Jak dopadne večírek? Seznámí se více se zbytkem zvláštní rodinky, nebo na večírek nepůjde? Koho tam potká a kdo s ní naopak nebude mluvit?
25.09.2010 (20:45) • BellsSwanCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1385×
3. kapitola
Po nákupech jsem se začala chystat. Nejdříve sprcha. Nechala jsem stékat vodu po těle a příjemně mě to uvolnilo. Už jsem nebyla tak ve stresu. Vlasy jsem si vyčesala do takového neposlušného drdolu, ze kterého jako by vypadávaly pramínky vlasů, tak abych měla odhalený krk. Lehce jsem nalíčila oči tužkou a kouřovými stíny, nanesla řasenku, a potom ještě jemně rtěnku tmavší barvy. Oblékla jsem si krvavě rudé šaty a černé doplňky a nakonec černé lodičky na jehle. Snad se v nich nezabiju.
„Tati, jdu na ples. Jsem z práce pozvaná. Jako na přivítanou. Zrovna to tam otevírají, tak je to něco jako poznávací večírek. Nečekej na mě. Nevím, kdy přijdu!“ houkla jsem na tátu do pokoje.
„Jasně, Bells, dobře se bav!“ odpověděl a akorát jsem slyšela, jak si otevřel láhev s pivem.
Zavolala jsem taxi a pomalu šla čekat ven. V těch podpatkách bych tam nedošla. Budu ráda, když to přežiju jen s puchýři.
Dorazila jsem před hotel. Vystoupila jsem na červený koberec. Bylo tu mnoho lidí velice luxusně oblečených. A taky velmi krásných. Všichni se bavili mezi sebou. Tak to budu mít těžký. Nikoho tu neznám, jen Jacoba, pomyslela jsem si. Zaplatila jsem taxikáři a pomalu vešla do hotelu. Hned ke mně přispěchala Esmé.
„Ahoj, Isabello, jsem ráda, že jsi přišla. Moc ti to sluší.“
„Ahoj, Esmé, děkuji za pozvání. A na Tebe nemám. Jsi mnohem krásnější,“ řekla jsem v odpověď.
„Pojď, seznámím Tě s rodinou. Všichni jsou zvědaví na novou posilu.“ Podávala mi ruku. No potěš koště, takže jsem tu za exota. To jsem to dopracovala. I když radši exot, než být bez práce.
„Ráda poznám tvoji rodinu.“ Ruku jsem přijala. Byla ledová, jako kdyby ji před chvílí vyndala z mrazáku. Nijak jsem to neřešila.
„Tak tohle je Rosalie, ta tu dělá pokojskou. Emmett, ten chodí s Rosalie a dělá tu údržbáře. Drobné i větší opravy. Alice, ta mi pomáhá v kuchyni a má na starosti různé akce - jako oslavy, rauty a svatby. Její Jasper, ten tu pomáhá s kdečím podle toho, co je potřeba. Většinou dělá řidiče. A pak Edward. Můj nejmladší syn, ten pomáhá většinou Carlisleovi, jinak ho to baví v kuchyni. A Carlislea, mého manžela, už znáš.“
Když to všechno říkala, tak na všechny ukazovala. Zastavila jsem se pohledem na tom krásném klukovi se zlatýma očima a bronzovými vlasy do upraveného rozcuchu. Podle jména Edward. Skoro se mi zastavilo srdce pod jeho pohledem. Ale jeho výraz vypovídal, něco ve stylu: ,ani se ke mně nepřibližuj‘, a tak jsem akorát všem kývla. Najednou ke mně přiběhla malá, tmavovlasá elfka a už mě drtila v náruči.
„Ahoj, jsem Alice a myslím, že budeme kamarádky."
„Ahoj, jsem Bella a Alice promiň, ale drtíš mi plíce," přiškrceným hlasem jsem z posledního dechu vydechla.
„Promiň, Promiň, to jsem nechtěla," hned se mi omlouvala.
Postupně mě objali všichni Cullenovi, jen Edward se někam vypařil. Asi měl spoustu jiných zájmů, než se tu sentimentálně vítat s jednou zaměstnankyní. Nijak jsem to neřešila, jen mě to zamrzelo, protože ostatní mě tu vítají skoro jako do rodiny, jen jeden z nich radši zmizí. To jsem nechápala. No co, přece si nebudu kazit večírek, když už jsem se teda domutila sem dojít.
Přesunula jsem se s celou rodinkou, až na výjimku, do sálu. Jen co jsem vešla, zůstala jsem omámeně stát. Takovouhle výzdobu jsem neviděla ani v televizi. Všude byly stolky ozdobené jemnými ubrusy vínové barvy, na každém stolku plastické číslo, uprostřed maličká vázička, samozřejmě v každé čtyři drobné rudé a bílé růžičky. Uprostřed sálu byl taneční parket velice spoře osvětlen, ale za to celý skleněný. Tady bych upadnout nechtěla. S mojí smůlou bych minimálně rozbila půlku parketu. Za parketem, přímo naproti dveřím, bylo vyvýšené pódium, na kterém už hrála hudba velmi příjemnou melodii. Alice mě zatáhla k jednomu ze stolků blízko pódia, ale přitom lehce v ústraní. Posadila jsem se mezi Alice a Emmetta, protože s těmi jsem cítila velice příjemně a vypadalo to, že se s nimi velice dobře pobavím. Seděli tu všichni, jen Edward stále chyběl. No, nebudu se tím zabývat teď, když jsem si prohlížela veškeré osazenstvo.
Zjistila jsem, že tu mají obrovský bar, ale na dnešní večer se o všechno postarala cateringová agentura, jež tu měla vlastní číšníky a servírky. Bylo tu spousta hostů i zahraničních, jako je třeba Paris Hilton. Když jsem ji uviděla, tak se ke mně Alice naklonila a pošeptala mi:
„Paris tu je jen proto, že se dozvěděla o dalším luxusním hotelu a nebyla líná přiletět až sem, jen aby omrkla konkurenci. Stejně její otec, nebo kdo vlastní ty hotely Hilton co zdědí, nemá šanci. U nás to není jen pro smetánku a všechno předražené. Je to jen luxusně vybavené, ale přitom za velice přijatelné ceny. Jo mimochodem, dneska jsi naším hostem, tak si dej, co chceš a kolik chceš. Je to na nás." A s tím se otočila zpět na Jaspera a velice potichu mu něco šeptala. Esmé se celou dobu usmívala a jemně přikyvovala.
Připadala jsem si jako v pohádce, jako princezna, které se splnil sen, jen jí ten princ chybí. Uvidíme, třeba se nějaký objeví. Mohl by Edward. Ty jeho oči... vlasy... postava... mě uchvátily. Neubránila jsem se úsměvu. Sakra, Bello, na co myslíš? Viděla jsi ho jen na okamžik a už bys chtěla, aby byl tvůj vysněný princ. To nejde. Ani ho neznáš. A hlavně tu evidentně není. Nestojí o tvou společnost, tak to nehroť! Ale proč teda se mi potom tak divně svírá u srdce? Že bych se zamilovala za tak krátký okamžik? To snad ani nejde. Viděla jsem ho jenom asi pět minut. Ani se netvářil přívětivě.
Tak mě napadá, jak dlouho tu vydržím? Ani Jacoba jsem tu nezahlédla. Asi nebyl pozvaný. Hudba je pořád stejná a po prohlédnutí hudebníků, jsem spatřila za klavírem někoho, koho jsem tam vůbec nečekala. Byl to...
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Holky nezlobte se, teď kapitolky budou přibývat velice pomalu. Našla jsem si práci v Praze a tátův spolubydlící nemá v počítači program na psaní, takže budu psát, jen když se dostanu domů. Do té doby, než si koupím notebook. Prosím o trpělivost. Vaše Bells
Autor: BellsSwanCullen, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Stín pochybnosti 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!