Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stín života - IX. - Vždyť být upírem je přece bezva, ne? (3/5)

22.04.2010 (11:30) • SamMoore • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1116×

„Téměř nic tělesného,“ naznačil. Chvíli jsem zírala, než mi to došlo.
 „Cože?“ vyjekla jsem, abych zakryla záchvat smíchu. Možná jsem to jenom špatně pochopila. „Jak to myslíš?“
 „No…,“ podíval se na trávu a patou do ní hloubil důlek, „nejintimnější věc, kterou si dovolím s Bellou provozovat, je líbání,“ vypadlo z něj nakonec.
 „Ha ha ha!!!“ propukla jsem v záchvat smíchu. Edward na mě trpělivě koukal a čekal, až se uklidním. „Poslouchej, kdybych tě tehdy neznásilnila, jak dlouho bys čekal? Ještě tak dvě stě let?“
 „Nech toho,“ zavrčel.
 „Ty se potřebuješ trochu uvolnit, nebo praskneš jako pružina. A Bella na to taky určitě čeká. No tak, Edwarde, vždyť pro ni děláš všechno, co jí na očích vidíš. Tohle jsi tam nepřečetl?“ Smála jsem se dál. Nemohla jsem si pomoct, stoosmiletý panic (tedy skoro) a nedovolí si na holku ani sáhnout. O, můj Bože, kam jsem se to dostala?
 „Nech mě být, tenhle vztah rozhodně nechci podělat!“ začal se rozčilovat. „Chci být s Bellou do konce života, rozumíš?“
 „A to se s ní budeš tak vášnivě líbat, i když bude mít protézu a všechno na ní bude viset? Až jí bude nějakých osmdesát? A pak ji necháš umřít? Myslíš, že je to vůči ní správné?“ zvedal se mi žaludek plný teplé krve při té představě. Fuj.
 „Ano. Nechci, aby žila životem jako my. Prostě prožije svůj život tak, jak má!“
 „A ty věříš, že se nikdy nebude chtít stát tím, čím jsme my? Neboj se, dřív nebo později tě o to požádá,“ pořád jsem se smála a nedokázala přestat. Moje dokonalá představivost mi poskytla obrázek Edwarda a fiktivní holky, jak se k sobě opatrně naklánějí a jemně se otřou rty. Toť vše. Edward neodpověděl.
 „Takže to už udělala, co? Tak proto jste všichni zmizeli? Žádní upíři za tím nebyli, jen jsi proměnil Bellu a ostatní tam byli jako dozor?“ hádala jsem.
 „Nech toho!“ zaječel. „Bella nikdy nebude taková jako my! Nikdy nebude nechutné monstrum bez duše!“ Během pár desetin vteřiny stál na nohou a prudce oddechoval. Nenapadlo mě, že ho ta záležitost s Bellinou proměnou tak bere. Že bych se za ní stavila a dala jí to, co tak chce? Nesmrtelnost?
 „Opovaž se!“ ozvalo se z jeho hrudi silné zavrčení. Stál přikrčený a zlaté oči mu plály. Chystal se na mě zaútočit.
„Dobře, uklidni se, byla to jenom zbloudilá myšlenka,“ pozvedla jsem jeden koutek úst a ruce v gestu, že mu nechci ublížit. Trochu se napřímil. „A nebrala bych to tak tragicky. Nesmrtelnost má své výhody. A rozhodně bych neřekla, že je to špatné řešení, já si to třeba docela užívám,“ usmála jsem se a v hlavě si připomněla pět dokonalých orgasmů. Každý s jiným mužem.
 „Jo jasně, to je přesně ten správný uhel pohledu,“ zavrčel. „Děvko,“ dodal potichu. Jako oheň ve mně vzplanul vztek.
 „Tak to jsi řekl naposledy,“ zavrčela jsem, přikrčila se a vystartovala. Edward se ani nepokoušel bránit, protože věděl, kam mířím. Ne na něj, ale domů.
  Doběhla jsem domů a šla se uklidnit studiem. Carlisle se mi věnoval, jako kdyby před pár dny nebojovali o život Edwardovy milé. Když se Edward vrátil, dělala jsem, jako kdyby neexistoval. Měl sice pravdu, byla jsem děvka a v mnoha ohledech jsem na to byla hrdá, ale měla jsem zažito, že to můžu říkat jenom já anebo někdo, kdo mě nenávidí. Od někoho jako Edward, od jediného přítele, jsem to opravdu nečekala. Odmítala jsem s ním mluvit a okázale ho ignorovala. Sice mi chyběl, protože jsem teď trávila veškerý čas sama nebo ve společnosti Carlislea a učebnic, ale rozhodně jsem nechtěla v tom ignorování polevit.
  Dva měsíce to takhle chodilo. Nemluvila jsem s Edwardem, a buď byla někde hodně pečlivě zalezlá, nebo běhala venku, protože jakmile se Bella uzdravila, byla u nás pečená vařená. Super, nějaký bezmocný křehký človíček mě bude vyhánět z domova? Nemohla jsem říct ani slovo, protože jsem byla v menšině, všichni měli Cullenovi Bellu rádi. Alice ji zbožňovala, staly se nejlepšími kamarádkami. Jasper se k ní moc nepřibližoval, protože po tom debaklu se mnou se bál, že by jí také ublížil a na rozdíl v mém případě, tady existoval někdo, kdo by ho za jediný Bellin zkřivený vlásek rozcupoval na kousíčky. Ale měl rád Edwardovu bezstarostnou náladu, kterou způsobovala Bella, takže ji respektoval a nikdy proti ní neřekl křivého slova. Myslím, že ji svým způsobem měl rád, i když se jí tak trochu bál.
  Esmé a Carlisle byli z Belly nadšení, protože díky ní se prý z Edwarda zase stala lidská bytost, do doby, než ji poznal, se prý choval jako oživlý kámen. Byla pro ně jako další dcera, jako součást rodiny. A Carlisle měl alespoň co dělat, protože byla věčně potlučená a naražená, jak v jednom kuse do něčeho narážela nebo padala.
  Emmettovi se zdála roztomilá právě svou nemotorností a tím, že tak krásně přitahovala nehody. Občas, když mu to ujelo, mluvil o ní jako o „ své malé sestřičce“. Tu noc mu obvykle Rosalie nedovolila žádné fyzické radovánky.
  Rosalie Bellu nemusela. Edward říkal, že žárlí na to, že ona, nejkrásnější žena pod sluncem, s ním nikdy nic nedělala, a Bella, obyčejná lidská, mu rozechvívá srdce, jako nikdy žádná předtím. Ne, že by ho chtěla, ale vadilo jí to. A také ji hodně rozčilovalo, že Bella byla ochotná zahodit lidství, stárnutí, přirozený život pro něco, jako jsme byli my. Nechápala jsem, proč je všechny tak souží naše podstata. Vždyť být upírem je přece bezva, ne? Ta rychlost, dokonalé smysly, téměř nezranitelnost, nesmrtelnost. A také ty skvěle zostřené pocity při čemkoliv fyzickém. Dobrá, ta žízeň byla trochu na obtíž, ale rozhodně ji převážily všechny ty klady.
  S Jacobem jsem se od toho ujetí v lese neviděla. Přemýšlela jsem, jestli za ním v naprosté počestnosti nezajít, ale znala jsem se a znala jsem jeho. Zase by to dopadlo tak jako vždycky. A až bychom se spolu vyspali, zase bych si to vyčítala. Navíc, i když jsem to nechtěla v tomhle rozhádaném období přiznat, Edward měl pravdu, bylo to nebezpečné. A na to jsem měla Jacoba moc ráda, abych mu ublížila. A malichernější důvod byl, že mě vytočil s tou svojí posedlostí Bellou. Prostě jsem nedokázala pochopit, co je na ní tak neskutečného, že se do ní všichni zamilují. Ty první měsíce, když se Edward vrátil zpátky k nám, vyprávěl mi, co se všechno dělo ve škole a tak. Říkal, jak je hrozně otravné poslouchat zvrhlé myšlenky těch zástupů kluků, kteří se z Belly mohou posadit na zadek. Asi se s ní budu muset jednou seznámit, abych téhle záhadě přišla na kloub, buď aby se mi potvrdilo, že všichni muži přemýšlejí něčím jiným, než tím, co mají v lebce, nebo abych – a to jsem si nechtěla přiznat ani za živého boha – mohla trochu změnit sama sebe. Abych byla jako ona. Abych si zase přilákala zpátky všechny své blízké. Edwarda a Jacoba. A aby se na ni všichni přestali dívat přes růžové brýle.
  Napadlo mě, že bych mohla něco udělat Belliným jménem, aby přestala být ta svatá, ale bylo mi jasné, že by mě hned odhalili. Stejně jako kdybych se rozhodla udělat něco přímo jí. Takže mi zbývalo akorát sedět a oddávat se tomu trýznivému mučení, že Bella nade mnou vede, že vyhrává.
  Situace doma se alespoň zlepšila. Bylo to několik měsíců, co jsem se odříkala lidské krve a Cullenovi mi konečně začali trochu věřit. Například mě pouštěli samotnou na lov, když nikdo jiný nechtěl, nebo když byl dům plný Belly, bral mě Carlisle s sebou do nemocnice. Nesměla jsem se sice přibližovat k pacientům, ale i to byl pokrok. A pro mě to také bylo lepší, být z domu. Protože i když jsem byla zavřená dole ve sklepě, vždy pečlivě schovaná pod návalem polštářů, pokaždé pro mě byla Bellina návštěva pohroma, kruté týrání. Jako když před psa postavíte vynikající pečínku a řeknete: nesmíš. Musela jsem poslouchat, už jen proto, abych mohla být pod touhle střechou. Nehodlala jsem Alici, Esmé a Rosalii zavdávat důvod pro můj vyhazov.

Autor: SamMoore (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín života - IX. - Vždyť být upírem je přece bezva, ne? (3/5):