Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí - 7. kapitola

17.04.2011 (10:15) • Keady • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 999×

Byla to Alice. „Co potřebuješ, Alice?“ zeptal jsem se jí.

Otočila se na mě a usmála se. „Nic, jen ti jdu říct, že jsem viděla Bellu, opět jako upírku, ale jasněji,“ oznamovala mi.

„Jako upírku?“

„Ano, po tvém boku.“ Zamračila se.

„Alice, co jsi ještě viděla?“ nedal mi ten její úškleb.

„No… Běhalo kolem vás malé… dítě,“ lezlo z ní jako s chlupaté deky.

„No a co?“ nechápal jsem.

„No, to dítě říkalo Belle mami a tobě tati, víš,“ vyhrkla.

Tak počkat. Musel jsem se zamyslet. Já budu s Bellou a budeme mít dítě? To není možné, ne? „Alice, jsi si jistá, že jsi viděla zrovna tohle?“ zeptal jsem se znovu.

„Jsem si jistá, Edwarde, já nevím, co to znamená!“ hájila se.

Najednou se zvedla, a šla ke dveřím. Naposled se otočila a řekla: „Já nevím, co to znamená… To musíš vědět ty!“

S těmito slovy zavřela dveře a odkráčela pryč. Oblékl jsem na sebe khaki kalhoty s volným tričkem a zaposlouchal se. Bella ještě nespala. To je dobře. Otevřel jsem dveře a zaklepal na ty její.

„Dále,“ ozvalo se z jejího pokoje.

Vešel jsem a ona ležela v posteli a četla nějakou knihu. Přišel jsem ke křeslu, které stálo u okna a sedl si. Bella se posadila na posteli a knihu položila otevřenou na noční stolek. „Co potřebuješ, Edwarde?“ zeptala se s krásným úsměvem.

„No, jen jsem se tě chtěl zeptat, jak se těšíš na příští víkend,“ vypadlo ze mě.

„No jasně, moc se těším.“ Zčervenala. „A nevadí, že budu s tebou ve stanu?“ dodala.

„Jasně, že ne,“ řekl jsem až moc nadšeně.

Ještě chvíli jsme si povídali a pak už začala zívat. Popřál jsem jí dobrou noc a šel do svého pokoje. Dnes jsem byl i na upíra dosti unavený, tak jsem si lehl do postele a vypnul světlo. Najednou jsem uslyšel mlaskání, pak druhé a nakonec třetí. Ach jo. Cullenovic párečky to zase rozjíždí. Zavřel jsem oči a vypnul myšlenky, škoda, že nemůžu spát.

Pohled Belly:

Jakmile Edward odešel, tak jsem si do knihy dala záložku a vypnula světlo. Dnes to byl náročný den. Zalehla jsem do postele a pomalu se mi zavíraly oči. Najednou jsem slyšela tlumené rány. Co to je? Vylezla jsem z postele a vyšla na chodbu. Rány vedly z dolního patra. Sešla jsme kolem pokoje Rosalie a Emmetta. Ty zvuky vycházely od nich. Aha, rozsvítilo se mi v hlavě. Rosalie a Emmett si dopřávali svoje chvilky. Potichu, jako myška jsem vlezla do své postele a šla spát.

Ráno mě probudilo sluníčko, které mi svítilo do očí. Podívala jsme se na budík a ten ukazoval něco kolem sedmé ráno. No bezva. Otočila jsme se a zachumlala do peřiny. Dneska dřív jak na oběd nevstávám. Moje další probuzení bylo lepší. Bylo něco kolem jedné a někdo zaklepal. „Můžu dál?“ Byla to Esmé.

„Jasný.“ Sedla jsem si a viděla, jak v rukou nese tác s obědem.

„Nesu ti oběd, protože vidím, že asi vstávat nechceš,“ řekla mi s mateřským úsměvem.

„Jé, moc děkuju,“ vyhrkla jsem až moc nadšeně.

Esmé mi položila tác na postel a zavřela za sebou dveře. To by se mi líbilo. Obědy do postele. Když jsme oběd snědla, tak jsem se vydala do koupelny. Jakmile jsem se vysprchovala a vylezla ven, byla postel prázdná, ustlaná a na peřině leželo připravené oblečení. Oblékla jsem se a vydala dolů. Co se dnes bude dít, to nevím. Když jsem šla dolů, tak jsem oknem zahlédla, že prší. Jupí, já déšť miluju. Seběhla jsem dolů a sedla si vedle Emmetta, který hrál nějakou videohru.

„Co budeme dneska dělat?“ Musela jsem se samou radostí zeptat.

„Nechceš si zahrát baseball?“ zeptala se mě Alice.

„Jasně, moc ráda, ale nemám pláštěnku. Půjčíte mi jí někdo?“ zeptala jsem se prosebným hlasem.

„Já ti ji půjčím,“ nabídla se Esmé. „Jdi se zatím obléct. Teple!“ přikazovala.

Vyběhla jsme po schodech nahoru a hnala se do šatny. Nakonec, po dlouhém uvažování, jsem si oblékla starší kalhoty, ještě z děcáku, tričko s dlouhým rukávem, mikinu a bundu. K tomu jsem zvolila také staré tenisky a plátěnou čepici na uši. Můžeme vyrazit. Všichni jsme se shromáždili u verandy na zahradu a vyšli ven. Esmé mi ještě podala pláštěnku a já utíkala ven. Rodina mě zavedla na nedalekou louku a kluci rozmístili mety.

„Já, Jasper, Alice a Bella budeme jeden tým,“ rozděloval nás Edward. „Vy ostatní jste druhý tým. Náš tým byl na pálce.“ Hráli jsme asi tři hodiny, ale nikdo se neunavil, ani já. Nakonec vyhrál náš tým. Najednou začalo pršet. To nás vyhnalo domů. Doma jsem se převlékla a šla si vzít horkou čokoládu, kterou pro nás připravila Esmé. Sedli jsme si k televizi, a povídali si. Tohle nám vydrželo do pěti. Neměli jsme co dělat, tak Alice a Rosalie vymyslely, že bychom mohli jít do klubu tancovat. Nebyla jsem proti a šla do svého pokoje. Co si ale vezmu. „Alice!“ zakřičela jsem do domu.

Alice přišla celkem rychle a už se mi hrabala ve skříni. „Vezmi si tohle, tohle a tamto,“ přikazovala mi.

Oblékla jsem se a zamířila do koupelny se namalovat a učesat. „Bello, kde vězíš?“ Do koupelny vešel Emmett.

„Už jdu, neboj.“ Vzala jsem si kabelku a po boku Emmetta si to štrádovala dolů. Nasedla jsem do svého Audi a jela za Edwardem směr Port Angeles. Zastavili jsme před klubem, který nesl jméno Marina. Vylezla jsem z auta a zamkla ho. Alice se tiše bavila s tím, který vybíral lístky. Asi se s ním znala.

„Tak pojďte, Georgie nás pustí,“ řvala na nás od vchodu Alice.

Prošla jsem dveřmi a nemohla uvěřit svým očím. Všude byly disko koule a hrála tam taneční hudba. Alice nás zavedla k baru a objednala pití. Nedaleko baru jsme našli takový malý box a šli k němu. Byl přesně pro nás. Rosalie s Alicí mě vytáhly na parket. Hned se k nám přihrnuli kluci. Emmett dostal za úkol od Esmé, aby nafotil co nejvíce fotek. Fotili jsme jako o život. Doma se musím podívat, jestli už není plná paměť. S tím kolik jsme toho dnes nafotili určitě byla. Tancovala jsem ještě tak pět písniček a musela si jít sednout. Dopila jsem svoji kolu a pelášila pro další. Jakmile jsem si sedla zpátky, začali hrát ploužák. Emmett s Rosalií a Jasper s Alicí začali tancovat.

„Nechceš si jít taky zatancovat?“ zeptal se Edward, který právě přišel.

„Jestli ti to nevadí, tak klidně,“ dodala jsem s úsměvem a šla po boku Edwarda na parket. Edward mě chytil kolem pasu a já jeho za krkem. Tancovali jsme na dvě písničky a šli si sednout. S Edwardem se tancuje tak hezky. Cítila jsem se šťastná a hlavně v bezpečí. Asi kolem jedné v noci jsme se rozhodli jet domů. Vyšli jsme ven a rozloučili se s Georgiem. Nasedla jsem opět k Edwardovi a těšila se domů. Jsem tak utahaná. Před příjezdovou cestou stála dvě auta. Kdo to asi může být? I s mými sourozenci jsem vyšla schody a otevřela vchodové dveře. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Hosté seděli v obýváku na sedačce a koukali na nás. Byli tak podobní Cullenovým. Nejspíše to budou nějací příbuzní.

Autor: Keady, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí - 7. kapitola: