Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí - 8. kapitola

20.04.2011 (21:15) • Keady • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 878×

„Bello, dovol mi představit Tanyu, Kate, Carmen a Eleazara,“ představil nás Carlisle.

„Ahoj, já jsem Bella.“ To bylo to jediné, co mi vyšlo z pusy.

„Bello, jsou to naši příbuzní z Aljašky a stráví tu s námi týden. Carmen a Eleazar budou v pokoji pro hosty, ale Tanya a Kate nemají kde spát. Tak jsme si myslela, jestli by ti nevadilo, kdyby spaly u tebe v pokoji,“ chrlila na mě informace Esmé.

„Jasně, že nevadilo, aspoň se více poznáme,“ řekla jsem s úsměvem.

Carmen a Eleazar se mnou rozloučili a šli do pokoje pro hosty v prvním patře. Kate a Tanya si vzaly svoje kufry a následovaly mě do mého pokoje. „Klidně můžete spát v mé posteli a já budu spát na zemi,“ nabídla jsme jim.

„Nesmysl, Bello! My s Kate si lehneme na zem, nám to nevadí,“ nakázala mi Tanya.

Ta ženská má ráz. Esmé s Carlislem nám donesli matrace a peřiny. Kate si lehla na pravou stranu a Tanya na levou. Holky byly strašně moc fajn. Povídaly jsme si až do tří. Poté jsem usnula.

Pohled Eleazara:

Opatrně jsem zaklepal na dveře Carlisleovy pracovny a po vyzvání vešel dál.

„Potřebuješ něco?“ zeptal se Carlisle a odložil knihu na stůl.

„Jen bych si s tebou rád popovídal, Carlisle,“ řekl jsem na rovinu.

„Víš, jak mám dar vycítit dar u někoho jiného?“

„Ano, vím, jak to myslíš. Pokračuj,“ vyzval mě Carlisle.

„Bella má dar. Je to štít. Mohla by se nám hodit, Carlisle. Takový dar jsem ještě nikdy neviděl. Proto jí Edward nemůže číst myšlenky,“ uzavřel jsem to.

„To je velice dobrý dar,“ přemýšlel nahlas Carlisle.

„Jsem rád, že jsi mě s tím obeznámil.“ Usmál se.

„To nestojí za řeč! Jestli mě omluvíš, měl bych jít za Carmen,“ vykrucoval jsem se.

Rozloučil jsem se s Carlislem a popřál mu krásný zbytek noci. Carmen byla v posteli a ležela. Převlékl jsem se do pyžama a zalezl za ní. Škoda, že nemůžeme spát.

Pohled Belly:

V sobotu jsem vstávala až kolem druhé hodiny odpoledne. To jsem měla z toho flámování. Vstala jsem a po pohledu do zrcadla uznala, že potřebuji sprchu. Po sprše, která mě probudila, jsem letěla do šatny a začala vybírat oblečení. Zvolila jsem plandavé šedé kalhoty, černé tričko s nápisem CRAZY a růžové tenisky s motýly. Z obýváku se ozýval smích, tak jsem se  tam šla kouknout. Všichni seděli na sedačce a prohlíželi si fotky ze včerejšího večera.

„Ahoj, drahoušku. Jak ses vyspala?“ všimla si mě Esmé.

„Ahoj. Dobře.“ V tom mi zakručelo v břiše a Esmé mi šla udělat snídani. Zjistila jsem, že Alice domluvila na odpoledne nákupy. Při té příležitosti si necháme prý vyvolat fotky. Esmé mi donesla snídani a s přáním, ať mi to chutná, odešla nahoru. Bylo to jako vždy velmi dobré. Snědla jsem snídani a Alice mě už hnala do pokoje.

„Myslela jsem, že se pojede až po obědě,“ nedalo mi to.

„Pojedeme už teď, abychom mohli být dřív doma,“ ujišťovala mě a přitom tahala ze skříně nějaké oblečení.

Mezitím, než mi všechno připraví, se půjdu umýt. V koupelně jsem byla docela dlouho. Poté, co jsem vyšla ven, na posteli už leželo připravené oblečení. Byly to zelené šaty za krk, úzké černé džíny a kožená bunda. Na zemi ještě ležely boty na malém podpatku. Oblékla jsem, usušila vlasy a namalovala se. Dole už čekaly holky.

„Kate a Tanya pojedou s tebou, nevadí?“ oznamovala mi Alice.

„Jasně, že ne,“ ujistila jsem je a kráčela do garáže

Tanya si sedla vedle mě a Kate dozadu. Alice s Rosalií, Esmé a Carmen vyjely a já se držela těsně za nimi. Dneska jedeme až do Seattlu. Cesta trvala necelou hodinu, protože jsme nejely podle předpisů. Doma jsme zapomněla jít na záchod, tak jsme se rozloučila s holkama a vyrazila na dámy. Za deset minut máme sraz u fontánky kousek od záchodů. Zrovna jsem si šla umýt ruce, když se najednou něco stalo. Už si to moc nepamatuji, ale něco mě hrozně bolelo na rameni. A pak už jsme zažila jenom ztrácející se tmu.

Mezitím Alice:

„Kde ta Bella vězí, měla tu být už pět minut!“ rozčilovala se Alice.

„Nepůjdeme za ní?“ navrhla Esmé.

Rozešly jsme se k záchodům a ucítily známý pach.

„Byl tu Felix a Demetri,“ upozornila jsem na pach.

„Bella nikde nebyla. Nejspíše ji unesli, ale proč?“ vrtalo mi hlavou.

Rosalie, Tanya a Kate zatím uklidňovaly Esmé, která vzlykala. Zavolala jsem Carlisleovi, aby hned přijel. Najednou jsem měla vizi. Felix nesl Bellu v náručí a ta křičela.

„Pane bože!“ začala jsem křičet.

„Co se děje?“ zeptal se Carlisle s kluky, kteří nás čekali u auta, kde jsme měli sraz.

„Bellu unesli.“

„Kdo?“ vykřikl Edward.

„Volturiovi.“ To byla všechna slova, která jsem vypustila z úst a nasedla do auta. Doma jsme uspořádali rodinou poradu. Dohodli jsme, že se přestěhujeme do Ruska. Esmé hned šla volat, aby nám zařídila dům. Tanya, Kate, Carmen a Eleazar na večer odjeli a my se rozešli do svých pokojů.

Pohled Edwarda:

„Za dva dny se stěhujeme do Ruska,“ oznámila mi Esmé, když jsem přišel ráno do kuchyně.

„Jen nejnutnější věci,“ přidala se Alice.

Odešel jsem nahoru a sbalil si několik věcí. Když jsem měl vše, co jsem si chtěl vzít sebou, sbalené, lehl jsem si na postel. Co asi teď dělá Bella? honilo se mi hlavou.

Pohled Belly:

Probudila jsem se někde v tmavé místnosti, kde byla zima. Pohla jsem se, ale to jsem neměla dělat. Všechno mě bolelo. Už jsme na sobě neměla své oblečení. Byla jsem oblečená v teplácích a mikině. Najednou se otevřely dveře a v nich stál muž v kápi. Přešel ke mně a přiklekl. Jeho oči měly krvavou barvu.

„Isabello, Isabello,“ zanotoval.

„Kde to jsem? Kde jsou Cullenovi? A co jste zač?“ vychrlila jsem v návalu strachu.

„Jsi ve Volteře, Cullenovi tě nejspíše hledají a já jsem upír,“ řekl s klidem.

„Upíři přece neexistují!“ přesvědčovala jsem sama sebe.

„Jak myslíš,“ řekl a odešel.

V druhém rohu jsem viděla matraci s dekou. Musela jsem se plazit, asi mám vymknutý kotník. Hrozně to bolelo. Lehla jsem si a matraci a usnula.

Pohled Alice:

Seděla jsem na posteli a přemýšlela o Belle. Najednou jsem o ní měla vizi. Byla zavřená v nějaké díře a spala. Pane bože! Oni ji vězní. Rychlostí blesku jsem se rozeběhla do obýváku a zařvala: „Oni ji vězní.“

Všichni ke mně přiběhli a koukali na mě.

„Musíme si pro ni jít!“ řekl Emmett.

„To vím taky,“ odpálkovala jsem ho naštvaně.

„A jak to uděláme?“ ptala se Esmé, která měla na krajíčku.

„Mám takový plán,“ oznámila jsme jim a začala vysvětlovat.

„Budeme muset jet do Volterry, a to teď hned. Zajdeme za Arem a slíbíme mu, že Bellu proměníme do roka. A potom se přestěhujeme do Ruska i s Bellou. Berete?“

Všichni nadšeně souhlasili, a proto jsme každý šli svou cestou. Edward s Carlislem šli zařídit letenky, Jasper zašel pro doklady a já, Esmé a Rosalie jsme sbalily pár potřebných věcí. Za deset minut bylo vše potřebné hotovo a mohli jsme vyrazit za Bellou. Chudinka je zavřená v nějaké špinavé díře. Brr. Jakmile jsem si tohle pomyslela, tak jsme šlápla víc na plyn. Musíme jí zachránit. Ať to stojí, co to stojí.

Autor: Keady, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí - 8. kapitola: