Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šťastný život?? - 2. kapitola

12.11.2009 (07:00) • Colenovka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1605×

2. kapitola

Byla to Alice, moje nejlepší kamarádka, jejíž odjezd mi způsobil sice menší, ale i tak velké bolesti.

„Bello?“ Zeptala se udiveně, podívala jsem se na ni pozorněji, tohle byla jiná Alice než ta kterou jsem znávala, neměla jiskry v očích, byla….

Nenechala mě přemýšlet, vrhla se mi kolem krku.

„Bello, jak to že žiješ, když mi zmizela tvoje budoucnost, myslela jsem že se něco stalo, ach Bello.“

Chvíli jsme se tam objímaly.

„Ty jsi poloupír.“ Vyhrkla najednou.

Zmohla jsem se jenom na kývnutí, o poloupírech asi věděla z knížek. Nám to řekli Volturiovi, my jsme to totiž nevěděli, jednou k nám prostě přišli, měla jsem strach, ale nakonec se ukázalo, že chtěli jen pomoct.

Asi jsem se zamyslela na dlouho.

„Bello? Vnímáš?“ Ptala se mě Alice.

„Jasně.“ Usmála jsem se na ni.

Najednou se jí ale zvrásčilo čelo. „Už jsi potkala Edwarda?“ Zeptala se mě.

Kývla jsem na souhlas, ale zrovna o tomhle jsem se bavit nechtěla, raději jsem se zeptala kolik je hodin, byla teprve polovina hodiny, takže jsem to ještě stihla.

Rozloučila jsem se s Alicí a šla jsem.

„Pardon, udělalo se mi nevolno.“ Omluvila jsem se učiteli, ale ten se na mě jenom usmál a ukázal, ať si sednu. Chová se vážně divně, jako kdybych se mu líbila.

Šla jsem si sednout, ale nedalo mi to a podívala jsem se na místo Edwarda, díval se na mě, bolestným, opravdu hodně bolestným pohledem.

Otočila jsem svůj pohled zpátky a věnovala jsem se učiteli. Měli jsme matematiku, ale vůbec jsme se neučili, jen jsme si povídali, taková volná hodina. Ten učitel byl v pohodě.

Konverzace se stočila na lyžák. Měli jsme co nevidět jet. Učitel chtěl, ať se rozdělíme na dvě skupiny, ti, co lyžovat umí a ti, co jsou v tom opravdu dobří.

Všichni už byli rozdělení, jen já jsem stála nerozhodně uprostřed.

„Bello? Kam patříte??“ Zeptal se mě učitel.

„No, to já nevím v životě jsem na lyžích nestála.“ Řekla jsem popravdě, skoro všichni se rozesmáli.

„Jo, ta boduje v jiných sportech.“ Řekla posměšně Jessica.

Dělala jsem že jsem ji neslyšela. Naštěstí už zazvonilo a já jsem měla konečně klid.

Byl čas jít na oběd, šla jsem šouravým krokem.

„Bello, jsem tady.“ Zavolala na mě přes celou jídelnu Angela. Všichni to samozřejmě slyšeli a otočili se na nás, nikdo si mě doteď nevšímal, ale teď na mě každý doslova zíral a moc tomu asi nepomáhal můj přiléhavý obleček.

Koupila jsem si jídlo a se vztyčenou hlavou jsem šla za Angelou. Dalo mi sice hodně práce hlavu nesklonit, ale zvládla jsem to a mohla jsem si gratulovat.

S Angelou jsme jedly a u toho si povídaly, co se stalo za dnešní den, řekla jsem jí o Jessice, měla hodně práce, aby zadržela smích, nakonec to přece jen nevydržela a začala se smát, kdyby potichu, ale ona se smála až nepříčetně. Podle jejího smíchu bych jí snad potkala i v místnosti plné smějících se lidí. Smála se opravdu nahlas a tak nějak trhaně. Navíc její smích byl nakažlivý, takže jsem se nakonec smála taky.

„Můžu si přisednout?“ Zeptala se nás Alice, která za námi přišla.

Kývly jsme na souhlas.

S Alicí jsme si povídaly až do začátku poslední hodiny, měli by jsme jinak ještě dvě, ale ty nám dnes odpadly.

Šly jsme s Angelou na tělocvik, měly jsme našeho učitele, toho mladého, převlékly jsme se, já jsem ani nemusela, zapomněla jsem si tělocvik, takže jsem musela cvičit v tom, co jsem měla na sobě, takže v krátké sukni a krátkém tričku.

Učitel nás zavolal a oznámil nám, že dnes máme společný tělocvik s kluky. Nádhera, vážně nádhera takže i s Edwardem.

„Takže, jste ve druhém ročníku, což znamená, že bychom se konečně mohli něco naučit.“ Zasmál se a někteří s ním.

„Zkusíme si salta.“ Řekl. Dřív bych snad předstírala nevolnost, ale dnes už salto zvládnu levou zadní, stejně jako Angela, takže nás nakonec bylo jen pár klidných, každý jiný nadával.

„Tak kdo ví, že ho zvládne a ukáže ho ostatním?“ Zeptal se nás učitel. Ruku nás zvedlo asi jenom pět a já jsem byla mezi nimi.

Podívala jsem se okolo, zachytila jsem pohled Edwarda, tvářil se vyděšeně, ani se mu nedivím, dřív jsem padala skoro na každém kroku, ale naučila jsem se to ovládat.

Učitel nakonec vybral všechny, kdo se hlásili, takže i mě. Povedlo se mi, i Angele a jelikož jsme se hlásili jako jediné holky, sklidily jsme potlesk.

Edward byl také mezi námi a když dělal salto on, bylo to krásné. Měl pohyby ladné jako divoká kočka, vím, že by to dokázal lépe, ale nemohl kvůli těm lidem tady.

Do konce hodiny jsme my, kteří salto uměli, pomáhali těm, kdo ho neumějí.

No a potom jsme konečně mohli domů.

Doma jsme byli hned, cestou jsme stihli probrat vše okolo Edwarda, Angelu zajímalo, co tam dělal. Angela taky nesla velkou zásluhu toho, že jsem se dostala ze svého, jak to říct? No, z mého života, neživota.

Táta doma už byl. Je to můj manager takže obvykle vyřizuje něco ohledně Hanny Montany. No a máma taky byla doma. Táta s mámou brali Angelu jako svoji dceru.

„Jak jste se měly holky?“ Zeptala se nás máma, hned jak nás přišli s tátou přivítat.

Společně jsme se zasmáli, tomu s Jessicou, ale zase bylo hrozné vidět ty obličeje, když jsem jim řekla o Edwardovi, ale naštěstí to nerozebírali.

Šla jsem k sobě do pokoje a litovala, že je dnes teprve pondělí a já musím přetrpět ještě týden v jeho blízkosti, no kdyby jen týden, já musela přetrpět ještě dva a půl roku.

Přemýšlela jsem o Alici, jak jsem byla ráda, že jsem ji potkala. Z přemýšlení mě vytrhl tátův hlas.

„Bello, co se stalo, mluvím tu na tebe už asi tři minuty a ty nic.“ Řekl pobaveně.

„Přemýšlela jsem.“

„Tak nepřemýšlej, protože hádej co jsem zařídil na sobotu? Tvůj nejoblíbenější pořad. No a hádej, kdo v něm bude vystupovat?“ Skočila jsem tátovi kolem krku, větší radost mi udělat nemohl. Měl na mysli očko, konkrétně inbox, bylo těžké se tam dostat, proto jsem byla tak šťastná, snila jsem o tom už dlouho.

„Skvělý, díky tati.“ Radovala jsem se.

Ráno, jsem zaspala, máma s tátou už byli pryč. Zapomněla jsem říct, že máma pracuje jako ředitelka velkého hotelu.

Bylo mi divný, že mě Angela nevzbudila, většinou totiž vstávala dřív než já.

Rychle jsem běžela k ní do pokoje, ležela v posteli a vypadala jako kdyby spala, ale měla otevřené oči a koukala nad sebe.

„Ang?“ Zeptala jsem se vystrašeně.

„Je mi špatně.“ Řekla mdlím hlasem. Sáhla jsem jí na čelo, měla ho horké.

„Nenechám tě tu samotnou, mohlo by se ti něco stát, odvezu tě k doktorovi.“ Řekla jsem hlasem, který nepřipouští námitky, věděla jsem totiž, že Angela doktory nenávidí.

Pomohla jsem jí se obléct a rychle jsem se oblékla já. Pomohla jsem jí do auta.

Naše rodina měla pět aut, nějak jsme si je půjčovali. Měli jsme Sporťáka, Jeepa, Ashtona, Nisana a dokonce i limuzínu, ale tu jen pro Hannu, bylo by divné kdybych v ní přijela třeba do školy.

Jen jsem doufala, že nepotkám Carlisla, viděla bych ho moc ráda, ale bála jsem se, že tohle už by moje maska nevydržela.

Naštěstí tam ale nebyl, Angelu vyšetřili, měla chřipku. Zavolala jsem mámě a ona hned přijela domů, napsala mi omluvenku a vyhnala do školy.

Vzala jsem si Jeepa, s tím se mi jezdilo dobře.

Podívala jsem se na rozvrh, dnes jsme měli první hodinu, zase angličtinu, takže našeho učitele.

Zaklepala jsem na dveře a vešla.

„Dobrý den.“ Pozdravila jsem slušně, došla k učitelovu stolu a ukázala jsem mu omluvenku.

Usmál se na mě, podepsal ji a já jsem si šla sednout, zase vedle Jessici.

„Slečno Swanová, aby jste byla v obraze, dnes jsem dostal zprávu, že druhý ročník, má uspořádat akademii. Uděláme pár vystoupení, ale hlavě musíme zajistit nějakou hvězdu, aby nám tam přišla zazpívat.“ Řekl mi učitel a já jsem snad poprvé od té doby, co jsem hvězda modlila, aby se tu Hannah Montana nikomu nelíbila.

„Super a už jste někoho vybrali?“ Zeptala jsem se s neskrývaným zájmém.

„No, vybrali jsme zatím tři, Hannu Montanu, Selenu Gomez a Demi Lovato, tak kdo hlasuje pro Selenu Gomez?“ Zeptal se učitel, vystřelila mi ruka do vzduchu, ne, mě vybrat nesmí!

Jak jsem si ale všimla, tu ruku jsem zvedla jenom já.

„Kdo je pro Demi Lovato?“ Zeptal se, znovu jsem se nehlásila, nehlásil se nikdo.

„Takže a kdo je pro Hannu Montanu?“ Samozřejmě se zvedli všechny ruce. Skvělý, prostě nádhera.

„Rozhodnuto, dnes se ještě domluvím s jejím agentem, znám ho osobně.“ Prohlásil.

Oni měli celou hodinu o čem diskutovat, jen já jsem tam seděla. I když zazvonilo, nevšímala jsem si narážek Jessici, nevšímala jsem si ničeho.

„Co si o tom myslíte vy, Bello?“ Zeptal se mě učitel, další hodinu, no a jelikož jsem nevěděla o čem se celou dobu bavili, jsem plácla první blbost která mě napadla.

„Myslím, že venku je tak akorát na procházku.“ Řekla jsem. Valná část z nich samozřejmě vypukla v hlasitý smích.

„Taky si myslím, zajdu pro druhou třídu jestli nechtějí jít s námi“ Řekl učitel a já jen valila oči.

Opravdu se šel zeptat, kluci se samozřejmě ještě pochechtávali, ale jeden z nich ne.

Avšak přestali, když si stoupla Jessica a otočila se na mě.

„Když se s ním vyspíš, možná zruší školu.“ Řekla a už čekala na smích který přijde, ale žádný nepřišel.

Taky jsem si stoupla a prohlásila jsem. „ A jít v tvých stopách? Děkuji nechci.“

Teď přišel smích, ale mě nepotěšil, spíš mě zamrzel, nechtěla jsem jí to říct, ale ona si neměla začínat, zvlášť když mám tak špatnou náladu.

Už jsem viděla jak napřahuje ruku, aby mi jednu ubalila, ale včas ji za ni někdo chytil, byl to Edward.

Jessica se s ním chvíli zkoušela prát. Ale moc se jít to nedařilo. Vlastně s ním vůbec nehnula.

„Si hnusná, napřed Mike, a teď? Sbalíš učitele.“ Chtěla pokračovat, ale já ji zarazila.

„Já jsem s Mikem nic neměla, chápeš to?“ Zeptala jsem se jí zase klidným hlasem.

„Ale já jsem něco měla s Edwardem.“ Řekla mi teď ledovým hlasem ona.

Lže, určitě lže. Krátce jsem se na něj podívala a poznala jsem že zase Jessica lže. Ale přistoupila jsem na její hru.

„Doufám že sis to alespoň užila.“ Usmála jsem se na ní, muselo to znít opravdově, protože jí na chvíli zmizel z tváře úsměv, hned na to se ale zase objevil.

„Žárlíš!“ Vykřikla. Kdybych to popřela, co bych tím dokázala?

„No a? Vadí ti to?“ Říkala jsem klidně, teď jí z tváře zmizel úsměv úplně.

Naštěstí ale vešel učitel a řekl, že je to domluveno a že jdeme na procházku, no a jelikož nás má on, zase celý den, můžeme se zdržet déle.

Došlo mi že z druhé třídy, jak říkal učitel, myslel tím 2. A my jsme 2. B, je Alice, takže nebudu sama.

Autor: Colenovka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šťastný život?? - 2. kapitola: