Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Spolubydlící - 18. kapitola

09.07.2011 (08:45) • rezule, eMCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 27× • zobrazeno 5090×

Bella:

Když mě ráno probudil budík, poprvé za poslední týden jsem byla pořádně odpočatá a plná energie. S Alice jsme se podělily o koupelnu, já se nasnídala - Alice odmítla s tím, že po ránu nejí - a jely jsme do školy.

„A jsi vůbec zapsaná?” zeptala jsem se po cestě.

„Ne, ještě ne. Musím se před vyučováním stavit za ředitelem. Myslím ale, že to nebude žádný problém,” ujistila mě a levou ruku spustila z volantu svého auta, aby si prohrábla účes.

„Nestihla jsem se pořádně ani namalovat a učesat. To byly ale fofry!” zasmála se.

„Ale prosím tebe, vypadáš úžasně,” pochválila jsem ji. „Mám s tebou skočit do té ředitelny? Přece jen škola je docela velká a nemusela by ses vyznat...”

„Ne, to je v pořádku. Edward tam se mnou půjde. Už mi to slíbil. Uvidíme se na obědě, jo?” Trošku jsem byla zklamaná, že místo mě vzala Edwarda. Věděla jsem, že se jejich rodina o sebe stará navzájem, ale přece jen... Ráda bych jí byla při ruce.

„Dobře,” zabručela jsem a ona si všimla mého zklamaného hlasu.

„No tak, Bello! Nebudeš snad uražená, nebo jo? S Edwardem jsme se skoro vůbec neviděli od té doby, co tu jsem,” omluvně se usmála a já si připadala jako totální blbec. Byl to její bratr a měli mezi sebou velké pouto. To jsem chápala, přestože jsem žádného sourozence neměla. Z nich už to prostě tak vyplývalo, že si jsou hodně blízcí.

„Promiň. Nějak moc jsem si tě oblíbila, že už teď žárlím na každého, kdo s tebou tráví víc času než já.” Uchichtla se.

„To by se asi Jasperovi moc nelíbilo,” poznamenala a zahleděla se zasněně do dálky.

„Jasprovi?” Kdo to je?

„Jasper je můj přítel,” vysvětlila. Přítel? Proč se nepochlubila už dřív?! Na druhou stranu jsem ale zase pocítila to ostré bodnutí u srdce. Skoro každý okolo mě měl přítele a já? Nic.

„Je mi jasné, že by jsi o něm chtěla zjistit co nejvíc, jde ti to poznat ve tváři. Ale jsme před školou a za chvíli zvoní. Běž, potom si povykládáme,” mrkla na mě a já jen přikývla.

„Nezapomeň - na obědě!” zavolala ještě za mnou, když jsem běžela napřed. Pro ni ještě zvonění na hodinu neplatí, ale pro mě ano a nehodlala jsem si nechat vynadat od profesorky.

xxx

 

Alice:

„Nazdar bráško!” Objala jsem Edwarda kolem pasu.

„Sestřičko,” pozdravil mě, nabídl mi rámě a já do něj svou ruku vklouzla, přičemž se on šklebil.

„Stejně víš, kde je ředitelna, tak proč všechno tohle?” Pohledem zavadil o naše spletené ruce.

„Výslech.” Věnovala jsem mu nasupený pohled. Věděl to, tak proč se ještě musel vůbec ptát?

Protočil oči. „Věřil jsem v to, že jsem se mýlil. Bohužel ne.”

„Chudáčku!” vysmála jsem se mu. Pohlédl na mě psím pohledem, na který by sbalil i obměkčil každého a on si to moc dobře uvědomoval a já na něj vyplázla jazyk. Mě jen tak neoblafneš, Edwarde! Samozřejmě, že to slyšel a dal to dost hlasitě najevo i tím, jak se zachechtal.

„To se ještě uvidí,” zašeptal, ale já už tomu škádlení dál nevěnovala pozornost. Chtěla jsem slyšet příběh o něm a Belle i z jeho pohledu.

„Pojď si sednout,” pohodila jsem hlavou k lavičce a on jen vzdychl. Nelíbila se mu představa svěřit se mi, ale nemohl si to přece jen nechat pro sebe! Chtěla jsem jim oběma pomoct.

„A má to ještě vůbec cenu? Pohnojil jsem všechny šance, co jsme měli,” odpověděl znovu na mé myšlenky. Ale no tak! Nevěš hlavu, jsem tu ještě já!

„Vážně si natolik věříš, že bys to zvládla?”

Jo! Ale teď konečně k věci. Miluješ ji?

„Ano...”

Přerušila jsem ho dalšími otázkami v podobě myšlenek. V tom případě to nebude problém. Ty ji miluješ, ona tě miluje... Neboj! Jako by vnímal jen tu větu „Ty ji miluješ, ona tě miluje,” protože v té chvíli vykulil oči.

„Jak můžeš vědět, že mě taky miluje? Udělal jsem už tolik chyb, že kdyby to vůbec byla pravda, byl by to zázrak!” Tentokrát jsem protočila oči vzhůru já. Já to vím! Není těžké to na ní poznat. Chvíli nad tím nejspíš uvažoval a já ho nechala v klidu. Najednou, když jsem to nejméně čekala, se zvedl.

„Měli bychom tě ale vážně jít zapsat. Byla to šikovná výmluva před Bellou, aby jsi mě mohla vyslechnout, ale co by jsi jí řekla, kdyby ses poté už ve škole neobjevila? Jen pojď, vysoká, asi tak... po desáté za tvůj život, ti neublíží!”

xxx

Bella:


Když jsem vstoupila do jídelny, nemusela jsem se dlouho rozhlížet, abych zahlédla Alice. Překvapila mě, protože seděla u stolu, kde sedávaly Leah a Angela s jejími spolužačkami a normálně se s nima bavila. Co mě ale ještě víc zaskočilo bylo to, že u toho samého stolu seděl i Edward.

„Ahoj,” zamumlala jsem stále překvapeně, když jsem k nim došla s tácem v ruce, na kterém jsem měla jen vodu a sendvič. Přešla mě chuť k jídlu, když jsem věděla, že bude takový kousíček ode mě. Na to jsem byla až moc nervózní.

„Ahoj,” odpověděl mi jako jediný Edward. Alice byla až moc zažraná do rozhovoru s mými kamarádkami, nebo se možná bála mé reakce na to, že u našeho stolu sedí i Edward. No, měla se opravdu čeho bát. To si ještě vyřídíme!

„Budeš si asi vážně muset sednou vedle mě, protože nikde jinde tu už místo nevidím. Tedy pokud se ti nechce raději sedět na zemi,” poznamenal po chvíli se smíchem, když si nejspíš všiml, jak se usilovně, a možná i trochu hystericky, snažím najít další volné místo.

„Hm,” dostala jsem ze sebe a nervózně si sedla na místo vedle něj a Lindsay, dívkou, co s námi chodívala na biologii. Moc jsem ji neznala, jen když jsme se potkaly, tak jsme se pozdravily. To bylo všechno.

Do žádného z rozhovorů jsem se nezapojovala. Měla jsem vůbec co dělat, abych rovnoměrně dýchala. Mé srdce bušilo jako zběsilé jen kvůli tomu, že je on nablízku. Třásly se mi prsty a díky tomu jsem byla snad ještě nešikovnější než obvykle. Když jsem dojedla a zahlédla na velkých digitálních hodinách, co visely naproti mé židli, že mám ještě asi deset minut času, zvedla jsem se s omluvou, že si ještě zajdu na záchod. V tu chvíli zvedla hlavu Alice a oznámila všem, že jde se mnou. Jakmile jsme vyšly na chodbu, spustila jsem:

„Alice, co to ksakru mělo znamenat?!”

Překvapeně stáhla obočí. „Leah i Angela jsou super! To ti tolik vadí, že jsem se s nimi skamarádila?”

„To jsem nemyslela a nedělej, že o ničem, - nebo spíše o nikom - kdo by mě takhle mohl rozhodit, nevíš!” Šlehla jsem po ní rozzlobeným pohledem a ona sklopila oči. Konečně nějaká normální reakce!

„Víš, bylo mi ho líto. Bello, ani nevíš, jak lituje toho, že odešel! Chtěla jsem mu dát šanci, přestože já s tím nic nenadělám a je to jen ve vašich rukách. Jenže on byl v tvé blízkosti tak nervózní, že se nezmohl ani na pár vět!” zahihňala se a já zčervenala.

Moc děkujeme těm, co napsali i sebemenší komentář k minulé kapitole. Zaznamenali jsme dost velký pokles, takže vás prosíme, abyste napsali každý z vás, kdo se prokousal až ke konci. Klidně i kritiku, vaše přání ohledně děje, sympatie či nesympatie k postavám této kapitolovky...

eMCullen a rezule

Autor: rezule (Shrnutí povídek), eMCullen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Spolubydlící - 18. kapitola: