Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stín života - VI. - Všechny hezké věci končí (6/6)

17.02.2010 (08:45) • SamMoore • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1210×

„Ani ne,“ zavrtěl hlavou.
„Co to s ním je?“ podívala jsem se na svého věznitele.
„Ale, ženské,“ odbyl to Emmett a mě ta jeho holčička začala opravdu lézt na nervy. Jestli přijdu kromě Jacoba i o radostného Edwarda, tak se vážně budu mstít.
V horách jsme zůstali dva dny. Obvykle jsem na lov chodila jen přes noc, snad ještě nikdy jsem nebyla tak dlouho z domu.  V sobotu jsme všechno sbalili a vydali se domů. Oblečení jsem mohla rovnou vyhodit, roztrhané a zkrvavené, nedalo se nosit. I když jsem se nepotřebovala mýt, když jsme přijeli, zabrala jsem Esméinu koupelnu a na několik hodin se naložila do vody. Cítila jsem se špinavá z lesa, navíc jsem pořád byla od krve.
„Co to děláš, Emmette?“ zeptala jsem se ho, když jsem sešla dolů do obývacího pokoje a Emmett se ke mně připojil.
„Mám to nařízené.“
„Ale co? Chodit mi za zadkem?“ ptala jsem se dál, když ode mě neodešel ani ve chvíli, kdy jsme zamířili do sklepa.
„Vlastně ano. Povídali jsme Carlisleovi o tom, co se stalo v horách a on se rozzlobil, že jsme tě v žádném případě neměli nechávat samotou. A pověřil mě, abych tě hlídal na každém kroku,“ usadil se mi na postel.
„Emmette, jsme přeci doma,“ vysvětlovala jsem tónem, jakým mluví dospělý s obzvláště nechápavým dítětem. „Tady mě hlídat nemusíš.“
„Nikdy si nemůžeš být jistá, co tu zavane z lesa a ty vystartuješ,“ obhajoval se.
„Fajn. Doufám, že ti nebude vadit, když se tu převléknu,“ zamířila jsem do šatny. Chvíli bylo ticho a pak…
„Prý jsi dobrá,“ začal najednou.
„O čem to mluvíš?“ nechápala jsem, zatímco jsem si ve spodním prádle vybírala, co si vezmu na sebe.
„Jasper říkal, že jsi dobrá,“ upřesnil. Hned jsem ho pochopila.
„Tak Jasper ti vykládá o svém sexuálním životě?“
„No víceméně jsem ho k tomu donutil,“ vysvětlil. „Víš, byl jsem zvědavý, co jsi za bohyni, když jsi dokázala svést i Jaspera, který je bezvýhradně věrný Alici.“ Neopravovala jsem ho, že mezi mé úlovky patří i Edward, protože jsem mu slíbila, že to nikomu neřeknu.
„Tak asi budu dobrá, no?“ ani jsem si neuvědomovala, co to povídám.
„Víš,“ ozvalo se ode dveří šatny, „pořád jsem zvědavý.“
„Emmette, zařekla jsem se, že s bývalým způsobem života končím. To platí i pro jakékoliv zneužívání zadaných lidí.“
„Rose se to nemusí dozvědět,“ škemral. Proti mé vůli se mi v hlavě začaly rojit myšlenky, jaké by to asi bylo s Emmettem, s tak velkým, svalnatým tělem. Teplo se mi začalo šířit po těle a mě došlo, co dělám.
„Ach jo,“ vzdychla jsem si a snažila se to teplo stáhnout a ztlumit. Nedařilo se a Emmett se ode dveří vydal za mnou. „Emmette, ublížila jsem dost lidem na to, abych nechtěla ublížit i Rose,“ snažila jsem se ho přesvědčit.
„Chová se k tobě poslední dobou ošklivě, tak proč bys jí to neoplatila?“ zeptal se. Ano, proč bych jí to neoplatila? Ne, ne, ne, Sam, uklidni se a mysli na něco jiného. Počítej násobilku.
„Emmette, tady ale ne. Nechci si rozbít svůj jediný domov. Pojďme na procházku,“ navrhla jsem a doufala, že ho to buď přejde, nebo se ho někde zbavím. Rychle jsem na sebe hodila bůhví co.
„Dobře,“ souhlasil. Vyšli jsme zase zpátky nahoru.
„Jdu se projít,“ zavolala jsem do domu. „Emmett mě ohlídá,“ dodala jsem. Nikdo mě nezastavil, takže jsem hnala ven. Doufala jsem, že se tam ty vlny rozptýlí a Emmett se přestane chovat tak posedle, ale sotva jsme zmizeli z dohledu domu, vrhnul se na mě. Zuřivě jsme se začali líbat a ani jsem nepostřehla, že mi roztrhal další oblečení. Blikla mi hlavou vzpomínka na to, jak jsem Jasperovi opatrně rozepínala košili, protože jsem věděla, že nemam šanci ji roztrhnout tak lehce jako on.
„Co to děláš?“ ozval se, když jsem z něj bez problému strhla kalhoty.
„No co, ty mi taky ničíš garderobu,“ prohodila jsem a on už byl ticho. Tedy nemluvil, ticho ovšem nebyl, ale to jsem nebyla ani já. Nahlas jsme vzdychali a navzájem si prozkoumávali nahá těla. Byla jsem opřená o strom, který pomalu, ale jistě praskal pod Emmetovou váhou, jak se na mě tlačil. Pořádně jsem se zapřela o Emmettova ramena a odtlačila ho od sebe. Než se stačil zatvářit překvapeně nebo se na něco zeptat, praštila jsem s ním o další strom. Ten zapraskal a spadl hned. Emmett se na mě podíval s trošku překvapeným pohledem, ale zdálo se, že se mu trocha násilí zalíbila. Chytil mě za vlasy a zvrátil mi hlavu, aby mě donutil couvat. O pár vteřin později jsem slyšela další praskání, takže mě narazil na další strom. Chytil mě za pravé stehno a vytáhnul mi nohu pěkně vysoko k jeho boku.
Proniknul do mě s takovou silou a tak hluboko, až jsem vyjekla. Ne bolestí, ale slastí.
„Dobrý?“ zeptal se, jako kdyby mě mohlo něco bolet.
„Jo, jen jsem nečekala… Je mi fajn, pokračuj,“ usmála jsem se na něj a přitáhla si jeho ústa.
Se stejnou surovostí jako předehra probíhal i samotný sex. Jestliže jsem s Edwardem někdy křičela, tak tohle bylo jak požární siréna.
„Sam, ztiš se, přece nechceš, aby na nás přišli,“ snažil se mě uklidnit Emmett, ale jeho pohyby mi moc na klidu nepřidávaly. Sám se moc netišil, takže buď jsme si navzájem cpali ruce přes pusu, nebo dusili vzdechy v rameni toho druhého. Mohli jsme skoro cítit, jak je vzduch kolem nás nabitý, jak ten náboj vstupuje do nás a jak nás svírá v dokonalé slastné křeči, při které jsme nedokázali myslet na nic jiného.
Když bylo po všem, setrvali jsme nějakou dobu ticho. Začala jsem pomalu přemýšlet, jak se dostaneme domů, když jsme si navzájem roztrhali oblečení. Myslím, že by asi všem přišlo trochu… zvláštní, proč jdeme úplně nazí do domu, a nedokázala jsem vymyslet jedinou výmluvu, jak to vysvětlit.
„Jasper vážně nelhal, jsi úžasná,“ zahučel, zatímco pořád rozdýchával, co se před chvíli stalo.
„Jo, taky nejsi k zahození,“ vlepila jsem mu pusu a vyhrabala se z jeho neprodyšného sevření.
„Asi bychom se měli vrátit, než nás půjdou hledat,“ nadhodil.
„To bychom měli, ale co to oblečení?“ vrátila jsem se ke svému problému.
„Hm, to je docela problém,“ zamyslel se Emmett. „Co třeba… Já vylezu do našeho okna, kdyby tam byla Rose, řeknu, že jsem jí chtěl překvapit. No a ty se můžeš schovat u Edwarda, když jste takoví kamarádi,“ vymyslel. Musela jsem uznat, že i když to není zrovna dobrý plán, nic jiného jsme neměli.
„Tak dobře. Ale jestli někoho potkáme…,“ zavrčela jsem.
„Neboj, bude to v pohodě. Připravíš Edwarda, hned jak se přiblížíme k domu, aby se nevyděsil, až mu skočíš do okna nahá,“ prohlížel si mé tělo. Přikývla jsem, pobrali jsme ty cáry, které zbyly z našeho oblečení, a vydali jsme se k domu. Edwarde, za chvilku přijď k sobě, potřebuju pomoct, vysílala jsem už od chvíle, kdy jsme vyšli. Doufala jsem, že mě uslyší.
„A Rose ani slovo,“ zašeptala jsem, protože jsem nechtěla, aby mě slyšela, když jsme se přiblížili k domu. O vteřinu později Emmett skočil do jejich okna a já se jen modlila, aby ho měl Edward otevřené. Už mě čekal, ale asi nevěděl, odkud přijdu, protože nevisel z okna.
„Co se ti stalo?“ zeptal se, když jsem přistála u něj v pokoji. Viděl mě nahou mockrát, takže ho to nijak neudivovalo, ale přesto byl překvapený.
„Jako bys mě neznal,“ zakřenila jsem se na něj. „Potřebuji pomoct. Skoč ke mně dolů a přines mi nějaké oblečení, prosím,“ zaškemrala jsem.
„Dobře. Ale nechceš mi to vysvětlit?“
„Vyspala jsem se s Emmettem a odneslo to oblečení,“ neslyšně jsem pohybovala rty, protože jsem se bála, že by i šepot Rosalie slyšela.
„Aha. To jsem si mohl myslet. Zůstaň tady,“ rozkázal mi a odešel z místnosti. Netrvalo ani minutu, když se vrátil. „Doufám, že ti to bude vyhovovat,“ podal mi oblečení. Ani jsem se nepodívala, co přinesl, nezáleželo na tom. Teď, když jsem byla oblečená a zakryla jsem tím stopy mého malého dobrodružství, cítila jsem se uvolněněji.
„Jo, díky,“ poděkovala jsem a vyšla na chodbu.
„Ty toho nikdy nenecháš?“ zeptal se mě Edward mezi dveřmi.
„Asi ne,“ zasmála jsem se a sešla ze schodů. Chtěla jsem zamířit do svého sklepa, ale když jsem byla těsně před schody dolů, zaslechla jsem jasný hlas, který mohl patřit jen jedné osobě.
„Pojď ven, ty děvko, rozdáme si to ručně!“ ozvalo se před domem.

Autor: SamMoore (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín života - VI. - Všechny hezké věci končí (6/6):