Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí v neštěstí - 3. díl

19.03.2010 (08:30) • Gabby01 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1266×

„Víš, chtěl jsem ti něco říct.“

„Tak povídej!“ Byla jsem zvědavá, co z něho vypadne… Vyrušil nás Edwardův mobil.

„Ano Carlisle?!“

„Můžeš se prosím stavit v mé ordinaci?!“

„Jistě, ale nejprve zavezu Vanessu domů.“

„Dobře, budu tě čekat.“

„Zatím.“ Ukončil hovor a strčil si mobil zpět do kapsy.

„Zavezu tě domů a pak se musím stavit v Carlisleově ordinaci.“

„Dobře… A co si mi to chtěl říct?!“

„Řeknu ti to později,“ vykrucoval se.

„Jak chceš.“ Edward mi zastavil před domem a pak hned vyrazil za Carlislem. Vešla jsem do obyváku kde seděla Alice s Jasperem.

„Jak bylo ve škole?!“ zeptala se Alice.

„Jo, ušlo to… Potkala jsem docela fajn kluka,“ vzpomněla jsem si na Jacoba.

„A jaký je?!... Je hezký?“ chrlila jednu otázku za druhou.

„Je milý, přátelský, laskavý a docela hezký, ale není to můj typ.“ Já jsem měla radši světlejší typy.

„To mluvíte o mně?“ Ve dveřích se objevil Edwrad… Byl zpátky nějak rychle! Ale v téhle rodině se děje spousta divných věcí!

„Ne, mluvila jsem o novém spolužákovi, se kterým jsem se docela spřátelila.“

„A jak se jmenuje?“ vyzvídal dále.

„Jacob,“ odpověděla jsem.

„Jacob?! Doufám, že to není… Auuu!“ Alice ho šťouchla loktem do žeber a nahodila na něho varovný pohled.

„No, já se raději odeberu do svého pokoje.“ Popadla jsem tašku a nechala je tam o samotě… Sedla jsem si k notebooku a jen tak brouzdala po internetu.

„Neruším?“ objevil se Edward ve dveřích.

„Ne, jen pojď dál!“ Byla jsem ráda, že přišel.

„Tak cos mi to chtěl říct?“ zeptala jsem se zvědavě. Posadila jsem se na postel vedle Edwarda a čekala.

„No… Víš… Nevím jak začít… Je mi s tebou dobře, moc dobře! Máme spolu hodně společného a rozumíme si… Miluji tě, Vanesso!“ Nevěděla jsem co mu odpovědět.

„Já… Já,“ koktala jsem.

„Rozumím… Doufám, že aspoň zůstaneme přáteli.“ Jeho hlas zněl velmi zklamaně.

„Ale já jsem ještě nic neřekla!“ přerušila jsem ho.

„No tak povídej!“

„No… Už delší dobu jsem ti chtěla říct, že tě taky miluji!“ Edwardův obličej se rozzářil štěstím… Chytil mě svýma studenýma rukama do náruče a začal mě líbat. Jeho rty byli stejně ledové jako jeho ruce… Bylo to zvláštní, protože všichni Cullenovi byli strašně studení… Byl to nejkrásnější polibek v mém životě!

„Miluji tě,“ pošeptal mi do ucha a já se pod jeho studeným dechem zachvěla.

„Není ti zima?“ zeptala jsem se a zakryla ho peřinou.

„Ne není…  Ještě něco bych ti chtěl říct, ale nevím, jestli jsi na to připravená a jestli je na to vhodná doba,“ řekl tajemně.

„Tak ven s tím...“ popohnala jsem ho.

„Ale musíš mi něco slíbit.“ Chytil mě za ruku.

„Ano,“ souhlasila jsem.

„Budeš mě pozorně poslouchat až dokonce!“ Jeho výraz byl velmi vážný.

„To je vše?“ divila jsem se.

„Ano,“ odpověděl.

„Povím ti o svém životě… Mé celé jméno je Edward Anthony Masen Cullen. Vypadám sice jako sedmnáctiletý, ale narodil jsem se dvacátého června roku devatenáct set jedna v Chicagu… Vím, že to zní neuvěřitelně, ale je to tak!... Můj život byl velmi poklidný. Mí rodiče byli poměrně bohatí, neboť můj otec byl právníkem… Největším utrpením té doby byla světová válka, během níž udeřila chřipková epidemie, na kterou zemřeli oba mí rodiče, a já se bohužel nakazil. Mým ošetřujícím lékařem byl právě Carlisle, kterého má matka požádala, aby mě zachránil. Nevěděl jsem, jak to udělá, protože se chřipka tak v pokročilém stádiu vyléčit nedala… Způsob, kterým mě Carlisle vyléčil, byl velmi bolestivý. Možná, že i smrt by byla méně bolestivá…  Proměnil mě v upíra. Bydlel jsem s Carlislem a Esmé, ale pak jsem se od nich na chvíli odstěhoval, avšak po pár letech jsem se vrátil zpět… Postupně se k nám přidávali ostatní, Rosalie, pak Emmett a pak Alice s Jasperem… Ve Forks už jsme jednu dobu žili, ale museli jsme se na čas odstěhovat, kvůli pár neshodám. Ale před dvěma lety jsme se vrátili zpět.“ Seděla jsem na posteli jako přikovaná a zírala na Edwarda.

„Ostatní jsou také upíří?“ Byla má první reakce.

„Ano,“ odpověděl Edward.

„Pijete lidskou krev?“

„Ne, zvířecí. Naučili jsme se ovládat. Důkazem je Carlisle, který se každý den potýká s lidskou krví.“

„Kvůli tomu, že jste upíři, jste tak studení?"

„Ano, ale to není všechno.“ Přistoupil k oknu a rozepnul si košili… Zírala jsem na jeho hruď, která se třpytila jako diamant… Celé tělo se mu třpytilo!

„Jsi krásný!“ Přistoupila jsem k němu a pohladila ho po jeho mramorové hrudi. Edward mě pohladil po tváři a oddychl si úlevou, když viděl, mou reakci na jeho příběh… Zapnul si košili a sedl si zpět na postel.

„Už je to vše?“ zeptala jsem se ještě trochu zaskočeně.

„No, ještě by tu něco bylo… Někteří z nás mají zvláštní schopnosti... Alice vidí do budoucnosti, Jasper je schopen manipulovat s emocemi lidí okolo něj, Emmett má velkou sílu a já umím číst myšlenky… Sílu a rychlost mají všichni upíři, to není nic zvláštního,“ chrlil jedno překvapení za druhým.

„Avšak znám jednu osobu, na kterou má schopnost nefunguje...“

„A kdo to je?“

„Ty!“

„Je se mnou něco špatně?“ Edward se jen zasmál.

„To se neví." Usmála jsem se na něj a začala ho líbat.

„Neruším?“ Alice nakoukla dovnitř a Edward po ní hodil polštář.

„Aha, takže ruším...“ Šibalsky se usmála, hodila polštář zpátky a zavřela dveře.

„Ta Alice mě někdy děsně štve!“ postěžoval si.

„A proč? Vždyť je fajn.“

„Vždycky ví všechno dopředu a pak mi dělá naschvály,“ ušklíbl se.

„Tak to uděláme jednoduše.“ Zamkla jsem dveře a svalila se na Edwarda... Začali jsme se vášnivě líbat a pomalu jsme se vzájemně svlékali... A to byla naše první společná noc... Ležela jsem na Edwardově hrudi a on mi laskal vlasy.

„Miluji tě," zašeptal mi už poněkolikáté.

„Já tebe taky," zašeptala jsem nazpět a políbila ho.

„Můžu se tě na něco zeptat?" zaptal se.

„Ovšem, že můžeš."

„Proč jsi utekla z domova?" Bála jsem se, že se na tohle zeptá, ale stejně by se jednou musel dozvědět pravdu.

Autor: Gabby01 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí v neštěstí - 3. díl: