Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Spolubydlící - 22. kapitola

31.07.2011 (14:30) • eMCullen, rezule • FanFiction na pokračování • komentováno 31× • zobrazeno 6080×

22. kapitola

Tanec s Edwardem jsem si neuvěřitelně užívala. Myslela jsem si, že se nohama ani nedotýkám parketu, ale že se vznáším těsně nad ním. Přesně tak jsem se cítila. Takový pocit jsem snad ještě nikdy v životě nezažila. Nevnímala jsem čas, jak dlouho jsme spolu tančili, ale podle toho, jak mě bolely nohy a jak jsem byla unavená, jsem naznala, že jsme se pohupovali ze strany na stranu pěkně dlouho.

„Edwarde? Omluvíš mě na chvilku?“ zeptala jsem se s úsměvem a omluvně pokrčila rameny. Edward se vědoucně usmál a nebezpečně se mu blýsklo v očích.

„Nechceš jít se mnou, že ne?“ ujistila jsem se, když jsem viděla jeho odhodlaný výraz.

„Ne. Jen tě doprovodím. Nechci, aby ses mi tady někde ztratila.“ Vzal mě za ruku a už jsme se skrz taneční parket tlačili k toaletám.

„Hned jsem zpátky.“ Vytáhla jsem se na špičky a políbila jsem Edwarda na rty. Otočila jsem se a zavřela za sebou dveře od dámských toalet.

Vykonala jsem svou potřebu, umyla si ruce a vrátila jsem se k Edwardovi. Nebo jsem si to alespoň myslela, jenže on nikde nebyl. Zastavila jsem se na místě a začala jsem se rozhlížet, jestli ho náhodou někde nezahlédnu. Neviděla jsem ho.

Odhodlaná najít Alici jsem vykročila k tanečnímu parketu. Najednou mě ale zastavily dvě ledové paže, které se mi obmotaly kolem pasu a na šíji jsem ucítila teplý dech.

„Kam utíkáš?“ zašeptal mi Edward do ucha. Otočila jsem se mu v objetí, abych mu viděla do obličeje.

„Hledala jsem tě, ale tys tu nikde nebyl,“ posteskla jsem si.

„Musel jsem si… něco zařídit,“ vysvětlil, ale já jsem mu moc nevěřila. No, hlavně že je tady. To je teď to nejdůležitější.

Vytáhla jsem se na špičky a políbila jsem ho. Prsty jsem mu zapletla do vlasů a jeho tvář jsem si přitáhla ještě blíž. Nejdřív jsme se líbali jen něžně, ale postupně začal polibek nabírat na intenzitě. Pomalu mi začínal docházet dech, ale Edward se pohotově přesunul na mou šíji a rty nepřestával okupovat mé tělo. Konečně jsem se cítila zase svá a připadalo mi, jako by se mi vrátila část mého já, kterou jsem nepřetržitě hledala.

„Nechceš...“ Edward přerušil náš polibek a s nadějí se na mě podíval. „Nechceš se někam ztratit?“

Zarazila jsem se. Edward chce, abychom se spolu vyspali? Část mého já by mu okamžitě skočila kolem krku a nechala by se zanést, kam by Edward šel, ale ta druhá mi říkala, abych byla opatrná. Mé tělo chtělo něco jiného než zdravý rozum.

„Edwarde, já...“ Začala jsem, ale Edward mě přerušil.

„Ne, Bello. To je v pořádku. Omlouvám se. Něco takového jsem vůbec neměl říkat. Ani nevíš, jak jsem rád, že jsme zase spolu a nerad bych něco pokazil. Prosím tě, promiň,“ omlouval se okamžitě, když jsem se nedokázala pořádně vyžvejknout, co vlastně chci.

„Edwarde, zpomal!“ nakázala jsem mu. „Ano, půjdu s tebou ráda.“ Já jsem se usmívala a Edward na mě překvapeně zíral. Copak si myslel, že bych ho odmítla? Já jsem si to chvíli taky myslela, ale jak se zdá, tak ďáblík ve mně zvítězil nad rozumem.

„Vážně?“ podivil se Edward.

„Vážně,“ ujistila jsem ho. „Tak... jdeme?“

Edward kývl, vzal mě za ruku a už jsme vcházeli do pokoje, který se nacházel nedaleko toalet. Nejspíš tady na takovéto věci jsou zařízení. Musela jsem se zašklebit při představě, že už tu byl někdo před námi.

„Bello?“ strachoval se Edward, když si všimnul mého úšklebku.

„Ne, ne. Nic se neděje,“ ujistila jsem ho. „Já jen...“ Místo dokončení odpovědi jsem zvolila polibek.

Edward se okamžitě zapojil, přitáhl si mě blíž a začal mě hladit po zádech. Zabořila jsem mu prsty do vlasů a vychutnávala si jeho blízkost. Natiskla jsem se na Edwarda a rozhodně jsem neměla v plánu se jen o milimetr vzdálit.

Edward se se mnou otočil a přišpendlil mě na dveře, které za námi okamžitě zavřel. Ani nevím, jak dlouho jsem na toto čekala, ale teď jsem byla šťastná jako blecha.

„Edwarde,“ vzdychla jsem do úst jeho jméno. Začal mě líbat ještě vášnivěji. Já jsem pootevřela ústa, aby se jeho jazyk konečně mohl potkat s tím mým. Jemně mi skousl dolní ret a já jsem myslela, že se samým štěstím snad zblázním.

Edward mě zavedl k posteli, která se nacházela na druhém konci pokoje. Svalili jsme se na ni a já jsem si lehla na Edwarda. Pomalu mi začal rozvazovat tkaničku na svetru, aby mi ho mohl sundat. Svetr byl dole a Edward se na mě díval, jako kdybych už byla nahá. Už už jsem se ho chtěla zeptat, co se s ním děje, ale najednou jsem si uvědomila, co mám na sobě oblečené. Zčervenala jsem jak rajče a okamžitě vyhrkla: „To Alice! Pořád mě přesvědčovala, že si to musím vzít.“

„Jsi úžasná,“ vydechl Edward.

Dál už jsem nestihla nic říct, protože Edward se znovu nalepil na mé rty. Abych nebyla pozadu, tak jsem Edwardovi začala vysvlékat tričko. Po menším snažení konečně skončilo na zemi a já jsem si mohla vychutnávat pohled na jeho nahou hruď. Prsty jsem mu přejela od brady až k pásku u kalhot a poté jsem tu stejnou cestičku absolvovala i s jazykem. Na stehně jsem ucítila Edwardovo vzrušení a byla jsem ráda, že ho alespoň nějak dokážu uspokojit a vlastně i sebe.

Opět se své role ujal Edward a postupně mi začal rozvazovat jednu tkaničku topu za druhou. Převalil mě pod sebe, takže jsem teď na zádech ležela já a on se tyčil nade mnou. Začal mě líbat na šíji, ale postupně, jak ze mě pomalu top padal, sjížděl rty dolů a zastavil se na mých prsou. Nejdříve opatrně skousl jednu bradavku a začal sát a poté se přesunul i na druhou. Slastně jsem zavzdychala.

Polaskal mi je a já jsem myslela, že samým štěstím a vzrušením se vznesu do vzduchu a začnu lítat. Už jsem to dál nemohla vydržet, a tak jsem se Edwardovi pokoušela rozepnout kalhoty, a pak je sundat. Rozepnout je, se podařilo bez problémů, ale sundat je, to už šlo trošku hůř. Vlastně mě vůbec nepřekvapilo, když mé kalhoty skončily na zemi dřív než ty Edwardovy. Teď už jsem na sobě měla jen kalhotky, zatímco Edward byl oblečený pořád do půli těla.

Edward rty neustále okupoval celé mé tělo, kam se jen dostal. Prsty mě začal hladit po stehně nedaleko mého místečka. Tohle mě nabudilo snad ještě víc. Přitáhla si jeho hlavu a hladově jsem se vrhla na jeho rty.

Ani jsem to nezpozorovala a Edward mi sundal i kalhotky. Najednou jsem pod Edwardem ležela úplně nahá, ale on na sobě měl pořád kalhoty. Najednou se zastavil a s úžasem si prohlížel celé mé tělo. Díval se na mě, jak by ještě nic hezčího neviděl. Asi bych se měla stydět, ale vůbec ne. Spíš jsem si užívala jeho pohled.

Znovu jsem se pokoušela Edwardovi stáhnout jeho kalhoty. Tentokrát už jsem měla větší úspěch. Stáhla jsem mu je po kolena a o zbytek se postaral Edward. Už měl na sobě jen boxerky, ale o ty jsem hned připravila. Teď už jsme byli oba nazí.

Překulila jsem Edwarda pod sebe, takže se znovu ocitl na lopatkách. Posadila jsem se mu do klína a Edward do mě vniknul. Pomalu jsem se začala pohybovat. Postupně jsem přirážela rychleji a tvrději. Asi po dalších třech přírazech jsem dosáhla svého vyvrcholení a Edward chvíli po mně.

Svalila jsem se vedle něj a těžce oddechovala stejně jako Edward. Polovinou těla jsem pořád ležela na Edwardovi, a tak si mě Edward přitiskl na svou hruď a hladil mě po holých zádech. Pořád jsem na své noze propletené s těma Edwardovýma cítila jeho vzrušení a těšilo mě, že si to užil stejně jako já.

„Miluju tě,“ zašeptal Edward a políbil mě do vlasů.

„Cože?“ Vykulila jsem oči a opřela se lokty o jeho nahou hruď.

„Miluju tě,“ zopakoval a usmál se.

Natáhla jsem se k němu a políbila ho. „Já tebe taky,“ zamumlala jsem mezi polibky.

Ještě jsme tam chvíli jen tak leželi, ale když jsme si uvědomili, že nejsme doma a každou chvílí sem může někdo vtrhnout, oba jsme se neochotně začali oblékat.

Už oba úplně oblečení jsme se naposledy políbili a ruku v ruce jsme vyšli zpět do toho chumlu lidí pohybujících se na parketu. Měla jsem takový zvláštní pocit. Přišlo mi, že lidé, kteří se na nás dívali, nějakým způsobem věděli, co jsme právě teď s Edwardem dělali. Ale jak by se to mohli dozvědět, že? To byl jen můj vnuknutý pocit, který jsem si jen namlouvala.

Byla jsem rozhodnutá najít Alici. Nebylo od nás moc fér, že jsme jí jen tak utekli a nechali ji tu samotnou. „Neviděls někde Alici?“ zeptala jsem se Edwarda a musela jsem pořádně křičet, aby mě přes ten hluk vůbec uslyšel.

„Čeká na nás v boxu tam, kde jsme seděli,“ odpověděl.

Zvědavě jsem se na něj podívala. „Jak to víš?“

Na chvíli se zamyslel. „Prostě to vím.“

Takových záhadných věcí jsem si všimla u Edwarda a Alice už dřív a nikdy jsem se nad tím moc nepozastavovala, tak nevidím důvod, proč bych to měla začít dělat teď. I když by mě vážně zajímalo, jak je možné, že jsou si tak podobní a při tom jsou každý úplně jiný.

Mockrát děkujeme za komentáře, které jsme našly u minulé kapitoly. Jak se zmiňujeme u každé kapitoly, tak nám dávají neuvěřitelnou sílu psát dál a tím pádem i vás - čtenáře určitě potěší, když kapitoly přibývají rychleji.

A jak se vám kapitola líbila? Myslíte si, že by se měla Bella dozvědět, kdo edward doopravdy je?

rezule a eMCullen

Autor: eMCullen (Shrnutí povídek), rezule, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Spolubydlící - 22. kapitola: