Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí - 12. kapitola

31.08.2011 (14:15) • Keady • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1216×

Ve škole to byla hrozná nuda. Do oběda jsem s Edwardem neměla ani jednu hodinu. Až po obědě máme biologii a tělocvik. No, to zase bude sranda v tělocviku. Jsem zvědavá, co budeme dělat. Zrovna teď jsem měla matematiku a potom dějiny. Po dějinách hned za Edwardem a rodinou do jídelny. Matematika mi šla, ale nebavila mě. Pořád jsem musela čuchat k Edwardově bundě. Tak krásně voněla. Alice, která vedle mě seděla, se pořád chichotala a já ji mínila přizabít. Už ji asi přešla blbá nálada z rána. Konečně zvonilo. Teď už jenom jednu hodinu a budu s Edwardem. Jak já jsem se na něj těšila. Dějiny mě nebavily. Byla to nuda. Proto jsem si vyndala sešit a začala si kreslit. Namalovala jsem upíra. Nevím proč, ale moc se mi povedl. Zvonek. Dala jsem vše do tašky a běžela do jídelny. Když už jsem byla konečně u dveří do jídelny, někdo přede mnou šel. Myslela jsem si, že mi nechá otevřeno, ale on zavřel. Přímo přede mnou. Bohužel jsem to nestihla ubrzdit a narazila do dveří. Přinejlepším mám otřes mozku. Nevím, co se dál dělo, protože jsem ztratila vědomí a viděla jen černotu.

„Bello! Bello!“ třásl se mnou někdo a při tom volal mé jméno.

Pomalu jsem otevřela oči a podívala se, kdo to byl. Byla to Esmé s Carlislem po boku. „Konečně jsi vzhůru, Bello, měla jsem strach,“ přiznala Esmé a políbila mě na čelo.

„Jsi tak nešikovná,“ prohlásil Emmett, který stál opodál.

„S tím musíme něco udělat,“ doplnil ho Jasper.

„Brzo tě proměníme,“ navrhl Emmett.

„Emmette!“ okřikla ho Esmé.

„No jo, no.“ Sklopil oči Emmett a šibalsky se usmál.

„Konečně jsi vzhůru, lásko,“ řekl Edward, který přišel s Alice a nesl mi něco k jídlu.

„No byla to ale šlupka,“ dodala jsem a všichni se začali smát.

„Musíš být opatrnější!“ promluvil konečně Carlisle.

Kývla jsem, že rozumím a vtom někdo vtrhl do dveří. Byla to doktorka a nesla nějaké papíry. Moje rodina na ni fascinovaně koukala a ona se ke mně přiblížila. Skontrovala přístroje a podívala se na mě. „Bolí vás něco?“ zeptala se a přidala k tomu pěkný úsměv.

„Ne, je mi fajn.“

„Zítra ráno v devět si pro svoji dceru můžete přijet,“ řekla Esmé s úsměvem a odešla.

Ještě chvíli u mě moje rodina byla, ale pak už jsem začala zívat a oni odešli. Hned jak odešli, vydala jsem se do říše snů, ale něco mě probudilo. Divná bolest. Otevřela jsem oči a na mé posteli seděl člověk. Nejspíš muž. Drtil mi nohu. To byla asi ta bolest. Neviděla jsem na něj dobře, ale když se pootočil k oknu, tak mu šlo vidět do očí. Leskly se karmínovou barvou. Počkat. Karmínovou?

„Bože.“ To bylo to jediné, co jsem řekla, protože potom se na mě vrhl a já už neměla o ničem ponětí.

Pohled Edwarda:

Už aby bylo devět! Chtěl jsem jet pro svoji Bellu a mít ji zase u sebe. Bylo teprve šest hodin ráno. Moje upíři rodinka si zase užívala svých drahých poloviček a já si četl. Knížka mě asi v sedm hodin přestala bavit, tak jsem si zaběhl na lov. Ulovil jsem pár srnek, protože moje oblíbená puma nikde nebyla. S plným žaludkem jsem dorazil domů a šel do sprchy. Sprcha byla skvělá! Stál jsem pod ní snad půl hodiny. Vyšel jsem ven a oblékl se.

„Edwarde! Už je čas!“ mluvila na mě Esmé z obýváku.

„Už jdu,“ řekl jsem a vyšel. Měl jsem ještě v plánu jet koupit Belle květiny. Vyrazil jsem proto rovnou do garáže a na nikoho nečekal. Alice jim to řekne. Sedl jsem do svého Volva a jel do města. Bylo tam dobré květinářství. Jenže jaké kytky Belle koupit? Koupil jsem jí nakonec po dlouhém váhání lilie. Jsou křehké a krásné jako ona. Poděkoval jsem a spěchal do auta. Nemocnice je až na druhém konci. Vešel jsem do pokoje, ale tam nebylo to, co jsem čekal. Bella nikde nebyla.

Autor: Keady, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí - 12. kapitola: