Vždyť to snad musí pochopit, ne? A co? Já za to nemůžu, že se do mě otiskl. Ne že bych nebyla ráda, jsem strašně ráda, ale... Nebyla to moje volba. Asi bych takhle neměla mluvit, ale je to tak. Prostě se bojím, že to nebude mít jenom dobré následky, ale to je snad normální, ne? Každý má pochybnosti. Teď mi připadá jako hřích, že chci být upír a že mám ráda Cullenovy. I když nejsem vlkodlak. Prostě jsem byla přiřazena k vlkodlakovi. Usmála jsem se. Ke krásnýmu, hodnýmu, vtipnýmu, milýmu vlkodlakovi.
08.07.2012 (08:15) • Aliska • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1292×
Seděla jsem na posteli a zapisovala si pár odstavců do deníku. V deníku mám vše. Úplně vše z mého života. Obrázky, dny, fotky, vstupenky, dopisy. A stejně mám pocit, že ho nikdy nedopíšu. Jako by vůbec neubýval... Jako by se můj život začal rozšiřovat až teď. Teprve teď jsem měla pocit, že stránky ubývají. Jako bych konečně začala psát něco, co si za pár let s radostí přečtu. Potřebovala jsem být sama a všechno si srovnat v hlavě. Nesměl za mnou nikdo přijít. Prostě jsem musela být sama. Musela jsem rozdýchat otisk a přemýšlet, co na to asi řeknou ostatní. Představy jsou většinou lepší, než realita. Zvláštní... Člověk by čekal, že po otisku bude chtít být v jednom kuse s partnerem. Ne. Samozřejmě, že bych chtěla, ale dá se to vydržet za podmínkou, že vím, že je v pořádku, blízko a cítí to samé. Ale jelikož jsem byla čerstvě zamilovaná, tak jsem stejně měla nutkání jít za ním. Nešla jsem. Hrozilo by, že bych po cestě potkala někoho jiného a musela čelit řečem typu: Jsi na to mladá a nebudeš mít jinou volbu. Vždyť to snad musí pochopit, ne? A co? Já za to nemůžu, že se do mě otiskl. Ne že bych nebyla ráda, jsem strašně ráda, ale... Nebyla to moje volba. Asi bych takhle neměla mluvit, ale je to tak. Prostě se bojím, že to nebude mít jenom dobré následky, ale to je snad normální, ne? Každý má pochybnosti. Teď mi připadá jako hřích, že chci být upír a že mám ráda Cullenovy. I když nejsem vlkodlak. Prostě jsem byla přiřazena k vlkodlakovi.
Usmála jsem se. Ke krásnýmu, hodnýmu, vtipnýmu, milýmu vlkodlakovi. Pastelkou jsem podtrhla slovo otisk a napsala nad něj otazník. Musím zjistit detaily. Cullenovi se mnou o vlkodlačích rituálech (tradicích, nebo tak něco) mluvili jen velice obecně. Možná, že na mě vypadne nějaký nepříjemný kostlivec. Kdo by tak o otisku mohl vědět nejvíc? Vlastně ani nevím, který z nich je otisknutý. Ale Sam by o tom měl něco vědět. A Leah taky. Ale Leah je občas milá jak prdel, takže Sam. Nebo Jared? Ten by taky mohl být otisknutý… Ne, ten vypadá moc puberťácky. Udělala jsem tečku za dnešním dnem a zavřela deník. Chvíli jsem se snažila zkroutit do různých poloh podobných provazu na posteli, jak mi před odjezdem nařídila učitelka tance, ale potom jsem se napila horké čokolády a posadila se na parapet. Venku byla zima a k zemi se snášely malé krásné vločky smíchané s velkým, hnusným deštěm. Prostě počasí, ve kterém byste ani psa ven nevyhnal. Ani vlkodlaka. Všichni seděli ve společenských místnostech na chatkách a hrály šachy, Bang, Uno a tak dále. V té naší společenské místnosti seděl Sam, Seth a Paul. Chtěli tam sedět i ostatní, ale Sam řekl, že budou probírat věci ohledně otisku a že to není pro jejich uši. Od té doby, co se tam zavřeli, bylo slyšet minimálně horečné dohadování, ne-li hádka. Radši jsem konkrétní věty neposlouchala a na otisk nemyslela. Zaprvé kvůli mým oslabeným nervům a zadruhé kvůli mému slabému srdci. Jo, jsme rodina kardiaků a větší rozrušení by mě - podle mé matky - mohlo stát život. Podle mé matky. Já nikdy problémy se srdcem neměla. Od tří let jsem běhala, skákala, tancovala a provozovala další fyzicky náročné aktivity, kdy se vaše srdce nevídaně rozbuší a nikdy nic. Ze stolu jsem vzala plakáty zvířat a mně neznámých popových hvězd, které mi přinesl Collin, a bílou lepící hmotou je začala lepit na zdi. Byla to pouze dočasná výzdoba. Plánuji si pořídit krásné originální obrazy, ale moje finanční ani časová situace mi to nedovolí. Nedovolí mi to ani Sam. Říkal, že do lidské civilizace mohu až po třítýdenní karanténě od upírů. Nevím ani trochu proč, ale to je jedno. Prostě se pár dní bez obrazů obejdu. Když stará šedá stěna byla celá zkrášlená křiklavými plakáty, pustila jsem se do vyšívání přehozu před postel. Sam mi na vybavení pokoje dal peněžní limit. Na ostatní věci si prý musím vydělat brigádami nebo o ně poprosit na Vánoce. Je to docela logické, ale pokoj se kromě podlahy a šedé tapety musel předělat celý. Nové světlo, nábytek, dekorace... Možná i nějaké to vybavení, jelikož jsem si z mého bývalého bytu mohla vzít jen tři tašky věcí. Jednu zabralo oblečení, druhou hygiena, učení a třetí vše ostatní, jako cédéčka, knihy, propisky, deník, peněženka, mobil... Ano, zmínila jsem se o krásné, majestátné posteli. Ta byla ne majestátná, ale starodávná, rozvrzaná a rozežraná červotoči. Limit byl dvacet tisíc. To mám na levnou postel, matraci, polštář, noční stolek, světlo a možná skříň. No jo, budu muset šmejdit po bazarech...
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Status: rudé oči - 6. kapitola:
Díky moc :) Další bude... Já to radši psát nebudu :-D Napíšu že pozítří, potom mě něco napadne a bude to tu za chvíli :-D
krása!! honem další!!
Pěkné! Rychle další! :)
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!