Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šťastný konec pro mě a moji lásku - 7. kapitola

31.08.2010 (07:00) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1518×

7. kapitola – Trénink

Riley se po tom incidentu s Jane, trošku oklepal a nechal nás být. Chtěl zahájit trénink, ale nikdo ho neposlouchal, a proto začal s tvrdší metodou. Ten, kdo ho neposlouchal, tak tomu utrhl ruku nebo nohu. Samozřejmě, že jim je nehodil do ohně, ale i tak byl pořádně krutý. Cvičil moje schopnosti a boj. Diegovi se to vůbec nelíbilo. Po dvou hodinách tréninku jsem si řekla dost a schovala se za Freda, který dal svojí schopnost na maximum. Riley nám pak řekl o světle, že to nevěděl, že můžeme na slunce. Ukázal nám to a jako dobrovolnici si vzal Sáru, která ječela jak malá holka, kterou nutí jít na popravu. Ale tohle bych dělala nejspíš taky, kdybych to nevěděla dopředu. Sára se začala třpytit jak tisíce diamantů a všichni na ní jen nečinně zírali. Byli jak sochy. Po hodině si to všichni vyzkoušeli. Byli nadšení, jen já jsem věděla, že se něco děje. Něco tu není v pořádku. Victoria něco chystá a mně se to nechce líbit. Riley nám řekl, že musíme zničit jeden klan… Cullenovi, ale já si nemyslím, že jsou pro nás nějak nebezpeční. Teda pokud by se nechtěli bránit. Měla jsem totiž vizi a nebyla moc dobrá. Riley pořád chtěl zabít Diega, ale neudělá to. Ví, že když se rozhodne, tak to zjistím. Proto v další chvíli rozhodnutí padlo a já se mohla uklidnit a dál se soustředit na trénink. Riley se na mně podíval a já se jen zlověstně usmála. Určitě to Victoria ví, že o ní vím, ale nemůže mi nijak ublížit. Popravdě jsem teď určitě silnější než ona, ale za to ona má taky dar. Moje schopnost se moc dobře nerozvíjela. Riley mi řekl, že moje moc je velmi vzácná a že nejsem jediná, která tuto schopnost má. Už se neunavoval mi lhát, když jsem skoro jako jediná věděla, o co tu doopravdy jde. I když jsem tomu nemohla uvěřit, tak se z nás stali přátelé, ale ne na život a na smrt.

„Jde hlavně o tu dívku, nevím, jak se jmenuje, ale Victoria je tím úplně posedlá. Nedokáže už normálně myslet. Otupuje jí to mozek,“ řekl mi.

„Cullenovi mají schopnosti, teda aspoň tři z nich. Jeden dokáže číst myšlenky, druhá umí to co já a třetí umí ovládat a měnit pocity,“ řekl. Byla jsem překvapena, že nejsem jediná, kdo má tento dar.

„Víš, Riley. Nechtěla jsem ti to říkat, ale měla jsem vizi a byla o tobě… a… a… Victorii,“ pošeptala jsem mu do ucha. Byli jsme zrovna v kuchyňce a já se zatím seshora koukala na Diega a poslala mu vzdušnou pusu. Usmál se na mě a taky mi jednu poslal.

„No… a co jsi viděla?“

„Ona tě nemiluje… ta tvoje Victoria. Jen tě využívá. Ona chce, aby tě zabili při boji, Riley. Je rozhodnutá. Je zaslepena jen pomstou a na ničem jiném jí nezáleží,“ řekla jsem a uslyšela, jak Riley drtí svou rukou skleněný stůl, který byl už od minula nakřápnutý. Vždycky, když jsem tu byla, tak jsem mu to řekla. Chodila jsem sem každé dvě hodiny, abych mu pročistila hlavu od té mrchy, ale on si nedal pořád říct. Všechny metody už jsem vypotřebovala.

„Ne… ty lžeš,“ zařval na mě a v té chvíli se objevil Diego po mém boku.

„Je to v pohodě, miláčku. Zavolám tě,“ řekla jsem a políbila ho na tvář. Odešel, ale dál se na Rileyho díval tím pohledem, co měl značit jen jedno „Ublížíš jí a jsi mrtvý.“

„Nelžu, ale… já ti to říkám jen proto, že mi na tobě záleží Riley a zasloužíš si někoho lepšího než je ona. Jen s tebou manipuluje a ty jsi tak zaslepený láskou k ní, že to nevidíš, ale jestli si přeješ, abych toho nechala, tak přestanu, ale řeknu ti ještě něco, než odejdu. Kamarády máš na celý život, a zatímco kamarádi stojí vždycky při tobě, tak tvoje milovaná klidně nemusí,“ řekla jsem, sešla schody a šla ven. Diego šel samo sebou za mnou. Byla zrovna chladná noc a ty jsem měla nejraději. Šla jsem si s ním zalovit. Narazili jsme na pár šlapek a pár bezdomovců. Nebylo jich moc, ale i tak to ukojilo mou neuhasitelnou žízeň. Počítám, že tak za dva dny bude zpátky pálení v hrdle a všechno, co je s žízní spojeno. Pila jsem tu blahodárnou tekutinu plnými doušky a nemohla se jí nabažit, když jsme oba skončili, tak jsme těla uklidili a našli si vhodné místečko na mazlení. To byla naše oblíbená činnost. K sexu jsme zatím nedošli a zatím jsme ani nechtěli. Užívali jsme si každou volnou chvíli strávenou s naší životní láskou.

„Miluji tě. Jsi jak hvězda, která mi spadla do mé dlaně. Jsi jak…“ Nedořekla jsem to, jelikož mě znova políbil a zlíbal skoro celé mé tělo. Teda kromě částí, která byla skrytá. Kterých bylo vážně málo. Poslední dobou jsem nebyla na nákupech s Kirou, abych si něco koupila. Měla jsem na sobě zase kraťásky a tílko. Na nohách jsem měla popsané conversky. Diego si totiž jednou vzal fixu a pomaloval mi skoro všechno, co jsem měla na sobě. Zrovna jsem totiž odpočívala kvůli tréninku, který jsem měla s Fredem. Když jsem otevřela oči, tak jsem mu málem vyklovala ty jeho. Honila jsem ho po celém lese. Všichni se mu smáli, ale už jsem mu odpustila. Nastal poslední den. Vlastně to nebyl poslední den. Jane Victorii totiž dala další čtyři dny navíc. Nevím, co má za lubem, ale něco mi říká, že to nebude dobré. Svoje myšlenky si hlídá, jen co je pravda. Měla jsem mít trénink s mým úhlavním nepřítelem. S Raoulem. Myslím si, že na tohle se těšil. Nikdo z toho nebyl moc odvázaný. Všichni věděli, že půjde o můj holý život, ale všichni trénovali proti všem a já na to musela přistoupit. Riley neměl na výběr. Victoria mu to přikázala. Chtěla mě oddělat, ale spoléhala jsem na Freda, který by mě zachránil, kdyby šlo vážně do tuhého. Stoupla jsem si do kruhu určený pro trénink a postavila se do obranné pozice. Nejdříve jsme zkoušeli obranu. Raoul mě měl napadat a já se měla bránit. To mu šlo dobře a já se ubránila jen tak tak, ale tím, že jsem viděla jeho rozhodnutí ještě před tím, než to stačil udělat, jsem se udržela při životě. Když jsme to ale dělali naopak, tak to už bylo těžší, jelikož se moje rozhodnutí odráželo od těch jeho. Stručně řečeno. On se rozhodoval na základě mých rozhodnutí, ale i tak jsem přežila. Pak jsme zkusili skutečný boj. To si užíval, ale já měla navrch. Byla jsem malá, takže jsem mu vždycky uhnula a dala mu pořádnou ránu. Tak trochu jsem tancovala a dělala si z něho srandu, což se mi vymstilo. V jedné chvíli jsem se nesoustředila, utrhl mi obě ruce a bouchl mě silně do hlavy. Upadla jsem do bezvědomí. Diego se do toho vložil, ale Fred požil svoji moc a Raoul už se ke mně neodvážil přiblížit. Aspoň tak mi to líčila Kira.

„Riley, musím s tebou mluvit,“ řekla jsem mu krátce potom, co jsem se probrala.  Předposlední den rozhodující bitvy, které se já nehodlám zúčastnit. Teda ne jako bojovník. Možná jako pozorovatel.

„Co potřebuješ?“

6. kapitola - 8. kapitola

Vám všem, kteří čtete mou povídku, Vám patří tahle kapitolka. Děkuji za komentáře. Vaše Zira

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šťastný konec pro mě a moji lásku - 7. kapitola: