Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šťastný život??- 14. kapitola

22.12.2009 (21:45) • Colenovka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1454×

14. kapitola

„Bello, mám pro tebe skvělou zprávu.“ Řekl mi do telefonu Charlie.

Byla jsem napnutá, i on měl radostný hlas a to už něco znamenalo.

„Jakou?“ Zeptala jsem se asi po minutě ticha, vždycky se snažil udělat dramatickou chvíli.

„V sobotu jedeme na koncert do New Yourku!“ Vykřikl, až jsem si musela dát telefon dál od ucha.

„Jó, tati, to je skvělí.“ Skákala jsem radostí dva metry vysoko. Obrazně řečeno.

„Ale až příští sobotu.“ Dodal, radost ze mě sice trochu opadla, ale je to jenom týden a to já vydržím.

„Bello, vrátíme se zítra ráno.“ Řekl, rozloučil se, dal mi na chvíli mámu. A já jsem potom ještě dala telefon Angele.

„Jedeme do New Yourku!“ Vykřikla nadšeně Alice. Musela to vědět dřív než já, asi ji stálo hodně úsilí mi o tom neříct.

Angela domluvila a Alice se zase dala do práce.

Trvalo ještě asi tři hodiny než byla hotová a to nám vybírala jen oblečení na zítra do školy.

Napřed mi vybrala šaty a já ji musela připomenout, že je zítra sobota a mi budeme nacvičovat. Takže mi nakonec vybrala, takové hip-hop kalhoty a modré tílko.

Angele vybrala, červené třičtvrťáky a černé tílko.

Byla jsem z toho vybírání oblečení unavená, tak jsem si sedla na pohovku v obýváku a dívala se na televizi.

Alice odešla a my jsme s Angelou koukali na filmy, byli jsme obě tak unavené, že jsme neměli ani hlad.

Dívali jsme se na horor a na komedii, když jsme se dodívaly, byli čtyři hodiny, to už jsme hlad měli, tak jsme si obědvali čínu.

U jídla jsme se dívali taky na filmy.

Nakonec jsme se podívaly ještě na dva, já jsem potom šla do svého pokoje a Angela do svého.

Pustila jsem si hudbu, zrovna hráli mojí písničku, začala jsem si tancovat. Uměla jsem ten tanec nazpaměť, ani jsem nemusela dávat pozor.

Vzpomněla jsem si na Edwarda, kam asi odjel, měla jsem docela strach, ale potom jsem si vzpomněla, na to, že Alice říkala, že se mi do večera vrátí.

Zrovna jsem chtěla skočit, když jsem špatně došlápla a asi jsem si zvrtla kotník. Spadla jsem na zem.

A neovladatelně jsem zařvala, byla to hrozná bolest, můžu doufat že to nebude zlomené.

Bolest mi nohou projela jako nůž.

Otevřeli se dveře, tam stála Angela, asi slyšela můj výkřik. Vyděšeně se na mě podívala a šla za mnou. Pomohla mi na nohy a já jsem s její pomocí odskákala k posteli, stačilo abych s tou nohou jen trochu pohnula a hodně to zabolelo.

Sedla jsem si na postel a Angela mi donesla studený obklad, trochu to pomohlo. Až jsem jí párkrát ujistila, že jsem v pořádku, tak odešla.

I přes bolest, se mi podařilo usnout.

Nic se mi nezdálo, alespoň si nic nepamatuji. Když jsem se vzbudila, byla venku hrozná tma, byla jsem přikrytá peřinou, takže mi nebyla ani zima.

Obrátila jsem se, ale noha mě zabolela, cukla jsem sebou.

„Nechtěl jsem tě vzbudit.“ Zašeptal Edward. Podívala jsem se odkud vychází hlas. Edward byl hned vedle mě.

Přitáhla jsem si ho blíž a políbila jsem ho, oplácel mi to, ale jak jsem čekala tak se brzy odtáhnul. I v té tmě jsem viděla jak se usmál. Objala jsem ho a položila jsem mu hlavu na hruď, on si zatím hrál s mými vlasy.

„Nebolí tě noha?“ Zeptal se mě. Už asi věděl co se stalo, přečet si to v mysli Angeli.

„Trochu.“ Zamumlala jsem. No neskutečnosti mě bolela trochu víc, ale jenom když jsem s ní pohnula.

„Kde jsi byl?“ Zeptala jsem se ho.

Usmál se. „ Něco jsem ti dovezl, říkal jsem si, že by jsi to měla mít.“ Řekl a něco mi podával.

Vzala jsem to a rozsvítila lampičku. Musela jsem párkrát zamrkat, abych se mohla pořádně podívat.

Byla to fotka mě a Edwarda, ta kterou jsem po jeho odchodu nemohla najít, taky tam byli ty dvě letenky, co jsem dostala k narozeninám.

Větší radost jsem ale měla z té fotky, protože na ní byl Edward, ne protože jsem na ní byla já.

Moc mu to tam slušelo a já jsem vedle něj vypadala tuctově. Těšila jsem se na to, až se ze mě stane upír a když se k němu postavím, budu si moc říct, že se k němu hodím.

Usmála jsem se na něj. „Děkuji, větší radost, by jsi mi asi udělat nemohl, ale kde jsi to měl schované?“ Zeptala jsem se na otázku, která mě zajímala.

„Já to neměl, to ty, schoval jsem to u tebe v pokoji pod prkno.“ Řekl mi.

„Jak ses dnes měla?“ Zeptal se mě po chvíli ticha.

„Alice nám celý den vybírala oblečení.“ Povzdechla jsem si.

Edward se zasmál.

„Dojdu se osprchovat.“ Řekla jsem mu a zvedala jsem se, noha mě sice bolela, ale říkala jsem si že to nebude nic vážného. Jenomže jakmile jsem došlápla nohou na podlahu, už mnou projela bolest a já padala k zemi, ale než jsem dopadla, mě chytil Edward a posadil mě na postel.

„Vážně tě to moc nebolí?“ Zeptal se mě znovu.

„No, teď už ano.“ Povzdechla jsem si.

„No nic, budu to muset rozchodit.“ Řekla jsem.

„Bello, myslím, že to není nejlepší nápad. Máš to asi zlomené. Měli by jsme jít za Carlislem.“ Domlouval mi Edward.

„Nemůžeme jít za Carlislem, zítra jdu do školy, jako Hannah Montana. Jak by se tvářili, kdybych měla zlomenou nohu jako Bella i jako Hannah. Navíc to zlomené není, rozchodím to.“ Stála jsem si na svém.

„Bello.“ Povzdechl si Edward, ale věděl, že nemá šanci mě přesvědčit, znal mě dobře a věděl, že když si něco vezmu do hlavy, tak si za tím stojím.

Pomohl mi na nohy, jakmile jsem došlápla, tak mě noha hrozně zabolela, obličej se mi sice stáhl bolestí, ale radši jsem nic neříkala, nechtěla jsem Edwarda moc dráždit.

Udělala jsem první krok, druhý krok, třetí krok… Ale ani po asi desátém kroku to nepřestalo bolet. Já se ale nehodlala vzdát. Prostě to rozchodím i kdyby… I kdyby nevím co.

Bolest začala postupně polevovat. Za takových patnáct minut jsem už chodila vcelku normálně.

„Vidíš? Dokázala jsem to.“ Usmála jsem se radostně na Edwarda. Taky se usmál a dal mi pusu.

„Kolik je hodin?“ Zeptala jsem se ho po chvíli.

„Bude půl páté.“

Ještě jsem mu dala pusu a odešla jsem se převléct, dnes jsme měli být ve škole dřív, protože jsme toho měli nacvičovat hodně.

Otevřela jsem okno, abych zjistila jak tam je. Byla tam hrozná zima, tak jsem ho raději rychle zavřela.

Šla jsem do koupelny.

Dnes jsem si oblékla černé rifle a modré tričko, namalovala jsem se a nasadila si paruku.

Noha mě už skoro nebolela, jen minimálně.

Šla jsem zpátky do pokoje, Edward seděl na pohovce. Když jsem vešla, tak se na mě usmál.

„Sluší ti to.“ Řekl mi.

Povídali jsme si do sedmi hodin, potom Edward odešel, protože semnou do školy jed nemohl. Bylo by totiž trochu divné kdyby chodil i s Hannou i s Bellou. No trochu divné… Hodně divné!

Sešla jsem dolů a chvíli jsem zírala s otevřenou pusou. Angela nachystala snídani. To by samozřejmě nebyla takové překvapení, jenže ona to skoro nikdy nedělala, vždycky jsem ji tahala z postele a najednou taková změna.

Pozdravila jsem ji a sedla si ke stolu. Angela už taky byla nachystaná. Chvíli jsme se ještě bavili o akademii která se už blížila. Za necelé tři měsíce.

Zašla jsem si nahoru ještě pro tašku, kterou mi nachystala Alice, bylo tam oblečení na tancování.

Táta s mámou přijeli a po přivítání jsme mohli vyjet. Zase jeli všichni: Ochranka, choreografové atd…

Obula jsem si boty na podpatku a vyšla, jen co jsem ale udělala první krok, tak mě noha začala bolet. Mámu s tátou samozřejmě zajímalo co se mi stalo,- máma s námi nejela, ale šla nás doprovodit k autu- řekla jsem jim pravdu. Ptali se jestli mě to bolí moc. Já že ne, no trochu jsem lhala, ale nakonec to třeba rozchodím.

Jak tohle dopadne?

Autor: Colenovka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šťastný život??- 14. kapitola: