Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Spojení (Prolog)

27.12.2010 (15:45) • Veronixika • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1055×

Prolog

  Dnes jsem si vyrazila na lov. Šel také Edward, ale toho jsem si nevšímala. Běžela jsem lesem, až jsem dorazila konečně k místu, kde se většinou páslo stádo losů, byla jsem jen kousek od toho místa, když jsem dostala vizi. Nějaká upírka a Edward se spolu hádají. Takže máme návštěvu, ale nikdo koho známe. Vize tak rychle zmizela, že jsem si ji ani nemohla pořádně prohlédnout, ale věděla jsem, že to nebude nikdo ze známých upírů. Když jsem pak slyšela hádku na živo, šla jsem blíž, sice by Edward měl velkou šanci díky čtení myšlenek, ale proč pokoušet osud? Bella by mě zabila, kdyby se Edwardovi něco stalo.

 „A co? Ničíš mě?“ vyštěkla upírka, nejspíš se snažila Edwarda vyzvat na souboj. To mi tak scházelo.

 „Edwarde, co se děje?“ zavolala jsem na něj a šla blíž, už jsem skoro byla u nich.

 „Když chceš souboj, máš ho mít!“ vyštěkl Edward, ale to už jsem dorazila na louku. Stála tam mladá upírka, mohlo by jí být tak devatenáct nebo osmnáct, když byla proměněna. Co mě udivilo, bylo to, že měla zlaté oči a k tomu s pramínky modré. Měla světle hnědé vlasy a oblečení, které vypadalo hrozně! No jasný je, že se neumí oblékat. Ušklíbla jsem se. Edward vyrazil a odhodil upírku do nedalekého stromu, který se zlomil, když do něj přeletěla, což, ale nebylo to nejdivnější, najednou jsem pocítila hroznou bolest, schoulila jsem se na zemi do klubíčka a dostala vizi:

 Edward znovu zaútočil, ale to už se mu podařilo upírce utrhnout hlavu, křup. Au, cítila jsem bolest a pak už nic nevidím.

  Edward, jen co vizi uviděl, se zastavil. Já jen stojím jako přimražená.

 „Co to má znamenat, Alice?“ zeptal se mě, ale kradmo stále pozoroval malou upírku.

 „Co jsi zač?“ otočil se na upírku, „a co jsi udělala mé sestře!“ štěkl po ní.

 „Nic jsem jí neudělala a co jsem zač, tě zajímat nemusí,“ vysvětlila mu, trochu mě to udivilo, že vůbec na něj neřvala, najednou byla daleko milejší a já věděla, že jí můžu věřit. Vstala jsem na nohy a přišla k ní blíž, věděla jsem najednou o ní hodně, předstírala, že se jmenuje Veronika, ale já věděla, že to není pravda.

 „Ne to vím, ale jak se doopravdy jmenuješ?“ zeptala jsem se jí, nevím ani proč.

 „Veronixika,“ odpověděla mi popravdě, divila jsem se, že dokážu poznat, jestli lže nebo říká pravdu, ale udivilo mě i to, že mi tu pravdu říká, měla jsem pocit, že jí znám roky, něco mě k ní táhlo.

 „Víš co jsme my?“ zeptala jsem se jí v klidu.

 „Ano, upíři,“ odpověděla mi, věděla jsem to předem, ale musela jsem se zeptat.

 „Jsi také upír?“ vyptávala jsem se dál.

 „Teď ano,“ odpověděla, ale vypadalo to, že jí je nepříjemné mluvit pravdu.

 „Kdy jsi byla proměněna?“ zeptal se Edward, byl zvědavý jako já.

 „Nikdy,“ odpověděla, řekla pravdu, cítila jsem to, i když to nedávala smysl.

 „Cože?!“ naštval se Edward, nejspíš měl pocit, že si z něj dělá srandu.

 „Nech ji, nelže!“ přikázala jsem Edwardovi naštvaně, nechtěla jsem riskovat další zranění.

  Když jsem si myslela, že by jsme ji mohli dovést k nám dostala jsem vizi.

 „Zajdi pro ostatní, ona by s námi nešla,“ přikázala jsem Edwardovi, který naštěstí poslechl. Veronixika se mě ptala, jak to vím a tak jsem jí řekla naprostou pravdu, že vidím do budoucnosti. Divila se jak, ale pak to nějakým záhadným způsobem pochopila. Byla prostě divná, nebyla proměněna, přesto je upírkou, její jméno je také záhadné a existuje mezi námi podivuhodné spojení. Jen co Edward přivedl ostatní, všichni se představili.

 „Edwarde, naštvi Alice,“ poprosil Edwarda Jasper, nechápala jsem to, dokud mi Edward neřekl, že včera nebyl na lovu, jen nechtěl jít se mnou na nákupy. Okamžitě jsem se rozzuřila a bylo poznat, že Veronixika je naštvaná taktéž. Pak Edward řekl Veronice jaké schopnosti má Jasper a on. Nakonec se Veronika uvolila, že půjde s námi domů.

  Doma jsme se zmínili o tom, že přijde Jacob, Renesmé, ale Veronika se okamžitě vyděsila. Edward zavrčel, ale já z Bellou jsme se jen zeptaly, co se stalo. Když nám řekla, že se jich bojí (nebo to tak vyznělo) tak jsme jí řekli, že potřebují jen pomoci s pátráním po jedné dívce.

  Když jsme jí řekli, že jde i Seth, okamžitě vystřelila z domu.

 „Jaspere, najdi ji,“ řekla jsem Jasperovi, ten naštěstí poslechl a za chvíli zmizel. Věděla jsem, co se stane, měla jsem o tom vizi. Veronika je do něj zamilovaná, nebo spíše má emoce mě. Dost se mi příčilo, že ho Veronika políbí, ale věděla jsem, že jinak ji zpět nedostaneme a naše životy budou v ohrožení.

  Chtěla jsem tu vizi zaplašit, ale nebylo to tak jednoduché. Ale jediná výhoda byla, že jsem se, alespoň něco dozvěděla. Takže ona je upíro-čarodějka, sice nevím, co to znamená, ale nevadí a je to ta samá dívka, která utekla Sethovi.

  Za chvíli byl zde Seth, Jacob a Renesmé a o chvíli později přišli k domu Veronixika a Jasper.

 „To ona zabila Veroniku! Je to vrah!“ zařval Seth.

 „Neboj, on se uklidní,“ odpověděl Veronice na myšlenky Edward, ale té se to nezamlouvalo.

 „Nelez mi do hlavy!“ zavrčela na něj, ale pak jsem ji v myšlenkách a pocitech donutila se omluvit.

 „Alice, prosím, nech mě žít!“ prosila mě.

 „Jo, jo, jen jsem to chtěla zkusit,“ usmála jsem se, „tak co, líbá Veronixika líp než já?“ zeptala jsem se Jaspera ze srandy, už mě ta žárlivost přešla.

 „Tobě se nevyrovná žádná, lásko,“ lichotil mi Jasper a pak mě políbil. „Jen se divím, že jsi poslala mě,“ řek.

 „Nikoho jiného by neposlechla, znám sebe, a kdyby jí někdo ublížil, stane se to samé mně. Je to prosté, pokud chci žít, musíme Veronixiku chránit,“ odpověděla jsem, „a taky jsem si ji oblíbila,“ dodala jsem vesele a objala Veronixiku.

 „No hrůza,“ zasmála se Veronixika a po chvíli jsme se k ní přidali.

Tak, snad se v tom vyznali i ti, jenž nečetli moji první povídku, snad se vám prolog líbil, co nejdříve se pokusím dodat první kapitolku.

Propojené - První díl, této povídky.

Autor: Veronixika (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Spojení (Prolog):