Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Spolubydlící - 8. kapitola

29.04.2011 (15:15) • rezule, eMCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 7460×

8. kapitola

Louka. Edward a já. Sedíme a líbáme se mezi kopretinami a levandulí. Smějeme se a hledíme si do očí. Pozorujeme západ slunce. Jeho studený prst mě náhle pohladí po obličeji.

Trhavě jsem se s leknutím probudila. Takový krásný sen se mi už dlouho nezdál a já se musím probudím zrovna v tom nejlepším...

„Dobré ráno,“ zašeptal mi do ucha Edward. „Doufám, že jsem tě neprobudil. Musel jsem se tě dotknout, protože jsi až moc vypadala jako ten největší výplod mé fantazie,“ usmál se omluvným úsměvem a já pochopila, díky čemu se přerušil můj sen. Kupodivu mi to vůbec nevadilo, protože každý malý důkaz toho, že si mou přítomnost užívá stejně tak jako já, mě dostával.

Můj sen pokračoval s jedním hlavním rozdílem a pár dalšími, ale ty pro mě nebyly důležité. Teď jsem nespala, ale tohle všechno byla skutečnost. Nebyli jsme na louce, ale váleli se v Edwardově posteli. Nevoněly tu kopretiny ani levandule, jen jeho vůně.

„Dobré,“ zamumlala jsem a než jsem stihla něco dalšího říct, začal mě líbat. Jeho rty pomalu a lehce okupovaly ty mé, jako by se bál, aby mi neublížil. Přitáhla jsem si ho svými pažemi blíž ke svému tělu, abych ho ujistila, že ho chci úplně stejně jako on mě. Odtáhl se ode mě a já se na něj zamračila. Ale to, co řekl, mě však neskutečně překvapilo.

„Vím, že se známe všeho všudy asi dva dny a pro tebe to bude asi moc předčasné, ale musím ti to říct. Miluju tě.“ Pohlédl mi do očí a já si chvíli myslela, že si ze mě dělá srandu. Avšak když jsem ho pozorovala delší dobu, jeho vážný výraz se nezměnil. Ani jeden jediný úšklebek, prostě nic. A v tu chvíli jsem si byla jistá, že to myslí smrtelně vážně.

Nahnula jsem se opět k němu a začala ho znovu líbat. Mezi krátkou pomlkou polibků jsem zašeptala: „Taky tě miluju.“ A on mě pak líbal ještě dychtivěji. Po očku jsem však pohlédla na budík na malém stolku vedle jeho postele a zděsila se. Měli jsme jen necelou půlhodinu na to, abychom se připravili a vydali na cestu do školy.

„Edwarde,“ oslovila jsem ho a on mi věnoval polibek. „Musíme vstávat.“ Další polibek. „Dnes.“ Polibek. „Je.“ Polibek. „Škola.“ Naposledy jsme se políbili a já jsem vyskočila z postele a zamířila rovnou do koupelny. Potřebovala jsem sprchu, ačkoliv bych jeho doteky ze svého těla nejraději nikdy nesmyla. Nechala bych si je dobrovolně na svou kůži klidně i vypálit. 
Dala jsem si tedy sprchu a utíkala do svého pokoje. Neměla jsem čas ani náladu stát dlouho před skříní, probírat se nesčetným množstvím oblečení a hledat, co bych si měla vzít na sebe. Nakonec jsem si oblékla krátké letní šaty, které jsem si dala jako top a pod ně jsem si oblékla úzké džíny. Na doplňky už nezbyl čas. 

„Jedeme?“ Nakoukl Edward do mého pokoje, zrovna když jsem si obouvala druhou balerínu, které jsem si vybrala. Na sobě už měl bílou košili a černé džíny.

„Čekám už jen na tebe. Na, nachystal jsem ti snídani, nemůžeš přece začít den bez ní, ne?“ usmál se na mě. Z kuchyňské linky mi podával chléb se sýrem. Místo chleba jsem chytla jeho ruku a natáhla jsem se k jeho tváři pro polibek. Krajíc jsem nechala ležet na lince. 

„No jo, já zapomněl, že ty jíš jenom ty své lupínky,“ zasmál se mi do ucha. Dloubla jsem ho do ramene a za odměnu mě on popadl do svých paží tak, že mě mohl nést na rukou.

„Aaa, co to děláš?“ zasmála jsem se. 

„Přestože z toho nejsem nijak nadšený, musíme jít do školy,“ oznámil sklesle, ale nepouštěl mě. Až do auta mě nesl v náručí.

Za jízdy do školy jsme si stále vykládali a vyznávali lásku. Milovala jsem ho. Láska na druhý pohled, dalo by se říct, protože ze začátku jsem o něj vážně nijak moc nestála. 
Pravda, líbil se mi, ale ten houf holek, co se za ním pořád hnal, mě přesvědčil o něj nestát. Houf holek. A sakra, na ně jsem nepomyslela. Když zjistí, že zrovna já, Isabella Swanová, se milovala s jejich Edwardem... Uškrtí mě, roztrhají na kousíčky a poté spálí na prach. Ach bože... 

„Edwarde, co budeme po tom všem dělat?“ zeptala jsem se okamžitě poté, co mě ta myšlenka doběhla. „Vždyť mě tvé… ehm, obdivovatelky zabijí zaživa,“ řekla jsem úzkostně. 

„Bello, uklidni se, ano? Nikdo ti nezkřiví ani vlásek, o to se postarám.“ Ačkoliv jen zašeptal, naskočila mi husí kůže z jeho hlasu, který byl najednou výhružný. „Není důvod, abychom tajili náš vztah. A... k čemu by to vůbec bylo? Není přece nic na tom, že se dva... lidé milují, ne?“ usmál se a jemně mě pohladil po tváři. Ruka, kterou řadil a mě hladil po tváři, mi najednou sklouzla do klínu. Vrátila jsem mu úsměv a své prsty jsem si propletla s jeho.

„Dobře,“ odpověděla jsem jen, zatímco jsme parkovali na školním parkovišti. Samozřejmě, že když jsme vystoupili z auta ruku v ruce, všichni na nás hleděli. Ale tak, že jsem se musela smát společně s Edwardem, který se křenil na celé kolo. Všichni totiž zírali jen s otevřenými ústy neschopni slova, zastaveni jako kdyby zmrzli uprostřed činnosti, co do té chvíle dělali.

Jako včera jsme zamířili za Leah a Angelou. Jejich výrazy se vůbec nelišily od výrazů ostatních, kolem kterých jsme společně prošli. Ani se na mě neusmály jako včera, ale dívaly se na nás jako na celek. Aby jim Edward potvrdil, že patříme k sobě - a přesvědčil Leah s Angelou o tom, že se jim to nezdá, - mě objal okolo pasu a provokativně políbil na spánek. Jen jsem se usmála a kráčela dál.

„Ahoj holky,“ pozdravila jsem je jako každý den.

Nic. Žádná reakce, prostě nic. Ale tentokrát se neprobrala z transu ani jedna. Čekala jsem, že aspoň Leah, ale ta také nic. Chvíli jsme tam jen tak s Edwardem stáli a čekali, jestli holky rozmrznou.

Najednou, jako blesk z čistého nebe, Angela několikrát zamrkala, zvedla se z lavičky, aniž by mi věnovala jeden jediný pozdrav. Na mou adresu byl zamířený jen jeden jediný propalující pohled, při kterém jsem ztuhla jak socha. Angeliina reakce jako by probudila i Leah, která nade mnou a Edwardem pořád nechápavě vrtěla hlavou.

Edward se ke mně naklonil a zašeptal mi do ucha: „Mám tady počkat, nebo chcete být s Leah samy?“

„To je dobré. Klidně už běž, stejně za chvíli začíná hodina a myslím si, že mi chce Leah něco říct a nechce, abys to slyšel,“ řekla jsem a vyměnili jsme si poslední polibek.

„Sakra, Bello! Ty ses snad úplně zbláznila, ne?!“ vyjela na mě Leah.

„No promiň, ale...“ Užuž jsem chtěla něco namítat, ale ona mě přerušila, aniž by zaregistrovala, že jsem něco vůbec řekla.

„Čert vem to, že chodíš s Edwardem. Mně to je jedno, vždyť to víš, ale musíš si ho přivést a muckat se s ním, když víš, že tady bude i Angela?“ nepřestávala vést poněkud hlasitější debatu.

„A proč bych neměla?“ nechápala jsem.

„Copak ty nevíš, že Ang je do něj zamilovaná až po uši? Vždyť ona byla na nervy už jen z toho, že spolu bydlíte, ale teď, ještě když spolu chodíte... Už kvůli němu odmítla několik kluků a pořád věří, že má u něj nějakou šanci. Ale ty si sem najednou nakráčíš a sbalíš ho jediným pohledem,“ vrčela Leah a kroutila hlavou. Přišlo mi, že ještě není konec. Nebo s Leah možná ano, ale ještě mě čeká další přednáška od Angely, teda jestli se mnou ještě někdy promluví.

„Ne, to jsem nevěděla. Promiň, ale to mi nikdo neřekl. A vůbec... Proč jsi mi něco neřekla?“

„A kdy asi?“ Rozhazovala Leah kolem sebe rukama.

„Třeba když si na nás zírala jako na paka, stejně jako všichni ostatní,“ prskla jsem na ni.

„Víš, tys to asi nezpozorovala, ale ono jeden den bydlet s nejhezčím a nejžádanějším klukem ze školy a druhý den se s ním muckat, tak to jsou pořádný kapky i pro silný povahy!“ mluvila tak nahlas, že se za námi několik studentů otočilo. Sice už vypadala klidnější, ale uvnitř to vřelo, jak parní konvice. Kam se poděla ta klidná a vyrovnaná Leah?

„Hele, vím, co si teď o mně nejspíš myslíš, ale já jsem to vážně takhle nechtěla. A s tou Angelou mě to vážně mrzí. Nevěděla jsem to,“ řekla jsem posmutnělým hlasem, protože mi bylo Angely vážně líto.

„Hm,“ zabručela Leah. „Na to už je stejně asi trochu pozdě.“

Pomalu jsem se začala zvedat, protože mi bylo jasné, že tato debata už dál nepovede. Tohle byla naše první hádka s Leah. Mrzelo mě, že jsme se pohádaly jen kvůli tomu, že jsem začala chodit s Edwardem, ale zase na druhou stranu chápu, že se Leah postavila za svou sestru.

Mlčky jsme došly do třídy a každá se posadila na své místo.

Opět chceme s eMCullen poděkovat za tak ohromné množství komentářů, věřte, že nás to moc těší a rozhodně popohání k psaní dalších kapitol. ;)  Kapitolka je tu naštěstí docela brzo, přestože jsem stále nemocná, zvládli jsme ji sepsat. Chtěla bych vás však upozornit na jednu věc, kterou eMCullen u minulé kapitoly nenapsala. VŠECHNY kapitoly píšeme společně (od té 6. samozřejmě), takže je to společná práce, ačkoliv ve zveřejňování se střídáme. Nyní se vám může zdát, že komplikace nejsou moc zlé, ale ještě není konec... Rozhodně si počkejte na další kapitoly. ;)

rezule a eMCullen

Autor: rezule (Shrnutí povídek), eMCullen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Spolubydlící - 8. kapitola: