Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stín pochybnosti 5. kapitola

Sraz Ostrava!!! 33

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Tak jsem tu s dalším dílkem. Doufám, že mě neukamenujete. Co bylo po plese? Jak to dopadlo u Belly doma? Tak to si musíte přečíst...

31.12.2010 (10:30) • BellsSwanCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1104×

5. kapitola

Bella

„Edwarde!“

Téměř okamžitě se objevila jeho hlava ve dveřích.

„Potřebuješ něco?“ zeptal se s úsměvem.

„Ano, potřebovala bych pomoc z šatů,“ lehce jsem se začervenala.

Potutelně se usmál, ale pomohl mi. Jemně mi rozšněroval šaty, a nechal je sklouznout po mém těle. Ale když jsem se otočila, už tam nebyl… Tak jsem se oblékla do tepláků a trička. Vešla jsem do obýváku a podívala se po Edwardovi. Seděl na sedačce a koukal zaraženě na zeď.

„Tohle nebylo to, proč jsem přišel,“ drsně odpověděl.

„Já vím, jen jsem ty šaty opravdu nemohla sundat. Jsem ráda, že jsi mi pomohl. Jsem ráda, že tu jsi,“ vydechla jsem potichu. „Jinak bych asi v těch šatech i spala, ale nechtěla bych je zničit. Moc ti děkuji.“

„V pohodě, jen už asi půjdu. Musím se vrátit zpátky na ples. Rodina se bude po mně shánět. Neřekl jsem jim, že jdu pryč.“ V tom mu zazvonil telefon.

„Ať tě to ani nenapadne, Edwarde!“ ozval se hlas v telefonu.

„Zůstaň u ní. Víme, kde jsi. Bude tě potřebovat.“

„Dobře Alice, zůstanu tu.“ A zavěsil.

Poté se na mě otočil se zachmuřeným výrazem.

„Tak tu můžu zůstat.“

„Nemusíš kvůli mně, přežiju tu sama. Už jsem si zvykla. Táta chodí pořád pozdě nebo vůbec.“ Ublíženě se na mě podíval, že mu nešlo odolat.

„No tak tu zůstaň, usteleš si v obýváku.“ Potěšeně jsem mu začala chystat postel.

Popřála jsem mu dobrou noc, a šla si lehnout.

O pár hodin později.

Táta se vrátil domů v dost podnapilém stavu. Dělal bordel a začal být agresivní.

„Bello! Jakto, že tu je Edward Cullen?“ a hned jsem dostala facku, díky které jsem skončila na podlaze tváří k zemi. Najednou se vedle mě objevil Edward a už mě zvedal. Táta už odešel.

„Edwarde, jdi pryč. Tohle jsi neměl vidět. Vůbec jsem neměla přistoupit na to, že tu zůstaneš. Běž prosím pryč,“ dodala jsem s pláčem.

„A ty půjdeš se mnou. Nenechám tě tu s tím tyranem. My se o tebe postaráme.“ A už mi balil věci. Byl dost naštvaný.

„Edwarde! Nikam nejdu! Zůstanu tady!“ a sebrala jsme mu tašku s věcmi a vybalila je zpět do skříně.

„Běž pryč!“ to už jsem brečela naplno.

Beze slova se sebral a odešel. Jeho tiché, ahoj, mi znělo v uších ještě dlouho.

 

Edward

Pomohl jsem Belle rozšněrovat šaty a ještě než jí sklouzly po těle, jsem odešel. Po chvíli přišla do obýváku, už v teplákách a tričku.

Chtěl jsem odejít, ale volala mi Alice, že prý mám zůstat s Bellou, že to bude potřebovat. Nebyl jsem z toho moc nadšený, protože ta její vůně mě užírala a probouzela to monstrum uvnitř mě. Bál jsem se, abych jí neublížil. Nechci být zrůda.

Pozdě v noci přišel její táta dost podnapilý. Všiml si mě v obýváku, jak sedím na gauči a koukám na televizi.

Co tady sakra dělá Cullen?

„Co tady děláš? A kde je Bella?“ a hnal se k ní do pokoje.

„Bello! Jakto, že tu je Edward Cullen?“ a vrazil jí facku.

Tak tohle myslela Alice, že mě bude potřebovat. Na nic jsem nečekal, a už jsem ji zvedal z podlahy.

Co si to dovoluje? Má co si zasloužila. Nebude se mi tu zahazovat s kdekým. Ten Cullen je taky pěkné kvítko, když tu zůstal. Nebude mi chodit za dcerou. Četl jsem mu v myšlenkách. Bylo mi z něj zle.

„Edwarde, jdi pryč. Tohle jsi neměl vidět. Vůbec jsem neměla přistoupit na to, že tu zůstaneš. Běž prosím pryč,“ dodala s pláčem.

„A ty půjdeš se mnou. Nenechám tě tu s tím tyranem. My se o tebe postaráme.“ Trošku drsně jsem jí odsekl a začal jí balit věci.

„Edwarde! Nikam nejdu! Zůstanu tady!“ vytrhla mi tašku z ruky a nenávistně si mě měřila a zase věci vybalovala zpátky.

„Běž pryč!“ to už brečela naplno. Bylo mi jí líto, ale je to její rozhodnutí.

Slyšel jsem myšlenky jejího otce: Ten Cullen tu ještě je? Asi jí dám znovu, a jemu taky. A taky si to vyřídím s Carlislem. Nebude nechávat jeho s mojí dcerou. No potěš koště. Zlatá Paris. Chudák Bella. Musím rychle zmizet, nebo to bude mít ještě horší. A zase kvůli mně. Ne, to nemůžu dopustit.

Beze slova jsem odešel. Nakonec jsem zašeptal, „ahoj,“ a už jsem byl pryč. I přes dveře jsem slyšel, jak na ni Charlie řve. Myslím, že zase dostala výprask, už ne jen facku. Uvidíme, jestli vůbec dorazí do práce. Jestli ji vůbec pustí.

Zbytek noci jsem proseděl v pokoji a myslel na Bellu. Učarovala mě tak, jako žádná jiná. Nemůžu být s ní. Měla by ze života peklo. Nejen kvůli tomu, co jsem, ale její otec by ji bil pořád. Musím mluvit s Carlislem.

„Carlisle!“ řekl jsem do ztichlého domu.

„Co se děje, Edwarde?“ téměř okamžitě tu byl.

„Mě nic, jen Bella má trošku větší potíže. Její otec ji přede mnou uhodil jen za to, že jsem tam byl. Našel mě sedět u televize v obýváku. Když jsem odešel, tak ji zbyl znovu. Slyšel jsem jeho myšlenky, a taky Bellin pláč,“ rychle jsem mu vyklopil všechno, čeho jsem byl svědkem.

„A Proč jsi nepřišel s ní? Vždyť je tu místa dost. Měl jsi ji sem vzít.“

„Myslíš, že jsem se nesnažil? Vyhodila mě. Prý to neměla dovolit. Řekla něco ve stylu, ‚já jsem to věděla‘ a poslala mě pryč. Co mám dělat Carlisle?“

„Edwarde, zítra všechno zařídím. Budeš svědčit, pokud na to Bella přistoupí. Z toho se Charlie nedostane. Kdyby nepřišla do práce, půjdeš ji navštívit. Když tam bude Charlie, tak řekneš, že nedorazila do práce, tak se jdeš zeptat, co se děje. Ale dál to nerozebírej. Potom dovedeš Bellu do hotelu, kde bude ve společnosti, aby se nebála. I kdyby ji tam hledal, tak si nic netroufne. O to se postaráme zase my. Všiml jsem si, že všem přirostla k srdci už během večera, jen ty si to pořád nechceš přiznat. Nech to na mně. Teď si zajdi na lov. Budeš ho potřebovat. Zítra budeš celý den s Bellou a všiml jsem si, jak moc ti voní. Tak ať to máš trochu jednodušší.“ S tím se otočil a odešel zpět za Esmé.

V hlavě se mi honily myšlenky na vraždu Charlieho, ale to bych mojí Belle nikdy neudělal.

Cože? Já jsem řekl mojí Belle? No to jsem to dopracoval. Vždyť ona je tak křehká, tak lidská. Tak zranitelná. Ne, to nemůžu. Musím se od ní držet dál.

A jak jsem řekl, tak i udělal.

Autor: BellsSwanCullen, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stín pochybnosti 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře