Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šťastný konec pro mě a moji lásku - 12.kapitola

18.12.2010 (10:45) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1402×

12. kapitola – Nevím, co dělat dál

Jediné, co bylo na jeho pokoji hezké, byly ty pavučiny, protože tu měl neskutečný… bože, tady je takový bordel. Odložila jsem si bundu na postel a sedla jsem si do kouta. Tolik jsem se bála… Jane a všech, kteří byli na tomto hradě. Bylo jasné, že to tu mít jednoduché nebudu. Každý mi bude podkopávat nohy a nikdo mi nepodá pomocnou ruku.

„Měl by sis tu uklidit,“ řekla jsem Alecovi, když přišel do našeho společného pokoje.

„No a?“

„Nic, jen…“

„Co?“ zeptal se a já radši nic dál neříkala. Soustředila jsem se jen na jeho pohyby a na ničem jiném mi nezáleželo. Najednou jsem měla vizi. Alec mě začal osahávat a potom mě znásilnil. Rychle jsem se probudila a uviděla jsem ho před sebou.

„Ne,“ rychle jsem vykřikla a vrhnula se ke dveřím. On mě ale zastavil a usmál se.

„Nejspíš si viděla, co se stane, takže mi neodporuj!“ řekl a já začala pomalu vzlykat. Rychle mi začal strhávat mikinu a potom i zbytek oblečení. Neměla jsem největší šanci. Když už jsem si myslela, že nemám žádnou naději, tak někdo zaklepal na dveře.

„Co je?“ zeptal se zuřivě Alec a přitom mě stále nepřestával líbat na krku.

„Je večeře,“ řekl někdo za dveřmi. Podle hlasu jsem poznala, že je to žena… ale ne upír. Mají tu člověka? Ale proč?

„Dneska vynechám,“ řekl Alec a strhl mi z těla poslední zbytek oblečení. Rychle jsem letěla k posteli, abych si mohla vzít pokrývku, ale zase byl rychle přede mnou.

„Ale Aro si přeje, aby si tam byl a nechal ji na pokoji, dokud ti neřekne,“ řekla znovu žena za dveřmi. Využila jsem té jeho chvilkové nepozornosti, vzala rychle oblečení ze země a zavřela se v koupelně. Opřela jsem se pořádně o dveře a zároveň se oblékala. Předpokládala jsem, že bude bušit a roztříská dveře, pokud by to bylo potřeba, ale nic se nedělo. Celou minutu. Rychle jsem se oblékla, ale všechno moje oblečení bylo zcela zničené. Najednou se otevřely dveře a já prudce zavrčela. Zpoza dveří jsem ale neviděla Aleca, jak jsem si už od první chvíle myslela, ale byla to ta dívka, co jsem viděla v recepci, když jsem procházela kolem ní do velkého sálu. To je ten člověk a tak nádherně voní… bože. Rychle jsem k ní přišla a nakrčila se k její krční tepně. Vdechla jsem rychle její vůni a cítila jsem, jak se mi spousta jedu žene do úst. Rychle sebou trhla a začala běžet pryč. Rychle jsem se za ní rozeběhla. Když mě ale něco silného smetlo stranou. Visela jsem vysoko nad zemí a někdo mě škrtil, ale kdo? Nikoho jsem neviděla. Najednou se přede mnou zviditelnila upírka.

„Nechci ti ublížit,“ vykřikla jsem silně bolestí.

„To bych ti ani neradila,“ řekla výhružně. Najednou jsem uviděla Aleca, jak stojí přímo za upírkou a kouká se na ni.

„Nech ji! To je moje hračka,“ řekl a usmál se.

„To vidím!“ řekla upírka, podívala se mi na oblečení a potom jenom pustila ruku a já se sesunula po stěně dolů na zem. Rychle jsem vstala a začala jsem silně vrčet.

„Hele, holka, na koho tu vrčíš?“ zeptala se mě upírka a její fialové oči si mě se zájmem měřily. Fialové oči? Jak může mít upírka fialové oči, když je má mít… ah… má kontaktní čočky.

„Nechte ji, nic mi neudělala,“ řekla dívka a oči upírky se teď upnuly na dívku.

„Ty nám nemáš, co poroučet. Chceš snad skončit jako zákusek?“ zeptal se Alec.

„Ne, pane,“ řekla dívka a rychle zmizela.

„Dokážeš jí zkrotit?“ zeptala se upírka.

„Teď už ano, když mě při tom nebude nikdo rušit,“ řekl zlomyslně Alec a potom se zadíval na mě a usmál se na mě.

„Dobře. Giana si to jen vymyslela, aby ochránila tu upírku, takže si s ní můžeš dělat, co chceš.“

„Jo… to mi taky došlo. Potom si to s ní vyřídím. Teď mě tu s ní nech o samotě, Heidi,“ řekl Alec. Heidi za sebou zavřela dveře a Alec zamkl.

„Tak… kde jsme to skončili?“

„Neeeeeee.“

…

Takhle to končilo každý večer. Po službě, kterou dlužil Alec Arovi, se doplazil do ložnice a tam si mě vzal. Postupem času jsem to už ani necítila. Byl tak surový. Nebylo v něm nic živého… myslela jsem si, že je jiný, ale nejspíš ho zkazila jeho sestra. Můj jediný spojenec na hradě byla Chelsea, která si zažila s Alecem to samé.

„Buďto musíš mít schopnost, která tě před ním ochrání, anebo si najdi chlapa, který tě ochrání,“ řekla Chelsea, když jsem byla u ní v pokoji. Afton byl zatím na misi a Chelsea ho už týdny neviděla.

„Měla jsi tam někoho?“ zeptala se mě. Jen jsem přikývla a napila se trošku krve z pohárku. Byla zvířecí, protože stejně jako já… Chelsea nepila lidskou krev… to bylo pod její úroveň. Jelikož ji ale Aro nutně potřeboval, tak ji přijmul i za těchto podmínek. Afton potom přestoupil též na dietu, ale když jsem ho poprvé viděla, vypadal stejně jako Jasper… zmožený a utrápený.

„Mám… Riley se jmenuje. Nechtěla jsem, aby šel se mnou. Nechtěla jsem, aby se tu trápil. Navíc by určitě nesouhlasil s tím, aby mi Alec… vždyť víš. Chtěla jsem, aby tohle nemusel zažít. Nevím, jak dlouho tu budu. Aro mi slíbil, že až mé služby využije, tak mě pošle pryč,“ řekla jsem trošku veseleji. Chelsea se sice usmála, ale potom nasadila smutný výraz.

„Zlatíčko, snad si nemyslíš, že se odtud někdy dostaneš? Já tu jsem už tak 236 let. Ten tě jen tak nepustí, to si pamatuj. S Rileym se už možná nikdy neuvidíš, pokud sem Riley nepřijde osobně… to samé se stalo mně. Afton už nechtěl čekat, a když se od Eleazara dozvěděl, že Aro mě jen tak nepustí, tak se přidal k nám. Aro ho vřele přivítal, když zjistil, že má Afton schopnosti a taky hlavně kvůli tomu, že už mě měl plné zuby. Víš, jak moje schopnost funguje, že? Tak, když se mě jednou pokusil svést Alec, tak jsem jen tak tak stihla dojít do velkého sálu. Zrovna tam byl Aro s manželkou. O své schopnosti jsem ještě nevěděla… nebo spíš jsem ji neuměla používat, a když řekl, že to, co dělá Alec, je v pořádku, tak jsem se tak rozčílila a zpřetrhala omylem vazby mezi ním a jeho manželkou. Umím to sice vrátit zpátky, ale na to jsem až příliš moc zlá,“ řekla a mrkla na mě.

„Teď mě tak napadlo, proč tady chovají toho člověka? Gianna… to je její jméno, že?“ zeptala jsem se.

„Udržují si ji tu, jelikož Eleazar Arovi řekl, že Gianna bude mít zvláštní schopnost. Problém je, že dokud Giana na to nebude připravená, tak ji nikdo nemůže proměnit ani zabít. Ten, kdo se k ní chová hnusně, tak od toho to odmítá. Všichni jsou na ni hnusný včetně mě. Je hrozba pro nás všechny. Jediný Eleazar ví, jakou bude mít schopnost. Po hradě se ale šušká, že má nejspíš schopnosti dvě. Jedna je nejspíš obranná a druhá asi útočná,“ řekla Chelsea a já se hned usmála.

„Dneska na mě byla. Myslím si, že to chce ode mě. Dokázala by si Aleca a všechny v hradu zaměstnat na tři dny?“ zeptala jsem se jí.

„Možná, ale nezaručuji to. Musí nám někdo pomoct, ale kdo? Už vím, Corin… Alec pro ni měl vždycky slabost,“ řekla a znovu na mě mrkla.

„Přiveď mi Giannu a potom hlídej dveře!“ řekla jsem a objala ji.

„Díky,“ poděkovala jsem jí.

„Není zač,“ řekla a usmála. Trvalo pět minut, než Giannu přivedla.

„Byly trošku problémy ji sem dostat, ale Corin souhlasila a po celé tři dny bude s Alecem, jak jen to půjde. Já zaměstnám Ara… vrátím mu jeho vztah s jeho manželkou, ale jen na tři dny,“ řekla a mrkla na mě.

„Co tu dělám?“ zeptala se Gianna.

„Chceš proměnit?“ zeptala jsem se jí a ona přikývla.

„Tak nastav hrdlo!“ přikázala jsem jí.

11. kapitola - 13. kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šťastný konec pro mě a moji lásku - 12.kapitola: