Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stín noci - 3. kapitola

03.10.2013 (16:45) • Alexie • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1117×

Z pohledu Belly:

Noc utekla až moc rychle a je zase čas jít do školy. Počkat. Něco je jinak. Venku svítí slunce? Je tohle ve Forks vůbec možné? Hlavně, že jsem sem šla, protože tu je pořád zamračeno. Ušklíbla jsem se. Stejně se mi dnes nechtělo do školy.

Když už je ve Forks jeden z těch mála slunečných dní, proč nejít na lov? Sice jsem pila nedávno, ale upír nikdy neví.

Přemýšlela jsem, co si mám obléct na sebe, protože se mi nechtělo brát školní oblečení a sportovní mám jen jedno a to do tělocviku, navíc se v tom necítím ani moc dobře. Nakonec jsem si zvolila svůj lovecký oblek, protože hodlám jít do lesa a tam mě stejně žádný člověk neuvidí. Převlékla jsem se a rázem jsem se cítila mnoho lépe. Byla jsem zvyklá skoro pořád nosit tohle oblečení a ve školním jsem si připadala nezvykle. Tentokrát jsem si ovšem nebrala svůj plášť. Připadalo mi to zbytečné, vždyť nejdu na lov upírů, nebo vlkodlaků.

Vyběhla jsem zadními dveřmi ven do lesa, který byl hned za domem. Nechtěla jsem lovit v přílišné blízkosti lidí, a proto jsem se rozběhla hlouběji do lesa. Doufala jsem, že najdu i něco jiného, než jen býložravce. Měla jsem štěstí. Nemusela jsem běžet dlouho a narazila na pach medvěda. Rozběhla jsem se po stopě a nechala se unášet instinkty. Byla jsem hodně blízko, přikrčila se ve křoví a chystala se ke skoku. Skočila jsem stejně ladně a zároveň dravě, jako bych skočila v podobě pantera. Moje zuby neomylně našli medvědovu krční tepnu a prokously tlustou kůži a svaly stejně, jako by kously do kostky másla. Krev mi tekla hrdlem po litrech. Medvěd byl za pár vteřin úplně prázdný a má žízeň zažehnaná. Než jsem však stihla pomyslet na cokoliv dalšího, ucítila jsem za sebou přítomnost někoho dalšího, kdo se ke mě blížil. Jako blesk jsem se otočila a skočila po tom někom. Byl to instinkt, takže jsem se nestihla zamyslet nad tím, kdo to je, ale kdybych to udělala, hned bych věděla, co je zač. S vrčením jsem dotyčného přišpendlila k zemi a pak mi teprve došlo, kdo to je.

„Ahoj, Emmette. Mohl bys mi vysvětlit, proč se za mnou plížíš?“

„Ehm. Ahoj Bello. Zrovna jsem si chtěl dát tohohle medvěda, ale asi jsem přišel pozdě, že?“ otázal se Emmett s humorem v hlase.

„Najdi si svého medvěda,“ odpověděla jsem mu s úsměvem a pustila ho ze země.

„Dík za radu,“ odpověděl a ušklíbnul se na mě a já mu úšklebek oplatila.

To už tu ale stáli ostatní Cullenovi a překvapeně se na mě koukali. Alice ke mně s úsměvem popostoupila a seznámila mě s ostatními členy rodiny, které jsem ještě neznala. Pak se však zarazila a vytřeštila na mě oči, jako by jí něco teprve teď došlo.

„Co to máš vlastně na sobě, Bello?“ Ano teď by se mi hodilo, kdybych si vzala normální oblečení, jak jsem původně měla v plánu. Nechtělo se mi odpovídat, ale jednou by se stejně pravdu dozvěděli. Chvilku jsem si ještě žmoulala spodní ret a pak už konečně odpověděla.

„Tohle je moje lovecké oblečení, když jdu zabíjet upíry, kteří překročili zákon,“ vykoktla jsem a podívala se na ně. Všichni byli překvapení. A nejen to.

„Vy mě nejspíš znáte pod jménem Noční stín,“ pokračovala jsem na vysvětlenou.

„Ty jsi ten pověstný Noční stín, který ničí upíry, jenž jsou nebezpeční, protože nedbají na utajení, dřív než na místo stihnou dorazit Volturiovi?“ vysoukal ze sebe Carlisle.

„Ano, a hodně je to frustruje,“ odpověděla jsem mu s malým úsměvěm.

„No páni, je toho ještě hodně co o tobě nevíme?“ hvízdnul obdivně Emmett.

„Vlastně ano, ale ráda bych to probírala na jiném místě,“ podotkla jsem jemně.

„Ovšem, drahá. Jestli bys chtěla, můžeš se k nám na lov připojit a jestli by ti to nevadilo, tak bychom tě rádi pozvali k nám domů,“ nabídla mi Esme se zářivým úsměvem.

„Děkuji, ráda se k vám připojím,“ odvětila jsem jim a oni se v tu chvíli rozzářili.

„Fajn! Kdo uloví jako první medvěda, vyhrál!“ křikl Emmett a pelášil si to do lesa. Já ovšem vystřelila hned za ním.

„Vsaď se, že to budu já,“ křikla jsem po něm posměšně. Ostatní se hnali po stopě medvěda hned za námi, ale Edward mě i Emetta začal dohánět a když už nás se smíchem předbíhal, vyskočila jsem do vzduchu a v letu se přeměnila na temně černého pantera. Edward zalapal po dechu úžasem a Emmett polekaně vykvikl. Teď jsem měla navrch já. Hnala jsem se lesem po té líbezné vůni a jakmile jsem spatřila  medvěda, odrazila jsem se od země, vyskočila do vzduchu, v letu se přeměnila zpět a zakousla se přímo do krční tepny. O chvilku později už v medvědovi nezbyla ani kapka krve a dorazili na místo i Cullenovi.

„Emmette, já ti říkala, že tu budu první,“ řekla jsem mu s úsměvem a nevšímala si jejich vykulených očí. První, kdo se vzpamatoval byl Carlisle: „Bello, co to mělo znamenat?“ zeptal se mě zmateně a trochu zvědavě.

„To vám vysvětlím, ale myslím si, že teď jste chtěli spíš na lov,“ připomněla jsem jim.

„Dobrá, ale potom nám to vysvětlíš?“ zeptal se mě vyjukaně Emmett. Já jen s úsměvem kývla.

Ani jsem se nenadála, lov skončil a už jsme stáli před jejich domem. Byl opravdu nádherný, zkombinovaný do světlých barev a se spoustou oken. Vevnitř byl stejně krásný, jako z venčí. Posedali jsme si v obývacím pokoji na gauč a teď začal ten pravý výslech. A tak jsem byla nucena vyložit jim celý svůj příběh, který vy už znáte, ale pak padla jedna zajímavá otázka.

„Bello, ještě mi vysvětli, jak je možné, že se ti po proměně nezničí oblečení stejně jako měničům a vlkodlakům?“ Ano, tohle byla velmi zajímavá otázka, ale i na tu už jsem znala odpověď.

„U měničů nebo vlkodlaků se postupně proměňuje celé tělo. Já tu teď stojím ve své upíří podobě, ale když se přeměním, uvidíš mou duševní část v podobě zvířete – v mém případě pantera. Je to jako zmáčknout spínač. Moje dvě rozdílné části, které se neobjeví za ráz, každá je na pohled rozdílná a nikdy se nesetkají, proto se mi nepoškodí oblečení. Jako kdyby se moje mysl a duše na chvíli přesunuly do jiného těla.“

Předem se omlouvám, ale jelikož máme ve škole trochu shon, nové kapitoly budou přibývat o něco pomaleji a já jsem momentálně ráda, že sem vůbec stíhám něco přidávat.

Autor: Alexie, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín noci - 3. kapitola: