Tak je tu další kapitolka. Protože mám zítra narozeniny, budu už třináctka:-D:-D a navíc jsou vánoce, tak dnes přibude u téhle povídky ještě jedna kapitolka:-)ať se vám líbí a prosím o komentíky. Colenovka.
27.12.2009 (15:30) • Colenovka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1425×
15. kapitola
Jak tohle dopadne? Ptala jsem se sama sebe. Na nohu pořádně nedošlápnu, musím se hodně překonávat aby to vypadalo, že mě to nebolí.
Vejdeme do školní budovy a jdeme do tělocvičny.
Okamžitě se na nás obrátí všechna pozornost, v davu lidí hledám Cullenovi, stojí uprostřed, kolem nich se tvoří kruh, vypadá to legračně, připomnělo mi to ples ve Forks. Když tančili Cullenovi, okamžitě se kolem nich utvořil kruh.
Se všemi se hlasitě pozdravím a jdeme do práce.
„Tak začneme, má někdo nápad jak začít?“ Zeptám se jich. Nikdo mi neodpovídá, dost pochybuji, že nikdo nápad nemá, spíš se ho bojí říct, ale začnu tedy já.
„Dobře, tak co třeba: Jako první taneční vystoupení všech žáků druhých ročníků, potom by šli na řadu scénky, nějak by se to namíchalo, třeba, jedna legrační, potom taneční a potom pěvecká, tím pádem by tam bylo od každého něco, jak jsme se dohodli, všechno by někdo z vás uváděl. Mohli by jsme tam taky dát nějakou soutěž, ať je to zajímavější. No a nakonec bych teda udělala menší koncert.“ Dořekla jsem, všichni nadšeně kývali hlavami.
„Tak Thomasi, vymyslel jsi nějaký ty hlášky?“ Zeptala jsem se ho, kývl hlavou a podal mi papír.
Po přečtení první věty jsem dostala záchvat smíchu a po přečtení všeho ostatního jsem se málem válela po zemi.
„Tak co si o tom myslíš?“ Zeptal se mě Thomas, když jsem mu vracela papír.
„Je to hodně úchylný, ale mě se to hodně líbí.“ Pochválila jsem mu to, samolibě se usmál.
„Tak jdeme na to.“
Tohle si pusťte a tanec nechám na vaší fantazii:-D
Snažila jsem se jim vměstnat do hlavy tenhle tanec a věřte nebo ne, za pár hodin se mi to povedlo, sice tam byli menší chybičky, ale ty vypilujeme.
No a Cullenovi samozřejmě tancovali taky, teda spíš Rosalie a Alice. Emmett, Edward a Jasper, měli ode mě na práci něco jiného. Natírali kulisy. Nikdo kromě Alice a Edwarda nevěděl, že jsem Hannah Montana, raději jsem zase natáhla štít aby to nepoznali ve škole.
Tak zpět k tomu tanci byl skvělí a všem se moc líbil. Protože jsem si na tancování vzala boty bez podpatku, tak mě ani noha moc nebolela. Jen když jsem špatně došlápla, naštěstí si toho nikdo nevšimnul.
Tohle byl úvodní tanec a všichni jsme toho měli na úvod dost. Prostě jsme jen tak seděli a povídali jsme si.
„Zazpívej něco.“ Požádala mě Lucy, jedna holka z áčka.
Usmála jsem se a začala jsem zpívat. Tahle písnička se mi moc líbila, nebyla moje, ale to mi bylo jedno.
Zpívala jsem do mikrofonu a kapela mě doprovázela, takže to mělo šťávu, pár lidí se dokonce zvedlo a šlo tancovat.
Prohlížela jsem si lidi okolo sebe až jsem se setkala s pohledem Edwarda, usmál se na mě a já na něj taky. Za chvilku pro mě ale přišla Alice ať jdu tancovat.
Kapela nám dál hrála, takže se s toho nakonec vyklubala taková malá diskotéka.
„Bello, mám už skoro všechny kostýmy.“ Pochlubila se mi Alice. Udělala jsem na ní obdivný obličej. Já bych ty kostýmy vybírala nejmíň měsíc. Ale kdo z nás je tu upír? Já to nejsem. Tedy… Zatím.
Ještě jsme tak hodinu tancovali a já jsem si pak na něco vzpomněla, vyžádala jsem si pozornost, až mě všichni začali poslouchat, začala jsem.
„Příští sobotu nebudu moct přijít, takže bude volno, začíná se nám krátit čas. Takže si doma připravujte scénky a takový a potom to tady dopilujeme. Jo? Jedu na koncert, takže nemůžu ani v neděli, vrátím se pozdě večer.“ Dokončila jsem svůj malý projev.
V neděli ráno jsem se probudila asi za deset minut půl dvanácté, ani se nedivým, že tak dlouho vyspávám, včera toho bylo opravdu hodně.
„Ahoj Šípková Růženko.“ Pozdravil mě můj anděl a obdaroval mě svým krásným úsměvem.
„Pořád tak nenávidíš svoje narozeniny?“ Zeptal se mě.
„No, logicky už nestárnu, takže už jsou mi vlastně docela jedno.“ Odpověděla jsem.
„Proč se ptáš?“
„Protože už za dva týdny máš narozeniny.“ Odpověděl mi a uličnicky se usmál.
„Jen mi prosím nic nedávej.“ Dala jsem důraz na slovo prosím.
Pokrčil rameny, ale nepřestal se usmívat.
Povzdechla jsem si a začala jsem se zvedat s postele.
Dnes byl čtvrtek, za chvíli by se pro mě měl stavit Edward a dovézt mě do školy. Ptali jsme se i Angeli jestli nechce do školy vozit, ta ale odmítla.
Všichni ve škole si zvykli, že spolu chodíme. Učitele sice něco namítali o tom, že se pořád přesazuji, nicméně mě nechali sedět s Edwardem.
Někdo zaklepal na dveře, rychle jsem seběhla schody, kotník mě už skoro nebolel, měla jsem ho obvázaný.
Otevřela jsem dveře a dívala jsem se do usměvavé tváře svého osobního anděla.
Vzal mojí ruku a dal mi na ní pusu, potom mi dal pusu i na rty.
Vzala jsem si tašku, kterou mi Edward hned vzal a nesl ji sám, otevřel mi dveře a mohli jsme vyjed.
Byla jsem šťastná, to jsem ale ještě nevěděla co mě čeká.
Autor: Colenovka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Šťastný život?? - 15. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!