Jelikož občas na konci příběhu není takové to padnutí si do náruče a nebo dramatické zakončení, prostě jen náznak, kudy se jejich cesty budou ubírat. Rozhodla jsem se vložit epilog, který se odehrává o pár týdnů později.
Snad se tedy povídka líbila a necháte mi pár svých dojmů a pojmů co ve vás vzbudila.
22.01.2010 (07:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 5575×
Epilog
(Luci)
Zdeptaně jsem tipla mobil. Tohle byl opravdu hodně nepříjemný rozhovor. Taky jsem se mu vyhýbala tak dlouho, jak jen to šlo.
"Jak to myslíš, že nepřijedeš?!"
Mamka normálně hlas nezvyšovala, ale při tomhle řevu jsem musela natáhnout ruku s telefonem co jen to šlo. Snažila jsem jí to vysvětlit, ale jak chcete vlastní matce vysvětlovat, že už se k ní nevrátíte kvůli nějakému zablešenému čoklovi, který muže navíc každou chvíli vyletět z kůže. A to vlastně doslova.
Unaveně jsem se rozplácla do trávy. Tenhle telefonát jsme chtěla vyřídit beze svědků a tak jsem zaběhla až sem, kde nebylo ani živáčka. Obzvlášť jedna osoba to nesměla slyšet. Pak by s ní bylo k nevydržení. Musela jsem Jacoba snad půl hodiny obhajovat a jemu by z toho narostlo takový ego, že by se ani do jeho šestimetrákového těla nevlezlo.
Sluníčko výjimečně vykouklo z poza mraků, tak jsem si nervy léčila zachytáváním tohoto nedostatkového zboží přímo na tváři. Náhle sluníčko zmizelo a nade mnou se ozvalo funění. Otevřela jsem překvapeně oči a zůstala hledět přímo do tváře rezavému vlkovi.
Docela živě jsem si uměla představit, jak kluše s čumákem u země po mém pachu, když zjistil, že nejsem doma. Rozverně na mě hleděl svýma hnědýma očima. Koutky tlamy mu směřovaly vzhůru ve vlčím úsměvu a jazyk mu vysel ven. Sledovala jsem, jak mi cintá přímo na triko.
"Jacobe fuj! Ošklivý pejsek!"
Sedla jsem si a začala si otírat mokrý flek přímo na prsou. Naštvaně jsem se zvedla. Za posledních pár týdnů šel do kelu snad celý můj šatník, co jsem si sebou přivezla. Buď k vůli flekům, nebo protože byl rozškubaný na cáry.
Jacob srdceryvně zakňučel, ale v očích mu to jen hrálo.
S potutelným výrazem jsem se shýbla pro větší klacek na zemi. Pohodila jsem s ním v ruce, zatímco Jacob na mě vrhal pohled To-neuděláš! Omyl!
Mrskla jsem s klackem na druhou stranu mýtiny.
"Aport!" zavřeštěla jsem hlasitě a z rozkoší.
Za mými zády se ozval dupot tlap. Otočila jsem se tedy k němu a úsměv mi zmrzl na rtech. Jacob se nehnal za klacíkem, ale přímo na mě. A do...
Vyrazila jsem kupředu, ale náraz do zad mě povalil do trávy. Na mě už dopadlo Jacobovo nahé snědé tělo.
"Říkalas něco?" zavrčel mi přímo do ucha.
"Já? Ne," vrtěla jsem nevině hlavou dělajíc při tom prstem malé kroužky na jeho hrudi.
"Hmmm, měl jsem takový pocit."
Zavrtěla jsem se pod ním.
"A teď máš jaké pocity?"
"Docela jiné," zazněl jeho chraplavý hlas před tím, než mi jeho rty skouzly na krk. Sjela jsem dlaněmi na jeho boky a bylo mi jasné, že fleky na tomhle triku už se také zabývat nemusím.
K O N E C
Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Štěňátko Epilog:
jéééé... to bolo úúúúžasnééé.... naozaj krááásna poviedka... áách fakt supeer... a šteniatko...
hmmm,klaním se. v té povídce bych si to s ní velmi rááááááááááááda vyměnila.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!