Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí - 4. kapitola

The Host


Tahle kapitolka je taková oddechová. Jestli chcete pokráčko, tak mi hezky piště do komentů. Protože si začínám myslet, že to nikdo nečte. K.

Pohled Edwarda:

Donesl jsem Bellu do jejího pokoje a vydal se pryč. Co jen teď mám dělat. Zamířil jsem dolů do obýváku a sedl si vedle Emmetta a Jaspera. Hráli nějakou videohru, tak jsem se zvedl a šel do pokoje. Můj obličej narazil na zrcadlo a v něm se leskly černé oči. Musím si jít zalovit!

Běžel jsem dolů. „Jdu lovit.“

V lese jsem si lehl a díval se na hvězdy. Najednou za mnou zakřupala větvička a já rychle vyskočil na strom. Pod stromem stála Alice. Skočil jsem a zeptal se, co potřebuje. „Jen jsem viděla, jak se mnou chceš mluvit, tak se jdu zeptat o čem.“

„Jasper mi řekl, že jsi viděla Bellu jako nás.“

„Ano, to viděla.“

„A kdy se to stane?“ vyzvídal jsem.

„To zatím nevím, ale vím, že budete spolu.“

Potom, co mi to řekla, tak odešla. Já budu s Bellou? My spolu budeme chodit? To je super! Rozeběhl jsem se k domovu a hned do Bellina pokoje. Vtrhl jsem tam jako neřízená střela. Spala. Vedle postele měla křeslo. Přesně pro mě! Sedl jsem a sledoval ji asi do dvou do rána. Asi dvacet minut po čtvrté hodině promluvila.

„Edwarde, ne!“ To bylo jediné co vypustila. Je možné, aby se mi rozeběhlo srdce? Asi ano. Najednou někdo zaklepal. Byl to Jasper.

„Cítím tvé emoce až dolů.“

„Ty ses do ní zamiloval, že?“ vyklopil nejistě.

„Ano.“ S těmito slovy jsem vyšel dolů do kuchyně, a usmál se na Esmé. Hned po mně přišel Jasper.

Pohled Belly:

Když jsem se probudila, tak bylo něco kolem šesté. Noha mě nesnesitelně bolela, tak jsem do domu zakřičela:

„Carlisle!“ Přiběhl za mnou a já mu řekla, že mě to bolí. Dal mi prášky a já mohla klidně v klidu sejít po boku Emmetta do kuchyně. Já mám takový hlad! Zamířila jsem hned do kuchyně a tam na lince už byly přichystané toasty. Hned jsem se na ně vrhla. Byly tak dobré. Jak jsem si tak pochutnávala, sjel mi pohled na rodinu. Všichni se tvářili, jako kdyby snědli citrón. Po snídani jsem se rozloučila se sourozenci, protože museli do školy, a šla se dívat na televizi. „Tak co chceš dělat, Bello?“ ptala se Esmé.

„Mně je to jedno.“

„A nechceš se mnou navrhovat dům?“

„Jasný, moc ráda!“

„Tak pojď. Je to takový starý dům, a majitelé chtěli, abych mu dala šmrnc,“ drmolila dál a dál. Došly jsme do její a Carlisleovy pracovny.

„Tak, tady to je.“ Esmé mi podala plánek a něco líčila. Po půl hodině jsem tak nehorázně zazívala, až jsem si musela jít lehnout. Nevím, jak dlouho jsem spala, ale když jsem byla vzhůru, tak jsem slyšela, jak se někdo rozčiluje v mé šatně. Přišla jsem k šatně, a rozrazila dveře. Tam stála Alice zahalena mým oblečením a něco žvanila.

„Co to tu děláš?“ zeptala jsem se pořád ohromeně.

„Bello, jako jsi normální?“ ptala se.

„Vždyť ty máš zelenou u červený, a svetr u tílka. Tak to teda ne!“

„Odteď ti oblečení skládám já!“ nakázala.

„Dobře.“

„Bello, kde jsi?“ křičela na mě Esmé.

Alice se vyhrabala z mého oblečení a spolu s ní jsem sešla dolů. „Co potřebuješ, Esmé?“

„Chtěly jsme ti něco oznámit. Až se ti ta noha uzdraví a sundají ti sádru, tak pojedeme pod širák, co ty na to?“

„Pod širákem jsem ještě nikdy nebyla,“ přiznala jsem.

„To nevadí, zlato. Všichni si to maximálně užijeme.“

„Už se moc těším, a s kým budu ve stanu?“

„To jsme ještě nedomysleli, ale asi s Edwardem.“

„Nevadí?“

„Ne, nevadí,“ zalhala jsem. No, to je paráda, já s ním budu ve stanu. Pane Bože! No nic, musím na záchod.

„Nechceš pomoct?“ zeptala se Rosalie.

„To budeš moc hodná.“

S Rosalie jsme vystoupaly do mého pokoje a já si lehla na postel. Rosalie asi uznala, že musím být unavená, a proto odešla.

„Co mám dělat?“ Najednou mě něco napadlo. Vytáhla jsem skicák a začala něco kreslit. Miluji kreslení! A něž jsem se nadála, tak jsme namalovala něco, co připomínalo upíra!

„Proč jsem ho vůbec kreslila?“ ptala jsem se sama sebe.

„No, to je jedno.“ Vydala jsem se do koupelny a zavřela se tam. Pohled mi sklouzl na zrcadlo. Pane Bože! Já vypadám.

Vlezla jsem do vany a vypnula myšlenky. Když začala být voda ve vaně studená, tak jsem vylezla a osušila se. Do zrcadla jsem se radši už nepodívala. Jen v ručníku jsem vlezla do šatny a vzala si pyžamo. Jsem tak utahaná a ta blbá noha mě nějak začíná bolet! No nic, radši půjdu spát. Ulehla jsem do postele a pomalu se ponořila do hlubokého spánku.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!