Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stín života - IX. - Vždyť být upírem je přece bezva, ne? (2/5)

18.04.2010 (12:30) • SamMoore • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 949×

„Tak jak ses pořád měl?“ zeptala jsem se po několika minutách ticha.
„Nic moc, trčel jsem v La Push. Skládal jsem auto, pak toho musel nechat,“ rozpovídal se, „protože k nám přišel tátův starý kamarád a odkoupil od něj náš starý náklaďák, protože táta nemůže řídit, když je na vozíku,“ skončil.
„A proč ho odkoupil nějaký chlap? Proč si nekoupil nové auto?“ zajímala jsem se.
„Charlie Swan ho chtěl pro svoji dceru, Bella se sem přistěhovala – co je??“zeptal se, když jsem při slově Bella vyletěla na nohy.
„Bella, se kterou chodí Edward Cullen?“ ječela jsem. „Co s ní všichni máte, proboha? Vždyť je to obyčejný, naprosto průměrný člověk,“pokračovala jsem, rozčílená a pochodovala v malém kroužku. Takže mi ta pitomá Bella Swanová  ukradne všechny muže v mém „životě“, na kterých mi kdy záleželo?
„No tak, klid,“ posadil se Jacob. Takhle jsem před ním snad nikdy nevybuchla. Střelila jsem po něm pohledem a viděla, jak se mu v obličeji mísí překvapení se strachem. „Bella není vůbec obyčejná, vlastně je docela kouzelná,“ zašeptal si pro sebe a myslel si, že to neuslyším. Ale já slyšela i pohyb listů v bezvětří.
„Tak dost!“ Zařvala jsem, že se skoro otřásala země. „Jdu pryč!“ otočila jsem se a odcházela.
„No tak, Sam, neodcházej!“ volal za mnou.
„Tak si spi s tou tvojí kouzelnou Bellou Swanovou, když jsi jí tak posedlý!“ zavolala jsem na něj a dala se do běhu.
Jak jsem mohla vůbec dopustit, aby mě téměř znásilnil obyčejný člověk? Vždyť jsem asi milionkrát silnější než on! Proč jsem mu musela podlehnout? Zase se vracím do starých kolejí.
Doběhla jsem domů. Chodila jsem po domě a snažila se uklidnit. Jak moc mi Bella bude ještě krást lidi z mého života? Vadila mi čím dál víc. Ale Edward se to nesmí dozvědět, jinak mě roztrhá na kousky. A pak vykope z domu.
Pár dní po mém setkání s Jacobem se Cullenovi vrátili. Bylo jich šest.
„Kde je Edward?“ zeptala jsem se dřív, než mě stihli pozdravit.
„Také tě rád vidím,“ Carlisleův koutek úst nepatrně vyletěl nahoru. „Edward zůstal s Bellou,“ vysvětlil mi. Potlačila jsem oklepání a čekala na bližší vysvětlení. Nikdo se k tomu neměl. Rozhlédla jsem se po místnosti. Emmett seděl na gauči a zapnul televizi, aby se určitě mohl dívat na nějaký svůj zápas. Několika kroky jsem se dostala ke gauči, odrazila se a plnou váhou skočila na Emmettův klín.
„Ty mi všechno povíš, že ano?“ chytila jsem ho krku a čekala, až nabere dech, který jsem mu vyrazila. Než si stačil rozpohybovat hlasivky, ležela jsem na zemi. Nade mnou stála Rosalie rozlícená jako bohyně pomsty. Než stihla cokoliv udělat, jakkoliv na mě zaútočit, držela ji půlka rodiny a Alice stála před ní a držela ji za ramena.
„Uklidni se Rose, ničemu by to nepomohlo,“ snažila se ji odtlačit.
„Ty se jí zastáváš? Obhajuješ ji? Zrovna ty!“ ječela.
„Já vím, ale uklidni se, nic se nestalo,“ uklidňovala ji a přesunula svoje ruce na její krk.
„Sahala na Emmetta!“ chrčela Rosalie a z očí jí šlehaly blesky. Asi mě chtěla zabít a možná to Alice viděla. Třeba také viděla, jak mě Edward pomstí. Ale i tak jsem byla v šoku, že se mě Alice, zrovna ona, snaží chránit. Jasper, Carlisle a Alice odtáhli Rosalii ven. Zvedla jsem se ze země a lehla si na gauč. Skopla jsem boty z nohou a ty hodila Emmettovi na klín.
„Co já tady s tím?“ chytil mě za palec a jednu mou nohu zvednul do vzduchu.
„Masíruj,“ andělsky jsem se na něj usmála.
„To si děláš srandu, ne?“ zeptal se, ale začal se věnovat mým nohám. Uvelebila jsem se na sedačce a doufala, že se Rosalie dlouho nevrátí.
„Takže co se dělo s Edwardem?“ zeptala jsem se.
„Byli jsme na louce a hráli baseball, když se objevili ti tři upíři. James se rozhodl, že si dá Bellu k večeři. Tak ji Alice a Jasper odvezli do Pheonixu, jenže Bella utekla a vydala se ho hledat. My se snažili dopadnout jak Jamese, tak jeho družku Victorii. Třetí z nich se oddělil od jejich smečky a odešel na sever k Tanye. Nakonec jsme Jamese dostihli, ale mezitím našel Bellu a pěkně ji zmasakroval. Jamese jsme zabili,“ zajiskřily mu oči, „a zahladili stopy po upírech. Edward pak odvezl Bellu do nemocnice a odmítl se od ní hnout. Až ji propustí, Edward se určitě vrátí,“ usmál se na mě, snažil se mě uklidnit. Takže bylo vidět, jak moc jsem na něm závislá?
„To zabíjení tě bavilo.“ Konstatování.
„Jo, byla to sranda.“
„Emmette, jaký máš názor na… na Bellu?“ zeptala jsem se po chvíli a držela svůj vztek na uzdě.
„Je skvělá. Neumí se vyhnout jakémukoliv nebezpečí, takže je tu pořád co dělat. Jednou za ní Edward jel do Port Angeles, aby ji zachránil na poslední chvíli před nějakými násilníky. A taky je tak šíleně nemotorná, že stačí jen poslouchat Edwardova vyprávění, aby se člověk válel smíchy po zemi. A to nemluvím o tom, když je tady,“ uchechtnul se.
„Hm,“ zabručela jsem.
„Ty ji nemáš ráda.“ Zase konstatování.
„Ne. Odvádí ode mě Edwarda a má něco s Jacobem Blackem,“ zavrčela jsem. Emmett mi neodpověděl. Ještě nějakou chvíli jsem tam ležela a nechala se masírovat, ale pak jsem uslyšela přibližující se nadávání Rosalie, tak jsem se zvedla a odebrala se do Carlisleovy pracovny. Řekla bych, že jsem ji pro dnešek rozčilovala dost.
Trvalo několik dní, než byl Edward schopen oddělit se od Belly. Jednoho dne prostě otevřel dveře, jeho jako noc černé oči vyhledaly mě.
„Pojď,“ zavrčel, chytil mě za ruku a táhl mě ven. Že by slyšel, jak mi Bella vadí?
„Edwarde,“ snažila jsem se zastavit ho. „Kam mě to táhneš? Edwarde!“ cukla jsem rukou tak silně, že se zastavil.
„Byl jsem s Bellou moc dlouho a -“
„Tys ji zabil!“ vyskočil mi hlas o několik oktáv výš. Věděla jsem, že život s člověkem je těžký a hrozí, že to člověk nepřežije. Dalo se čekat, že to tak dopadne, ale jestli to někdo vydrží, tak určitě Edward.
„Ne,“ zabručel a táhl mě dál. Už jsme běželi. „Byl jsem pořád s ní, nechodil jsem na lov. A koho jiného mám vzít s sebou na lov, než osobu, která potřebuje krev pořád. A nejvíc,“ vysvětlil. Trochu mě rozesmutnilo, jak jsem věřila, že ji vážně zabil.
„Takže jdeme na lov?“ zeptala jsem se otráveně. Sice už jsem se pár dní chystala, ale takhle nedobrovolně se mi nechtělo. Nic neřekl, nebylo to potřeba. Co jiného bychom dělali v lese, když ne lovili? Následovala jsem Edwarda v temném lese, zatímco on neomylně mířil za kořistí. Nakonec jsme si dali několik pum, ty měl Edward nejradši, proto mířil sem.
„Slyšel jsem, co se stalo,“ začal, když jsme jen tak seděli na kamenech a oddávali se blažené sytosti.
„Co přesně myslíš?“ nebyla jsem si jistá. Provedla jsem něco?
„No tu záležitost s Jacobem Blackem,“ vysvětlil mi.
„Jo tohle,“ zabručela jsem. Super, ještě mi to připomínej.
„Je dobře, že máš výčitky,“ řekl.
„Proč?“ zeptala jsem se.
„Protože je to moc nebezpečné. Mohl by přijít k úrazu,“ vysvětlil mi.
„Jako kdybych to nevěděla. A od tebe to sedí, když se tak kamarádíš s lidmi,“ vyjela jsem na něj.
„Mám určitá opatření,“ vysvětlil mi. Odfrkla jsem si. Pak nastalo ticho.
„Jaká?“ zeptala jsem se nakonec.

Autor: SamMoore (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín života - IX. - Vždyť být upírem je přece bezva, ne? (2/5):