Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Srdce je nejlepší kompas 12. kapitola

05.11.2011 (07:00) • kajka007, DarkFireflies • FanFiction na pokračování • komentováno 28× • zobrazeno 5111×

Další den jsem měl vyzvednout Carlie ze školky, ale vůbec jsem nestíhal. Lidi jednoduše nedokázali pochopit, že opravdu nemůžu vyplnit každé jejich přání ihned. Bylo toho moc i pro upíra, už chápu, proč bylo místo ekonoma v nemocnici volné. Dokonce jsem to i vyčetl z myslí ostatních. Nedalo se to psychicky a vlastně ani fyzicky unést. Neustále nějaké dohadování s pojišťovnou o peníze. Další lidé si zase mysleli, že když si platí nadstandardní pokoj, tak u nich bude celé oddělení sedět a co minutu se ptát, jestli jim něco nechybí. Myslel jsem, že mi hrábne.

Ke školce jsem přijel těsně před zavřením, takže všechny uklízečky i učitelky se na mě dívaly jako na naprosto nezodpovědného otce. Zatnul jsem čelist a snažil se myslet na něco jiného. Cítil jsem ale, že mé oči nabraly tmavší odstín. Ano, měl bych se lépe ovládat, ale když mě někdo uráží jako otce, to bych zabíjel, protože se snažím dělat pro Car naprosté maximum.

Rozrazil jsem dveře do klubovny, kde si můj andílek obvykle hraje. Na koberci seděla Bella a dělala, že je babička panenek. Carlie jim zase dávala kázání, které se až podezřele podobalo těm mým k ní. Zatím si mě kupodivu nevšimly, takže když jsem se začal smát, tak obě dvě nadskočily a začaly ječet.

„Ede, co tu děláš tak brzo?“ zeptala se Carlie nespokojeným sopránkem. Ručičky už stihla založit na hrudi, bradičku měla bojovně vystrčenou dopředu a pravidelně si poklepávala nožičkou. Vypadala vtipně.

„Tak promiň,“ řekl jsem naoko uraženě a napodobil její gesto. Bella se uchechtla a poznamenala něco o tom, že jsme jako tvrdohlaví sourozenci. Car na mě zase vyplázla jazyk a sedla si Belle na klín.

„Nechceš si sednout?“ ozvala se Bella, na které bylo poznat, že tak-tak zadržuje smích, a pravou ruku napřáhla na místo, kde si před chvílí hrála Carlie na maminku a dávala kapky panenkám.

Pokrčil jsem rameny a přešel k nim. Podezíravě jsem se podíval na blonďatou barbínu a nadzvedl obočí. Neměl jsem z těch panenek moc dobrý pocit. Radši jsem to nechal být a sedl si naproti. Carlie si mě stále naštvaně měřila a její rtík se pohrdavě zvedal.

„Carlie, ty jsi opravdu unikát. Tak já se málem vybourám, abych tu pro tebe byl co nejdřív a ty se ještě naštveš, že jdu moc brzo.“ Kroutil jsem hlavou a nasadil zklamanou a smutnou masku.

„Tatí, nech toho,“ zakňučela. Ručičkama se opřela o Bellina stehna a udělala krok ke mně. Lišácky jsem se usmál a rozpřáhl ruce, aby mě mohla obejmout. Přesně jsem věděl, jak na ni.

„Ehm… Edwarde?“ přerušila nás Bella opatrně. Car se odtáhla, usmála se na mě a odstoupila, abych na Bellu viděl.

„Ano?“ Podíval jsem se jí do očí a dlaní si podepřel bradu. Chtěl jsem vypadat zaujatě a hlavně… Lidsky.

„Tak mě napadlo, jestli bychom třeba nemohli jet na výlet. Spolu, všichni,“ řekla rozpačitě.

Carliina hlavička okamžitě vystřelila vzhůru a dívala se na Bellu jako na svatý obrázek. „Fakt?“ zapištěla nadšeně a očička se jí ještě více rozsvítila.

„Já bych byl pro,“ předběhl jsem Bellu, která se už nadechovala k odpovědi. „Ale nevím kam. Nějaký nápad, Bells?“ Otočil jsem se k ní a koutky se mi samovolně vyhouply nahoru.

„No já jsem myslela, že by se Carlie líbilo v nějakém parku,“ řekla potutelně a skousla si ret.

Car byla ale jiného názoru a najednou začala házet otrávené a zklamané obličeje. „Park? Tam je hodně stromů a málo hraček,“ vzlykla utrápeně.

„Tak když myslíš… V Seattlu totiž teď otevřeli nový zábavný park. Je tam bazén s tobogány, různé kolotoče a hodně cukráren. Samozřejmě ale chápeme, že se ti tam nechce. Bude to hrozná nuda,“ povzdychla si Bella a spiklenecky na mě mrkla. Já na ni jen koukal s otevřenou pusou. Ona je génius.

Najednou, ač jsem se opravdu snažil na to nemyslet, jsem si uvědomil, že uvidím Bellu v plavkách. Bylo to až příliš rozrušující. Dlaně jsem si položil na spánky a snažil se uklidnit.

„On někdo říkal, že se mi tam nechce?“ zeptala se s hraným zájmem Carlie a tvářila se jako největší andílek pod sluncem.

„Takže pojedeme?“ zeptala se Bella. Carlie samozřejmě horlivě kývala hlavou, já jsem jen pokrčil rameny.

„Supér,“ vykřikla Carlie a rychle se zvedla. Nechtěli jsme jí kazit radost a taky jsme se zvedli.

Dohodli jsme se, že si půjdeme domů pro věci a pak Bellu vyzvedneme. Celou dobu jsem se snažil Car zpacifikovat, ale ona byla jako utržená ze řetězu. Připomněla mi Emmetta, když na jedné oslavě dělal, že se zhulil. Neustále poskakovala a zpívala si.

Když se mi konečně podařilo splnit všechna přání mé princezny, mohli jsme vyrazit. Zhruba už jsem věděl, kde Bella bydlí, takže jsme tam byli během pár minut. Stála před domem s batůžkem na zádech a mávala nám. Poprvé jsem ji viděl se sepnutými vlasy. Měla krásný dlouhý krk, až jsem měl… Ne, na tohle nemůžu myslet, okřikl jsem se.

„Ahoj, tak co? Těšíte se?“ vyhrkla s úsměvem, když za sebou uzavřela dveře.

„Móóóc,“ zavýskala Car ze zadní sedačky. Naštvaně jsem se na ni otočil, ale ona mi nevěnovala ani nejmenší pozornost.

Bella si nenápadně zacpala uši, kdyby měla Car náhodou ještě nějaký výstup.

Když jsme přijížděli k Seattlu, tak se Bella ujala navigace. Neustále tu mapku přetáčela vzhůru nohama a snažila se mě přesvědčit, že máme jet doleva, když jsme měli jet doprava. Nakonec jsem to vzdal a přestal ji poslouchat, prostě jsem nás k tomu dovezl. Bella se tvářila dotčeně, ale když tu budovu spatřila, oči se jí rozzářily snad ještě víc než Car.

Bylo to sice krásné je pozorovat, jak zamilovaně hledí na tuto budovu, ale přišlo mi, že je zde něco špatně. Jako by Bella nic takového nikdy nezažila. Za chvíli jí po tváři stekla osamocená slza, kterou rychle utřela a podívala se na mě. Dělal jsem, že jsem si ničeho nevšiml, bylo to tak lepší.

„Můžeme?“ Stoupl jsem si před ně a začal mávat rukama. Obě jen zasněně kývly a vydaly se za mnou.

Naše první kroky zamířily do lunaparku. Carlie musela otestovat každou atrakci. Bella jich zkusila jen pár, ale viděl jsem na ní, že byla šťastná…

Další kapitolu píše, jako obvykle, DarkFireflies. Jak bude výlet pokračovat? To se dozvíte. ;)

Předem děkujeme za komentáře. :)

Minulá kapitola // Další kapitola

Autor: kajka007 (Shrnutí povídek), DarkFireflies, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Srdce je nejlepší kompas 12. kapitola: