Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí - 1. kapitola

12.03.2011 (15:15) • Keady • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1585×

Pohled Belly:
Bylo deset hodin ráno, když přišla ošetřovatelka a probudila mě. Dneska se stěhuju k nové rodině do Forks. Bydlím totiž v dětském domově. Je mi sedmnáct let a jmenuji se Isabella, ale všichni mi říkají Bella. Moji noví adoptivní rodiče se jmenují Esme a Carlisle Cullenovi. Jediné, co o nich dál vím, je, že mají pět dětí v mém věku, ostatní se prý dozvím až v novém domově.
„Je čas,“ řekla paní Jansová (naše dozorkyně). Vzala jsem si svůj kufr a příruční tašku. Rozloučila jsem se s domovem a sedla do taxi, který mě odveze na letiště. Poletím totiž letadlem z Pittsburghu až do Seattlu sama a na letišti mě vyzvednou adoptivní rodiče.
Celou cestu jsem prospala, probudila jsem se, až když jsme sedali na rampu. Jakmile mi podali tašku a já našla kufr, tak jsem šla hledat „rodiče“.
„Bello! Tady jsme!“ Otočila jsem se za zvukem a málem jsem omdlela. Byli všichni tak krásní.
Vydala jsem se za nimi a pozdravila: „Dobrý den.“ Děti jsem nechtěla zdravit, a navíc ten bronzový fešák se na mě tak divně díval, jako by frustrovaně.
„Ahoj, Bello, já jsem Carlisle a tohle je má rodina. Esme, Alice, Jasper, Rosalie, Emmett a Edward.“
Jako poslední ukázal na toho fešáka. Nevěděla jsem, co mám dělat, tak jsem jednoduše řekla: „Ahoj.“
Esme se mě hned ujala. „Tak jaký byl let, drahoušku?“
Přiznala jsme se: „Ani nevím, celý jsem ho prospala.“
„Určitě musíš být unavená,“ řekl Carlisle, „pojedeme domů.“ Vzala jsem si kufr a šla za ostatními. Byla tam dvě auta. První byl černý Mercedes a za ním stál velký Jeep. „Bello, pojedeš s Emmettem, Rosalií a Edwardem, ano?“ Kývla jsem na souhlas a vydala se k Jeepu, u kterého stáli moji tři sourozenci. Seděla jsem vzadu s Edwardem.
Po hodině jízdy jsme konečně zastavili. Nemohla jsem věřit svým očím! Dům byl asi jeden kilometr od dálnice. Měl dvě patra a garáž.
„Tak pojď, drahoušku,“ vyzvala mě Esme dál. Vyšla jsem za ní po schodech a potom zašla dovnitř. Prohlídku domu vzala celkem rychle. „Tohle je naše pracovna, kuchyň, obývací pokoj, Emmettův a Rosaliin pokoj, Jasperův a Alicin pokoj, můj a Carlisleův pokoj, Edwardův pokoj…  A támhle ho máš ty.“ Na konci chodby jsem viděla tmavé dveře, a tak jsem se k nim vydala.

Ten pokoj byl opravdu nádherný. Stěny byly vymalovány na tmavě fialovou a nábytek měl světlou barvu. Jedna stěna byla celá prosklená a výhled vedl do lesa. Z pokoje vedly ještě dvoje dveře, jedny byly od koupelny, ta byla vymalována světle modrou barvou. Výbava byla neskutečně krásná. Vana s nohama jako ze starého filmu, umyvadlo, záchod a velký sprchový kout. Druhé dveře vedly do šatny, ale ta byla hodně velká - a prázdná.
„To jste nemuseli, mám jen jeden kufr,“ řekla jsem rodině. Najednou někdo zapískal. Otočila jsem se a zjistila, že je to Alice.
„Neboj se, to hned zítra napravíme. Pojedeme spolu nakupovat.“
„Já bych klidně jela, ale nemám peníze,“ svěřila jsem se jí.
„Ale nesmysl, Bello, teď jsi naše dcera, takže to, co je naše, je i tvoje,“ usmál se na mě přátelsky Carlisle.
„Děkuji,“ řekla jsem a zčervenala jsem opět jak rajče.
„A abych nezapomněl, máš řidičák?“
„Ano, mám.“
„To je dobře. Pořídli jsme ti totiž auto, jestli to nevadí.“
„Jé, děkuju, a můžu se na něj podívat?“
„Jistě, pojď se mnou do garáže.“
V garáži byl Jeep, Mercedes a dále Volvo, Kabriolet, Porsche a za ním jsem viděla nádherné Audi.
„To Audi je tvoje, moje malá sestřičko,“ neodpustil si Emmett.
„Děkuji moc, za vše. Můžu si jít vybalit? Jsem totiž příšerně unavená!“
„Ale jistě, Bello, a nemáš hlad?“
„Ne, děkuji, nemám.“
„Tak dobře, kdybys cokoliv potřebovala, tak přijď.
„Jasně,“ to už jsem řekla z dálky, protože jsem letěla do koupelny osvěžit svoje tělo po náročné cestě. Po koupeli jsem vlezla do postele a těšila se na zítřek s Alicí.

Pohled Edwarda:
Dočetl jsem další knihu a podíval se na hodiny, které ukazovaly tři hodiny odpoledne. V pět přiletí moje nová sestra, ovšem je tady háček - není upír jako celá naše rodina. Nevím, co to Esme a Carlislea popadlo, adoptovat člověka do rodiny plné upírů.

Najednou jsem uslyšel myšlenky Alice a Rosalie, byly u Belly v pokoji a myslely na to, jak pojedou zítra společně nakupovat. Emmett zase přemýšlel, jestli se jí bude líbit její nové auto, které vybral. Carlisle si četl a Jasper byl na lovu, takže jsem ho neslyšel.

Nejvíce mě zaujaly myšlenky Esme. „Třeba se dají Bella s Edwardem dohromady, to by bylo hezké ho vidět, jak je šťastný, takhle chudák sám je mezi námi páry a musí vidět i poslouchat, jak vyjadřuje jeden druhému lásku.“
Radši jsem se odebral do sprchy a aspoň tak vypnul myšlenky ostatních v domě. Ze sprchy jsem vylezl po půl hodině a oblékl jsem si džíny a černé triko. Ale to už volala Esme, ať jdeme nasednout do aut a vyjedeme směr Seattle.
Jel jsem byl s Rosalií a Emmettem v Jeepu. V hale právě vyhlašovali přílet z Pittsburghu. To byl její let. Esme ji spatřila a zavolala na ni. Bella se otočila a já jsem nemohl uvěřit, že je ještě hezčí než na fotce, co nám poslali s její složkou. Byla malá, ale přece jen větší než Alice, její vlasy byly tmavě hnědé a měla je do půlky zad, a ty oči… Ááách, asi se rozteču, byly tak krásné, čokoládově hnědé.

Došla k nám a pozdravila, slova se ujal Carlisle a všechny nás představil. Najednou jsem něco zjistil, neslyším její myšlenky. To není možné, musel jsem si ji prohlédnout, zrovna na mě koukala taky.

Esme se jí najednou zeptala, jaký byl let, a ona odpověděla, že spala, takže neví. A než jsem se vzpamatoval, tak ji vedli k autu. Musela sedět vedle mě, protože Mercedes byl obsazený.
Po hodinové jízdě jsme zastavili. Na dům koukala jak na zjevení Ježíše. Esme ji okamžitě zvala domů. Jen co jsme byli doma, už říkala, kde kdo má svůj pokoj, až došla nahoru do druhého patra, kde jsem měl pokoj já a ona. Když spatřila svůj pokoj, rozběhlo se jí srdce.

Chvíli se rozhlížela, až vešla do šatny a měla takový smutný úsměv. A najednou řekla: „To jste nemuseli, mám jen jeden kufr.“
Alice hned zapískala a už plánovala zítřejší nákup. Usmála se, ale řekla, že nemá peníze, ale Carlisle ji ujistil, že naše peníze jsou i její. Bella souhlasila.
Chudinka, pomyslel jsem si, ani neví, do čeho jde. Najednou Emmett pronesl tak potichu, abychom to slyšeli jen my, jedno slovo: „Audi.“
A pohotový Carlisle se zeptal, jestli má řidičák, aby ho mohl vyřídit, kdyby neměla.

Ale Bella odpověděla jen: „Ano, mám.“

„To je dobře,“ odpověděl, „pořídili jsme ti auto, jestli ti to teda nevadí.“
Byla tak nadšená, že se na něj chtěla hned podívat. Šli jsme s ní teda do garáže. Rozhlédla se po všech našich autech, až skončila na jejím.
„To Audi je tvoje, moje malá sestřičko,“ neodpustil si Emmett.
„Děkuji moc, za vše,“ poděkovala a ještě něco dodala.
Ale já už se zase snažil chytit nějaké její myšlenky, a než jsem se nadál, tak byla ve svém pokoji a chystala se do koupelny.
„Jdu do svého pokoje, dobrou, Esme.“ Došel jsem do pokoje a zavřel, asi si zajdu na lov. Vyskočil jsem tedy z okna, ale musel jsem dávat pozor, aby mě neviděla Bella, máme totiž pokoje hned vedle sebe. Naštěstí byla ještě v koupelně, tak jsem se rozběhl do lesa a po dvou hodinách se vrátil domů. Když jsem přišel a vyskočil do pokoje, tak už spala. Rozhodl jsem se tedy číst a těšit se na zítřek, jak se bude Bella tvářit po nakupovacím maratónu s Alicí.

Autor: Keady, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí - 1. kapitola :