Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Spolubydlící - 14. kapitola

07.06.2011 (07:15) • rezule, eMCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 27× • zobrazeno 5097×

14. kapitola

Stačil jen bouchnout dveřmi a rozzezvonil se mi mobil v kapse.

„Bello? Jsem na cestě za tebou. Zkouknem nějaké filmy a ještě koupím pizzu... Jakou máš nejraději?”

„Alice?” ujistila jsem se překvapeně.

„Copak? Nenechám tě přece samotnou v tak velkým bytě po rozchodě s klukem, zvláště pak s mým bratrem,” ozval se její zvonivý hlásek a já zůstala stát celá přimrazená k podlaze. Řekla to tak, že to bere jako samozřejmost a v žádném případě nečekala, jestli se mi to líbí nebo ne.

„Jak to víš?” Zaslechla jsem, jak hlasitě polkla.

„No... Vždyť je to můj bratr!” Po této odpovědi už jsem nic nenamítala, ani se na nic dalšího neptala. Věděla jsem, že si je Edward s Alicí blízký, ale vždyť sotva stihl bouchnout dveřmi, tak jak by mohl ještě zavolat Alici a ta pak mně?

„Tak fajn, přijeď. Asi víš, kde bydlím, že?” zeptala jsem se, ale z druhého konce jsem zaslechla jen její zvonivý smích.

„Za pět minut jsem u tebe.” Ozvalo se tiché tú, tú, tú. Položila to. Byla jsem ale ráda, že se tu měla objevit, protože jsem věděla, že kdybych byla sama, utápěla bych se jen v depresích a to by k ničemu nevedlo. Jistě bych jen čučela do zdi a topila se v slzách, které se mi jen při pomyšlení na to, co se stalo mezi mnou a Edwardem, řinuly do očí.

Šla jsem se převléknout do domácího, pohodlnějšího oblečení. Vybrala jsem si svoji nejoblíbenější teplákovou soupravu, na níž to šlo také dost poznat. Barva už byla dost opraná, takže světlejší než bývala, když jsem si ji pořídila, teď mi to bylo ale jedno.

Chtěla jsem se cítit alespoň o trochu lépe. Šla jsem si najít něco k jídlu, které mi většinou také zlepšovalo náladu. Když jsem ale otevřela ledničku, musela jsem vykulit oči překvapením.

Byla plná jídla, přestože já jsem nebyla nakupovat nejméně čtyři dny. Rozběhla jsem se zvědavě ke skříňkám, kde jsme ještě nedávno společně s Edwardem skladovali potraviny. Přetékaly množstvím různých dobrůtek. Špagety, normální i toustový chléb, krekry, bagety, jogurty, ovoce, zelenina, mléko, džusy, másla, popcorny,... Až oči přecházely. Edward musel být určitě na nákupech, když jsem byla ve škole, a tak moc jsem si lámala hlavu nad tím, kde jen to může být. Dokonce jsem ho obviňovala, že je s Candy, zatímco nakupoval.

Zase jsem se spletla. Kdybych mu věřila už od samého začátku a nechala si vysvětlit, jak to doopravdy je, Edward by tu teď byl se mnou a já bych byla ten nejšťastnější člověk na světě. Ale realita je úplně jiná. Já tu trčím sama a Edward je bůhvíkde.

Nejprve jsem přemýšlela, jestli se něčeho z těch dobrot můžu jen dotknout. Bylo to jeho. Nějaký hlásek v hlavě mi však našeptával, že to nakoupil pro mě. Po chvíli uvažování jsem mu uvěřila a vzala si s sebou do obýváku sýrový popcorn. Pustila jsem televizi, ale absolutně jsem nepochytila, na co se to vlastně dívám. Prostě jsem jen zírala a vypla hlavu. Z mého nicnedělání mě vytrhl zvonek.

„Už jdu!” křikla jsem a rozeběhla poté, co jsem misku s popcornem položila na stolek, kde jsem ještě před chvílí měla položené nohy.

„Bell! Jsi v pohodě?” zeptala se ihned Alice, když jsem jí otevřela, zatímco mi do ruky dala krabici s nápisem Pizza. Voněla úžasně a byla jsem zvědavá, jakou Alice vybrala, když jsem jí během našeho rychlého telefonátu nestihla sdělit, která je ta pravá. Cokoli kromě žampionů.

„Já... Asi jo,” pokusila jsem se o úsměv. „Pojď dál,” pobídla jsem ji. Vyzula si lososově růžové boty na podpatku s otevřenou špičkou a následovala mě zpátky do obýváku.

„Přinesla jsem pár filmů,” usmála se Alice a začala se přehrabovat v kabelce. Vytáhla několik DVD a já jsem se nestačila divit, kolik se jí toho do té kabelečky může vejít. Přešla k televizi a vložila jedno z nich do přehrávače, který byl v poličce hned pod ní.

„Co to bude?” zeptala jsem se a snažila jsem se o zvědavý tón. Myslím ale, že mě prokoukla.

„Úkladná vražda s Nikki Reed. Je to komedie, měla by se ti líbit. Zní to jako nějaká detektivka, ale věř mi.” Mrkla a zasmála se, jako by si na něco vzpomněla. Plácla sebou hned vedle mě a obě jsme se spokojeně uvelebily do polštářů. Několikrát jsem jí nabízela popcorn, pití a cokoli, na co by měla chuť, ale pokaždé mě odmítla. Musím říct, že by mě celkem zajímalo, z čeho vůbec žije. Ze vzduchu? Asi.

A když jsem nad tím tak přemýšlela a po očku pozorovala Alici, neuvěřitelně mi připomínala Edwarda, i když byl každý úplně jiný. Něco měli společné. Nespouštěla jsem z ní zrak a snažila se přijít na to, co to je. A po chvíli mi to konečně došlo.

„Alice? Můžu se tě na něco zeptat?“ přerušila jsem ji ještě během úvodních titulek.

„Jasně,“ usmála se.

„Já vím, že ty a Edward jste sourozenci, sice nevlastní, ale jste. Jste si takovým nějakým zvláštním způsobem podobní. Ale to není to, na co se tě chci zeptat. Jak jste příbuzní s... Candy?“ zeptala jsem se a při vyslovení jejího jména se mi udělal v krku knedlík.

„Cože? Jak jsi na to přišla?“ podivila se Alice zřejmě zaskočená mou otázkou.

„No, víš,“ koktala jsem. „Všimla jsem si, že všichni tři máte stejnou barvu očí. Takovou zvláštní, kterou jsem ještě u nikoho neviděla. Jenom u vás,“ shrnula jsem svůj poznatek.

„No.“ Tentokrát se zasekla Alice a zřejmě hledala správná slova. „Kromě nás – Cullenových – existuje ještě jedna rodina, kde se dědí tady tato barva. A právě z té pochází Candy. Jsou to něco jako naši příbuzní, nebo tak to alespoň říká Carlisle – to je náš nevlastní otec,“ vysvětlovala Alice. Jen jsem kývla a rozhodla jsem se dál nezabývat jejich složitou historií. Alice nejspíš chtěla pokračovat, ale já jsem ji přerušila s tím, že film už začíná a že mi to může říct pak.

xxx

Alice měla pravdu, ten film mě vážně vtáhl do děje tak, že jsem zapomněla na všechno zlé. S Alice jsme se jako blázni smály nad některými scénami, které byly obzvláště vydařené. U konce filmu už jsem byla tak unavená, že jsem se Alici uvelebila na rameni a zavřela oči.

„Bylo toho na tebe moc. Jen se v klidu prospi,” zaslechla jsem ještě, jak mi Alice šeptá do ucha, a pak už jsem se plně vnořila do říše snů. Pamatuji se, že sen, co se mi zdál, byl velmi hektický. Útržky, všechny nějak spojené s Ewardem. Každý moment s ním, dokonce i ta hádka. Celá zpocená jsem se probudila až ráno. Ležela jsem ve své posteli a když jsem zaslechla nějaký hluk v kuchyni, vydala jsem se tam. Cestou jsem pohlédla na budík. Bylo osm ráno a už dávno jsem měla být na cestě do školy. Mně se tam ale nechtělo.

Co se stane, když jednou nepřijdu do školy? Nic. Za celý půlrok jsem nevynechala ani jednu hodinu, tak se snad nic nestane, když jednou nepřijdu. A navíc... Alice je tady a jak jsem zjistila, tak jedině ona mě může vysvobodit z mé deprese. Dokáže mě zabavit a já ani nemám čas myslet na Edwarda ani Angelu.

„Dobré ráno! Doufám, že máš ráda palačinky,” usmála se vřelým úsměvem, když jsem se objevila mezi dveřmi.

„Miluju je. Díky, Alice.”

„Není zač. Nevadí ti, že jsem tu zůstala přes noc? Chtěla jsem tu pro tebe být, kdyby ses náhodou probudila a navíc jsem si i tak trochu zapomněla objednat pokoj v hotelu a kolem půlnoci mi bylo blbé tam volat.” Omluvně se na mě podívala.

„Alice, ty jsi tu vítaná vždycky.” Aniž bych si všimla nějakého pohybu, byla jsem ve vteřině v ledovém sevření jejích rukou. Další společná věc s Edwardem.

Sakra, co to je za rodinu? pomyslela jsem si.

„Tak co dneska podniknem?“ zeptala jsem se, když mě Alice konečně pustila.

„Ty nejdeš do školy?“ zeptala se překvapeně.

„Ne. Za prvé se mi nechce.“ Začala jsem odpočítávat jednotlivé body na prstech. „Za druhé. Přece tě tu nemůžu nechat samotnou. A za třetí bych stejně přišla pozdě.“

„Paráda,“ radovala se Alice. „Tak to bych o něčem věděla,“ prohlásila tajemně.

„Jo? A o čem?“

„Co bys řekla na pořádnou dámskou jízdu plnou nakupování, kosmetického studia a kadeřnictví?“

„Páni! To zní skvěle! Ale,“ posmutněla jsem. „Nejsem si jistá, jestli si to můžu dovolit. Teď, když zase musím celý byt platit sama, tak nevím.“

„Neboj,“ objala mě kolem ramen. „To nejlepší jsem ještě neřekla. Máme kreditky s nekončícím dnem.“

„Alice, to nejde,“ odporovala jsem jí.

„Ale jde. A ne u mě není žádná odpověď. Teď se nasnídej a připrav se, ať můžeme vyrazit.“ Kývla jsem a radost, kterou měla Alice, se pomalu ale jistě začala přesouvat i na mě.

Tuto kapitolu přidáváme poměrně brzo, tak doufáme, že vás to alespoň tochu potěší. ;) U minulé kapitoly jste nás některé z vás tak trochu málem ukamenovaly za to, že Edward odešel. Ale jak jsme vám psaly již minule, Edward je příliš nesobecký a přestože se mezi nimi nic moc zlého nestalo, Bella má prostě pochybnosti. Vy, kdyby jste měly mít tak skvělého a dokonalého přítele, byste se nebály, že ho ztratíte, když po něm jede tolik jiných holek? No nic, vysvětlení by se vám mělo promítnout v další kapitole, kde na vás také čeká bonus... Jaký? Nechte se překvapit. ;D A ještě si dovolím dodat... Holky, proboha, kdyby se hned dali dohromady a všechno by bylo strášlivě fajn, kde by byla zápletka? Nezdálo by se vám to trochu nudné? Dobře, přiznáváme, Bella je asi trochu moc unáhlená, ale... Prostě ALE! :P :D :D

Samozřejmě, že opět - je to už náš zvyk a prosím, nemějte nám ho za zlé ;D - vám moc a moc děkujeme za komentáře, přestože kapitoly teď nevycházejí tak často, jak by se nám líbilo a jsou i o trochu kratší...

eMCullen a rezule

Autor: rezule (Shrnutí povídek), eMCullen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Spolubydlící - 14. kapitola: