Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stín života - V. - Úplněk a pochyby (4/6)

03.01.2010 (09:00) • SamMoore • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1126×

„Co já vím,“ vypálila jsem a pak jsem se zamyslela. S gaučem nic nebylo, skoro každý večer jsem na něm seděla a sledovala poskakující plamínky v krbu. Měla jsem jeden nápad, ale byl nevhodný a navíc velice svádivý. Ale mohla jsem si nějak pomoct? „No tak dobře, tak se přesuň do ložnice a budeme spát tedy spolu, no,“ rozhodla jsem nakonec.
„Dobře, díky, že jsi mi pomohla to vyřešit.“ Jeho úsměv zářil jak slunce. Vyšel z koupelny a nechal mě, abych dokončila svou očistu, kterou jsem vlastně vůbec nepotřebovala.
Co teď budu dělat? Jacob, jen v kalhotách na spaní, které, jak všichni dobře víme, nic nevydrží a hned se svezou ke kotníkům, v mé posteli. O, můj Bože. Budu se muset prostě pekelně soustředit, nic jiného mi nezbývá, rozhodla jsem se, když jsem lezla ze sprchy.
Omotaná jen ručníkem jsem se vydala do šatníku. V obýváku Jakob nebyl, takže se pevně chytil mého rozhodnutí a už na mě čeká v ložnici. Stejně jako v předchozím domku kousek od Cullenových jsem si tu zařídila vchod do šatny jak z chodby, tak z ložnice. Aniž by o mně Jacob věděl, byla jsem zalezlá v šatně a hledala cokoliv, co by nebylo moc sexy a přitom by se v tom dalo spát. Jediný problém byl, že v mé šatně nebylo nic, co by nebylo alespoň trochu sexy. A navíc nic na spaní.  Oblékla jsem si tedy květované šaty, které vypadaly i jako noční košilka a nevšímala si Jacobových pohledů, když jsem vešla do ložnice.
Seděl na posteli, u zdi měl opřený batoh a mně tahle scéna velice živě připomněla jednoho chlapce, který také seděl na mé posteli, aniž by věděl, že jsme před pár minutami zabila jeho otce.  Tentokrát to tak prostě nedopadne, křičela jsem na sebe v duchu. Přisedla jsem si vedle něj a pak se rozplácla na postel. Byla šíleně příjemná, měkká, ale ne, aby se v ní člověk propadal. Podepřela jsem se na rukou a odvlekla jsem své tělo k polštáři. Tam jsem zpod sebe vytáhla přikrývku a zalehla. Jacob pořád seděl na kraji.
„Ty nejdeš spát?“ zeptala jsem se ho.
„Jo, jasně,“ hlesnul a taky si vlezl pod deku. Mohla jsem skoro nahmatat to napětí, které se tu mezi námi vznášelo, zatímco jsme oba leželi na boku a koukali si navzájem do očí. Nedokázala jsem ten pohled vydržet, až moc zřetelně jsem v něm četla, co cítí.
„Dobrou noc,“ zašeptala jsem, otočila se na druhý bok a natáhla se, abych zhasla lampičku. Sotva se rozprostřela v ložnici tma a já stahovala ruku z vypínače, uslyšela jsme za sebou pohyb, pak teplo sálající z jeho těla a jeho ruku, jak drží tu moji, pořád ještě ve vzduchu, napůl cesty od vypínače. Pak s nimi pohnul a strčil obě naše ruce pod přikrývku. Propletl prsty, a čím více se přibližoval svým tělem k mému, tím výše po mém břichu naše ruce sunul. Zastavil je na mém hrudníku a své tělo těsně namáčknul na to moje.
„Koukám, že ti ta sprcha moc nepomohla, pořád jsi ledová,“ konstatoval. Srdce mi bilo – kdyby mohlo – zběsilou rychlostí a vší silou jsem se snažila potlačit tak dobře známé teplo, které se mi začalo rozlévat po těle. Jako by nestačilo, že to chce sám, moje schopnost, kterou jsem poprvé v upířím životě považovala za přítěž, mi to moc neusnadňovala.
„Jacobe, tohle není dobrý nápad,“ snažila jsem se ho přesvědčit svým roztřeseným hlasem. V tomhle novém životě jsem ještě nikdy nebyla takhle nervózní.
„Proč?“
„Nejsem pro tebe dost dobrá, navíc jsem mnohem starší než ty. Co by si o nás pomyslel Billy?“ snažila jsme se dát dohromady alespoň pár kloudných argumentů.
„Co když mě nic z toho nezajímá?“ odporoval mi, pustil mou ruku a nadzvedl se, aby mi viděl do obličeje.
„Jacobe, já… nejsem taková, jak vypadám. Jsem mnohem nebezpečnější,“ rozhodla jsme se, že mu řeknu pravdu.
„Chceš o tom mluvit?“ zeptal se a bylo vidět, že se mu ani trochu nelíbí něco, co nemůže vyvrátit tak lehce, jako mé dvě předchozí výmluvy.
„No… Ani ne,“ odpověděla jsem, zatímco mě moje prvotní rozhodnutí všechno mu říct opustilo.
„Tak nemluvme,“ rozhodl a jeho obličej byl najednou velice blízko mého a mezi jeho a mými rty nebylo téměř žádné volné místo.

Jelikož jsem nemohla spát, tak jsem alespoň pozorovala jeho, jak po to všem usnul andělským spánkem. Malý paprsek slunce, který se prodral závěsy, se mi odrážel na ruce, které zářila jako diamant. Už dávno jsem si na tuto skutečnost zvykla.  Sledovala jsem ten lesk, jak poskakuje po mé kůži a odráží se na Jacobově obličeji a ani jsem se nesnažila nijak svou kůži zakrýt. Nějaká malichernost jako když se mi blýská kůže, mě nemohla rozhodit. Dnes nebyl nikdo šťastnější než já. Sice mi maličký hlásek vzadu v hlavě našeptával, že bych ho měla opustit, že je to moc nebezpečné a že mu můžu ublížit, aniž bych chtěla, ale já se snažila ho neposlouchat a nenechat ho, aby mi zkazil tak krásný den.
Poslouchala jsem ptáky venku, kteří jen prolétávali kolem, protože se báli udělat si hnízdo a bydlet tak blízko predátora jako jsem já. Zpívali tak překrásně, až mě zamrzelo, že tu žádný poblíž nežije.
Jacob se zavrtěl, párkrát zamrkal, pak otevřel oči a podíval se na mě.
„Ahoj,“ usmál se na mě.
„Dobré ráno,“ pozdravila jsem ho.
„Proč nespíš?“
„Všichni nemusí tak tvrdě spát po každém sexu jako ty,“ rýpla jsem si.
„Ha, ha. Moc vtipné,“ opakoval slova, která jsem mu řekla včera, a vyplázl jazyk. „Copak si neuvědomuješ, jak dokážeš člověka vyčerpat?“ tvářil se naoko naštvaně.
„Vážně? A já myslela, jak jsem klidný člověk.“
„To určitě,“ ušklíbl se a skočil na mě. Začali jsme se líbat. Musela jsem se hodně ovládat, abych ho moc nesevřela v náruči a nezlomila mu žebra nebo tak něco. Nakonec jsme své nutkání pokračovat přemohla a odtáhla se od něj.
„Co je?“ zeptal se. Otočila jsme hlavu k nočnímu stolku a podívala se na budík. „Měli bychom vstávat, když musíme do školy,“ poznamenala jsem.
„Já nikam nechci,“ zasténal.
„Co by tomu Billy řekl, kdyby ti musel psát omluvenku, že jsi nešel do školy?“ Ve tváři jsme měla pohoršený výraz a podívala se na něj.
„Tak to Billymu neřekneme,“ zabručel a zase své rty přitiskl na moje.
Celé dopoledne jsme proleželi v posteli a mezi milováním jsme si povídali. Říkal mi o svých dvou sestrách, o své matce, která umřela, když byl Jacob malý, o svém otci trpícím cukrovkou, která ho upoutala na kolečkové křeslo. Nikdy jsem Billyho Blacka neviděla a neuvidím. Nevycházel z rezervace a já do La Push nemohla.
Dlouho jsme nezažila tak krásný den. V poledne jsem uvařila jídlo, a protože mé stravovací návyky Jacobovy lezly na nervy, musela jsme jíst s ním. Úpěnlivě jsem se snažila, abych nekřivila tvář, když mi maso chutnalo jako bahno z lesní studánky.
„Musím na toaletu,“ oznámila jsme těsně po jídle. Jen sledoval, jak se snažím neběžet ke dveřím na toaletu. Co nejdřív jsem ten hnus musela dostat ze svých vnitřností, stejně se mi z toho celou dobu zvedal žaludek.
„Budu muset dnes večer na lov,“ zachraptěla jsem, než jsem vylezla z toalety.
Odpoledne jsme si zase zašli na procházku. Jacob pořád omílal, jak nám včera bylo dobře, tak jsem ho odvedla zase na stejný palouček jako včera. Strávili jsme tam pár hodin.

Autor: SamMoore (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín života - V. - Úplněk a pochyby (4/6):