Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šťastný život??- 4. kapitola

18.11.2009 (14:45) • Colenovka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1658×

4. kapitola

Středa, můj nejméně oblíbený den, za prvé, je to prostředek týdne a do víkendu zbývá ještě poměrně dlouho. A za druhé dnes zase uvidím Edwarda, na jednu stranu jsem šťastná, ale…

Vstala jsem a šla do koupelny, podívat se za Angelou a do kuchyně kde byl táta.

„Ahoj tati.“ Pozdravila jsem ho.

„Ó moje superstar.“ Přivítal mě s úsměvem táta.

„Těšíš se na víkend?“ Zeptal se mě. Kývla jsem na souhlas.

„Před chvílí mi volali ze školy, dohodl jsem tedy, že tam přijdeme v pátek ráno a domluvíme se.“ vzdělil mi. Jeden problém to ale mít bude, Bella nebude ve škole zrovna když Hannah Montana ano, ale snad si toho nikdo nevšimne.

Máma už byla v práci. Podívala jsem se na hodiny a zjistila jsem že je čas vyrazit.

Dnes jsem si vzala sporťáka, jela jsem pomaleji než obvykle, ale já se prostě do školy netěšila, nejradši bych jela domů a odstěhovala se někam hodně daleko.

Hned jak jsem vystoupila tak ke mně přiběhli kluci z naší třídy.

Jeden přes druhého křičeli jak jim to vyšlo s Hannou Montanou, společně s nimi jsem sdílela radost, protože jsem se opravdu těšila.

Zazvonilo a my jsme šli do třídy. Zatím ke mně Edward  neměl šanci přijít, protože jsem byla v obložení lidí a já se rozhodla že to tak zůstane.

Sedla jsem si  zase vedle Jessici-musely jsme sedět podle zasedacího pořádku.

Měli jsme dějepis, ten mi vždycky šel, ale neměli jsme našeho učitele, měli jsme nějakou učitelku, ani nevím jak se jmenuje, já jsem jí dnes měla poprvé, ale kluci říkali, ať si na ni dám pozor, že prý je zákeřná.

Ve třídě byl hrozný hluk, přišlo mi to jako kdybych se vrátila na základní školu, tam byl taky takový hluk.

Jessica po mě hodila papír, myslela jsem že se chce třeba usmířit, ale šeredně jsem se mýlila.

Na papíře bylo velkými písmeny napsáno: MRCHO

Hlasitě jsem si odfrkla, ale stejně to přes hluk nikdo neslyšel. Zmačkala jsem papír a hodila jsem ho do koše. No alespoň jsem se o to snažila.

Když v tom se stalo pár věcí najednou.

Dveře se otevřeli, vešla učitelka a můj papír místo aby vletěl do koše, se odrazil od její hlavy a spadl na zem. Učitelka ho hned zvedla a přečetla si ho. Zatajila jsem dech.

Učitelka zčervenala vztekem.

„Kdo to hodil?“ Zařvala.

Stoupla jsem si.

„Paní učitelko prosím, promiňte, ale to nebylo na vás, chtěla jsem to hodit do koše a vy jste vešla no a-.“ Říkala jsem nervózně -z té ženy šel vážně strach-ale ona mě přerušila.

„A dost, žákovskou na stůl.“ Rozkřičela se na mě. Snažila jsem se ještě obhajovat, ale bylo to k ničemu. Žákovskou jsem tam stejně dát musela.

Po zbytek hodiny se na něco ptala skoro jenom mě, ale já všechno věděla takže jsem jí asi zklamala.

Když zazvonilo, nikdo se nehnul z místa, takže z téhle učitelky vážně měli strach.

„Takže za dnešní hodinu, má Jessica, Lucas a Edward jedničku a Swanova má za pět.“ Řekla a já jsem myslela že se mi to celé jen zdá, vždyť se jich neptala vůbec na nic.

Stoupla jsem si.

„Máte problém?“ Zeptala se mě pohrdavě učitelka.

„Ano mám-.“ Chtěla jsem si to s ní vyřídit, ale přidělávat si ještě starosti ve škole? Ne díky.

„Ne, žádný problém.“ Zašeptala jsem.

Učitelka se vítězně usmála a s důstojností odkráčela.

Zbytek dne proběhl v klidu až na obědě se to zase zvrtlo. Zrovna jsem si šla pro jídlo, když mi Jessica podkopla nohy, padala jsem, ale dopadla jsem na něco tvrdého, v první chvíli mě napadl kámen, ale to bych byla snad už úplně hloupá.

Podívala jsem se nahoru a samozřejmě tam byl Edward, rychle jsem se mu vytrhla z náruče a se zamumlaným díky odešla ke stolu, kde seděli lidi ze třídy.

„Bello, nechceš se jít dnes projít?“ Zeptala se mě Alice. Která šla zrovna vyhodit oběd.

Nadšeně jsem kývla na souhlas. Domluvily jsme se že pro mě zajde k nám domů.

Nadšená z toho že den strávím s Alicí jsem se vydala k autu, dnes tu na mě naštěstí Edward nečekal. Jela jsem domů rychle, trochu jsem uklidila a šla si číst knížku.

Přesně ve 4-jak jsme byli domluvené-se ozval zvonkem.

Rychle jsem běžela ke dveřím a kupodivu jsem nezakopla. Prudce jsem otevřela dveře a dívala se do očí Alice.

„Ahoj Bello.“Pozdravila mě radostně. „Máte moc hezký dům.“ Dodala ještě.

S tím jsem musela souhlasit, náš dům byl ve Forks asi nejhezčí, společně s domem Cullenových. Kdyby se někdo ptal, tak je přece táta manager Hanny Montany.

„Ahoj Alice, díky. Půjdeme ven? Nebo zůstaneme tady?“

„Chtěla bych vidět Charlieho.“

Táta měl z Alice nepopsatelnou radost, propovídali snad dvě hodiny, ze začátku jsem je vnímala, potom už jen okrajově a nakonec vůbec.

„Nepůjdeme Bello?“ Zeptala se mě Alice. Kývla jsem na souhlas a zavedla ji do svého pokoje.

„Páni.“ Vypadlo z ní když ho uviděla.

Můj pokoj byl vymalován na bílo, jen jedna stěna byla černá a jedna z bílých zdí byla celá zrcadlová.

Postel byla taky bílá, ale povlečení bylo černé. Skříně byly taky sladěné do těchhle barev. Pracovní stůl byl bílí a na něm ležel černý notebook. Měla jsem velkou knihovnu nezvyklého tvaru a kosmetický stolek. Před postelí, byla bílá pohovka a před ní domácí kino v černé barvě. No a koberec byl taky černo-bílí.

Alicině reakci jsem se musela usmát, protože takhle jsem já kdysi reagovala na jejich dům.

S Alicí jsme si sedly na pohovku.

„Bello, jsi ráda že jsme tě tu potkali?“ Zeptala se mě. Tuhle otázku jsem nečekala.

„No Alice to je těžká otázka, na jednu stranu jsem ráda, ale vzpomínky bolí.“ Řekla jsem jí a doufala že změní téma. Ale to ona neudělala.

Její tvář se stáhla bolestí. „Bello já…je mi to.“ Začala ale já ji zastavila. „Alice nebyla to tvoje vina, s tebou jsem se potkala ráda, ale nejradši bych byla kdybych se tu nepotkala s ním.“

„Možná by sis to od něj měla nechat vysvětlit.“ Řekla mi Alice.

„Já o něm nechci mluvit, nepřišla si sem kvůli tomu že ne?“ Zeptala jsem se jí, začala jsem být naštvaná a teď jsem se přímo modlila aby změnila téma.

„Ne, přišla jsem si popovídat.“ Usmála se na mě. A já jí to oplatila.

„Já se tak těším, Bello. Díky Hanně Montaně bude ta akademie skvělá, nemyslíš?“

No a v tomhle duchu, jsme prokecaly další tři hodiny.

Potom mě ale zase Alice zaskočila otázkou. „Proč mi nedovolíš vidět tvojí budoucnost?“ Zeptala se mě. „Každý má rád soukromí.“ Pokrčila jsem rameny, pravdu jsem jí říct nemohla, teda zatím, možná někdy.

Alice mi ale stejně asi nevěřila, protože se na mě dívala zkoumavým pohledem.

„Vím že neříkáš pravdu a taky vím že mi to asi říct nemůžeš. Ale doufám že mi to jednou prozradíš.“ Řekla Alice.

„Za chvilku pro mě přijede Edward.“ Oznámila a já se zastavila v půlce pohybu, chtěla jsem jít pustit nějakou muziku, ale zamířila jsem k oknu.

Zrovna přijížděl. Kdyby vešel dovnitř, myslím že by mu Charlie vážně ublížil. Po tom co mě opustil si k němu vypěstoval nenávist.

Edward asi uvažoval stejně, protože zůstal v autě.

„Měla bych jít.“ Řekla Alice a zvedla se k odchodu.

Usmála jsem se na ní a rozloučily jsme se, šla jsem ji doprovodit ke dveřím.

Potom jsem šla nahoru a podívala se na hodiny. Bylo už půl desáté s Alicí jsme se vážně zakecaly.

Sedla jsem si na balkón a chtěla jsem přemýšlet, když v tom jsem uslyšela jak někdo dopadl vedle mě, šíleně jsem se lekla

Podívala jsem se kdo to je a nemohla uvěřit svým očím, musela jsem párkrát zamrkat, abych se ujistila že mě můj zrak neklame.

Stál tam Edward.

„Co je?“ Zeptala jsem se možná až moc vztekle.

„Musím s tebou mluvit.“ Řekl.  „Myslím že jsem ti už párkrát řekla, že o to nestojím.“ Vyjela jsem na něj.

Chtěla jsem odejít, ale on mě chytil za paži.

„Chceš mě nutit násilím?“ Zeptala jsem se ho ironicky. Zabralo to, pustil mě. Rychle jsem zalezla zpátky a zatáhla závěsy.

Jenom takhle krátký rozhovor mě takhle vyvedl z míry.  Vzala jsem si věci a šla se vysprchovat. Hned potom jsem zalezla do postele a brečela, později jsem únavou usnula.

Autor: Colenovka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šťastný život??- 4. kapitola: