Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Spolubydlící - 26. kapitola

31.08.2011 (17:45) • eMCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 30× • zobrazeno 4168×

26. kapitola

Teď, když už jsem všechno věděla a byla jsem si jistá, že Edward už nemá přede mnou žádné tajemství, jsem se cítila mnohem lépe. Ale pořád mi v té pohodě něco vadilo. To něco byla Candy. Stála nedaleko od nás, netrpělivě podupávala nožkou a pozorovala mě, Edwarda a Alici.

„Takže,“ otočila jsem se na ni. „Co chceš?“ Založila jsem si ruce na hrudi.

Chvíli mlčela, což bylo u ní nezvyklé. „Potřebuju pomoct s Michaelem, ale to už jsem ti řekla. My – upíři.“ Ztuhla jsem. Přece jen jsem se před chvílí dozvěděla, že můj přítel a má kamarádka jsou upíři, ale z jejích úst to slovo znělo úplně jinak, než když mi všechno Edward tak trpělivě a láskyplně vysvětloval.

„Když se zamilujeme,“ pokračovala. „Už je to napořád.“ Podívala jsem se očkem po Edwardovi a ten jen souhlasně pokýval hlavou.

„Takže, ty ses zamilovala do Michaela, přítele mé kamarádky,“ shrnula jsem to.

Přikývla.

„A kdys ho viděla? Tos ho jen tak viděla v okně a najednou bum a byla z toho láska až za hrob?“

„Vlasně jo. Jen náhodou jsem ho zahlédla, když jsem procházela kolem domu tvých kamarádek a on tam stál...“

„Počkej, cos dělala u Leah a Angely?“ ptala jsem se dál. Nechtěla jsem, aby se k nim Candy jen přiblížila.

„Jen jsem tam procházela. Vlastně jsem šla za tebou, abych -“

„Tuhle část můžeš vynechat,“ prohlásil Edward a významně se jí zahleděl do očí. „Přejdi rovnou k tomu, co chceš po Belle.“

„Chci, abys mi pomohla Michaela dostat,“ řekla opatrně a podívala se mi do očí.

„Cože?!“ vybuchla jsem. „Ty si myslíš, že bych ublížila své kamarádce jen proto, že mě o to ty požádáš? Ze všech lidí na světě zrovna ty?“

„Bello, prosím.“ Jestli si myslí, že když mi řekla jménem, tak to něco změní na mém rozhodnutí, tak to se šeredně plete.

„Ne! Michaela si právě našla a on se za ní dokonce přestěhoval, jen aby mohli být spolu. Konečně je zase šťastná, když...,“ nedokončila jsem větu. Chtěla jsem říct, když jí to nevyšlo s Edwardem, ale to by asi nebyla nejvhodnější poznámka.

Když jsem tak chvíli pozorovala Candy, byla vážně smutná a zoufalá. Nečekala jsem, že by se mohla tak změnit a už vůbec jsem nedoufala v to, že bych ji někdy jen trošku litovala.

„Promiň,“ omluvila jsem se nakonec. „Ale já vážně nemůžu.“

Než jsem stihla mrknout, byla Candy pryč. Otočila jsem se na Edwarda. „Asi jsem to zvorala, co?“

„Ne, já jsem jí říkal, ať si nedělá moc velké naděje, že Angela je tvoje kamarádka,“ pošeptal a přitáhl si mě k sobě blíž. Objal mě a políbil do vlasů.

Vůbec jsem si neuvědomila, že Alice je pořád s námi. Celou dobu ani necekla a jen tam tak stála a mlčky přihlížela.

„Alice?“ oslovil ji Edward.

„Edwarde, nevidím ji. Honí se jí toho v hlavě příliš a ještě neudělala žádné trvalé rozhodnutí,“ vysvětlovala Alice. Chvíli jsem přemýšlela, o čem mluví, a pak jsem si vzpomněla, jak mi Edward říkal o Alicině daru, že vidí budoucnost. Nedokázala jsem si to moc dobře představit, ale tak kdo by dokázal, že?

„To nevadí. Počkáme, a pak se uvidí,“ rozhodl nakonec.

„Já... Musím za Angelou,“ vypadlo ze mě najednou a už jsem běžela ke dveřím.

„Počkej, půjdu s tebou,“ volal za mnou Edward.

„Ne, to je dobrý.“

„Tak tě aspoň odvezu,“ nenechal se odbýt.

„Fajn,“ rezignovala jsem a Edward hned stál vedle mě a už jsme běželi k jeho autu.

Asi za pět minut jsem vystupovala před domem mých, dvou velmi dobrých, kamarádek. Políbila jsem Edwarda na rozloučenou a musela mu slíbit, že mu zavolám a on pro mě zase přijede. Kývla jsem, protože jsem věděla, že by mě jinak nepustil a ještě doteď bychom seděli v autě a dohadovali se.

Zazvonila jsem a čekala, až mi přijde někdo otevřít. Netrpělivě jsem čekala, až příjde buď Leah nebo Angela, ale namísto nich se tam objevil mně neznámý kluk.

Chvíli jsme na sebe jen tak zírali, ale nakonec jsem se já jako první zmohla na slovo.

„Ahoj, já... hledám Leah nebo Angelu,“ vykoktala jsem.

„Jo, jasně. Ty musíš být Bella, že?“ usmál se na mě a až teď, když jsem si ho pořádně prohlédla, jsem musela uznat, že je to vážně fešák. Krátké hnědé vlasy, modré oči a ten jeho úsměv... Skoro bych řekla, že se mi z něj podlamovala kolena.

Škoda, že mi teď Edward nemůže číst myšlenky, pomyslela jsem si škodolibě.

„Jo, to jsem já,“ přikývla jsem. „A ty jsi...?“ Nechala jsem větu nedokončenou, aby ji dokončil.

„Já jsem Michael, Angelin přítel.“ Natáhl ke mně ruku a potřásli jsme si jimi.

Najednou se za ním objevila Angela a stoupla si mu po boku.

„Ahoj, Bello,“ pozdravila mě. „Tak hádám, že Michaela už asi znáš. Pojď dál.“

Jako při každé návštěvě jsem hned zamířila k Angele do pokoje. Když jsem kolem ní procházela, tak jsem jí jen ústy naznačila „dobrý“ a zvedla jsem palec na znamení souhlasu, že Michael je vážně třída.

„Já vím,“ naznačila rty a usmála se od ucha k uchu.

Všichni tři jsme došli do pokoje a posadili se do křesílek, které měla Angela v pokoji. Když jsem vešla do dveří a Leah mě uviděla, hned mi skočila kolem krku.

„Zrovna jsem ti chtěla volat,“ zavýskala hned vedle mého ucha a já myslela, že mi praskne bubínek.

Všichni jsme se posadili a dlouho jsme si povídali. Pořád jsem pokukovala po očku po Angele a Michaelovi. Seděli vedle sebe a Michael Angelu držel kolem pasu. Sem a tam se k ní naklonil, něco jí pošeptal a políbil na ucho. Angela se následně usmála a nepatrně zčervenala. Viděla jsem ty její jiskřičky v očích a byla jsem ráda, že je opět šťastná a až po uši zamilovaná.

Málem jsem zapomněla, proč jsem sem vlastně přišla. Jasně, chtěla jsem vidět své kamarádky, ale zároveň jsem byla zvědavá na Michaela. Nicméně, vážně jsem se chtěla ujistit, že Angelu miluje, a že když se kolem něj možná bude motat Candy, tak s ní zůstane, ať se děje, co se děje.

„Ange?“ oslovila jsem ji. „Donesla bys mi, prosím, něco k pití?“ S prosíkem jsem se na ni usmála.

„Jasně,“ vyskočila a už se řinula do kuchyně. Doufala jsem, že tam bude dlouho...

Upřela jsem svůj zrak na Leah a doufala, že pochopí, co po ní chci.

„Ehm,“ vykoktala. „Musím na záchod. Hned jsem tu.“ Pořád se dívala na mě a já jsem ji jen naznačila „děkuji.“

„Hádám, žes neposlala holky pryč jen tak,“ řekl Michael, když zasebou Leah zavřela dveře.

„Já jsem je neposlala pryč,“ namítla jsem, i když to byla lež.

„Ale notak, díval jsem se na tebe,“ zasmál se.

„Fajn, přiznávám. Chtěla jsem si s tebou promluvit o samotě,“ přiznala jsem a vážně se mu podívala do očí.

Když se na mě chvíli díval, jeho úsměv ztvrdl a nakonec v jeho tváři nezbyl vůbec žádný. „Co se děje?“ zeptal se vážně a propaloval mě pohledem.

„Miluješ Angelu?“ vyhrkla jsem bez sebemenšího mazání medu kolem pusy.

„Cože? Co to je za otázku? Samozřejmě, že ji miluju,“ odpověděl okamžitě. „Proč se na to ptáš?“ dožadoval se vysvětlení.

Na jeho otázku jsem nebrala ohled. „I kdyby se o tebe zajímal někdo jiný, tak bys ji neopustil?“

„Cože?! Bello, proč se mě na to ptáš?“ ptal se mě zmateně a snažil se mi odpověď vyčíst z očí.

„Potřebuju to vědět, je to důležité.“ Tohle mu jako vysvětlení muselo stačit.

Najednou se otevřely dveře a v nich stála Angela s tácem plným sklenic s pomerančovým džusem.

„O čem si povídáte?“ ptala se zvědavě, když si nás oba měřila pohledem.

„O ničem důležitém.“ Významně jsem se podívala na Michaela a nehodlala z něj spustit zrak do doby, než mi odpoví na to, na co jsem se ho ptala.

Pořád mi upřeně hleděl do očí, ale přikývl a já jsem se na něj jen usmála na znamení, že rozumím. Teď, když jsem se dozvěděla, co jsem potřebovala už jsem vlastně neměla důvod tu nadále zůstávat, ale ještě jsem chtěla chvíli pobýt s kamarádkami a trošku podrbat. Ovšem nemohl mi ujít Michaelův pronikavý pohled, kterým si mě od našeho rozhovoru měřil. Přestože objímal Angelu, díval se na mě a propaloval mě pohledem.

Do konce své návštěvy jsem měla tolik štěstí, že už jsme s Michaelem nezůstali ani vteřinu sami a tím pádem ze mě nemohl dostat žádné detaily. Ale mně bylo jasné, že to, co jsem mu poskytla jako odpověď, mu rozhodně stačit nebude.

Mám dotaz: Chcete, aby se nám ještě nějak zapletl Michael s Bellou, anebo už chcete pomalu, ale jistě, končit? Původně jsem měla naplánované, že napíšu tak třicet kapitol a bude konec, ale když jsem dopsala tuto kapitolu, tak jsem si řekla, že by nebylo na škodu ještě něco napsat, ale to záleží jen a jen na vás, jestli se vám to ještě bude chtít číst.

Opět musím všem poděkovat za komentáře a jsem strašně moc ráda, že se vám povídka zase začíná líbit a je více a více komentářů.

eMCullen

Autor: eMCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Spolubydlící - 26. kapitola: