Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šťastný život?? - 9. kapitola

zzz


Šťastný život?? - 9. kapitolaDalší kapitola, doufám že se bude líbit. Prosím o komentáře. Colenovka.

9. kapitola

 

S Angelou jsme nasedly do auta a jely jsme do školy. Celou cestu jsme si povídaly.

Po té situaci s Očkem jsem celou rodinu i kapelu atd…měla pod štítem.

Zastavila jsem před školou a všechny pohledy se stočili k nám.

Určitě mě poznali, jako Hannah mě nepoznají, ale černá barva mě moc nemění.

„Bello, sluší ti to a Ang, konečně jsi zpátky, nikdo mě neotravoval.“ Řekl Thomas.

Všichni jsme se rozesmáli.

„Bello?“ Uslyšela jsem za sebou známí hlas. Otočila jsem se a dívala jsem se do dojatých očí Alice.

„Už tě nemám co učit.“ Řekla a vypadala, jako že se za chvíli rozbrečí, tedy kdyby to šlo.

„Bello, sluší ti to, ty vlasy, to oblečení, jsem na tebe pyšná.“ Říkala mi Alice.

Začala jsem se strašně smát a šla jsem jí obejmout, byla zaražená.

„Chyběla jsi mi.“ Pošeptala jsem jí a ona mě pevněji objala.

Rozhodla jsem se že jí řeknu o Hanně Montaně.

Tuhle malou potvůrku jsem měla strašně ráda a přišlo mi strašně nespravedlivé jí o mě neříct celou pravdu.

„Alice, nechceš se jít dnes po škole projít?“ Zeptala jsem se jí.

„Děje se něco?“ Zeptala se vystrašeně.

„Ne vůbec ne.“

Alice kývla a zrovna zazvonilo, šla jsem na hodinu, byla angličtina.

Seděla jsem zase s Jessicou.

Zrovna když jsem dosedla na místo, zazvonilo podruhé.

Jessica se na mě po očku podívala a stoupla si.

„Ó naše Isabella si změnila image…!“ Řekla ale já ji přerušila.

„A je z ní ještě větší ošklivka než předtím.“ Dořekla jsem za ní a pokračovala. „Co takhle toho už nechat Jessico? Mě nerozházíš.“

„Jo, ale myslím že tě pěkně rozhodil rozchod s Edwardem.“ Řekla posměšně.

Sklonila jsem hlavu a dělala jsem že mě hrozně zajímá moje pouzdro.

„Já si totiž pamatuju, co se s tebe stalo po tom co odešel.“ Pokračovala dál.

„No tak Bello, podívej se na mě.“ Vykřikla a násilím mě chytila za bradu, rychle jsem si stoupla a pomalu sundala její ruku, hodně pomalu jsem zasunula židličku a taky velmi pomalu odešla ze třídy.

Potřebovala jsem si pročistit hlavu, tak jsem zamířila na WC. Zrovna když jsem chtěla otevřít dveře, jsem za sebou uslyšela kroky.

Bleskově jsem se otočila.

Byla to Jessica.

„Jenom kvůli tomu že jsi hezká, tááááááááá.“ Poslední slovo protáhla, protože spadla na zem, asi zakopla o svoje nohy.

Vykřikla bolestí.

Od naší třídy se otevřeli dveře a vyšel z nich Edward.

Rychle jsem běžela za Jessicou

„Jsi v pořádku?“ Zeptala jsem se jí.

„Ne, to nejsem.“ Zakřičela na mě a já se jenom divila že mi z jejího neustálého křiku ještě nepraskli bubínky.

Chtěla jsem jí pomoct, ale její pohled mě dokonale zastavil.

„Co se tady děje?!“ Zakřičela ředitelka která se najednou objevila za rohem.

„Isabella mě shodila na zem.“ Řekla Jessica. Vykulila jsem na ní oči.

„Vždyť jsi spadla sama.“ Řekla jsem ledovým hlasem.

Ředitelka se dívala z jedné na druhou.

„Spadla sama paní ředitelko, viděl jsem to.“ Zastal se mě Edward.

Vlastně ani nelhal, mohl to vidět přes Jessičiny myšlenky.

Edward měl vyhráno, učitelka se na něj dívala jako na obrázek.

„Dobře, Jessico, zajděte si na ošetřovnu a vy se vraťte na hodinu.“ Řekla ještě celá usměvavá ředitelka.

Šla jsem k Edwardovi.

„Díky.“ Řekla jsem mu a šla do třídy.

Edward vešel hned zamnou.

Asi za pět minut přišel učitel.

„Omlouvám se vám, musel jsem toho hodně zařídit.“ Omlouval se nám.

Vzala jsem žákovskou a šla k jeho stolu.

„Tak copak to tu máme napsané?“ Zeptal se a přitom si mě prohlížel, no to je slabé slovo,, přímo na mě zíral.

„Omluvenku?“ Zeptala jsem se ho. A těžko jsem zadržovala smích, taky mi moc nepomáhalo že se za mnou skoro celá třída směje.

„Jistě, už je vám dobře?“ Zeptal se a podepsal mi ji.

Šla jsem si sednout.

„Pane učiteli, za dvacet minut zvoní, tak nemá cenu se učit, ale když si budeme povídat, alespoň si procvičíme jazyk.“ Řekl Thomas a mi ho zato odměnili smíchem.

„Asi máš pravdu.“ Řekl učitel a my jen koukali.

„Jak se vám líbí spolupráce s Hannou Montanou?“ Zeptal se učitel.

„A slečno Swanová, doufám že příště na schůzku přijdete.“ Usmál se na mě.

„No víte pane učiteli, já mám problém, v sobotu jezdím k babičce, víte ona je nemocná, tak se o ní starám.“ Řekla jsem. Vymyslela jsem to teď, takže doufám že mi to uvěří.

„To je ale škoda.“ Řekl a vypadalo to tak že to myslí vážně.

Zbytek hodiny si povídali, ale já je už nevnímala. V hlavě jsem vymýšlela plám jak to řeknu Alici.

Takhle jsem přemýšlela celý den.

Teď jsem stála u auta a čekala na Alice, měli jsme jít k nám domů, venku pršelo a tak jsme se takhle domluvili. Angela už odjela.

„Jsem tu, můžeme jet.“ Řekla Alice když přišla.

Usmála jsem se na ní a nasedla do auta.

Celou cestu jsme si povídaly, spíš Alice povídala o Hanně Montaně, říkala mi jaký je to s ní skvělí a tak. No zajímá mě její reakce na to že jsem Hannah já.

Zastavily jsme před naším domem a vystoupily. Zavedla jsem Alici do svého pokoje. Nikdo nebyl doma. Angela říkala něco o tom že pojede nakupovat a máma s tátou se asi někde zdrželi.

„Počkej tady jo?“ Řekla jsem Alici. Zmateně kývla na souhlas a já jsem odběhla do vedlejší místnosti, která slouží jako šatna Hanny. Jestli se po tom co tohle řeknu Alici se mnou bude ještě bavit tohle ji nadchne. Je tu spousta oblečení.

Rychle jsem si nějaké vybrala a oblékla jsem si ho, nasadila jsem si paruku a namalovala jsem se. Všechno jsem stihla rychle, stejně si to za chvíli sundám.

Vyšla jsem z pokoje a dívala jsem se na překvapenou Alici.

„Hanno! Co tady děláš?“ Zeptala se mě, ale pak jsem v jejích očích zahlédla pochopení.

„Bello?“ Zeptala se nevěřícně.

Sundala jsem si paruku.

„No jo, jsem to já.“ Usmála jsem se na ni a snažila jsem se o to aby můj hlas byl klidný, ale asi se mi to moc nevedlo, nevěděla jsem totiž jestli se nebude zlobit, že jsem jí to neřekla.

„Bello! Bello! Proč jsi mi to neřekla, ty jsi hvězda a ani mi to neřekneš.“ Křičela, ale byla nadšená.

Chytla jsem jí za ruku a odtáhla do šatny, přesně jak jsem předpokládala, Alici se rozzářili oči a rychle se na všechno běžela podívat.

Prodírala se v tom už asi tři hodiny, mě to ale nevadilo četla jsem si.

„Bello, proč to nikdo neví?“ Zeptala se mě, zatím co se dívala na pásky.

„Kdyby to někdo věděl, tak bych už nežila svůj život, na každým kroku bych měla novináře.“ Vysvětlovala jsem jí.

„A co Edward?“ Zeptala se mě.

„Co je s Edwardem?“

„Co když si to přečte v mojí mysli? Budu si ji hlídat, ale nevím jestli na to nepřijde.“ Namítla Alice.

No tak nad tím jsem nepřemýšlela, ale něco mě napadlo.

„Můžu tě zaštítit.“ Navrhla jsem jí.

Alice souhlasila. A já si mohla oddychnout, že to tak dobře vzala.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Šťastný život?? - 9. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!