Po několika měsících jsem znovu propadla vášni nazvané Stmívání a rozhodla se pro pendlování mezi OurStories a Stmíváním. Z této vášně vznikla povídka. Status: rudé oči. Hlavní „hrdinka" se jmenuje Zora. Zora se díky autonehodě dostane do nemocnice, kde pracuje Carlisle Cullen. Prozradí mu, že její rodiče nezabila autonehoda, ale až upír, který ji zavinil. Zora se dostává do rodiny Cullenových, ale jako člověk. Neplánují ji přeměnit, ale potom se do jejího osudu vloží Volturiovi.
27.06.2012 (20:15) • Aliska • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 2273×
Seděla jsem na nemocničním lůžku, na sobě světle modrou noční košili, v ruce tužku, kterou jsem kreslila postavu na kus papíru. Vedle mě na nočním stolku ležel tácek a na něm dva prášky. Jeden na bolest, druhý na halucinace a zmatenost. Polkla jsem ten na bolest a znovu začala řádit tužkou, bylo mi fajn. Otevřely se dveře.
„Zora Colinsová. Po autonehodě, silné bludy, halucinace, zmatenost, vyvolané zřejmě šokem. Má zlomenou nohu, ruku a hlubokou ránu na břiše," řekla sestřička. Měla pištivý hlas a ten se mi zabodával hluboko do mozku, ale nevadí, bylo mi fajn. Nezvedla jsem pohled a zuřivě čmárala. Bledá pleť, rudé oči, zářící pleť, hrůzostrašný výraz. Takové postavy jsem kreslila v poslední době hrozně často. Tím poslední doba myslím ode dne, kdy jsem tuto postavu viděla. Ode dne, kdy tato postava zavinila naši autonehodu a spolu s tím smrt rodičů. Nebolelo mě to, bylo mi fajn. Zrovna jsem kreslila oběť, kterou ten s rudýma očima držel pevně nad hlavou. Byla to děsivá scéna, ale mně to nevadilo, bylo mi fajn. Doktor - neznámo jaký - se postavil vedle postele a naklonil se mi přes rameno. Nezvedla jsem pohled. Po chvíli tiše odešel. Sestra mi změřila teplotu a taky odešla. Posedle jsem kreslila postavu. Nevěděla jsem, co je zač. Věděla jsem jen, že mi naháněla neustávající hrůzu a že vyprázdnila žíly mých rodičů...
„Hej! Nepodváděj! Říkala jsem, že myšlenky se číst nesmí!" pobouřeně jsem zanadávala a shodila desku ze stolu. Edward uhnul pohledem a tiše se zasmál.
„Promiň... Je to těžké..."
„Ještě těžší je hrát šachy s někým, kdo je trénuje sto let." Skrčila jsem se a začala figurky strkat do krabice. Edward se přidal. Respektive to udělal během dvou vteřin. Potom mě vzal do náručí a přenesl na gauč. Byl nesmírně opatrný, ale stejně omylem zavadil o mou nohu.
„Ssss! Aúúú!" zasyčela jsem tiše.
„Promiň," řekl starostlivě a opatrně mi podložil nohu polštářem. Přikryl mě larisou a podal ovladač.
„Co si dáš k večeři?" zeptal se.
„Hlavně něco podle receptu. Obávám se, že Esmé podle chuti nic moc neuvaří." Edward se usmál a řekl:
„Dostaneš rozmraženou pizzu." Zmáčkla jsem trojku.
„No zabij ho! Rychlééé! Zabij ho! Ty jsi asi fakt blbej! No usekni mu tu kebuli! Už tam jde Terry, tak mu ji usekni! A už je tam! Většího debila jsem fakt neviděla! On mu tu kebuli neusekl!" nadávala jsem a sledovala akční drama. To už se mi nesla pizza. Emmett nesl pizzu.
„Večer si zahrajeme flašku. Budeš hrát s námi?" zeptal se vysmátě.
„Sorry, Emmette, ale opravdu se mi nechce líbat s celou domácností, potom vypít lahev Becherovky a svlíknout se do naha." Házela jsem do sebe pizzu.
„Ne, bude to na úkoly."
„No dobře," řekla jsem. Stejně se tu celé dny nudím.
Večer
„Jak mám asi jít, ty vole?!?" zaprotestovala jsem.
„No jó!" řekla Alice a přihnala se na pomoc. Čapla mě, přehodila si mě přes rameno a už se hnala do ložnice.
„Bude hrát i Carlisle a Esmé?" zeptala jsem se, když mě položila na koberec.
„Ne, ti to ani nesmí vědět," řekl Edward a položil doprostřed hnědého koberečku a na desku láhev od mojí limonády. Všichni už seděli okolo desky.
„Kdo točí?" zeptala jsem se.
„Jasper..." zamumlala zadumaně Alice.
„Dobře, takže... Jdeme na to!" řekl Jasper a roztočil lahev.
„Emmett dává úkol..." Druhé točení.
„Zoře." Emmett se tak hecovně usmál, vstal, cosi se mihlo a byl zase zpátky, jenom měl v ruce kelímek.
„Vypít, až do dna!" řekl a já nahlédla do kelímku.
„Aha," řekla jsem a vzala kelímek.
„Nebo se budeš hned svlíkat?" zeptal se Emmett.
„Tsss..." Přiložila jsem si kelímek ke rtům a smočila jazyk v krvi. Není to tak hrozný..., pomyslela jsem a vypila celý obsah kelímku.
„Já vás snad začnu i chápat," řekla jsem a slízla kapku krve z brady.
„Jak jako?" zeptala se Alice.
„Není to zas tak hnusný," poznamenala jsem a vrátila kelímek Emmettovi.
„Dobrý," řekl Jasper a znovu roztočil lahev. Dvakrát.
„Zora dává úkol Alice."
„Takže, Alice, jdi do pokoje, vezmi tu halenku z figuríny a roztrhej ji..." Usmála jsem se stejně hecovním úsměvem, jako Emmett. Alice už se netvářila tak nadšeně, jako obvykle. Ovšem v tu chvíli dveřmi propadla obálka.
„Pošťák chodí v devět večer?" zeptala jsem se.
„Ne..." To už Jasper roztrhával obálku. Už se neusmíval nikdo. Všichni četli dopis.
„Co je?" zeptala jsem se.
„Volturiovi," řekl Edward a já cítila, že to není obyčejný dopis...
Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Status: rudé oči - 1. kapitola:
Pěkné ! :)
Skvele volne pokracovani!
Páni, je to docela dost zajímavý.
Už jsem uvedla v komentech, že ve třetím díle to bude :)
Pěkné Ale co se stalo? Byla v nemocnici a teď je asi doma u Cullenů? Co se stalo?
Moc děkuju :) Ano, pokud chceš, tak to můžu ve třetí kapitole víc rozebrat :) Tentokrát jsem s povahou hlavní hrdinky nedělala štráchy a prostě jsem jí udělala podle sebe :-D Prostě jsem se s tím nepárala :-D
Wow! :D Mně se to moc líbí! A líbí se mi Zořina povaha. Ale jako! :D Chci vysvětlení toho skoku v čase! A -samozřejmě- rychle další kapitolu, dude.
Skvelé. Rýchlo pridaj ďalšiu.
Jo, díky :) Už jsem kontaktovala korektorku :)
Ahoj, příště si dej větší pozor na tyto chyby:
- Ji/jí (!),
- Vynechaná písmena,
- Přechylování ženských příjmení,
- Čárky,
- Naši/naší,
- Mě/mně,
- I/Y,
- Malá/velká písmena,
- Krátké/dlouhé samohlásky,
- Vnitřní monolog,
- Oddělování oslovení.
Díky.
Ahoj, článek ti bohužel opět musím vrátit.
Do perexu si stručně (stačí dvě, tři věty) napiš, o čem povídka celkově bude. To, jak se jmenuje hlavní hrdinka, nestačí.
Až to budeš mít, zaškrtni "Článek je hotov". Děkuji.
Článek ti bohužel musím vrátit, kvůli chybám:
+ oslovení se odděluje čárkou,
+ i/y,
+ skloňování podstatných jmen,
+ přímá řeč,
+ ji/jí (krátce jen ve 4. pádu),
+ čárky.
Až si to vše opravíš, zaškrtni "článek je hotov". Děkuji.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!