Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Srdce je nejlepší kompas 38. kapitola

30.04.2012 (14:30) • kajka007, DarkFireflies • FanFiction na pokračování • komentováno 29× • zobrazeno 3581×

Němě jsem těkal očima mezi Emmettem a Davidem. Aniž bych to nějak plánoval, vystartoval jsem k Emmettovi a společně s Jasperem jsme ho přišpendlili k zemi. Davidovy myšlenky byly v tu chvíli naprosto nechápavé a vyděšené. Podíval jsem se na něj a pokusil se o omluvný úsměv.

Jeho obličej prozrazoval to samé jako jeho myšlenky a jeho ruka drtila tu Carliinu. Ji to ale příliš nezajímalo, její obličej byl rudý vzteky a zlostně si mě měřila.

„Davide, myslím, že… už bys měl jít, uvidíme se ve škole, pa,“ zašvitořila Car sladce a jemně ho vyhodila ze dveří. Naštvaně bouchla dveřmi a vydala se zpátky k nám.

Mě obešla obloukem a zastavila u Emmetta. „Co to jako mělo být?“ zaječela na něj a prst mu zapíchla do hrudi. V tu chvíli už byl Emmett na nohou a převyšoval ji tak o hlavu a půl.

„Vidělas, jak se na tebe díval?“ zamručel on a uhnul očima.

Ohromeně jsem na ně na oba hleděl a s žuchnutím dosedl do křesla. Hlavu jsem si dal do dlaní a nechápavě s ní kroutil. Přestal jsem tu scénu v obývacím pokoji vnímat, protože jsem upřímně netušil, na čí stranu se připojit.

Pořád jsem to ale nechápal. Jak mi to mohlo uniknout? Jak jsem si mohl nevšimnout, že Emmett a Carlie… Ani jsem na to nedokázal pomyslet. Ano, je pravda, že s ní poslední dobou trávil hodně času, ale tohle je přece úplně ujeté a divné. Ani se Car nedivím, že neví, co si o tom myslet.

„Mm… já nevím, co třeba jako kluk na svou holku, Emmette?! Co máš, sakra, za problém? Víš, kolik kluků už jsem měla? A kolik jich ještě mít budu? A myslíš, že sem ještě někoho přivedu?“ bombardovala Car Emmetta otázkami, na které neznal a ani nechtěl znát odpovědi.

Pár chvil se Emm neměl k odpovědi, a tak zase spustila Car. „Ne, to si piš, že si sem nikoho nepřivedu. Nechápu, co jste si mysleli! Že až budu dost krásná a dost vyspělá, tak mě přeměníte na upíra? Tak to asi těžko! Mě by mohlo klepnou trávit věčnost s někým, kdo skenuje každý můj krok! A ani se mi nesnažte namluvit, že by se věkem něco změnilo!“ Super, tak teď už mluvila ke všem.

V tuto chvíli jsem si vzpomněl na Bellu. Mou jedinou životní lásku, to už jsem teď věděl. Určitě by na tom byla stejně jako Car, taky by mě chtěla opustit. Taky by se mnou nechtěla trávit věčnost a raději by po mém boku stárla, až by zemřela přirozenou smrtí. Dovolil bych to? Dovolím to Carlie?

Asi jsem ten největší sobec, ale nemohl jsem si pomoci. Na jednu stranu jsem pro ně za žádnou cenu nechtěl tento život plný výčitek ze smrti obětí a… žízně. Ale na tu druhou jsem si život bez nich nedokázal představit. Bellu jsem sice neviděl už deset let a minimálně osm s ní nebyl v kontaktu, ale i tak jsem pořád věděl, že stále chodí po stejné planetě jako já.

Měli jsme totiž domluvu, že kdyby se jí nebo nám něco stalo, tak se postaráme o to, abychom se to navzájem dozvěděli. A v tomhle jsem jí věřil. I když mě dost mrzí, že se jednoho dne už neozvala. Poslední zpráva od ní byla ta o smrti babičky.

„…ale ty to nechápeš, myslíme to s tebou dobře.“ Emmettův hlas teď už nebyl tak sebevědomý jako předtím. Měl z ní docela respekt, což mě pobavilo i v takovéto situaci. To už jsem scénu zase sledoval.

Car se nadechovala k odpovědi, ale Alice si stoupla vedle ní a předběhla ji. „Nemluv v množném čísle Emme,“ upozornila ho a krátce na Car mrkla. Ta potvora určitě zase něco viděla a schovává to přede mnou.

„Áha, no tak to jsem ráda, že jsi mi to řekl. Víš co? Mám skvělej nápad! Co kdybych šla do kláštera, to by se ti líbilo, ne?“ spustila na něj hned, jak dostala prostor. Jedno se muselo nechat, moje holčička se ve světě neztratí. Nad tím jsem se musel usmát.

„S ironií na mě nechoď, Carlie,“ zavrčel. No jo, Emmett, tisíckrát mu můžete vysvětlovat, že ironii můžou používat i ostatní, ne jenom on, ale stejně to nepochopí.

„Ty mi vyhrožuješ, Emmette?!“ Dloubla jej do ramene a naštvaně si stoupla těsně před něj.

„Nechte toho, oba!“ vložil jsem se do toho a odstrčil je od sebe. Schytal jsem dva naštvané pohledy.

„Ticho!“ vrátili mi naráz a znova se nadechovali k další hádce. Naštvaně jsem vydechl.

„Tak, a já si myslím, že tohle by už doopravdy stačilo, ne? Chováš se jak dítě, Emmette! A ty Car, nemůžeš být tak drzá na svého strýce,“ pronesla zvýšeným hlasem Esmé. Všichni jsme se na ni nechápavě podívali, nikdo ji totiž nikdy neslyšel použít jiný než mateřský či výjimečně lehce káravý tón.

„Ale Esmé…“ začala fňukavě Car, ale Esmé ji umlčela razantním mávnutím ruky. Car otevřela pusu jako ryba a očima přelétla ke mně, já jsem jen pokrčil rameny. Nato si založila ruce na hrudi, naštvaně si sedla do křesla a začala se nafukovat.

„Vidím, že se tady děje něco, čemu nerozumím a ani rozumět nechci.“ Očima rentgenovala mě, Emmetta, Jaspera a Alice. „A tak navrhuji, aby Edward s Carlie odjeli na dovolenou, je jedno na jak dlouho, ale Emmett si evidentně něco musí srovnat v hlavě,“ řekla nakonec.

Nadzvedl jsem obočí, ale přeci jen jsem musel uznat, že má pravdu.

„Je léto a to znamená…“ začala Carlie.

„Že budu zářit na slunci,“ dořekl jsem za ni a povzdechl jsem si.

„No a? Car přece není malá,“ ozvala se Alice svým pronikavým zvonivým hláskem. „V Miami máme přece dům na pláži, takže budeš mít nad Carlie perfektní dohled, aniž bys musel vyjít ze stínu domu, ne?“ vysvětlila nám své stanovisko a v duchu se chválila, jak to všechno hezky vymyslela.

„No, já nevím…“ zamumlal jsem a koukl na Car. Ani mě neudivilo, že její oči zářily radostí.

„Ale no tak, tatí! Bude to fajn,“ zavýskla a už přemýšlela, které plavky a žabky si s sebou vezme.

„Musíme jít balit, Car,“ mrkla na ni Alice, a aniž by čekaly na mou odpověď, rychle vyrazily nahoru, aby nám zabalily… a my mohli co nejrychleji vyrazit. Paráda!

„Tak to vám teda pěkně děkuju,“ řekl jsem a upíří rychlostí vyrazil za nimi, abych pohlídal, co všechno si s sebou chce Car brát. 

Děkujeme za komentáře u minulé kapitoly. Jsme si vědomy, že takový vývoj povídky jste nečekali, ale můžu vám slíbit, že se Cullenovi v Bellou rozhodně potkají. 

Těšíme se na vaše komentáře a předem děkujeme. :)

Autor: kajka007 (Shrnutí povídek), DarkFireflies, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Srdce je nejlepší kompas 38. kapitola: