Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Status: rudé oči - 4. kapitola

03.07.2012 (11:30) • Aliska • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1347×

Chvíli jsem smutně sledovala místo, kde Edward zmizel. Potom jsem se pohledem vrátila ke skupince lidí. Chvíli jsem cítila tu sílu v nebezpečí. Cítím ji vždy, když se bojím. Takové elektrické brnění na hrudi. Cítila jsem ji, ale když jsem viděla, že jsou naprosto v klidu a pohodě, síla znovu vyprchala. Až po chvíli promluvil ten uprostřed.

„Překroč hranici, prosím." Hranice byl jakýsi skalnatý potok. Opatrně jsem našlapovala na kameny. Foukal silný vítr a jelikož jsem byla padesátikilová, málem jsem se neudržela na nohou. Když jsem byla za řekou, vytáhli mě dva vlkodlaci nahoru a já ze sebe odházela malinké kapky vody. Zastrčila jsem si unikající pramínek vlasů za ucho a nesměle se usmála.

„Já jsem Sam," řekl ten střední a podal mi ruku. Sebevědomě jsem ji stiskla.

„Zora." Usmál se. Zřejmě ho moje sebevědomí potěšilo. Vlci jsou také hodně seběvědomí. Někdy až moc hodně. Sama vystřídala jediná dívka z vlčí osmičky.

„Ahoj, jsem Leah," řekla mile.

„Zora."

„Jacob," řekl a podal mi ruku. Byl to jeden z těch čtyř, kterým jsem se líbila, a on se mi taky líbil. Hodně. Byl k sežrání.

„Zora."

„Jsem Paul," řekl hrubým, ale sexy hlasem, vysoký, svalnatý vlkodlak. Tolik hezkejch chlapů bez trička... Měla jsem motýlky v břiše a moje modré oči zářily. Snad si toho moc nevšilmli. Ne, že bych kolem sebe ještě před hodinou neměla dostatek fešáků, ale tihle nebyli tak odpudivě chladní.

„Ahoj, jsem Seth," řekl tak... patnáctiletý kluk. Stejně starý jako já. Byl sympatický. Vyzařovala z něj spousta pozitivní energie. Usmála jsem se.

„Ahoj, Zora."

„Ahoj, jsem Embry." 

„Zora."

„Jared," řekl také velice pohledný, svalnatý muž. Znovu ti motýlci.

„Zora."

„Čau, jsem Brady." Bradymu bylo tak čtrnáct.

„Zora." To byli všichni.

„Za chvíli se setmí. Jdu rozdělat oheň. Budeš nám vyprávět," řekl Seth a odběhl. Podle Edwarda jsem se líbila Sethovi, Bradleymu, Jacobovi, Collinovi. Collin a Bradley vypadali jako pomatená štěňata. Seth byl fajn, ale Jacob byl nejlepší. Jacob byl přitažlivý, sympatický, silný. Ještě, že vlkodlaci neumějí číst myšlenky.

„Pojď, Zoro, ukážu ti pokoj," řekl Paul. Usmála jsem se a vydala se za nejpřitažlivějším mužem z celé party. Byl sice nepřitažlivější, ale trochu... drsný. Začínala mi být zima. Zapnula jsem si mikinu a mnula si paže. Šli jsme asi pět minut lesem, až jsem došli k něčemu, jako tábor.

„Tady občas bydlíme. Jsou to takové časté výlety do přírody. Jezdíme se sem odreagovat. Vždy jsou tu minimálně dva. Různě se tu střídáme a občas se tu - jako dnes - sejdeme všichni. Občas si sem vezmeme i partnerky, které jsou mimo smečku," mumlal Paul. Zastavil se před krásnou, dřevěnou roubenkou, nebo nečím, co je roubence podobné. V architektuře se nevyznám. Otevřel dveře a vešel. Následovala jsem ho. Vevnitř byla zima, ale u kamínek už klečel Collin a zatápěl.

„Většinou netopíme," řekl s úsměvem.

„Víte, jakou máte výhodu? Trvale s sebou nosíte tepelný ohřívač," řekla jsem. Všichni, dokonce i Paul, jsme se tiše zasmáli. 

„Jaké máš vzdělání?" zeptal se po cestě do schodů Paul.

„Před měsícem jsem složila poslední zkoušku na základce. Je březen a v červnu si jdu pro vysvědčení. Potom bych chtěla jít na nějakou střední."

„V rezervaci máme střední dvě." Vyšli jsme nahoru. Byla tam miniaturní chodbička a troje dveře.

„Tady je koupelna," ukázal na nejmenší dveře.

„A tady máš ty pokoj," ukázal naopak na ty největší. Otevřel je. Přede mnou se rozevřel krásný, prostorný, dívčí pokoj s majestátnou, obrovskou, obrovskou! Postelí...

„Jak jsi se dostala ke Cullenům?" zeptal se Sam. Byla mi zima a drkotaly mi zuby. Zima ustávala, i když jsem se natahovala k ohni. Jacob, sedící vedle mě, si toho všimnul a přitiskl se ke mně. Hned mě zalilo příjemné teplo.

„Byl pátek. Krásný, slunečný pátek. Na silnicích byl ještě sníh. Já, máma a táta jsme jeli do Forks. Ovšem nabourali jsme. Ano, zničili jsme auto, ale všichni jsme byli absolutně v pořádku. Nabourali jsme uprostřed lesa. Vylezli jsme z auta a v tu ránu se to seběhlo. Přiběhl rudooký. Nejdříve omráčil otce, potom vysál matku a její tělo roztrhal. Otec se probral. Snažil se mě bránit, tak ho rudooký úplně rozdrtil. Byl jak krvavá placka. Rudooký už šel ke mně. Už mě chtěl zabít, ale něco ho vyrušilo. Stihnul mi jenom zlomit nohu a vyděsit. Probrala jsem se v nemocnici. Dva týdny jsem byla naprosto mimo. Najedla jsem, houpala se sem a tam a broukala si dětské ukolébavky. Našel mě Carlisle, a když zjistil pravou příčinu smrti rodičů, tak mě vzal do rodiny. Je to jednoduché," řekla jsem, jakoby nic. Leah byla asi slabší povaha, takže byla úplně vykulená.

„On... On tvýho tátu... Rozdrtil?" zeptala se.

„Leah!" zasyčel Sam.

„Jo. Postupně. Jednu ruku, druhou, nohu, druhou a teprve potom trup. Nevím, jak dlouho při tom byl ve vědomí." Jake mě pevně chytil, jakoby mi chtěl být oporou. Jakoby mě chtěl podpořit. Jenom mě ještě víc zahřál. Byla jsem na vrcholu blaha. Teplo, krásní muži, pohoda... Krása. Jake mi položil ruku na koleno. Seth na něj hodil vražedný pohled. Více než vražedný... Mučivý. Nenápadně jsem se usmála. Konečky prstů jsem přejela Jacobovi po hřbetě ruky. 

„Půjdeš se projít?" zeptal se Jacob, zatímco se ostatní bavili o zítřejším obědě.

„Jasně," řekla jsem a vytratili jsme se. Tiše jsme se procházeli po lese. Ovšem nešli jsme bezcílně. Jacob mě kamsi vedl. Drželi jsme se za ruce a mně bylo dobře. Měla jsem pocit, že lítám v oblacích. Nepřeskočila jiskra, přeskočil milion jisker... Pravda, Jacob mě opravdu někam vedl. Ocitli jsme se na krásné mýtině. Jacob ustoupil a přeměnil se. Byl to úžasný pohled. Jako vlk byl stejně vysoký jako já, ale mnohem větší. Měla jsem pocit bezpečí. Uchváceně jsem se koukala do jeho vlčích, pronikavých očí a přejížděla mu rukou mezi srstí na hlavě. Jacob se znovu proměnil, přistoupil ke mně a vzal mě okolo pasu. Přitáhnul si mě k jeho krásné, vymakané hrudi a políbil mě. Opatrně, váhavě, nezkušeně, ale krásně. První polibek. Můj první polibek. Zavřela jsem oči a nehodlala se od něj odtáhnout. Za svitu měsíce, v zahalení korun stromů.

„Buď se mnou, Zoro...," řekl tiše Jacob.

„Budu." Přikývla jsem. Jacob se usmál, zaklonil a řekl:

„Je úplněk."

„No jo...," řekla jsem užasle.

„Tři, dva, jedna...," odpočítal a začal výt. Nebyl sám. Nevím, jak se synchornizovali, ale všichni vlkodlaci vyli. Začali v tu samou vteřinu. Jacob se proměnil a vytí zmohutnělo. Jenom jsem stála a užasle to pozorovala...

Houpala jsem se sem a tam, sem a tam. Sedm postav mě bez ustání pozorovalo.

„Ví vše o naší existenci... Potkala jednoho z Volturiů. Zabil jí rodiče. Nemůžeme ji jen tak nechat. Mohla by to vyzradit, a co hůře. Mohla by to i dokázat," řekl doktor.

„Měl velké, rudé oči... Koukal na mě a v tu chvíli jsem si uvědomila, jak strašně děsivý je. Jak se mi každý jeho pohled vrývá pod kůži. Jak zabíjí mou matku. Jak ničí můj život. Jak se každá kapka naděje vypařuje na jeho zářivé kůži. Jak stoupá a jak mizí. Jak doufám, že uniknu. Jak doufám, že nastane boží slitování. Jako doufám, že ještě někdy budu žít normální život. Naroď se člověkem, žij jako člověk a odejdi jako člověk," řekla jsem tiše a přestala se houpat...

Nepřestával výt. Nekonečné spojení s vesmírem pouhým vytím. Bylo to něco neopakovatelného. Něco, co člověk jen tak nevidí. Cítila jsem, že se znovu vrací naděje na normální život. Jak přichází láska. A potom jsem znovu vrátila hlavu od odblohy a viděla ho. Viděla jeho krásné oči. Viděla to okouzlení v něm. Zírali jsme na sebe a cítili, že úplněk nám to usnadnil. Že úplněk nám přinesl nadpozemský zázrak. Že my dva, jen my dva, budeme žít spolu. Všichni se kolem nás rozestavěli, ale já jim nevěnovala pozornost. Já mu hleděla do očí, do duše, do nekonečných nástrah jeho milování. Jeho citu. Oba jsme padli na kolena. Padli na kolena jeden před druhým. Láska mě hřála hluboko v srdci a věděla jsem, že nyní už budu jen s ním. Otiskl se do mne. Od nyní neexistoval žádný jiný muž. Jenom on. Žádný jiný vesmír, jenom náš. Začala jsem ho milovat. Toho, který si mne vybral. Toho, který pro naší lásku obětoval možnost jiné volby...

Setha.

Můj život se obrátil. Můj život se spravil a našel smysl. Můj život byl nyní jeho život. Mýtina se jakoby rozzářila a úplněk, jakoby hořel rudým plamenem. Moje srdce se zastavilo a spojilo s tím jeho...

Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Status: rudé oči - 4. kapitola: