Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stín pochybnosti 7. kapitola

21.01.2011 (16:15) • BellsSwanCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1362×

7. kapitola

Blížila se druhá hodina a já netrpělivě očekával tu dívku. Najednou jsem uslyšel hluk z chodby a veselý hovor. Slyšel jsem Emmetta a dívčí hlas.

Ozvalo se zaklepání.

„Dále,“ potichu jsem pronesl.

„Dobrý den, jsem Isabella Swanová a dnes jsem volala, že mám zájem o práci. Omlouvám se za pozdní příchod, ale vrazila jsem omylem do vašeho syna, tak jsem se zdržela,“ omluvila se hned na úvod.

„Dobrý den, Isabello, jsem Carlisle Cullen a jsem majitelem a ředitelem tohoto hotelu. Potřebuji servírku nebo provozní. Nejlépe oboje v jednom. Zvládla byste to?“

„Bylo by mi potěšením. Mám maturitu z hotelové školy, tak bych snad neměla mít problém,“ odpověděla s úsměvem.

„Tak bych vás požádal, abyste mě doprovodila na pracoviště. Vysvětlím vám, co bude náplní vaší práce,“ a pokynul jsem, aby mě následovala.

Provedl jsem ji celým hotelem a zanechal v kuchyni u Esmé. Celou dobu jsem přemýšlel, jak to potom vezme Edward.

„Co jak vezmu?“ Úplně jsem se ho lekl. Byl jsem zabrán do svých myšlenek, že mě nenapadlo si je chránit, a nesoustředil jsem se, tak jsem ho ani necítil, že by přicházel.

„Ale nic, Edwarde, dej tomu čas,“ zkoušel jsem ho uklidnit, protože začal být dost nervózní.

„Má v tom prsty Alice?“ Na odpověď nečekal a odešel.

Mám já to těžké ve své věčnosti a ještě se zavděčit všem. To prostě nejde. Vážně uvažuji o odchodu do důchodu.

Už aby byl večer. Tam se aspoň odreaguji a budu mít chvíli pokoj.

Večer

Všechno bylo připraveno, vyzdobeno a už se čekalo jen na Bellu, protože byla jediná pozvaná oficiálně. Všichni ostatní přišli, protože se to dozvěděli z internetu. A host večera by měla být Paris Hilton, ale pro nás to byla Bella. Nemohl jsem se dočkat, protože Alice už byla k neutišení, že prý nedorazí. Paris zase pořád otravovala, že jsem měl sto chutí jí rychlostí blesku sbalit do krabice a poslat směr USA. A to jsem klidné povahy… Už jsem si tím nebyl jistý. Jasper měl co dělat s emocemi své milované, tak si nevšímal ostatních. A Edward by to potřeboval. Tváří se, jako kdyby si nestihl dojít na záchod. A to to nepotřebuje.

Najednou zastavilo taxi před hotelem a vystoupila víla. Pardon Bella. Málem bych ji nepoznal, jen podle vůně. Pomalu k ní přišla Esmé.

„Ahoj, Isabello, jsem ráda, že jsi přišla. Moc ti to sluší.“

„Ahoj, Esmé, děkuji za pozvání a na tebe nemám. Jsi mnohem krásnější,“ řekla v odpověď.

„Pojď, seznámím tě s rodinou. Všichni jsou zvědaví na novou posilu,“ a podávala jí ruku. „Ráda poznám tvoji rodinu.“ Ruku přijala, ale byl na ní vidět úlek z teploty.

„Tak tohle je Rosalie, ta tu dělá pokojskou. Emmett, ten chodí s Rosalie a dělá tu údržbáře. Drobné i větší opravy. Alice, ta mi pomáhá v kuchyni a má na starosti různé akce, jako oslavy, rauty a svatby. Její Jasper, ten tu pomáhá s kdečím, podle toho, co je potřeba. Většinou dělá řidiče. A pak Edward. Můj nejmladší syn, ten pomáhá většinou Carlisleovi, jinak ho to baví v kuchyni. A Carlislea, mého manžela už znáš.“

Když to všechno říkala, tak na všechny ukazovala. Zastavila se pohledem na Edwardovi. Taktně jsme dělali, že jsme si nevšimli. Skoro se jí zastavilo srdce pod jeho pohledem. Ale jeho výraz vypovídal, něco ve stylu: ‘ani se ke mně nepřibližuj‘, a tak akorát všem kývla. Najednou se k ní přiřítila Alice a už ji drtila v náručí.

„Ahoj, jsem Alice, a myslím, že budeme kamarádky.

„Ahoj, jsem Bella, a Alice, promiň, ale drtíš mi plíce," přiškrceným hlasem vydechla.

„Promiň, promiň, to jsem nechtěla," hned se jí omlouvala.

Postupně jsme ji objali všichni Cullenovi, jen Edward se někam vypařil. Podle jeho výrazu jsem usoudil, že ho celý večer neuvidíme. Pomalu jsme se přesunuli do sálu, kde už byli všichni hosté, kapela i obsluha. Jen Edwarda jsem neviděl. On se ještě ukáže, že, Edwarde?! poslal jsem mu v myšlenkách.

Otočil jsem se a všiml jsem si, že Alice jí něco šeptá.

„Paris tu je jen proto, že se dozvěděla o dalším luxusním hotelu a nebyla líná přiletět až sem, jen aby omrkla konkurenci. Stejně její otec, nebo kdo vlastní ty hotely Hilton, co zdědí, nemá šanci. U nás to není jen pro smetánku a všechno předražené. Je to jen luxusně vybavené, ale přitom za velice přijatelné ceny. Jo, mimochodem, dneska jsi naším hostem, tak si dej, co chceš a kolik chceš. Je to na nás." A s tím se otočila na Jaspera. „Mohl bys jí postupně přidávat lepší náladu? Připadá mi zamlklá.“

Během večera jsme se všichni dobře bavili. Za začátku se trochu lekla, protože za klavírem byl její otec. Vypadala, že o tom nevěděla. Emmett byl jako první, kdo ji vyzval k tanci. Skoro pokaždé šla, ale v průběhu večera začala být dost unavená. Nakonec zůstala sedět sama u stolu. Když jsem se v tanci s Esmé podíval ke stolu, tak tam seděl Edward a docela se bavili. Najednou se Bella zvedla a přišla se rozloučit. Edward ji doprovázel. Slyšel jsem, co se stalo u taxíku, jak ho tam otravovala Paris, a jak ji odpálkoval. Hodný to chlapec.

Edward

Když jsem zjistil, co se podařilo Alice vymyslet, málem jsem ji upálil. Nebýt Jaspera, tak už by tu jeho milovaná manželka už možná nebyla. To bych sice neudělal, protože bych nevěděl, jak se podívat Esmé do očí.

Blížil se večer a Alice začala jančit, že každou chvílí přijede ona Bella. Ještě jsem ji neviděl. Jen, co jsem spatřil tu vílu, co vystupovala z taxi, tak jsem málem upadl. Byla nádherná. Rudé korzetové šaty, dlouhé až na zem. Černé doplňky a tmavší líčení. Rozpuštěné dlouhé rudé vlasy jí splývaly přes ramena a tím ji zahalovaly ramena. Esmé nás všechny představila. Když se zastavila pohledem u mě, tak se jí na chvilku zastavilo srdce. Nadechl jsem se a zjistil jsem, že jsem to neměl dělat. Měl jsem problém sám se sebou se na ni nevrhnout. Voněla nádherně. Ještěže jsem byl na lovu. Přiskočila k ní Alice a tím mi dala možnost k útěku, protože viděla, co by se stalo.

Celý večer jsem ji sledoval z koutu sálu, kde mě nemohla spatřit.

Nakonec jsem to vzdal, a když osiřela u stolu, tak jsem přišel. Povídali jsme si a potom jsem ji šel doprovodit domů. U taxíku udělala Paris scénu, za kterou bych udělal to samé, o čem přemýšlel Carlisle. Krabice směr USA.

U Belly před panelákem jsem taky vystoupil. Zvala mě dál, ale odmítal jsem. Nakonec jsem jí podlehl a šel. V bytě mě nechala v obýváku a šla se převléct.

„Edwarde!“

Téměř okamžitě jsem se objevil ve dveřích.

„Potřebuješ něco?“ zeptal jsem se s úsměvem.

„Ano, potřebovala bych pomoct z šatů,“ lehce se začervenala. Ach, jak jí to sluší.

Přítomnost

Edward

Přemýšlel jsem o tom, jak Bella dopadla, a jak se snaží předstírat, že jí nic není. Dokonce i Rosalie ji litovala. Snažil jsem se jí nabídnout bydlení u nás.

„Bello, jestli tě otec bije takhle pořád, tak se můžeš nastěhovat k nám. Nebo sem do hotelu. S tím by nebyl problém. Nemůžu se dívat na to, jak si necháš ubližovat,“ a díval jsem se jí upřeně do očí.

„Promiň, Edwarde, ale zůstanu u otce. On je takový pořád, už jsem si zvykla, že když se napije, tak je agresivní. To má brácha po něm. A po vás nic nechci. Nemůžu vás využívat. Jsem ráda za práci, za společnost, ale tím to končí. Nechci být nikomu nic dlužná. A jestli je to problém, najdu za sebe náhradu a půjdu jinam.“ S tím se otočila a šla do své kanceláře.

Podle mých smyslů jsem poznal, že začala brečet. Kéž bych jí mohl číst myšlenky. Tohle se mi u nikoho ještě nestalo, že bych to nedokázal. Je člověk a už má tak silný štít? To se mi nechce věřit. Ale proč pláče? To je mi záhadou. To jsem ji tak ranil? Nebo urazil? Musím si dávat pozor na pusu.

Potichu jsem vešel k ní do kanceláře a opatrně ji objal. Nechala se utěšovat. Bolelo mě ji takhle vidět. Ale musí vědět, že jsem tu pro ni.

„Edwarde, promiň, že jsem na tebe tak vyjela, jen nejsem zvyklá na tolik pozornosti. Máma se kvůli tomu s tátou rozvedla a já se musela nastěhovat, protože mi nic jiného nezbývalo. Ani to není můj biologický otec, ale vychoval mě. Musela jsem si najít práci, abych se mohla živit sama. Mamka to už nezvládá. Nejsem jedináček, takže je to o to těžší. Tak jsem mamce chtěla trochu ulevit.“ S tím se zvedla a odcházela.

„Počkej přece, já vím, jaké to je mít více sourozenců. Ale podívej se, já bych byl velice rád, kdybys bydlela aspoň tady v hotelu, když ne u nás. Do ničeho tě nenutím. Ale jestli se bude opakovat to samé, co dnes v noci, tak si buď jistá, že to tak nenechám.“ S tím jsem chtěl odejít, ale zabránila mi v tom. Přitiskla se na mě, jako kdyby se mnou chtěla splynout.

„Děkuji, za všechno moc děkuji,“ a dál mi máčela košili v slzách.

Z Aliciných myšlenek jsem věděl, že už má pokoj připraven, teda aspoň tady v hotelu. Dostala ten s nejhezčím výhledem na Prahu.

Jak jsem ji držel, už nebrečela, ale pomalu usínala únavou. Moc toho v noci nenaspala. Pomalu a opatrně jsem ji vzal do náruče, trochu se lekla, ale už jsem ji nesl do postele. Zlatá Alice, pak s ní budu muset na nákupy jako poděkování.

Bellu jsem opatrně položil na postel a chtěl jsem odejít, ale nedovolila mi to.

„Zůstaň, prosím, nechci tu být sama. Bojím se,“ zašeptala do mé košile.

„Dobře, ale jen než usneš, potom odejdu.“ S tím se zavrtěla a usínala.

Zůstal jsem u ní celou dobu. Dvakrát se po ní sháněl Charlie, že nedorazila domů, vždy ho Esmé a Alice vyprovodily s tím, že tu Bella už není. Podle jeho myšlenek jsem poznal, že až by přišla domů, tak by ji zbil znova. To nedopustím. Nikam nepůjde. Alice už stejně všechno nakoupila, takže se o nic starat nemusí.

Během jejího spánku jsem ji pozoroval. Párkrát vykřikla moje jméno a k tomu Charlieho, že jsem přemýšlel, jestli ji mám pustit domů. Ale když začala křičet jakoby na Charlieho, že dost, že ji zabije, tak jsem se rozhodl, že ji nikam nepustím.

Autor: BellsSwanCullen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín pochybnosti 7. kapitola: