že už víc zdrcená být nemůžu, ale není to pravda. Osud si vždy najde něco, čím mi ublíží.

„Je to první nemocnice. Nezbývá nic jiného, než hledat dál,“ pronesla jsem rozhodně. Nemůžu si dovolit být slabá. Musím být silná a odvážná pro mého chlapečka. S Tanyou jsme navštívily ještě asi osm nemocnic a střední školy v celém městě. A scénář byl stejný...

Už jsem si pomalu začínala myslet, že své miminko nikdy nenajdu. Je jedno, kolik měst a zemí prohledám, nikdy nevyhraju. Protože tohle je boj o můj život. K večeru jsme se musely vrátit zpět do bytu. Byla jsem hodně unavená a celkově vyčerpaná. Sice jsem chtěla pokračovat v hledání, ale byla bych stejně k ničemu. Navíc jsem se chtěla Tanyi zeptat a dozvědět se pravdu. Je jedno, jak moc krutá bude, ale já prostě musím. A nebylo by vhodné, kdyby jsme to řešily v taxíku nebo někde na chodbách nemocnic a škol. Navečeřela jsem se a dlouze jsem se osprchovala. Kdyby mi Tanya potvrdila mou teorii, nedokázala bych pozřít ani sousto. Jen se zvednu a padnu na postel.

„Co se děje? Tvoje srdce je najednou tak rychlé,“ poznamenala Tanya, když jsem přišla do obýváku a sedla si naproti ní.

„Nic, jen se tě potřebuji na něco zeptat. Vím, že to asi není vhodné, ale potřebuji se dozvědět pravdu. Samozřejmě, jestli nechceš, tak nemusíš odpovídat,“ začala jsem. Tanya jen pokrývala hlavou. Zvědavost jsem mohla vyčíst z jejích očích, které na mě bez mrknutí oka neustále hleděly.

„Víš, jde o to, že vím, že jsi měla o Edwarda zájem. On mi sice tvrdil, že ho neopětoval a že jsem byla jediná v jeho životě i existenci, ale o pravdivosti jeho slov jsem se už přesvědčila,“ vysoukala jsem ze sebe. Mluvila jsem tak rychle, že kdybych nemluvila na upírku, bylo by to k ničemu. Ale upíří sluch vše velmi dobře slyšel a mozek zpracoval.

Tanya si jen povzdechla a zadívala se mi hluboce do očí. Měla jsem pravdu... Každé Edwardovo slovo, věta, slib a i nádech... To všechno byly lži.

„Je pravda, že jsem měla o Edwarda zájem. Upřímně, která by ho neměla, ale nikdy jsem jím nebyla nějak posedlá. Ale on mě jen jemně odmítl. Stejně jako každou a bylo jedno, jestli je to upírka nebo lidská žena. Proto mě překvapilo, co jsi nám řekla, když jsi přijela do Denali. Jestli Edward projevil o někoho zájem, musel být doopravdy zamilován. Já nevím, tolik let žil sám a nejednou potkal tebe,“ vysvětlila mi a já nebyla schopna slova.

Cože? On mluvil pravdu?

Když jsem usínala, honilo se mi hlavou tolik myšlenek. Je za tím vším skutečně Edward? Tolikrát mi řekl, že mě miluje, že jsem to nejdůležitější. A já ztratila srdce jen několika větami, které to všechno popřely. Kdyby si jen hrál nebo by ke mě cítil jen přechodnou lásku, tak by mě v tom baletním studiu zabil. Nedokázal by přestat a jeho rodina by mu nic nevyčítala. Ale ten vzkaz v postýlce psal, že to bude, jako by nikdy neexistoval. Ne, nemůžu se chlácholit tím, že je Edward nevinný.

„Bello, vstávej,“ budil mě líbezný hlas. Dnes musíme navšívit jen několik nemocnic a jednu vysokou školu. Opět to bylo jako včera. Po snídani jsme vyjeli a dojeli do nemocnice. Tanya okouzlovala primáře a ředitele nemocnic, ale všude nám jen řekli, že tu žádný doktor Cullen nepracuje.

„Přemýšlela jsem,“ začala jsem rozhovor, zatímco Tanya řídila. Raději jsme si pronajaly auto, než všude jezdit taxíkem. Je to pohodlnější. No pronajaly... spíš Tanya pronajala. Všechny mé úspory, co jsem měla na vysokou, padly na dětské oblečení, doktory, plenky, dudlíky, lahvičky a mnoho dalšího. Nikdo by nevěřil, jak moc toho miminko potřebuje. Maminka i Charlie mi moc pomáhali, ale nemohla jsem jen tak nechat vše zaplatit mými rodiči. Ale Tanya se nabídla, že vše bude hradit ona. Sice mi to bylo trapné, ale neměla jsem už vůbec žádně peníze.

„Že by nemuseli být jen na místech, kde moc nesvítí. Třeba se ukrývají někde, kde je slunečno a po pár letech by začali žít zas normálně. Víš, jen pro jistotu že bych je hledala,“ vyslovila jsem svou nejnovější teorii.

„Nemyslím si. A navíc, když tu nebudou, nemusíš ztrácet naději. Je to jen malá část Kanady. A i kdyby nebyli tady v Kanadě, můžou být někde jinde. Máme ještě Anglii, Island, Skotsko a tak dále. Neboj se. A navíc můžou kontaktovat oni nás. Myslím v Denali. Ostatní mi slíbili, že kdyby se Cullenovi objevili, nic jim neřeknou a budou si chránit myšlenky. Navíc mi hned dají vědět.“ Musím říct, že mě to docela uklidnilo. Ale od té strašlivé události nejsem nikdy úplně klidná. Nemám své dítě, proboha!

Dojely jsme na školní parkoviště, bylo jasné, že sem chodí jen samí snobi. Živě jsem si představovala, jak si tu Rosalie vykračuje a vychutnává si pohledy ostatních spolužáků. Ale jen na ni se nemůžu zlobit a vyčítat jí, že mě opustila. Protože jen ona mi vždy dávala najevo, že mezi nimi nemám místo. Že mezi ně nepatřím. Ne jako Alice nebo Esme. Ty se vždy mohly samou láskou přetrhnout a pak se ani nerozloučily.

Opět jsem s Tanyou zamířila do kanceláře a opět jsem jen čekala přede dveřmi. Přepadl mě pocit zrady... Co když v tom Tanya a celá její rodina jede taky. Co když mě jen tahá z místa na místo a jen mě tahá za nos. Po několika měsících bych to vzdala a ona by se vrátila za Edwardem a společně vychovavali mého syna. Alice by ve svých vizích viděla můj příchod do Denali a vše by byl jen klam. Přemýšlela jsem o tom pořád dokola.

„Bello? Jsi to ty?“ vyrušil mě známý hlas a já se z hrůzou otočila. Zahleděla jsem se do těch zlatých očí a moje srdce začalo být až bolestivě rychle.

předchozí kapitola Shrnutí další kapitola

Autor: Tezzynkaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Splněný slib - kapitola 4.: