Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stín pochybnosti 2. kapitola

19.09.2010 (10:00) • BellsSwanCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 768×

2. kapitola

Ráno jsem se probudila velice odpočatá.  Táta už tu nebyl, byl v práci. Dneska už volno neměl. Na stole jsem si všimla svazku klíčů a u nich vzkaz:

Dobré ráno, Bells,

musel jsem do práce. Na stole máš klíče od bytu a od paneláku. Zapomněl jsem ti je včera dát. Přijdu odpoledne. Užij si den.

Táta

Přečetla jsem si vzkaz a šla si do kuchyně pro něco k snídani a kafe. Po snídani jsem se vrátila do pokoje a zapnula počítač. Kouknu se na nějaké inzeráty. Moc to tu neznám. Ale mohla bych se poptat v hotýlku kousek odtud, kde jsem viděla ceduli, že hledají provozní a servírku. Tu servírku bych brala. Tak jsem na netu našla celý inzerát. Zavolala na uvedené číslo a domluvila si schůzku. Měla jsem tam být za dvě hodiny. Tak jsem se rozhodla, že tu trochu uklidím, když už mám čas a nevím, co bych měla dělat. Vypnula jsem počítač a dala se do úklidu. Za hodinu jsem byla hotová. Tak akorát čas na přípravu, abych mohla vyjít.

Cesta mi trvala asi jen pět minut. Za což jsem byla ráda, aspoň to nebudu mít daleko, když mě vezmou. Naskytl se mi pohled na malý hotýlek. Už zvenčí vypadal velmi honosně, a to jsem ještě nebyla uvnitř. Uvnitř, když jsem vešla, tak jsem málem upadla, protože jsem do něčeho vrazila, jak jsem v údivu nekoukala, kam jdu. Myslela jsem si, že to byla zeď. Koukla jsem se a málem to se mnou seklo. Byl to kluk. Ale ne ledajaký. Byl vysoký, svalnatý, tmavé vlasy a nádherné zlatavé oči. Usmál se.

„Ahoj, nestalo se ti nic? Omlouvám, byl jsem zamyšlený, tak jsem si tě nevšiml,“ řekl ten nádherný kluk.

„V pohodě. Já jsem nekoukala moc na cestu, ale po okolí. Je to tu nádherné. Tak jsem se trošku zasnila a vrazila do Tebe. To bych se měla omluvit spíš já,“ vypadlo ze mě.

„Já už budu dávat pozor. Jinak jsem Isabella Swanová. A hledám kancelář, mám tu domluvenou schůzku.“

„Isabella Swanová? Jo, otec tě už očekává. Doprovodím Tě,“ odpověděl a nádherně se usmál.

„Omlouvám, se, ještě jsem se nepředstavil, jmenuji se Emmett Cullen.“ A podával mi ruku. Když jsem ji stiskla, tak byla ledová a tvrdá, ale hladká jako samet. No, nechám to být. A pomalu jsme šli ke kanceláři. Přede dveřmi mě zanechal a ve spěchu někam odešel.

Zaklepala jsem. Ozvalo se tiché „dále“, a tak jsem opatrně vešla. Naskytl se mi pohled na bezvadně a moderně zařízenou kancelář. U masivního kancelářského stolu seděl sympatický mladý muž. Byl též nádherný. Blond vlasy, zlaté oči. Počkat… zlaté oči? Ty samé měl ten kluk… Emmett se jmenoval. A říkal, že je to kancelář jeho otce, nebo ne? Tohle nemůže být jeho otec, vždyť jsou skoro stejně staří. No to teď je jedno.

„Dobrý den, jsem Isabella Swanová a dnes jsem volala, že mám zájem o práci. Omlouvám se za pozdní příchod, ale vrazila jsem omylem do Vašeho syna, tak jsem se zdržela,“ omluvila jsem se hned na úvod.

„Dobrý den, Isabello, jsem Carlisle Cullen a jsem majitelem a ředitelem tohoto hotelu. Potřebuji servírku nebo provozní. Nejlépe oboje v jednom. Zvládla byste to? Nijak se nepozastavoval nad poznámkou o jeho synovi.

„Bylo by mi potěšením. Mám maturitu z Hotelové školy, tak bych snad neměla mít problém,“ odpověděla jsem s úsměvem. Prý s úsměvem jde všechno líp. A taky že jo.

„Tak bych Vás požádal, abyste mě doprovodila na pracoviště. Vysvětlím Vám, co bude náplní Vaší práce.“ A pokynul mi, abych ho následovala.

Prošli jsme chodbami, mezitím mi vysvětlil, že těch hotelů má víc, a velice by se mu hodil někdo, kdo by mu ohlídal restauraci a kuchyň a zajistil včasné a správně dodané objednávky zboží, inventury a pořádek na pracovišti. S tím jsem musela souhlasit, ale nějak mi nedocházelo, proč bych zrovna tohle místo měla dostat já. Vždyť je tu v Praze určitě mnohem více lidí, kteří jsou určitě způsobilejší vykonávat tuto práci. Mezitím jsme došli do restaurace.  Ve dveřích mi zase došel dech… dneska už po několikáté. Ještě chvíli a sekne to se mnou.

Restaurace byla velice luxusní, ale taková malinkatá, a obsluhoval jen jediný číšník. Když jsem si ho více prohlédla, byl to opravdu vysoký kluk. Tipovala bych mu nejvíc 25. A byl také krásný, i když jinak než oba Cullenovi.

„Isabello, představím Vám Vašeho kolegu. Budete se spolu starat o hosty a Vy ještě navrch o restauraci jako takovou. Myslím papírově. Uklízet tu nebudete. Na to mám uklízečku. Tohle je Jacob Black.“ A pokynul tomu číšníkovi, aby přišel.

„Jacobe, tohle je Isabella, tvoje nová kolegyně a nadřízená. Je zároveň servírka a provozní. Ale po většinu pracovní doby bude provozní,“ řekl tomu klukovi. Já jen nestačila koukat. Takže já budu spíš provozní a servírka, jen když bude potřeba? No to je super.

„Velice mě těší, Isabello.“ A podával mi ruku.

Ruku jsem stiskla, ale oproti ledovému dotyku Cullenových, ten jeho byl přímo horký.

„Tak tady Jacob Vám všechno vysvětlí, já mám další práci. Přeji hezký den, Isabello, a nástup máte zítra ráno v devět. Ještě Vám ukáže kuchyň, abyste viděla celé pracoviště. Vedle kuchyně máte kancelář, ve které máte všechno, co potřebujete ke své práci. Uvidíme se zítra. Na shledanou,“ přerušil mě Carlisle z mých myšlenek a chvilku na to odešel.

„Jacobe, vím, jsem sice nadřízená, ale byla bych ráda, kdybys mi tykal. Můžeš mi říkat Bella, říkají mi tak přátelé. Aspoň si nebudu připadat tak blbě,“ nabídla jsem mu.

„Jasně, není problém, Bello. Mě můžeš říkat Jacku. Mě tady tak normálně říkají, ale že jsi nová, tak mě Carlisle oslovil celým jménem. Pojď, ukážu ti kuchyň a kuchařku a pomocného kuchaře. Jsem si jistý, že si padnete do oka,“ žekl a vzal mě za ruku a táhl do lítacích dveří vedle baru.

„Ahoj, Esmé, tak vedu novou pracovnici,“ houkl někam do kuchyně. Během okamžiku tu byla milá hnědovláska se zlatýma očima. Už zase zlaté oči. Co já s nima mám? Ale já na to přijdu.

„Ahoj, jsem Esmé, manželka Carlislea, ale tykej mi, přece jenom se budeme vídat častěji,“ řekla Esmé a hned mi podávala ruku. Jsme slušně vychovaná, tak jsem ji stiskla. Málem jsem ucukla, zase byla ledová.

„Ahoj, Esmé, jsem Bella, a měla bych tu dělat provozní. Mohla bys mi prosím poradit? Přece jenom tomu asi budeš rozumět víc, než tady Jack. Promiň Jacku,“ řekla jsem a omluvně se podívala na Jacoba.

„To je v pohodě, Bello, já stejně musím zase za bar. Večer máme otevírací ples, tak to musím připravit,“ řekl a zmizel za dveřmi.

„V pořádku, Bello, kancelář máš tady ty dveře. Jednou týdně dostaneš ode mě a Jacoba objednávku zboží. Jednou za měsíc se dělá inventura. U té taky musíš být. Jinak budeš zařizovat dodavatele a řádné přijetí zboží. Jídlo tu dostaneš, cokoliv kdykoliv. Pití na baru u Jacoba. Budeš si to vést v evidenci, aby se to při inventuře odepsalo. Prostě budeš mít na starosti papírování. To je myslím všechno. Nějaké otázky?“ vysvětlila a podívala se na mě takovým něžným pohledem.

„Děkuji za vysvětlení. Otázky mě nenapadají. Máš velice milého syna. Trošku jsem do něj nabourala a on je hrozně milý.“ Usmála jsem se na ni.

„A který? Myslíš Edwarda?“ zeptala se zvědavě.

Cože? Ona má ještě jednoho syna? Vždyť je tak mladá. A Carlisle taky.

„Ne, představil se jako Emmett. Všimla jsem si, že máte všichni taková zvláštní a starobylá jména na Českou republiku. Ale myslím, že se mi tu s vámi bude dobře pracovat.“

„Aha, můj druhý syn. Ani jsem nevěděla, že se s Rose už vrátil. No to je jedno... Už musím jít. Tak zítra, Bello. Dneska je první den otevřeno, takže večer bude večírek. Nechtěla bys přijít? Byla bych ráda, za tvoji účast,“ řekla a bylo vidět, že bych ji potěšila svojí přítomností. Proč ne? Třeba poznám zbytek téhle zvláštní rodinky.

Ale budu muset jít nakoupit, nemám na to vhodné oblečení. I když myslím, že ty červené plesovky budou stačit. Potvrdila jsem svoji přítomnost a uháněla domů, abych mohla jet na nákup. Asi se mrknu do Letňan. Tam je super obchodní středisko.

Mám tam jít nebo nemám?

Autor: BellsSwanCullen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín pochybnosti 2. kapitola: