Tak a po dlouhé době je tu další kapitolka. Udělala jsem pár změn, ale nebudu se tady o tom rozepisovat. Všechny informace najdete hned na začátku kapitoly. Hezké čtení.
22.11.2009 (13:15) • Susan1996 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1138×
Předtím než začnete číst, chtěla bych vás upozornit, že všechny kapitola napsané z pohledu „Záhadné postavy“ budou trošičku kratší než normálně. Ale podle mého názoru budou zajímavější. Rozhodla jsem se tak proto, abych nějak oddělila Bellu a jeho. Pokud budete proti, napište mi to do komentářů. Budu to brát na vědomí. A pokud té kritiky bude hodně, vrátím se zase zpátky na normální velikost. Takže přeju pěkné čtení.
Susan
3. kapitola- Záhadná postava
Už se stmívalo. Z obchodu právě vyšla mladá, hezká žena, která si zřejmě zamířila do doků, kde měla nejspíš rande. Šla velmi bezstarostně, vypadalo to, že nemá žádné starosti. Zatím. Pomalu, jako stín jsem se blížil za ní. Přímo jsem se těšil na hrůzu v jejích očích až pochopí, že se nedožije rána. Každý tvrdí, že zabít je těžké. Mě to připadá až směšně lehké, zabíjet bezbranné smrtelníky. Výborně se při tom pobavím a ještě získám co potřebuji. Její duši. Už jsem měl vyhlídnuté i další dvě objeti. Ale nesmím nic uspěchat. Hezky jeden po druhém. Napřed potřebuji duši nevinné osoby, potom život člověka důvěřivého, jakékoliv tělo a to nejtěžší nakonec, mrtvé srdce živého těla. Když jsem si to poprvé přečetl z té knihy, co jsem ukradl z Národní knihovny, nevěřil jsem svým očím. To přece není možné, ale pak mě napadlo jediné slovo. Upír. Ale to bych musel taky nějakého znát. Bohužel zatím jsem neměl tu možnost nějakého poznat.
Mezitím jsem se přiblížil těsně za ní. Kdybych musel dýchat, určitě by cítila můj dech. Otočila se. No, vypadá to že má celkem dobrý instinkt. No aspoň mi to ulehčí. Usmál jsem se a vystoupil ze stínu s úmyslem ji ublížit. Jak jsem viděl, poznala to i ona. Po obličeji se ji rozlila čirá hrůza. Vlastně se ani nedivím. Rudé oči, nebezpečný pohled. To by vyděsilo každého. Začala ode mě pomalu ustupovat. Klidně jsem ji nechal, nemůže mi nikam utéct. A ona to moc dobře věděla. Pomalu jsem se usmál a přistoupil k ní. Hleděla mi do očí. A asi se jí nelíbilo, co v nich viděla. Začala křičet. Samozřejmě, právě tohle jsem očekával. Natáhl jsem ruku, položil ji na její srdce a vysával její duši. Za pár minut jsem ji vysál celou. Vrhla na mě ještě jeden zoufalý pohled a padla k zemi. Umřela. Teď jsem ji jen musel dostat na nějaké frekventované místo, aby si ji někdo všiml. Tohle všechno bylo součástí mého plánu ovládnou svět. A tohle byla právě první část. Následovala druhá.
Vybral jsem si nejfrekventovanější silnici v Port Angels a položil ji do prostřed silnice. Samozřejmě jsem nemusel čekat dlouho. Za deset minut si ji všiml řidič v protisměru a zavolal policii. Ti přijeli do 5 minut. A jako bonus: novináři. Bude se to vysílat ještě dnes večer v novinách. Doufám, že se bude dívat. Tohle všechno je jen kvůli ní. Ještě chvíli jsem je pozoroval a pak jsem zamířil k sobě domů.
Musel jsem ještě pořádně prostudovat tu knihu, kterou jsem ukradl. Jmenovala se Charta atrum anima, Kniha temné duše. Bohužel všechno bylo v latinštině, takže mi to trval delší dobu přečíst. Sice jsem starý sto let, ale latinsky jsem se nikdy nenaučil. Za pár minut jsem byl doma. Normální chůzí by to trvalo aspoň půl hodiny. No jo, být nadpřirozená bytost má své výhody.
Odemčel jsem a vešel dovnitř. Ani jsem si nevyzul boty a zamířil jsem si to podkroví. Dalo by se říct, že je to moje „svatyně“, ale já bych tomu spíš říkal „tajné pracovna.“ Uprostřed stál dřevěný stul, kde ležela Charta atrum anima, na zemi byly dlaždice z tmavého mramoru, skoro u všech stěn stály knihovny a na poslední stěně visely dva obrazy. Byli na nich vyobrazeni mí bratři. Ian[čti Jan] a James. To oni mě po smrti rodičů vychovali. Naučili mě všechno co umím. Trénovali mě. Doufali, že to já jsem předurčen ovládnout svět. Zprvu jsem tomu nevěřil, ale za ty roky mě přesvědčili, že to dokážu. Pořád jsem se zlepšoval. Byl jsem už skoro připravený, ale stala se nehoda. Nikdy na to nezapomenu. Všechny nadpřirozené bytosti věděli, že jsme o něco výš než oni a že máme moc je zničit. Sjednotili se a zaútočili na nás. A právě tam zemřeli mí bratři. Byl to krvavý boj. Našel jsem je umírající a slíbil jsem jim, že pomstím jejich smrt a ovládnu svět.
Autor: Susan1996 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Štěstí je jen mýtus - 3. kapitola - Záhadná postava:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!