Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šťastný život??- 7. kapitola

26.11.2009 (18:45) • Colenovka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1627×

7. kapitola

Když jsem se ráno probudila, šla jsem do koupelny, nasnídat se a oblékla jsem se do domácího.

Do očka jsem měla jít až ve čtyři, takže jsem měla spoustu času.

Zalezla jsem si k sobě do pokoje a pustila jsem si televizi. Dávali tam nějakou komedii, docela sranda.

Ležela jsem na pohovce a po chvíli se mi začala zavírat oči. Proti své vůli jsem usnula.

Vzbudila mě až máma, chtěla, abych šla na oběd, já jsem ale neměla hlad, takže jsem zůstala nahoře v pokoji.

Zase mě samota přivedla k přemýšlení, přemýšlela jsem o Edwardovi, o kom jiném že? Včera večer jsem na nic nepřišla.

Pořád jsem ale jistě nevěděla jestli mi jenom nelže, protože já bych už znovu nesnesla kdyby mě opustil, takhle k němu alespoň nemám závazky, ale kdybych si je udělala, kdo ví, co by se stalo.

„Bello, za chvíli jdeme, Lucy jde nahoru.“ Zavolal na mě táta.

Lucy mi pomáhá s přeměnou na Hannu, ale jen když se jedná o větší akce, na ty menší, jako byla třeba včera, se můžu chystat sama.

S Lucy jsme vybraly: Tohle

„Tak co tomu říkáš?“ Zeptala jsem se Lucy, když jsem se jí ukázala.

„Nádhera, jako vždy.“ Řekla a usmála se.

„Bello!“ Zavolal na mě už po několikáté táta.

„Už jdu!“ Zavolala jsem zpět.

Cesta uběhla rychle, za chvíli jsme vystoupili z limuzíny a šli dovnitř.

„Hanno, ráda tě konečně poznávám.“ Řekla mi mladá žena a mile se na mě usmála.

„Jsem taky ráda, hrozně jsem se těšila.“ Řekla jsem popravdě.

„Připrav se, za pět minut začínáme.“ Usmála se na mě po krátké zdvořilé konverzaci.

Šla jsem ještě rychle na záchod, chtěla jsem si umýt obličej, ale v poslední chvíli jsem se zastavila, mohl by se mi totiž smít make-up.

Ještě jsem chvíli zhluboka dýchala a nakonec jsem vyšla, no ale potom jsem rychle zalezla zpátky.

Sakra, sakra, sakra, co tu dělají Edward s Alicí? Nikdo neřekl že tu budou. Alice si mě ale asi všimla, protože se za chvíli otevřeli na záchod dveře.

Ještě že jsem nás před odjezdem všechny zaštítila, oddechla jsem si.

„Hanno? Jsi to ty, zdálo se mi že jsem tě viděla.“ Usmála se na mě.

„Ahoj Alice, jsem ráda že tě vidím, ale co tu děláš?“ Zeptala jsem se a perfektně se mi podařilo zakrýt zděšení.

„Slyšela jsem že tu budeš, tak jsem domluvila že tu budeme jako hosté, nikdo semnou ale nechtěl jít, tak jsem nakonec přemluvil bratra.“ Řekla mi nadšeně, ale já jsem nic nechápala.

„Hosté?“ Zeptala jsem se nechápavě.

„Tobě o tom nikdo neřekl? No jsme jako fanoušci, kteří ti budou dávat otázky, domluvili jsme to už před týdnem.“ Pochlubila se mi.

Kývla jsem na souhlas. „No, tak to by jsme měli jít.“ Řekla jsem jí.

Vyšli jsme, Alice šla za Edwardem a já jsem šla za tátou. Rozzuřeně se díval na Edwarda a já jsem byla moc ráda že jsou tu lidi a proto nesmí nic udělat.

„Hanno, začínáme.“ Zavolali na mě.

Zhluboka jsem se nadechla a společně s Alicí a Edwardem jsem vyšla. Edward neměl potřebu se semnou bavit, nestála jsem mu ani za pohled. Trochu mě to zamrzelo, ale nedávala jsem to na sobě znát.

Oni si sedli na červenou pohovku, teď jsem si všimla že se Edward tváří pěkně otráveně, Alice ho asi musela hodně přemlouvat aby s ní šel.

Monica-ta óčko uváděla- si sedla do červeného křesla a já vedle ní, taky do křesla.

„Začínáme.“ Řekla a usmála se na mě.

„Takže vítám vás v dnešním sobotním inboxu, je tu s námi Hannah Montana. Jako hosty tu máme Alici a Edwarda. Ale teď si pustíme starší klip Hannah.“

Klip.

„A jsme zpátky.“ Řekla Monica.

„Takže Hanno, připravuješ nové album, něco nám o něm řekni.“ Řekla mi Monica.

„No takže bude se jmenovat The Climb, na trh by měl přijít, asi za dva měsíce. Je to vážně skvělí, myslím že takový tu ještě nebylo. Všem doporučuju si ho koupit.“

„Vážně budeš mít vlastní parfém?“ Zeptala se mě Alice.

„Jo, bude se jmenovat Angel, bude mít nádech jahod, myslím že voní krásně, ale to musíte posoudit sami.“

„Edwarde, taky se na něco zeptejte, nemusíte se stydět.“ Pobídla ho Monica a já jsem měla hodně práce s tím abych nevyprskla smíchy.

Edward se na ní rozzuřeně podíval, ale Alice ho pod stolem kopla do nohy, Edward se ušklíbla otočil se na mě.

„Zpíváš o tom co cítíš?“ Zeptal se mě. Byla jsem tou otázkou zaskočená, nevěděla jsem co odpovědět, bylo to jak kdy, někdy jsem zpívala co cítím, ale to spíš jen ty smutné písničky. Rozhodla jsem se, že půjdu s pravdou ven, aspoň s částečnou pravdou.

„No, to je zajímavá otázka, v jistých ohledech zpívám co cítím, ale najde se i píseň v které o mích citech není ani zmíňka.“ Odpověděl jsem mu.

„Proč?“Zeptal se mě.

„No, někdy si svoje city chci nechat jednoduše pro sebe.“ Řekla jsem mu.

„Nerozumím ti.“ Řekl mi a já jsem se ušklíbla. Kdyby mi rozuměl bylo by to hodně špatný.

Nastalo ticho.

„Hanno, řekni nám něco o střední škole kam půjdeš pomáhat s akademií.“ Prolomila ticho Monica.

„Je to skvělá škola, jsou tam skvělí lidi. Myslím že to bude zábava. Pomůžu  jim s choreografií a budu tam mít menší koncert.“

„Co je tvůj zatím největší úspěch?“ Zeptala se mě Alice.

„Já ani nevím, nějak o tom nepřemýšlím, už jenom to že je ze mě zpěvačka a herečka je pro mě hrozně velký úspěch.“ Řekla jsem popravdě.

Poté jsme si pustili ještě několik písniček, bylo i pár otázek, ale žádné zajímavé. No a byl konec, Edward za celou dobu už nepromluvil.

S Alicí jsem se rozloučila s tím, že se zítra uvidíme na zkoušce a jeli jsme s tátou domů.

Máma s Angelou jely na nákupy, takže jsem jen lehla do postele a usnula.

Autor: Colenovka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šťastný život??- 7. kapitola: