Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí - 2. kapitola

18.03.2011 (19:15) • Keady • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 975×

Pohled Edwarda:

Noc se vlekla pomalu. Slyšel jsem Bellu, jak klidně oddechuje. Najednou mi v mysli vykřikla Alice.

„Půjdu se za ní podívat!“ myslela si.

Rozběhl jsem se dolů, kde všichni stáli a přesvědčovali Alici, že to není dobrý nápad.

„Já ji nevzbudím, nebojte se!“ stála si za svým Alice.

„Alice, já si pořád myslím, že to není dobrý nápad!“ rozčilovala se Esmé.

„Tak tam jdi, Alice, ale jestli ji vzbudíš, tak uvidíš!“ kázal Carlisle.

Alice se potichu, jako myš, rozběhla ke schodišti. Všichni jsme šli zvědavě za ní. Alice otevřela potichu dveře. Tak, jak jsem to ještě nikdy neviděl, se na ni usmála.

„Vypadala jako anděl!“

A v tu chvíli jsem si uvědomil, že ji musím chránit.

„Je přece tak křehká!“

„Tak už pojď, Alice!“ promluvil Carlisle.

„No jo, vždyť už jdu.“

Všichni jsme se odebrali zpátky dolů do obýváku.

„Co kdybychom si všichni zašli na lov?“ zeptala se Alice.

Všichni sborově řekli své ano a šlo se. Vydali jsme se do lesa, který máme za domem.

„Stát!“ zakřičela Alice.

„Co se děje, Alice?“ vyhrkl Jasper.

„Bella!“ šeptla Alice.

Stačilo jediné slovo a všichni se vydali k domovu.

Esmé zpomalila a vydala se do jejího pokoje. Bella tam seděla, brečela.

„To je v pořádku, drahoušku, nic se neděje."

„Je mi smutno, Esmé!“ přiznala se.

„Po domově?“ ptala se starostlivě Esmé.

„Ano,“ fňukla Bella.

„Ale vždyť máš teď nás!“ přidal se Carlisle k Esmé.

„A my tě máme velice rádi!“ řekl překvapivě Emmett.

„Teď pojď spát, Bello, zítra je veliký den!“ nakázala Alice. „Na nákupech na to vše zapomeneš!“ uklidňovala ji.

„Dobře,“ souhlasila Bella.

Lehla si do postele a všem nám popřála klidnou noc.

„Půjdu do pokoje,“ oznámil jsem Esmé.

Esmé nic neříkala, a já se tedy vydal do svého milovaného pokoje, ve kterém trávím nejvíce času.

„Škoda, že jí nemůžu nic vyčíst v hlavě!“ rozčiloval jsem se.

Zaposlouchal jsem se a slyšel, jak se zrovna převalila. Najednou mi pohled narazil na hodiny. Už bylo šest hodin ráno! Za chvíli se vrhne Alice na Bellu, aby stávala. Chudák…

Po dvou hodinách jsem slyšel opět Aliciny myšlenky.

„Koupím jí to a tohle,“ plánovala si Alice.

Já se z ní jednoho dne zblázním! To je šílenec! Takového jsem neviděl za ty roky, co chodím po světě! Zrovna zaklaply dveře a Alice už jemně probouzela Bellu.

„Bello, stávej!“ promlouvala Alice.

Bella otevřela oči a zhluboka se nadechla.

„Mám hlad,“ přiznala se.

„Jasný, promiň. Chceš jíst tady nebo dole?“

„Dole.“

„Dobře, tak pojď!“ popoháněla ji.

Vyšel jsem na chodbu, abych mohl pozdravit Bellu.

„Ahoj, Bello!“ vyhrkl jsem.

Uskočila, asi se mě lekla.

„Jé, ahoj, Edwarde,“ odpověděla.

Jak vyslovila to moje jméno, jé. Tak krásně a jemně!

„Tak pojď, Bello!“ popoháněla ji Alice.

Vydaly se proto dolů do kuchyně. Následoval jsem je a sedl si za Emmettem k televizi.

„Co si dáš k snídani, drahoušku?“ ptala se Belly zrovna Esmé.

„Co dům dá,“ odpověděla.

„Tak dobře. Jíš vajíčka se slaninou?“ tázala se.

„Jistě,“ zdvořile odpověděla.

„Sedni si a já ti to připravím,“ řekla jí.

„Tak co si chceš koupit, Bello?“ vyptávala se nedočkavě Alice.

„Tenisky!“ vyhrkla najednou.

„Co?“ ptala se Alice.

„Promiň, ale já miluju tenisky," zarazila se. „Doufám, že ti to nevadí?“

„Ovšemže ne!“ uklidnila ji sestra. „Můžeš si jich koupit, kolik chceš!“ navrhla jí.

„Děkuju,“ šeptla neslyšně.

„Za takovou věc nemusíš děkovat. Jez, abychom mohly vyrazit.“

Po půl hodině Bella dojedla, a vydala se s Alicí nahoru.

„Co si chceš vzít na sebe?“ ptala se nedočkavě Alice.

Bylo to divné, protože Alice se nikdy nikoho neptala, co chce na sebe. Prostě mu něco dala, a to musel nosit. Ani jsem je nezaregistroval, a už scházely dolů po schodech. Bella na sobě měla hnědé džíny, šedý top a černý kabátek. A samozřejmě tenisky.

„Vypadáš hezky,“ promluvila Esmé.

Aniž by ji Alice nechala domluvit, už oznamovala, že přijedou do večera. Vešly do garáže, tam nasedly do Bellina auta. Všichni jsme jim mávali z okna.

Každý přemýšlel, co bude dělat. Esmé půjde dělat návrh domu, Carlisle dočíst novou knihu, Emmett a Rosalie se budou věnovat sami sobě a Jasper chtěl jít na lov.

„Můžu jít s tebou, Jaspere?“ zeptal jsem se.

„Jasný, klidně pojď.“

Tak jsme se s Jasperem vydali do lesa za domem.

„Tak jak se ti líbí Bella?“ zeptal se Jasper při cestě zpět.

„Je hodná, milá… A co si o ní myslíš ty?“ zeptal jsem taky.

„Alice ji viděla jako jednu z nás,“ přiznal se.

„Jako upíra?“ nechápal jsem.

„Ano!“

„A kdy se to stane? A zůstane u nás?“ vychrlil jsem.

„To se musíš zeptat Alice.“

Doběhli jsme domů a viděli Bellu, jak táhne své tašky z nákupu do schodů.

„Já ti pomůžu, chceš?“ nabídl jsem se.

„To by bylo super.“

„Máš toho nějak moc. To víš, nesmíš nechat Alici moc povolenou uzdu. To je všechno oblečení?“

„Půlka jsou boty,“ přiznala a začervenala se.

Donesli jsme to do jejího pokoje a Bella si unaveně lehla na postel. Teď jsem měl možnost si ji pořádně prohlédnout. Měla dlouhé, tmavě hnědé vlasy, které jí kontrastovaly s bledou pletí. Skoro jako upír. Postavu měla malou, ale byla větší než Alice. Jedním slovem: byla krásná.

Najednou otevřela oči a hypnotizovala ty mé. „Na co tak čučíš?“ zeptala se po minutě ticha.

„No, jen jsem si tě prohlížel,“ snažil jsem se vykroutit.

„Aha.“

„Bello! Edwarde! Pojďte dolů,“ křičela Esmé. Vyšel jsem teda s Bellou po boku dolů do obýváku.

„Co potřebuješ, Esmé?“

„Potřebuji si promluvit se všemi, hlavně s Bellou. Jsi přihlášená na nové škole tady ve Forks. Budeš chodit s Edwardem a Alicí do třídy. A já se chci zeptat, jak ti to ve škole šlo,“ ptala se Esmé.

„Měla jsem vyznamenání.“

„To je dobře, drahoušku, můžeš jít,“ konstatovala Esmé.

Řekla jen prosté: „Dobrou!“ a zmizela na schodišti.

Autor: Keady, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí - 2. kapitola: