Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí! Ani náhodou! Nebo... - 1. kapitola

06.04.2011 (15:15) • thevampirelusy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1025×

Konečně jsem si sedla do staré, polozbourané chatrče. Stála u kraje lesa a byla opuštěná. Pro holku jako já naprosto stvořená. No jo, ve Forks nic jiného nenajdete, ale ten les někdy není na škodu. Kdyby můj biologický otec věděl, že jsem tady, nejspíš by mě poslal zpět na Floridu. Za mámou a jejím novým přítelem. Jak mohl být tak krutý a ona tomu přihlížet? Jsem přece její dcera! Dokud tam nebyl ten náfuka, všechno jsme sdílely, říkaly si tajemství ale teď? Copak by to šlo? Pořád se mi vrací ty hrozné vzpomínky, můj odchod, tábor, návrat a teď, jak se povaluji ve staré barabizně a kradu si jídlo. Tohle není život, který jsem si jako malá plánovala. Myslím, že tohle vlastně ani život není, je to něco horšího. Život je těžký, ale tohle je mnohem a mnohem těžší. Já si nezasloužím hezký život? Ale proč? Vůbec nechápu, proč ke mně ten Phil choval tolik nenávisti. Co jsem mu provedla. Ach ta vzpomínka! Seděla jsem doma a dívala se na televizi. Řekl, ať také něco dělám, cokoli jsem udělala nebo neudělala, bylo špatně. Přede všemi mě ponižoval. Ve škole byly denně přednášky, jak jsem nezodpovědná a on si do školy přišel, vtrhl do vyučování a tam mi začal nadávat, ponižovat mě. A máma nic neřekla. Mlčela a ani se nesnažila tomu zabránit. Až když jednou Phil přišel s tím, že našel bezvadný tábor pro nezodpovědné dívky, jako jsem já. Že už mě přihlásil. Máma se mu to snažila rozmluvit, ale stál si na svém, že musím vypadnout z „jeho“ domu. A tak zase mlčela jako dřív. Normální dny se pro mě stávaly peklem, horším než je samotné peklo. Hned první noc na tom dívčím táboře mě vyvlekl jeden kluk z mého pokoje. Dovlekl mě až někam do prostřed lesa. Tam mě znásilnil. Křičela jsem, snažila se použít pár chvatů z kurzů sebeobrany, do kterých jsem chodila. Ale byl o mnoho silnější než já, nešlo se mu vzpírat. Strašně to bolelo! Když bylo po všem, zase mě odtáhl do mého pokoje a zničenou mě tam nechal.

Hned v tu dobu jsem si sbalila těch svých pár věcí a vracela se domů. Jelikož mi nikdo nechtěl otevřít, vlezla jsem oknem do mého pokoje. Tam mě našla máma v posteli a ptala se mě, co se mi stalo. Asi jsem vypadala opravdu zničeně. Snažila jsem se jí říct, co se mi stalo, ale nachytal nás Phil a řekl, že zítra jedu zpět. Máma zase mlčela a odešla. Phil mě zamkl v pokoji a tak jsem si znovu do tašky zabalila pár věcí a utekla z domu. Od té doby se schovávám po opuštěných domech, skladištích a jiných hrozných budovách. Jídlo? Ano, jen to, co si ukradnu. Zatím mě nikdo nenachytal, ale ani bych to nechtěla. Můj biologický otec Charlie je policejní ředitel. Nechci ho vidět. Jak mám vědět, že se změnil a neposlal by mě zpět domů, odkud by mě poslali zpět na tábor? Už to nechci prožívat znovu. Ale v téhle chatrče u kraje lesa se mi celkem líbí, asi tu chvíli zůstanu. Nevypadá to, že sem někdo přijde, nebo tu bydlí. Všude samé pavučiny, myší díry, rozpadlý nábytek, no jsou tu dvě stabilní skříně, stolek, umyvadlo a něco, čemu bych mohla říkat záchod, malinká kuchyňka. A mohla bych si někde sehnat práci a pak si něco koupit. Najednou mě popadla bolest břicha. Chytla jsem se za něj, ale tlumila výkřik. Pocítila jsem hroznou nevolnost. Co se to se mnou, sakra, děje? Divné. Sedla jsem si na malou stoličku u prostřed domečku a uklidňovala se.

„Od teď bude vše v nejlepším pořádku.“

Vstala jsem a šla trošku pouklidit můj nový příbytek.

Autor: thevampirelusy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí! Ani náhodou! Nebo... - 1. kapitola: