Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí - 5. kapitola

09.04.2011 (12:00) • Keady • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 859×

Pohled Edwarda:

Bella se probudila asi kolem šesté ráno. Dnes už musíme zase do školy, ale Bella kvůli sádře zůstává doma. Když konečně dopajdala dolů po boku Emmetta, tak hned zamířila do kuchyně. Esme jí připravila to nechutné lidské jídlo. Blé! Všichni jsme na to koukali, jako na kyselý citrón! Po snídani jsme museli do školy. Rozloučili jsme se s Bellou a šli do aut. Jak já se těším, až pojedu domů. Ve škole mě zase otravovaly holky a zvaly mě na rande. Kolikrát jim budu muset ještě říct, že nikam nepůjdu, než to pochopí? Ach jo. Den ubíhal tak pomalu. Poslední hodinu jsme měli tělocvik. Za jistých okolností bych ho měl rád. Ale jelikož moje přirozená rychlost je jiná než ostatních, tak mě to nebaví. Dneska jsme hráli fotbal. Nuda! Minuty ubíhaly a konečně zvonilo. Hurá domů. Doma jsem byl až po Alici. Ta už ležela ve své šatně a nadávala. Bella se lekla a rozrazila dveře.

„Pane bože, já tu Alici zabiju!“ Po pár minutách na Bellu zakřičela Esmé, ať jde dolů. Za chvíli už kráčela s Alicí po schodišti.

„Chtěly jsme ti něco oznámit. Až se ti ta noha uzdraví a sundají ti sádru, tak pojedeme pod širák, co ty na to?“

„Pod širákem jsem ještě nikdy nebyla,“ přiznala.

„To nevadí, zlato. Všichni si to maximálně užijeme.“

„Už se moc těším, a s kým budu ve stanu?“ zeptala se váhavě.

„To jsme ještě nedomysleli, ale asi s Edwardem.“

„Nevadí?“

„Ne, nevadí.“

Nejspíš lhala. Já s ní budu ve stanu. Jóó. Ať už tam jedeme. Těšil jsem se jako malý kluk. Než jsem se nadál, už byla zase ve svém pokoji a něco kreslila.

„Edwarde, pojď na lov,“ volal na mě Emmett s Jasperem. Vydal jsem se tedy s nimi do lesa. Strávili jsme tam skoro čtyři hodiny a vydali se zpátky domů. Doma jsem chtěl vyskočit rovnou do okna, ale Bella nespala. Byla vzhůru a přerývavě se smála. Něco se muselo stát. Vběhl jsem proto zadními dveřmi do domu a hledal Alici. Stála u okna a smála se tím svým zvonivým smíchem.
„Co se děje Alice?“ vyjekl jsem.

„Ale nic.“ A dál se řehtala.

„Bella spadla z postele!“

„A co je na tom vtipného?“ nechápal jsem.

„No, on Emmett, že jí pomůže, tak ji zvedal a zakopl o její sádru a…“

Zase popadla dech. „No, a dál?“

„No, a jak zakopl, tak proletěl oknem do toho jezírka za domem. Ale to není všechno,“ řehtala se dál.

„Potom přišla Rosalie, ať vyleze, jinak uvidí. Ona mu podávala ruku a zahučela za ním. A aby to nebyli Esmé a Carlisle, aby tam taky neletěli jim pomáhat, že? No, a víš co? Oni tam spadli taky. Jo, a ty zlatý rybičky jsou po smrti, Emmett jim vysál krev.“ Smála se dál.

„A proč tam taky nejsi ty?“ ptal jsem.

„No, já jsem to natočila a dala na Facebook, ať se každý zasměje. Víš, jak jsem to nazvala? Rodinná pohoda u Cullenů.“

Nemohl jsem tomu uvěřit! Naše upíří rodina zakopla a skončila v jezírku na zahradě? To je fór. Najednou jsem se začal nehorázně řehtat. V tom kolem mě prošla Rosalie.

„Moc se nesměj,“ vyhrožovala mi.

Potom, co se všichni osušili, tak jsme se sešli v obýváku. „Asi se bude muset k Belle koupit nové okno, že, Emmette?“ zuřila Esmé.

„Já za to nemůžu, ta sádra byla hrozně tvrdá a já ji neviděl.“

„Emmette, jak nemůžeš vidět sádru, když jsi upír?“ smála se Rosalie.

„Asi jsem jiný druh,“ hájil se Emmett.

To už jsme nevydrželi, a svezli se v agónii smíchu na podlahu. Ten Emmett, to je taky pako.

„Co se děje?“ zeptala se Bella, kterou jsme ani nezaregistrovali.

„Ale nic, jen Emmett je jiný druh,“ zadržovala smích Alice.

Emmett se na nás naštval a odešel do svého pokoje. Rosalie se hned vydala za ním. Večer jsme nakonec strávili u televize. Zapnuli jsme si DVD. Dnes vybírala Bella. Dala tam nějakou komedii, která se jmenovala Tupíři. Bylo to celkem dobré. V tu chvíli jsem měl čas si prohlédnout Bellu. Měla na sobě pyžamo, a vlasy skroucené do nedbalého drdolu. Z filmu jsem neměl nic! Bella se na něj soustředila a u konce začala zívat.

„Byl to dobrý film, nemyslíte?“ zeptala se hned po konci.

Všichni samozřejmě řekli, že ano. Popřáli jsme Belle dobrou noc a já šel do svého pokoje. Někdy je tak blbé být upírem. Knihy mám už všechny přečtené a hudba už je nudná. Co mám asi tak teď dělat? Sešel jsem dolů a viděl Esmé, jak uklízí už tak dost čistou kuchyň. „Nepotřebuješ s něčím pomoct?“ zeptal jsem se Esmé.

„To bys byl moc hodný, potřebuji nakoupit.“

Esmé mi řekla, co všechno musím nakoupit pro Bellu a já se vydal směr město. Zastavil jsem před Tescem a šel do toho smradu. Jelikož bylo něco kolem dvanácté večer, byli tu jenom tři lidi a prodavačky. Uvnitř obchodu bylo i knihkupectví. Zalezl jsem dovnitř a vybral si asi deset knih. Aspoň mám co dělat! Domů jsem přijel něco po půlnoci. Esmé mi poděkovala a pomohla mi vše vybalit. Chvíli jsme si povídali, ale já se omluvil, že si půjdu číst. V noci začalo prvně pršet a k ránu se začaly i zmítat blesky. Do rána jsem si uspořádal knihovnu, a přečetl jednu z těch nových. To byla nuda.

Pohled Belly:

Už zítra půjdu do školy. Sádru mi sundají až za týden. Beztak se někde rozmáznu. Dnes pršelo. Carlisle jako obvykle musel do práce a Esmé jela do města. Vezla návrhy domu svému zákazníkovi. A abych nebyla doma sama, tak tu se mnou dneska zůstali sourozenci. Emmett a Jasper se někam vytratili a Edward hrál na klavír. Rosalie a Alice mě přemluvily, abych jim dělala panenku na hraní. Oblékaly mě a malovaly. Všechno bylo hrozně pěkné. Mám ty nejlepší sestry na světě.

K obědu jsme si udělaly kuře na kari. Holky toho moc nesnědly a tvářily se jako kaktus. Mně to hrozně chutnalo. Po dobrém obědě mě holky zase oblékly a nalíčily. Prý si vyrazíme do města. Super! Nutně něco potřebuji na čtení. Sedly jsme do Alicina auta a už frčely směr Seattle. Byly jsme tam překvapivě brzy. Alice nám zastavila v podzemních garážích. Ještě jsem se stihla podívat na hodinky. Bylo přesně 14:30. V obchodě jsme prošly snad všechno. Zase jsem si koupila tenisky. Alice a Rosalie mě zatáhly do obchodu s oblečením. Když už jsme konečně odcházely, tak jsem holky přemluvila, aby se mnou šly do knihkupectví. Holky jsem posadila na jedno z mnoha sedadel, aby mi do toho nemluvily, a šla vybírat. Zastavila jsem se jako obvykle u sci–fi a fantasy. Nakonec jsme domů dorazily až v sedm. Měly jsme tolik tašek! Tyjo. Doma už byla i Esmé.

„Užily jste si nakupování, děvčata?“ tázala se mateřsky.

„Bylo to super, jako vždycky,“ řekly jsme sborově.

Vynesla jsem tašky nahoru do svého pokoje a převlékla se. Oblečení si uklidím až večer. Sešla jsem dolů a sedla si za mými sourozenci. Kluci si povídali o autech a holky o módě. Nic pro mě. No nic, jdu se učit. Edward mi poslušně každý den nosil úkoly. Že ho to bavilo. Jakmile jsem viděla tu hromadu, tak jsem si radši šla uklidit dnešní nákupy. Alice mi to tu roztřídila podle barev a podle kousků oblečení. Najednou se mi tu tak moc líbilo, mezi tím oblečením. Strávila jsem tam celý večer a na učení už ani nepomyslela. Nejspíš jsem v té šatně usnula, protože jsem se probudila až v mé posteli. Hodiny ukazovaly něco po půlnoci. Měla jsem takovou žízeň, a proto jsem se vydala dolů do kuchyně. V kuchyni se svítilo. Někdo stál u ledničky. Byl to Edward.

Autor: Keady, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí - 5. kapitola: