Tak a máme první kulatiny. Tohle je už desátá kapitola. Dnes konečně Cullenovi dojedou domů a světe div se, Bella s Edwardem se sblíží. A k mé další povídce: Jistě, že bude pokračování, už se na něm pracuje. Příjemné čtení. Vaše K. :)
22.05.2011 (07:45) • Keady • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1512×
Pohled Edwarda:
Hned ráno kolem šesté jsme vyrazili na letiště. Letadlo letělo přesně. Zamluvili jsme si první třídu, aby si Bella mohla odpočinout. Seděl jsem s ní úplně vzadu. Hned, jakmile jsme vzlétli, tak si poručila kolu a oříšky. Celkem zajímavá kombinace. Já vůbec nevím, jak to můžou jíst. Bléé. Páchne to jako…
Když všechno spořádala, tak si vzala deku a polštář. Lehla si a po chvíli usnula. Zavřel jsem oči a snažil se vypnout myšlenky ostatních cestujících. Esmé se mě v myšlenkách ptala, jestli je Bella v pořádku. Kývl jsem jí na souhlas a už se nenechal otravovat. Pro lidi po zdánlivě dlouhém letu jsme přistáli. Musel jsem Bellu vzbudit, protože celý let prospala. Podal jsem Belle kabát, protože byla půlka listopadu, a proto byla veliká zima. Esmé už nám tu zařídila dům. Budeme bydlet v lese kousek od Novosibirsku. Někde v Novosibirsku je prý střední škola pro Američany, aby se lépe dorozumívali. Mně osobně by nevadilo chodit do normální ruské školy, ale přeci jen Bella tolik rusky neumí. Museli jsme letět ještě z Moskvy, kde jsme přistáli v Novosibirsku menším letadlem. V letadle budeme zhruba tak hodinu. Jako když se letělo ze Seattlu do Port Angeles. Ach… Forks mi bude tolik chybět.
Ale co, za takových sto let se tam můžeme znovu přestěhovat. Stejně tady v Rusku nemůžeme zůstat moc dlouho. Pouze do února. Zimy tu jsou sice brutální, ale jinak je tu teplo. A teplo znamená sluníčko. Ale teď můžeme být rádi, že máme Bellu a domov. Ostatní se vyřeší jindy. Konečně jsme přistávali na rampu v Novosibirsku. Museli jsme taxíkem, protože auta už máme v novém domě. V taxíku to hrozně páchlo. Jeli jsme po dvou. Já byl s Bellou, Alice s Jasperem, Rosalii s Emmettem a Esmé s Carlislem. Cesta netrvala moc dlouho. Cesta vypadala podobně jako ve Forks. Jeli jsme po dálnici a zabočili na neoznačenou cestu. Silnice sice nebyla tak dlouhá jako ve Forks, ale i tak to stačilo, aby byl dům ukryt. Zaplatili jsme taxikářům a konečně byli sami. Dům byl nádherný. Byl prosklený a prostorný jako předtím.
„Esmé, ty jsi zlatá.“ Nemohl jsem si odpustit a šel dovnitř.
Pokoje byly už vybaveny. Esmé se snažila, aby byly hodně podobné jako ve Forks. Nejenom pokoje, ale celý domov. Esmé je prostě zlatá.
„Rosalie, Alice, Jasper a Emmett budou v prvním patře,“ rozdělovala nám pokoje.
„Ale nemyslete si, mládeži, že nebudete mít dozor, já s Carlislem jsme taky v prvním patře,“ řekla a šibalsky se usmála.
„V druhém patře je Edwardův pokoj, Bellin pokoj a pracovna,“ dořekla vše a my se mohli jít kouknout do nových pokojů.
My s Bellou jsme měli pokoje prosklené. Byla to nádhera. Pokoj měl vše podle mých představ. Byla tu i koupelna a šatna. No doprčic. Alice nás beztak zase vytáhne na nákupy. No to je skvělý. Dneska je pondělí. Celý týden nejdeme do školy, až příští pondělí. Sešel jsem dolů, kde byla celá rodina.
„Takže, pojedeme nakoupit vybavení, jídlo pro Bellu a oblečení,“ rozkazovala jako vždy vůdkyně nakupování Alice.
„Sraz za pět minut.“ Zachmuřil jsem se. „Všichni,“ dodala.
Odebral jsem se do svého pokoje vzít si něco jiného na sebe. Naše garáž byla v celku normální, ale byla obrovská. Moje Volvo stálo vedle Bellina Audi. Každý chtěl jet svým autem. Vydali jsme se do Novosibirsku a hledali nákupní centrum. To nebude tak těžké, protože Alice má na tohle výborný čuch.
Měl jsem pravdu. Asi po deseti minutách jsme všichni zajeli do podzemních garáží. Vystoupili jsme a mířili po stoupacích schodech nahoru.
„První nakoupíme vybavení, které nutně potřebujeme, jídlo pro Bellu a pak si můžete dělat, co chcete,“ dořekla Esmé a už se řinula do obchodu a domácími spotřebiči.
Moc jsme toho nekupovali, protože už v domě většina věcí byla. Když jsme měli jít nakupovat jídlo, všichni se na něco vymlouvali. Nakonec šli do potravin pouze Bella, Esmé a Carlisle. Zamířil jsem proto do knihkupectví a šel vybrat knihy, které by naplnily moji novou knihovnu. Když jsem se rozhodl, že už jich mám dost, tak jsem u pokladny narazil na Bellu. Právě si platila několik knížek. Jakmile mě zahlédla, tak se usmála a stoupla si kousek ode mě. Čekala na mě. To se mi líbilo. Vše jsem zaplatil a spěchal za ní.
„Nechceš pomoct?“ zeptal jsem se jako správný gentleman.
„No jasně,“ odpověděla, a tak krásně, až se mi z toho podlamovala kolena, se usmála.
Vzal jsem jí proto tašku s knihami a loudali jsme se sami k autu. Vložil jsem vše do kufru jejího auta a stoupl si naproti ní. Stála tu přede mnou a vypadala jako anděl. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale měl jsem hrozné nutkání ji políbit. Byli jsme od sebe tak blízko. Překročil jsem mezeru mezi námi. Svoji ledovou ruku jsem dal na její, teď už rozpálenou, tvář.
Podívala se na mě a její oči jakoby zářily. Pomalu jsem přerušoval tu mezeru mezi námi a blížil se mými rty k těm jejím. Když se naše rty dotkly, změnil se mi život. Nikdy jsem si nedovedl představit, jak to může být krásné. Odtrhnul jsem své rty od těch jejích, aby se mohla nadechnout. Otevřela oči a podívala se na mě. Byl to nádherný okamžik. Slyšel jsem jisté kroky. Byla to naše rodina. Všichni se usmívali, nejvíc Esmé. Nejspíše nás viděli, jak se tady líbáme. No a co? Vzal jsem Bellu kolem pasu a znovu ji políbil. Všichni jsme nasedli do svých aut a vyjeli směr domů.
Autor: Keady, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Štěstí - 10. kapitola:
krásný rychle další
WOOOW, to bola krásna, nádhera, jednoducho paráááááda , už som sa bála, že sa tak skoro nedočkám ďalšej kapitolky, ale toto, bolo skvelé, som rada, že sa Edward a Bella začínajú pomaličky zbližovať a hľadať k sebe cestu ...dúfam, že budú mať šťastie, a nenastanú už žiadne nečakané komplikácie ...júj, prosíííím čo najskôr novú kapitolku, oki?
krása
Ahoj,
prosím, doplň si do perexu stručný výtah této kapitoly. Článek si ještě jednou po sobě přečti, až si jej doplníš, zatrhni "Článek je hotov".
Děkuji...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!